Stál na rohu kupé, nervózně si okusoval své pěstěné nehty a hleděl přes
sklo dveří na černovlasého kluka, jak osamoceně hledí z okna, kde už se
začínalo smrákat. Byl tam tak sám, v létě přišel o své dva nejlepší
přátele.
Upravil si svůj hábit, uhladil vlasy.. V očích se mu zalesklo. Zhluboka
se nadechnul a vstoupil dovnitř.
Dva páry očí se do sebe vpily. Jedny tak zelené jako dva smaragdy, druhé
chladně vyhlížející, ocelově šedé jako nebe před bouří.
Harry se zprudka postavil, z kapsy rychlostí světla vytasil hůlku.
„Malfoyi?!“ zazněl hrubě. Dracovi zacukaly koutky. Dál hleděl hochovi do
tváře a divoce mu přitom bušilo srdce.
„Co tu chceš, Malfoyi?!“ ozval se znovu hlas u okna.
Draco udělal dva kroky a přistoupil k Harrymu, který stále strnule stál,
maje hůlku v pozoru. Blonďák nedbal na nebezpečí, na zlost, která se
zračila v očích jeho odvěkého arcirivala. Přistoupil několik kroků blíže,
až se nosem téměř dotýkal Harryho.
„Malf-..“
„Šššš..,“ položil mu ukazováček na rty a téměř nadpozemsky dodal, „věříš
na lásku na první pohled?“
„Co-to?“
„No tak věříš, Pottere? Věříš?“ dorážel zvědavě Draco.
„Ne,“ odseknul nervózně chlapec s jizvou na čele.
„Tak se, sakra, podívej ještě jednou,“ blonďák uchopil pravou rukou
Harryho bradu a políbil jej.