Černovlasý hoch si hluboce oddechl. V očích mu plály plamínky a byl celý
zarudlý. Neustále kroutil hlavou, aby dal najevo svůj nesouhlas.
Hermiona stála v zástěře u plotny a smažila placičky.
Bylo to v poslední době už potřetí, co za ní Harry přišel, aby si
postěžoval na Draca.
„Tak si to tak neber, Harry. Znáš ho, je to Draco Malfoy.“
„Máš pravdu, měl jsem počítat, že když s ním začnu žít, bude to takové.“
„Dáš si k tomu čokoládu?“ zeptala se žena, aby na chvilku Harryho vyvedla
z negativních myšlenek. Vždyť se jedná o takové maličkosti.
Harry neodpovídal.
„Na Malfoye musí existovat nějaká legenda, není možné, že jsou všichni
stejní. Tak tvrdohlaví, tak zarputilí. Nenechá si nic vymluvit a musí být
vždycky po jeho… ale tentokrát se přepočítal, hošánek, tentokrát jsem měl
poslední slovo já!“ zakroutil Harry spokojeně hlavou a lišácky se usmál.
Hermiona se na kamaráda otočila: „A co jsi mu řekl?“
„No dobře, Draco, tak si to teda kup!“ sklonil zase hlavu k zemi.