„Hermiono, už jsem ti říkal, že když se snažíš vtipkovat, tak to obvykle
vyjde…no, nevtipně?“ Harryho dříve dobrá nálada se nyní pohybovala někde
kolem bodu mrazu. Jeho kamarádka opravdu věděla, jak ho zdeptat.
Káravý pohled: „Neopomínáš mi to připomínat každý den. Ale teď tě
ujišťuju, že si nesnažím dělat legraci. Myslím to vážně. Nejlíp z toho
vyšel po Snapeovi Malfoy.“
Harry si představil, jak sedí s Dracem Malfoyem v nějaké luxusní
restauraci a popíjejí spolu šampaňské. Na stole hoří svíčky, růže ve váze
nádherně voní, hraje tichá hudba… Tu se Draco nakloní přes stůl k
Harrymu, jakoby pro polibek… Zavři oči, brouku… Poslechne – a dostane
sulcovým kouzlem mezi oči. Povzdychl si. Přesně takhle by to dopadlo.
Možná ani to ne – někdo jako Malfoy by s ním na rande prostě nešel.
„Harry, posloucháš mě?“ mluvila na něj Hermiona popuzeně. Jmenovaný sebou
trhl. Zasnil se.
„Samozřejmě. Naslouchám tvým šílenostem. Co jsi říkala?“
Vztekle našpulila pusu. „Říkala jsem, že bys to s ním mohl zkusit.“
„Hermi, uznávám, že je to lákavá představa, ale on by se nenechal ani
pozvat. Dostal bych se někam k hele Malfoyi, co děláš večer, než by mi
přišla nějaká nechutná kletba. Nebo ještě hůř – než by po mě skočil ještě
nechutnější Crabbe.“
„Vidíš to příliš černě. Proč by s tebou nechtěl jít?“ Ne, Hermiona mu
vůbec nechtěla rozumět.
„Že by protože jsem Harry zjizvená hlava Potter?“ ušklíbl se ironicky.
Hermi nesouhlasně potřásla hlavou. „Harry,“ začala tónem, jakým se mluví
s malými dětmi. „Jsi hezký, máš dobrou postavu, umíš být i milý a vtipný,
když chceš, máte toho spoustu společného… Když ho odchytíš o samotě,
určitě s tebou půjde.“
„Ne, děkuju. Já bych se ještě rád dožil posledního souboje s Voldemortem
a umřel si při něm. Nechci umřít rukou Draca Malfoye.“
Hermiona se pořádně rozčílila. „Jak chceš! Ale pak mi nefňukej na rameni,
že jsi sám!“ vykřikla, vstala z křesla a proběhla portrétem někam na
chodbu. Harry si pomyslel, že určitě běžela do knihovny.
„Knížka s názvem Jak nebýt odmítnut Dracem Malfoyem neexistuje, Hermi!“
zakřičel za ní ještě. Ale to už ho ani nemohla slyšet.



Příští den měli hned první hodinu Lektvary. Harry seděl v lavici vedle
Hermiony a celou dobu musel poslouchat její přemlouvání. Radila mu, aby
laskavě zvedl svůj Potteří zadek a dovlekl se ke skříni se zásobami, kde
Malfoy už asi pět minut hledal správné přísady do svého lektvaru. Pak
zase naléhavě šeptala, aby prostě přešel k němu a vášnivě ho políbil.
Další dobrý nápad.
Harry už ztrácel nervy. A když mu navíc kvůli nesoustředěnosti z kotlíku
vyletělo hejno kanárků (Harry netušil, jak se tam vzali) a Snape mu s
gustem oznámil, že dostává nedostatečnou, nervy mu ruply úplně. Odstranil
tu zoologickou, co měl místo Mámivého lektvaru a rozhodně přešel k
zásobové skříni, kde ještě pořád dřepěl Malfoy. Něco tam sbíral na zemi,
byl k němu zády, hlavu skloněnou.
Harry si odkašlal. „Ehm… ahoj,“ řekl. Malfoy v kleku ztuhl, to bylo
poznat, i když mu nebylo vidět do obličeje.
„Já vím, že se nesnášíme a tak… Ale chtěl bych to změnit. Takže tě tímto
zvu na rande. Půjdeš nebo ne?“ dořekl Harry a modlil se ke všem svatým.
Malfoy se pomalu narovnal. Jenže… nějak to nebyl Malfoy. Byl to Snape!
Harry vytřeštil oči. Ohlédl se na místo, kde Draco obvykle seděl. Byl
tam. Nerušeně krájel ingredience. Sakra! Sakra! Třikrát sakra! Já jsem
takový kretén! Nevšiml jsem si, že už se vrátil na místo! Teď si mě Snape
dá k obědu.
Jenže on se místo toho smyslně usmál. „Pane Pottere… ani nevíte, jak
dlouho jsem čekal, až to řeknete. Přijďte dnes večer v devět hodin do
mého kabinetu,“ řekl a olízl si rty. Ještě na Harryho mrknul očkem a
odešel peskovat Nevillův výtvor.
Harry zůstal zcepeněle stát. Ne, tohle nemohla být pravda! Přece si
nemohl domluvit rande se Severusem Snapem!
Jenže Hermiona, která se k němu okamžitě přiřítila, mu nenesla dobré
zprávy. Začala po něm šeptem křičet (a je to velice namáhavé, jen si to
zkuste), jestli mu náhodou neruplo v bedně, proč pozval Snapa a ne Draca…
Takže se mu to nezdálo. Dnes večer bude randit se svým učitelem Lektvarů.



U oběda Harry vůbec nic nesnědl. Zvedal se mu žaludek z pomyšlení, že už
za pár hodin bude zcela ve Snapeově slizké moci. Raději ani nepomýšlel na
to, co s ním bude dělat.
„No tak, Harry! Prostě mu vysvětlíš, že to byl omyl. Pochopí to,“ říkala
mu právě Hermiona.
„Kdo? Co?“ zajímal se Ron.
„Harry omylem pozval Snapea na rande.“
Ron se začal dusit mrkvovým koláčem. „Uch! Pch! Grrrch! Ts pzal Saa n
rnde? Kchchchch!!“ Harry se natáhnul a začal mlátit svého kamaráda do
zad. Konečně Ron to obrovské sousto vyplivl. „TYS POZVAL SNAPA NA RANDE?“
zařval na celou síň zrzek a Harry by mu nejradši mrkvový chrchel zase
strčil zpátky do pusy.
Obrátilo se k nim mnoho znechucených pohledů. Harry zrudl. Jen doufal, že
to nebylo slyšet až k vedlejšímu stolu. Už jsem říkala, že Harry nemá moc
štěstí?
„Pottere!“ ozvalo se mu za zády. Kurva, pomyslel si. To je den.
Pomalu se otočil a zahleděl se do šedých očí Draca Malfoye. Pohledem
přejel na ty skvostné rty. Zasnil se. Viděl se s Malfoyem ve vířivce. Oba
třímali skleničku se šampaňským, ukusovali jahody… pak se k sobě
přiblížili a –
„Pottere!!!“ Harry sebou trhl.
„Eh, um, co?“ zeptal se.
„Je ti něco?“ Tuhle otázku nečekal. Odkdy se zrovna on zajímá, jestli mu
něco není?
„Eeee… ne. Proč?“
„Tváříš se ještě dementněji než obvykle.“ Tomuhle se říká stěr, pomyslel
si Harry.
„Díky. Za to ty vypadáš strašně oduševněle, kreténe,“ odsekl. Jistě
Hermi, nám by to úžasně klapalo.
„Pitomče!“
„Blbče!“
„Idiote!“
„Debile!“
„Zmetku!“
„Malfoyi?“
„Co?“
„Přišel jsi za mnou, jen abys mi tady lichotil?“ Harryho to přestalo
bavit.
„Jo! Teda ne!“
„Tak co chceš?“
„Slyšel jsem, že jsi pozval Snapea na rande. Je to pravda?“ zeptal se
svým posměšným tónem.
„Jo,“ zavrčel Harry. Nerad si ten neúspěch připomínal.
„To už jsi tak zoufalý, žes pozval JEHO?“ Tak tohle už byl otevřený
výsměch.
„Zoufalý bych byl, kdybych pozval na rande TEBE, ty nádhero!“
Malfoy zalapal po dechu. „Ty…“
„Ty co?“
„Ty… ty…“
Harryho tázavě zvednuté obočí.
„Ty… ty rozhoďnožko!“
Harry se otočil na Hermionu. „Co to znamená?“ Ale Hermiona jen pokrčila
rameny. Tohle slovo neznala dokonce ani ona.
„Hele Malfoyi, buď na mě začneš mluvit anglicky, nebo táhni a ty svoje
peroxidové pačesy si vezmi sebou.“
„To je přirozená barva, kriple!“
„Demente!“
„Burane!“
„Hnusáku!“
„Kreaturo!“
„TAK UŽ DOST!“ zařvala profesorka McGanagallová, která se k nim přihnala
od profesorského stolu. „Začněte se chovat slušně, nebo dostanete školní
trest! A odebírám Zmijozelu i Nebelvíru deset bodů!“
Malfoy na něj vyplázl jazyk. Harry mu to oplatil. Malfoy ho vyplázl ještě
víc. Harry taky. Vyplazovali na sebe jazyky ještě asi pět minut, než jim
znechucená profesorka oběma nedala pořádný pohlavek a neodtáhla Malfoye k
jeho kolejnímu stolu.
Harry si sedl. „S ním si aspoň člověk procvičí slovní zásobu.“




Blížila se devátá hodina večerní a Harryho útroby už nějakou dobu svíral
panický strach. Co s ním Snape provede? Ach, co jen s ním provede?
„Neboj, kámo,“ uklidňoval ho Ron. „Nemusíš se bát… jenom tě opakovaně
znásilní, osahá, ukojí své zvrhlé choutky…“ Ron nic nestačil dodat,
protože po něm Hermiona hodila velice těžkou knížkou a světe div se –
trefila se mu přímo do hlavy.
Harry se začal třepat. Třepal se tak, že se ním křeslo, ve kterém seděl
převrhlo.
Hermiona k němu poklekla. Jemně ho pohladila ve vlasech. „Jenom klid. Je
to tvůj profesor, nesmí ti ublížit. Jednoduše mu vysvětli, že jsi chtěl
pozvat na rande Draca a že došlo k omylu. Určitě to pochopí.“
Ron se uchechtl. „Já bych to nedělal. Řekneš mu to a jsi mrtvej. Nacpe tě
do prvního kotlíku, který uvidí a začne tě vařit. A přidá k tobě drcené
žabí vnitřnosti, hnis z dýmějových hlíz, havraní pařáty…“
„Rone! Ty ho děsíš!“ napomenula zrzka hnědovláska.
„Ale když mu podržíš, bude ti nadržovat v Lektvarech, kupovat ti
sladkosti. To je dobrý, ne?“
Harry ho jen zpražil pohledem, který jasně říkal: Ne, to VŮBEC není dobrý
a jestli ještě cekneš, nacpu ti hlavu do Goyleových trenýrek.
„Ty, Harry, jakého Draca jsi chtěl pozvat místo Snapea?“ nedal se Ron
zastrašit.
„Kolik jich tu v Bradavicích asi máme, Ronalde?“ odpověděla dívka.
„No to nevím, já znám jenom Malfoye.“
„Bingo. A netvař se tak dementně, zůstane ti to. I když, žádná změna,“
řekla Hermiona. Pak se podívala na hodinky. „Ach ne, už musíš jít,
Harry.“ Pomohla mu zvednout se z podlahy a doprovodila ho k podobizně
Buclaté dámy. Letmo ho políbila na tvář. „To zvládneš,“ zašeptala a
postrčila ho směrem do chodby. A Harry šel.



Po cestě hradem narazil na paní Norrisovou. Aby si spravil náladu, popadl
ji a za ocas pověsil na jednu z lamp, která visela na zdi. Když zvládnu
jednu pitomou kočku, tak zvládnu i jednoho slizouna, pomyslel si.
„Pottere!“ ozvalo se za ním. Harry ten hlas poznal. Dnes vážně neměl svůj
den. Jednoho slizouna zvládnu, ale dva?
„Pottere, sundej paní Norrisovou z té lampy!“ požádal ho.
„Proč bych měl, Malfoyi?“
„Protože je to surovost, takhle ubližovat zvířátkům.“
„???“
„Dělám si legraci. Ale sundej ji.“
„Proč?“ Harry ho nechápal.
„Protože znám lepší místo, kam ji pověsit,“ uculil se Draco. Harry na něj
chvíli nevěřícně zíral, ale pak se zazubil. Sundal Norrisku a přešel s ní
k Dracovi.
„Jaké místo?“ zeptal se.
„Pojď se mnou,“ vybídl ho Draco a už ho vedl směrem k Pamětní síni.
Procházeli chodbami, nemluvili…ale bylo to příjemné ticho. Pak došli k
těm správným dveřím. Draco otevřel a přidržel dveře Harrymu, který musel
držet kočku.
„Tak kam?“ zeptal se Harry už nedočkavý. Pravda, chtěl se té protivné
čičiny zbavit taky proto, že hodně smrděla. „Dělej, děsně smrdí,“ řekl a
otřásl se.
„Nediv se, Filch ji beztak drhne ještě méně často, než sebe,“ odpověděl
Draco a ušklíbl se.
Harry se rozchechtal. Draco se na něj překvapeně podíval. Vážně ho
dokázal rozesmát?
„Ty, Malfoyi, představ si Filche pod sprchou, jak má na hlavě růžovou
koupací čepici.“
Chechot.
„A Norriska se koupe s ním… a na sobě má miniaturní bikiny,“ doplnil jeho
představu Draco.
Harry to živě viděl před sebou. Rozesmál se ještě víc, až si musel stírat
slzy.
Když se chlapci uklidnili, uličnicky se na sebe usmáli, zajiskřilo jim v
očích a pak provedli svůj zákeřný kousek (který bude popsán v další
kapitole)
Harry nemohl uvěřit tomu, že se tady baví s Malfoyem a že s ním právě
provedl docela povedený žertík. Bylo to tak příjemné! Představil si, že
by teď byl se Snapem v jeho sklepení a zachvěl se. A pak… Snape! Sakra!
Musím ze ním! Zpanikařil.
„Ach, Malfoyi, musím běžet, úplně jsem zapomněl na čas…“ otočil se ke
dveřím a chtěl odejít, když ho Draco jemně chytil za paži.
„Kam jdeš?“ zeptal se zvědavě.
„Musím jít na to…chm, rande se Snapem,“ připustil neochotně Harry.
Draco se zamračil. „Proč jsi ho pozval na schůzku?“ Zdálo se to Harrymu,
nebo v tom slyšel mrzutý tón?
„No…já…víš, ono je to složité a… a tobě do toho vlastně vůbec nic není,“
vyhrkl Harry, když si uvědomil, že se tady snaží vysvětlovat Malfoyovi
svoje pohnutky.
Ten se teď napřímil a z očí mu zasršely blesky.
„Ty jsi fakt kus, Pottere,“ řekl a připravil tím Harryho o dech. Co to?
Co mu to právě jeho sok řekl? „Kus vola,“ dodal potom. Ups! Tohle už
nebyl kompliment.
„A víš, co jsi ty? Ty jsi zase kus arogantního zmetka, který musí do
všeho strkat ten svůj aristokratický nos.“ Ale kus jsi taky, to se musí
nechat, pomyslel si Harry.
„Vole.“
„Hovado.“
„Pošuku.“
„Srabe.“
„Oprsklíku.“
Harry se zarazil. Oprsklík? Co to u Merlinových trepek je?
„Co to je?“ zeptal se proto.
„Najdi si to ve slovníku,“ prskl Malfoy a odešel z Pamětní síně.
Harry potřásl hlavou. Tohle bylo podruhé, co na něj blonďák použil nějaké
zákeřné neznámé slovo. Teď ale neměl čas se tím zabývat. Musel rychle do
sklepení. Po cestě se modlil, aby se dožil svých dalších narozenin.



Harry nesměle zaklepal a po vyzvání vstoupil.
Profesorův kabinet vypadal velice zvláštně. Osvětlovaly ho jen mihotavé
plamínky svíček, na stole uprostřed pak stála láhev vína a skleničky… a
na gauči seděl polonahý Severus Snape. Měl na sobě jen černé kožené
kalhoty.
Harry potlačil nutkání pozvracet se už teď.
Snape vstal. „Jdeš pozdě brouku… ale chápu tě. Chtěl jsi mě pořádně
nažhavit. Wau! Ty jsi divoch,“ řekl a mlsně se po Harrym díval. „Nedáš si
víno?“
Potter shledal, že víno bude možná to pravé. „Jasně,“ řekl proto. Doufal,
že mu trocha alkoholu dodá patřičné sebevědomí.
Snape mu podal skleničku naplněnou karmínovou tekutinou. Harry celý její
obsah vypil najednou.
„Jdeš na to hopem, ty moje zelenoočko.“
„Víte, chtěl bych vám něco říct, pane profesore,“ konečně vyslovil Harry.
„Ale no tak… říkej mi Severusi,“ zavrčel Snape když Harrymu zuby sundával
kravatu.
„Tak tedy – chtěl bych ti něco říct, Severusi,“ zopakoval Harry a při
vyslovení toho jména se zachvěl.
Ale Snape mu položil ukazováček přes rty. „Pst! Já vím, taky tě strašně
chci,“ zašeptal smyslně a už se Harrymu dobýval pod košili.
Harry zafuněl. Tohle bude složitější, než si myslel. Profesor evidentně
slyšel jen to, co chtěl.
„Vážně Severusi, já…“
„Mlč už, zlato. Oddáme se víru vášně, budeme se milovat celou noc a celý
den, naše těla budou zpocená…“
Harry ucítil žaludek až v krku.
„A my se na sebe budeme lepit jako žízniví velbloudi na poušti…“
Co to mele s těmi velbloudy???
„Budeme se milovat v posteli, na stole, na zemi, v kotlíku…“
V kotlíku???
„Pořád dokola, dokud nepadneme únavou a i pak se ještě budeme mazlit. Až
do skonání světa, miláčku,“ dořekl Snape.
Páni, to byl ale proslov, pomyslel si Potter. Ale hned využil své šance,
protože se profesor nadechoval a nehrozilo tak, že by ho přerušil.
„A v tom je právě problém!“ vyhrkl Harry.
Snape na něj kouknul. „Co se děje? Vždyť jsem tak svůdný a mám tak sexy
hlas… co se ti nelíbí?“ ptal se hned.
„No… vy. Víte, to pozvání na rande mělo patřit někomu jinému.“
Profesor se zarazil. „Co? Komu?“
„Promiňte, to bych si raději nechal pro sebe. Z čistě bezpečnostních
důvodů.“
Severus Snape se hrdě napřímil. Prudce nasál vzduch nosem a pak svým
typickým nenávistným hlasem pronesl:
„Jak chcete, pane Pottere. Vaše minus. Mohl jste mít tohle sexy zboží,“
řekl a ukázal na své spoře oděné tělo. „Ale odmítl jste. Výborně.
Strhávám Nebelvíru sto bodů.“
Ale to už bylo Harrymu srdečně jedno. Otočil se na podpatku a urychleně
vyběhl ke dveřím. Když je za sebou zavíral, přísahal by, že zaslechl, jak
si jeho profesor zpívá…
„Lonely.. I’m so lonely… I have nobody… on my own…“
Harry dveře raději zavřel a šťastný, že to přežil se vydal k nebelvírské
věži. Už se nemohl dočkat, až si lehne do své měkoučké postele a bude
přemýšlet o Malfoyovi. Tohle byl dlouhý den.