Severus Snape nebyl špatný člověk. Jenom trochu pomstychtivý a velice
osamělý. Když si ve svých komnatách pozorně pročetl všechny pergameny,
které našel v Potterově kufru, v mysli mu klíčil plán. Věděl, co udělat,
aby dosáhl zadostiučinění a nad realizací své pomsty strávil celou noc.
Na pergamenech byl jakýsi průzkum. Průzkum vhodných partnerů pro Pottera,
napsaný rukou Hermiony Grangerové. Ptáte se, jak poznal její písmo? Když
vám někdo šest let pravidelně předkládá domácí úkoly z Lektvarů tloušťky
telefonního seznamu, autora a písmo si lehce zapamatujete.
Severus se v pergamenech dočetl zajímavé věci. Nebýt psychicky na dně z
odmítnuté lásky, smál by se. Tedy, nesmál, pravda. On se nikdy nesmál.
Jen decentně pozvedal koutky.
Podle Pottera byl například Neville Longbottom sexy jako šňůra na prádlo,
ředitel Brumbál byl právě v přechodu – ovšem ne v tom přechodu, jak ho
obvykle chápeme, nýbrž v přechodu mezi životem a smrtí - , dále pak, že
Ron Weasley by si mohl místo bot pořídit lyže a nikdo by nepoznal rozdíl,
že Draco Malfoy je sexy když mu vlasy čechrá vítr a má prostě skvostný
zadeček – Moment. Co? Cože? COŽE???? Snape se zarazil. Ať se snažil číst
jak chtěl, dokonce i zprava doleva, hlavou vzhůru nebo zrcadlově, vždy mu
vyšlo to stejné – že mladý Malfoy připadá Harrymu atraktivní.
Severus se prudce nadechl nosem. Bohužel vdechl i trochu letaxového
prášku, který mu ulpěl na hábitu, když se před chvílí vrátil ze sídla
svého přítele Luciuse Malfoye. Když ustál šílený záchvat kýchání, hrdě se
napřímil a dal se do práce.



Harry Potter vletěl na Kulovém blesku do dívčí ložnice a svým poněkud
hlučnějším příchodem vzbudil všechna spící děvčata, ne-li všechna ve věži
a možná i ta v Prasinkách.
„Hermionooooo!!!! Heeermiionooo!!! HERMIONO!!!“ řval.
„JÁ TĚ SLYŠÍM, HARRY!“ zakřičela volaná v odpověď.
Smykem u ní zastavil, seskočil z koštěte a nevnímal zděšené výkřiky
Levandule a Parvati, které ho označovaly za barbara a sprosťáka. Ovšem
neušlo mu, že si obě jaksi zapomněly peřinami pozakrýt nočními košilkami
odhalené části těla.
„Hermi, musíš mi pomoct,“ vychrlil Harry na dívku.
„Co se děje? Snad Neville zase nepodpálil vaši ložnici?“
„Ne, Neville ani nemůže. Od té doby co to udělal prvně, spí na chodbě.
Poslyš, někde jsem ztratil ty pergameny s tím naším testem… A nemůžu si
vzpomenout, kdo měl po Malfoyovi nejvíc bodů.“
Hermiona na něj zmateně pohlédla. „Proč to chceš vědět? A jaký byl
vlastně ten trest s Dracem?“
Harry si povzdechl. Sedl si na Hermioninu postel a položil se na ni
naznak.
„Já ti nevím, Hermi. Jednu chvíli to bylo naprosto skvělé a pak z něj byl
zase ten arogantní nagelovaný zmetek… Kdyby nepřišel Snape, tak teď
ležíme na ošetřovně. Kdybych si s ním začal, náš vztah by trval asi deset
minut, než bychom se vzájemně prokleli ještě pro dalších dvacet generací.
Ale já už nechci být sám… Proto chci znát ta jména… Zkusím si s nimi
zajít na rande a uvidím. Třeba to bude fajn.“
Hermi se soucitně podívala na kamaráda. Pohladila ho po paži.
„Tak dobře. Pomůžu ti je domluvit.“
Zelený a oříškový pohled se střetly. Dvoje ústa se na sebe usmála.
„Co bych si bez tebe počal,“ přiznal Harry.
„Beze mě? Beze mě bys propadal a zaplétal se do ještě více problémů než
teď a prostě bys byl úplně nahraný,“ řekla Hermi sebevědomě.
Harry se zasmál. „Něco v tom smyslu, ano.“



Severus Snape přivázal poslední dopis na nohu poslední sovy. Vyhodil ji
otevřeným oknem ven a sledoval, jak mizí ve tmě. Decentně pozvedl koutky.
Otočil se zpátky do pokoje a ztuhl. Měl tam jaksi… bílo.
„TY PO---NÝ SOVY MI TO TU CELÉ PO---LY!! AVADA NA NĚ! NEKONEČNÁ AGÓNICKÁ
AVADA! NEJHORŠÍ LONGOTTOMŮV LEKTVAR NA NĚ! UMŘETE!!! SMRT!!! ZAKROUTIT
VÁM KRKEM A PODSTRČIT VÁS HAGRIDOVI K OBĚDU!!! “
Pak ztichl. Pozvedl hůlku a elegantně s ní švihnul. „Evanesco!“ pronesl
tiše.
Otočil se, až za ním jeho nyní už také bílý hábit působivě zavlál a vydal
se do ložnice, kde hodlal prospat zbytek noci. Věděl ale, že se těch pár
hodin do rána bude užírat myšlenkami, co je ksakru na Malfoyovi lepší než
na něm.


Následuje popis pár schůzek, které Harry po svém rozhodnutí absolvoval:

RANDE 1. HARRY – SEAMUS
U madam Pacinkové bylo až moc přetopeno, přelidněno, přeandílkováno a
přerůžověno, nicméně Seamus na tomto místě trval. Seděli u malého
stolečku pro dva s růžovým ubrusem, růžovými svíčkami, ubrousky byly také
růžové a o hrnečkách ani nemluvím. K tomu jim nad hlavami poletovali
zlataví andělíčci, kteří na ně čas od času házeli růžové konfety. Harry
se podíval na svůj protějšek. Zajímalo by ho, co vedlo Seamuse k tomu,
aby si vzal růžovou košili, červené kalhoty a aby si do vlasů vetkl
sponky ve tvaru motýlů.
Harry sám měl na sobě černé kalhoty a zelenou košili a v tomto „sladkém“
prostředí působil jako pěst na oko. Koukal kolem sebe na ty vrkající páry
a připadal si jako buzerant. Nikdy o sobě jako o buzerantovi nepřemýšlel,
nikdy ho tak nikdo nenazval, nikdy tak úplně nepochopil význam tohoto
slova. Teď už chápal. Buzerant je ten, kdo chodí do podniků jako je
kavárna madam Pacinkové a na sobě má úbor podobný Seamusovu. Ten se na
něj právě zářivě usmál a vzal jeho ruku do své.
„Je to tady rozkošné, že?“ zavrkal.
Harry se zakuckal právě pitou kávou. „Eeech… kucky kuck… hm… jistě.“
Raději nedodával, že rozkošné to může připadat jen tomu, kdo má zvrhlé
choutky.
„Harry, ještě jsi mi neřekl, jak moc mi to sluší.“
„No, popravdě…“ Harry se zasekl. Jak má sakra říct svému kamarádovi, že
vypadá, jako by vypadl z videoklipu hippie éry?
Seamus se na Harryho smutně podíval.
„Nesluší mi to?“ zašeptal zdrceně a ruku z té Harryho zase stáhl.
„Ale ne!! To ne! Jen… je to neobvyklé. U tebe.“
Klučina naklonil hlavu na stranu. „Proč?“
Proboha, co mu na to má říct? Že ho nikdy neviděl v pestrých barvách a s
leskem na rty? Rozhodl se trochu zalhat.
„Vlastně… víš… je to na tobě neobvyklé, ale moc ti to sluší.“ Jistě, co
na tom, že červená na jeho kalhotách se šíleně bije s růžovou na jeho
košili?
Seamus se potěšeně usmál a naklonil se přes stůl k Harrymu, aby mu šíleně
lesklými rty vlepil polibek. Harry zhnuseně ucukl hlavou.
Hnědovlasý chlapec se stáhl a oči se mu zalily slzami.
„Já to věděl! Nelíbím se ti!!! Bůůůů!!!“ Seamus se hystericky rozvzlykal.
Okolo sedící lidé se po nich začali otáčet. Harry pociťoval nepříjemný
pocit deja vu. Před necelým rokem tady seděl s Cho a ta mu provedla to
samé. Tentokrát se ale nechtěl nechat tak ztrapnit, takže obešel stolek
na Seamusovu stranu a položil mu ruce na ramena.
„No tak, neplač. Nemyslel jsem to tak. Jen mě ten tvůj lesk na rty trochu
vyděsil, to je všechno. Jsi moc přitažlivý kluk…“ Když na sobě nemáš
tyhle hadry ála Elton John, pomyslel si.
Seamus pořád popotahoval, ale vypadal už klidněji. Upřel na Harryho hnědý
pohled. Harry se na něj povzbudivě usmál.
„Co kdybychom odsud vypadli a šli někam jinam?“ zeptal se. Osudová chyba.
„To má být otevřená sexuální nabídka?“ vykřikl Seamus.
Harry vytřeštil oči. „Co? Ne, jasně, že ne!“ Panika.
Seamus vyskočil ze židle.
„ALE ANO! JASNĚ JSI MI DAL OTEVŘENOU SEXUÁLNÍ NABÍDKU! CO SI O SOBĚ
MYSLÍŠ? ŽE KDYŽ JSI TEN CHLAPEC, KTERÝ PŘEŽIL, TAK ŽE MŮŽEŠ NA PRVNÍM
RANDE PŘEFIKNOUT KAŽDÉHO POČESTNÉHO KLUKA???“
Harry otevřel pusu, ale nic neřekl. Jen jí naprázdno otevíral a zase
zavíral. Nezmohl se ani na slovo. Dokázal jen slabě kroutit hlavou.
„NEDĚLEJ ZE SEBE SVATOUŠKA! MOC DOBŘE JSEM VIDĚL, JAK SE DÍVÁŠ PO
OSTATNÍCH KLUCÍCH Z POKOJE, KDYŽ JSOU V PYŽAMU! A JAK JSI VČERA ZÍRAL NA
NEVILLA!!! TO BYLO AŽ NECHUTNÉ, HARRY! STYĎ SE! JÁ ODCHÁZÍM! SBOHEM!“
zakončil to dramaticky. Prudce vrazil do Harryho, který to nečekal a
kecnul si na zadek, a vyrazil z kavárny.
Harry seděl a cítil, jak mu hoří tváře. Pomalu se zvednul a pohledem se
vyhýbal všem přítomným. Když tu…
„Pane Pottere!“ ozvalo se za ním. Harry se zarazil. Ten hlas znal. Přísný
a utažený jako drdol jeho majitelky.
„Paní profesorko!“ zvolal Harry překvapeně. Nedokázal pochopit, kde se
tady právě ona vzala. Nezdá se, proutnice jedna!
„Pottere, pan Finnigan na vás právě vznesl závažná obvinění.“
Jo, všiml jsem si. A nejen já… Ještě dnes to budou vědět celé Bradavice a
Prasinky a zítra to bude na titulní stránce Denního věštce. Už viděl ten
titulek: HARRY POTTER – VOYEUR? SLEDUJE HRDINA KOUZELNICKÉHO SVĚTA SVÉ
SPOLUŽÁKY VE SPRCHÁCH? ČTĚTE ZARUČENOU PRAVDU JEN V DENNÍM VĚŠTCI! Jen
jednou jedinkrát ve svém životě sledoval někoho ve sprše. Bylo to před
třemi lety, když se Harry poprvé začal zajímat o vzhled jiných klučičích
těl. Pamatoval si to, jako by se to stalo včera… V Kvikálkově bylo
tenkrát vedro na padnutí a oni s Dudleym v domě osaměli… Po tomto
incidentu jeho touha po objevování zákoutí těl chlapců poněkud ochladla.
„Ano, paní profesorko.“
„Máme nějaký důvod domnívat se, že jsou tato obvinění založena na
pravdivých faktech?“
„Domnívám se, že ne, madam,“ odpověděl Harry. V duchu už si ale stavěl
pomyslný hrobeček. Ať má stará vrána Minerva za lubem cokoliv, nebude to
příjemné.
„Domněnky nestačí, pane Pottere. Pojďte prosím se mnou do hradu… měli
bychom si o něčem promluvit.“
A Harrymu nezbylo nic jiného, než jít.


RANDE 2. HARRY – BRUMBÁL
Harry řekl chrliči heslo „Kulaťoučké broskvičky“, ten odskočil a odkryl
schodiště vedoucí do horního patra. Sotva Potter našlápl na první schod,
schodiště ožilo a vyvezlo ho až ke dveřím Brumbálovy pracovny. Harry
zaklepal a po tichém: „Dále,“ vstoupil.
V místnosti vládlo příjemné tlumené světlo, které vydával kontrolovaně
hořící Fawkes. Okna byla otevřena, aby vynikl měsíc v úplňku a vonné
svíčky naplňovaly místnost jemnou vůní levandule. Harry netušil, že je
ředitel takový romantik a byl příjemně překvapen. Jen uchváceně zíral.
„Jen pojď dál, Harry,“ ozvalo se z hloubi místnosti trochu pobaveně.
Harry tedy udělal pár krůčků, pohladil fénixe (ale opatrně, aby se
nespálil)… a ztuhl. Pohledem totiž zavadil o ředitele, stojícího kousek
od něj.
Brumbál měl na sobě tmavě fialový hábit zdobený křiklavě žlutými srdíčky.
K tomu si do vlasů a dlouhých vousů nasypal třpytky, takže působil dojmem
přerostlého a mírně věkovitého vánočního stromečku.
To snad ne, zazoufal si v duchu Harry. To už je čtvrté rande, na kterém
mě čeká místo normálně vypadajícího člověka… buzerant. Nejdřív Seamus,
pak Justin, který přišel celý ve zlatém. O Colinovi ani nemluvím, přijít
na schůzku jen s fíkovým listem na přirození, to trochu přehnal. A teď
Brumbál. Co se to s těmi lidmi děje? A co se stane tentokrát? Díky
Seamusovi mi teď McGonagallová nakázala spát na gauči ve společenské
místnosti, abych prý neměl choutky na ostatní kluky z ložnice. Navíc v
Denním věštci opravdu vyšel článek, kterého jsem se tolik bál… a dokonce
se jmenoval stejně, jako jsem si představoval. Justin o mě zase začal
rozhlašovat, že mám vši. Copak můžu za to, že zrovna jak mi zajel rukou
do vlasů, skočila mu nějaká muška odkudsi na dlaň? Ten magor to hned
obrátil proti mně. Teď se mi všichni vyhýbají obloukem. A Colin…Po článku
ve Věštci mě rovnou zatáhl do nějaké nepoužívané místnosti, aby mě, jak
sám řekl, důkladně uondal. Jenže já nestojím o sex na jednu noc a jasně
jsem mu to řekl. A co neudělal ten nadrženec? Všem to vyzvonil a včera o
mě pro změnu vyšel článek, že jsem ještě panic. JE JEŠTĚ HARRY POTTER
NEVINNÝ? KDO KRÁSNÉHO KOUZELNÍČKA ODPOTTEŘÍ? Stal jsem se kouzelnickou
atrakcí.
„Nu, Harry, nesedneš si ke mně?“ zeptal se Brumbál. Harry by málem
zapomněl, že tam je. Přešel ke stolu a posadil se na pohodlně vypadající
židli. Natáhl se pro sklenku vína, kterou mu ředitel gestem nabídl.
„Musím poznamenat, že ti to dnes velice sluší,“ složil mu poklonu
věkovitý muž.
„Děkuji. I vám,“ řekl Harry, i když si to nemyslel.
„Nuže… copak dělá jizva?“
„Ále, ještě nezmizela.“
„A nějaké nové vidění?“
„Ále, pořád vidím stejně blbě.“
„To jsem nemyslel, Harry. Myslel jsem na tvá vidění, která máš ve snech…
Ach Harry, bude mi chybět tvůj smysl pro humor.“
Harry se zarazil. „Jak to myslíte?“ zeptal se.
„No, až tě lord Voldemort zabije, přece,“ odpověděl Brumbál.
„Děláte si legraci???“
„Ne, nedělám… Copak si myslíš, že máš nějakou šanci?“ řekl konverzačním
tónem ředitel. „Myslíš, že můžeš porazit nejmocnějšího kouzelníka všech
dob? Ach, samozřejmě nejmocnějšího až po mě… To nezvládneš, Harry.“
„Ale…ale…ale!“ dostal ze sebe jen černovlasý chlapec.
„Je mi líto, ale myslím, že je jasné, že brzy zemřeš. Měl by sis užít
zbývající čas.“
Potter nechápal. Brumbál, který mu vždy dodával sílu a naději, mu teď
prorokoval brzkou smrt z rukou Voldemorta. Navíc o tom mluvil, jakoby se
nechumelilo. Vypadal i celkem znudeně! Merline – celý svět je naruby!
Harry se rozklepaně zvedl ze židle a bez jediného pozdravu opustil
ředitelnu. Cestou ještě naschvál vyslal na Fawkese kouzlo Aguamenti.


RANDE 3. HARRY – CRABBE
Harry a Vincent Crabbe proti sobě už hodinu seděli v Medovém ráji (kam
byly nedávno přidány i malé stolečky) a mlčeli. Crabbe právě pořádal asi
desátý čokoládový dortík se šlehačkou a civěl na Harryho. Ten se cítil
poněkud nepohodlně. Z dlouhého sezení už ho bolela zadnice a navíc si
připadal hloupě, že jen mlčeli.
„Máš asi hodně rád dortíky, že?“ zeptal se proto.
„Jo,“ zahučel Crabbe.
Chvíli bylo ticho.
„Hm… a asi máš celkově rád sladkosti, že?“ zkoušel to dál Harry.
„Jo,“ řekl opět Crabbe.
Zase ticho.
„Já mám taky docela rád sladkosti…“
„Jo.“
„A u příbuzných na zahradě mám růžového slona.“
„Jo.“
„Říkám mu Velká tlustá žirafa.“
„Jo.“
„A má zelená křídla.“
„Jo.“
„Tak sbohem, Vincente!“
„Jo.“


Harry, Hermiona a Ron vrkající se Zabinim se právě snažili skrze dav
dostat z Velké síně, když se za nimi ozvalo nezaměnitelné:
„Pottere!“
Ajaj, pomyslel si Harry. Co po mě zase chce? Určitě se mi bude vysmívat
kvůli těm článkům.
„Co chceš? Nemám na tebe náladu,“ zavrčel v odpověď.
„Chci s tebou mluvit v soukromí, Harry,“ řekl Malfoy.
Chlapec, který přežil, aby ho mohl neustále někdo ponižovat, se zarazil.
Zdálo se mu to, nebo Draco poprvé v životě použil jeho křestního jména? A
ten tón, jakým ho vyslovil…
„Tak jo… Draco.“
Malfoy Harryho odvedl do prvního patra, kde byla další z řady
nepoužívaných učeben. Člověk by si pomyslel, že v Bradavicích jsou JEN
nepoužívané učebny.
Blonďák za nimi zavřel dveře a pak se k Potterově překvapení široce usmál.
„Malfoyi, je ti něco?“ strachoval se Harry a přešel blíže. Draco udělal
také pár krůčků a najednou stáli těsně u sebe… Draco se naklonil a
věnoval Harrymu sladký krátký polibek na rty. A pak…
„Harry? Co děláš v sobotu večer?“


p.s. Za Eltona Johna děkuji O-Ren ;-)