Ráno byl Sirius samý úsměv, šťastný tak, jak ho Harry od setkání s
Remusem a chvilkového dopadení Červíčka neviděl ani jednou. Smažil
vajíčka se slaninou, oči mu zářily a svou dobrou náladou okamžitě všechny
nakazil, dokonce i zádumčivého Draca a Hermionu, jejíž první ranní
starostí bylo, jestli je už ve škole nepostrádají a jaký průšvih asi
budou mít, pokud ano. Severus jí ale uklidnil.
„Už jsem dal vědět Brumbálovi, aby neměl zbytečně strach. Svedl jsem to
na návštěvu Siriuse a případný průšvih beru na sebe s tím, že jsem vám to
prostě dovolil. Myslím, že mě to nebude stát víc, než pár nepříjemných
otázek, a s těmi už si nějak poradím. Brumbál je dobrák od kosti a pro
Siriuse má svého druhu slabost, stejně jako pro Harryho, takže nějaké
báchorce o náhlé nemoci, kvůli které jste se ho rozhodli okamžitě
navštívit, celkem ochotně uvěří, alespoň na oko. Do Bradavic se ovšem
musíme vrátit hned odpoledne, takže pokud chceme zvládnout to zasvěcení,
měli bychom to udělat teď. Harry je dědičným velmistrem řádu, Sirius a
Ginny už zasvěcením prošli, takže jde v podstatě o nás dva, Draco. Já
jsem připravený. Jak se cítíš ty?“
„Myslím, že po včerejšku to bude v podstatě hračka,“ pronesl ponuře Draco.
A tak vyklidili a připravili jednu z větších místností. Kruh rudých
svíček, obrazce nakreslené křídou, vše podle řádových regulí tak, jak to
měl Sirius zaznamenané ve svém deníku. Jelikož se Severusem vstali ráno
dříve, než omladina, poslal ho dokonce během přípravy snídaně nakoupit
několik nezbytností. Chyběly jim zejména ingredience do zasvěcovacího
kuřidla; myrta, prášek z cedrového dřeva, červený santal a šalvěj
divotvorná, ale i další drobnosti.
Harry byl překvapený Siriusovou pečlivostí, znal ho spíše jako ledabylého
a impulzivního muže, ale zřejmě to bylo úctou ke staré tradici a také
nemalou důležitostí tohoto úkonu.
„Takže, přátelé,“ rozhodil Sirius rukama. „Projedeme si to naposled a pak
jdeme na věc. Ty budeš stát tady, v ruce budeš držet řádové insignie a na
konci rituálu nové členy přivítáš do okruhu zasvěcených. Já s Ginny
provedeme zasvěcení, většinu času budu mluvit já, co máš říkat, už víš,“
otočil se k Ginny, „a když budu potřebovat konkrétní věc, dám ti prostě
vědět. Provedeme verzi rituálu bez magického tetování, především z
bezpečnostních důvodů, mimo jiné proto, že nevíme, jak by se tenhle
symbol snášel na jedné kůži se znamením zla, a také jako prevenci
pozdějšího vyzrazení. Prvního rituálem provedu Severuse, protože se na
zasvěcení už kdysi připravoval, o řádu něco ví a bude to pro něj
pravděpodobně o něco snadnější. Jdeme na to.“
Všichni vstoupili do kruhu, Draco a Severus nazí. Sirius vytáhl zpod
opasku rákosku, nebezpečně vyhlížející nástroj z narudlého dřeva, snad
původně bambusu, ovšem velice umně opracovaného ručně i magií. Harry stál
v zadní části kruhu s kyticí černých ocúnů a krátkým bičem, ne nepodobným
jezdeckému bičíku na koně. Sirius si stoupl před Severuse a ten poklekl.
„Nyní tě zavedu do říše pravdy. Budeš nahlas počítat každou ránu.
Nepohneš se. Nebudou ti bránit pouta či řetězy; to, co tě o teď drží na
místě je tvá mysl, která je mi stejně jako tvé tělo vydaná na milost, a
která bez mého svolení nepohne žádnou částí tvého těla ani o píď.
Rozumíš?“ Jeho hlas zněl mnohem obřadněji, než když podobná slova před
pár týdny pronášel Harry.
„Rozumím, pane. Jsem připraven s Tvou pomocí projít branou do říše
pravdy.“
„Ve chvíli, kdy dopadne první rána, přestane existovat tvé já. Ta rána
rozbije tvé ego a každá další mu zabrání v návratu, dokud se úplně
nerozpustí. Až do chvíle, kdy ti dovolím vstát, přestaneš být tím, kým
jsi. Jsi připraven?“
„Jsem připraven odevzdat ti své já, pane. Jsem připraven vydat se ti na
milost a nahlédnout do říše za-já.“
„Staniž se.“
Sirius udeřil. V okamžiku, kdy mu rána dopadla na zadek, se zatmělo se
Severusovi před očima a jen s vypětím vůle zasyčel bolestí jen téměř
bezhlesně. Když dopadla sedmá rána, málem se zhroutil k zemi. Spaloval ho
oheň a po tváři mu stékaly slzy. Ještě několik okamžiků lapal po dechu.
Potom se usmál.
„Dostal jsi svou Odpověď, čekateli?“ zeptal se obřadně Sirius, přesto, že
to již vyčetl z jeho očí.
„Ano, pane.“
„Pak povstaň, a vítej mezi námi, zasvěcený.“ Severus vstal a přistoupil k
němu Harry. Objal ho a podal mu ruku.
„Vítej v řádu černého ocúnu. Dnes jsi se poprvé naplno setkal s mystériem
bolesti a byla ti svěřena Síla. Nakládej s ní moudře.“
Severus zhluboka dýchal a pohyboval se poněkud nemotorně, jako by byl
opilý. Záplava horkosti, která prostoupila jeho tělo, ho úplně
pohlcovala. Dostal svou odpověď, ale hlavou mu teď vířily tisíce dalších
otázek. To, co mu tolik nocí nedávalo spát, nyní věděl. Společně mají moc
zabít Lorda Voldemorta. Je to tedy pořád ještě smrtelník. Ta
nejdůležitější otázka zůstala nezodpovězená. Jak to mají udělat a hlavně,
jak velkou cenu budou muset za vítězství zaplatit? Mezitím Sirius
přistoupil k Dracovi, přesvědčil se, že je připravený, a začal opakovat
slova rituálu. Přestože Draco fyzickou bolest snášel o poznání hůře,
chvěl se a po tváři mu stékaly nezadržitelné slzy, zdálo se všechno být v
pořádku. Teprve když se Draca zeptal na jeho Odpověď, spatřil Sirius
nekonečnou hrůzu v jeho očích, tak silnou, až se i s ním samotným zatočil
svět.
„Ano,“ zašeptal Draco. Slova vítání do řádu však už neslyšel. Z jeho
tváře se vytratila veškerá barva, dokonce i jeho rty zbělely, jako u
lidí, kteří ztratili více krve, než kolik je slučitelné se životem. Jeho
vytřeštěné oči obestřela temnota a pak se bezvládně zhroutil k zemi.
Trvalo přes půl hodiny, než se ostatním podařilo ho vzkřísit. Ležel na
pohovce zabalený do hřejivé deky a v ústech cítil palčivou chuť ohnivé
whisky, kterou mu Sirius nakapal na rty.
„Co se ti stalo, Draco?“
„Nic. Všechno je v pořádku. Jen se mi trošku zamotala hlava z té bolesti,
ještě jsem se úplně nevzpamatoval ze včerejška a nemám moc sil,“ zašeptal
rozechvěle. Všichni v místnosti věděli, že neříká pravdu a jemu to bylo
jasné, ale alespoň na něj prozatím nenaléhali. Potřeboval čas.
Potřeboval... vlastně ani nevěděl, co potřebuje. Jiskra v jeho očích
pohasla. Byl zlomený a vyčerpaný a věděl, že to nejhorší mělo teprve
přijít. A bylo to o to děsivější, že už to bylo na cestě.