Pro připomenutí: Celá povídka se odvíjí od příběhu, který vypráví 32 letý Harry vrbě na konci cesty u hrobů svých jediných přátel. Společně jsme mohli zjistit něco o jeho dětství, o jeho utajované lásce k Ginny, útěku do Prahy (zvláštní, že?) a manželce Karolíně, se kterou měl později dcerku Melissu. Jenže život není idylický a tak poté, co Karolína zjistila, kdo Harry vlastně je, utekla a ještě větší nešťastnou náhodou ji srazilo auto. Harry se snažil žít od začátku, ale po zjištění, že Melissa se kamarádí s Voldemortem se rozhodl vrátit domů… tedy spíše do domu Ginny… (Když tak doporučuji přečíst si povídku znovu (promiňte, moc se omlouvám!!), kvůli důležitým detailům, které se objeví v následujících kapitolách) *** Mohlo být kolem čtvrté ranní, když Harryho probudil šum v hale. Chvíli nečině ležel, a snažil se přesvědčit sám sebe, že to byl jen šum z lesa, ale zvuk se ozval znovu a hlasitěji. Rychle se vymrštil do sedu a popadl hůlku na nočním stolku. Často se stávalo, že šla Ginny spát později – hrávala na klavír a Harry ji tajně poslouchal – ale tentokrát neslyšel ani ťukání do kláves, ale hlavně ani hudbu, kterou ten hrdý nástroj vydával. Nasadil si kulaté brýle a sešel pomalu schody do obýváku. Z kuchyně se dál ozýval šum, nyní ale doprovázející cinkotem sklenic a láhví. Počkat… láhví? Harry sklonil hůlku, protože Smrtijedi by asi nepřišli jen proto, aby se ožrali jako prasata nebo jim ukradli skleničky a alkohol. „Ginny! Co to-!“ vydechl vyděšeně, když spatřil opilou dívku s rozcuchanými vlasy a rozmazanou rtěnkou kolem úst, jak se malátně opírá o kuchyňský dřez. „Co to tu U Merlinova vousu děláš?!“ vyjekl a snažil se nebýt naštvaný z pohledu na zřízenou kuchyň, kde se všude na zemi povalovaly rozbité prázdné láhve od alkoholu a na každém metru byla alespoň kapka nějakého alkoholu. „Ale… zelenoočko! Vzbudila jsem tě?“ zeptala se připitoměle a snažila se vstát. „To jsem tedy ale zlobivá. Zasloužila bych si výprask,“ smála se bláznovsky a po vydařeném pokusu vstát se jedním ne moc ladným krokem skolila Harrymu do náruče. „Proč bych to dělal?“ zeptal se mírně a podíval se jí do očí. Ginny ho chytla rukama okolo krku a přitáhla se k jeho obličeji. Chvíli si tiše hleděli do očí, když Ginny zavřela oči a naklonila se k Harrymu. „Ne, Ginny, to ne!“ přerušil ticho Harry a odtáhl se od Ginny. „Tohle není správné, jsi opilá!“ vstal a otočil se k Ginny zády. „To ale neznamená, že mi alkohol zatemnil mozek. Stále tě chci… Celé ty roky...“ zašeptala tiše a objala Harryho zezadu. Harry dlouho přemýšlel, co říct. Pravdou bylo, že po Ginny také toužil, ale v tomhle stavu by si připadal, jako by ji jen zneužil. „Radši ti uvařím kafe,“ rozhodl nakonec a nalil do konvice horkou vodu. Ginny se k němu ale znovu přitiskla, rukama ho objala v pase a něžně mu do ucha zašeptala: „Ani nevíš, jak žárlím na tu dívku, s kterou máš dceru. Ani nevíš, jak mě sžírá pocit, že máš dceru, zatímco já žila s bývalým Smrtijedem, kterého už před rokem zabili a já se stále trápím. Tvoje přítomnost, to ve mně vyvolává jen… vzrušení a vášeň. Snažila jsem se to potlačit ty první dny, co jste tu byli, ale teď už to nezvládnu. Je to pocit, že když něco neudělám teď, tak přijde jiná a znovu mi tě sebere. Nebo přijde Voldemort a já tě ztratím stejně jako Draca… To už bych nepřežila…“ „Ginny…“ podivně mu vyschlo v krku. „To ale nejde…“ „Harry,“ vydechla sladce a přejela mu jazykem po uchu, „miluj mě.“ Harry už to nevydržel, otočil se k Ginny a dychtivě ji políbil. Vášnivě ji chytl pod zadkem, zvedl ji k sobě a s posledními zbytky radikálního myšlení ji odnesl nahoru do své ložnice. A tmavý přízrak v koutu místnosti vítězně zajásal. Jeho plán vycházel dokonale. „Nejspíš to byl v tu chvíli jen zkrat nebo prostě všechny radikálně myslící myšlenky mého mozku měly v ten moment zrovna pauzu, ale nebyl čas toho litovat. Dlouho jsem si přál, aby taková situace nastala, ale už jsem ani nedoufal, kvůli věcem, co se v minulosti staly… Jenže každá radost skončí a stane se něco hrozného, nepředvídatelného… Dívenka s hravými černými vlásky se mlčky dívala na klidně oddechující propletená nahá těla svého otce a jeho přítelkyně. Byla sice stále mladá, ale něco jí říkalo, že kamarádi přeci jen vedle sebe nespí nazí. Náhle se k ní přihnal temný přízrak, který se u její hlavy vytvaroval do obličeje Toma Raddlea, takového, jak vypadal v deníku – mladý, pohledný, ale stále nebezpečný a všemi mastmi mazaný. „Vidíš tvého tátu, jak si v klidu oddechuje?“ řekl ji stejně jako každou noc, když se s ní vídával. „Vůbec ho od doby, co jste v Londýně tvé zájmy a problémy nezajímají. Co se s ním stalo? Říkáš si, že se vůbec nechová jako tvůj otec. Co když není? Tvůj otec by přeci nepodváděl tvou matku.“ „Mou matku? Má matka je mrtvá,“ zašeptala udiveně, nespouštěje z otce oči. „Není mrtvá. Spolu ji můžeme vrátit zpět.“ „Ale jak?“ ptala se. „To kvůli tomu černovlasému člověku, o kterém si myslíš, že je tvůj otec, to kvůli němu je mrtvá. To on ji zabil. Přidej se ke mně. My jsme opravdoví přátelé,“ tloukl ji do hlavy a Melissa se udiveně podívala na svého údajného otce a pak na Toma. „Já nevím.“ „Rozmysli si to. Ty patříš k nám,“ dodal nakonec a zmizel v tmavém dýmu. Mel si ještě chvíli prohlížela Harryho a Ginny než s kamenným výrazem a zvláštní jiskrou v očích odešla do svého pokoje. Když se Ginny probrala, venku svítilo slunko, ptáci zpívali… za to by vraždila, jak ji z toho bolela hlava. Opatrně se zvedla na rukou, když zahlédla Harryho jen v boxerkách, jak se na ní přes noviny rozverně usmívá. „Dobré ráno,“ zvolal nahlas a Ginny se chytla za hlavu. „Sakra, neřvi tolik, strašně mě bolí hlava!“ oklepala se a rozčíleně ho probodávala očima. „Já vím, a proto…“ natáhl se a přisunul k posteli stoleček se snídaní a lahvičkou s modrým lektvarem. „Vypij ten lektvar, uleví se ti… maličko, ale po tom, jak si se včera rozjela by to chtělo toho lektvaru víc.“ Ginny poslušně vypila celý obsah flakónku a zhnuseně se oklepala. „Na co to vůbec bylo?“ „Proti kocovině, včera jsi to maličko přehnala s pitím,“ podotkl a usmál se. „Kdybych se napila jen maličko, jak říkáš, tak bys tu asi neseděl skoro nahý,“ řekla si tiše a sklonila hlavu. „Vyspali jsme se spolu?“ „Ano,“ odpověděl jednoduše a sedl si k Ginny na postel, která si přitáhla přikrývku k obličeji. „Stejně už jsem tě viděl,“ podotkl a zasmál se. „Jo, ale teď už nejsem ožralej exibionista,“ zavrčela nevrle a kousek se pod Harryho odtáhla. „Do háje, tohle se nemělo stát! Co se vlastně stalo?“ „Vzbudila si mě uprostřed noci, dokonale opitá, začalas mi říkat zelenoočko a tiskla si se ke mně… nemohl jsem nic udělat!“ „Měl jsi mi v tom zabránit… ach, Harry, udělali jsme chybu,“ zanadávala a Harry se zarazil. Nechtěl tuhle chvíli změnit. V noci si uvědomil, že Ginny miluje, stále ty roky ji miloval a moc ho ranilo, že ona to bere takhle. Tak dlouho na tohle čekal… „Můžeme na to zapomenout, jestli chceš…“ vysoukal ze sebe tiše a odvrátil se. „Ano, to bych si moc přála,“ přitakala. „Byl to jen úlet, zapomeneme na to… nemusíš už to řešit, je to za námi.“ „Jistě,“ zavrčel potichu a snažil se nedát na sobě znát zklamání, „je to za námi.“ Harry seděl tiše na kraji postele, jen v bílých boxerkách a jak řekla Ginny, snažil se zapomenout na nejlepší noc ve svém životě. „Ginny, sestřičko, jsi doma?!“ ozval se najednou mužský hlas z haly. Harry zbystřil. „To je Ron?“ zeptal se a oči mu zajiskřily. Ginny se omotala prostěradlem a rychle se zvedla ke skříně. „Ano, je to Ron. Úplně jsem zapomněla na to, že se dneska chtěli stavit, aby se mnou oslavili…“ „Počkej oni? Je tu i Hermiona?“ „Ano, je tu i Hermiona a jejich čtyřletý syn Tony.“ „Moment, syn? Brali se teprve před rokem!“ Ginny se zarazila v rozhazování svých věcí. „Jak to víš?“ „Já… byl jsem tam,“ zašeptal tiše a vzpomněl si na sen, který měl v Praze. „Hm… řekněme, že Ron se rozhoupal trochu později.“ „Takže stejně, jako vždy.“ „Ano, stejně jako vždy,“ usmála se Ginny a zavřela skříň. Harry se zamyslel a pak rychle zvedl. „Chci je vidět.“ „GINNY!!“ ozval se zdola znovu ten hlas. „Ano, už jdu!“ vykřikla na odpověď a otočila se k Harrymu. „Teď to ještě nejde, Harry. Ron ani Hermiona se možná nezměnili, ale něco ano. Odešel si. Nechal si nás tu samotné. Hodně lidí umřelo a já nevím, jestli… jestli jsou připravení tě vidět… tak najednou, když už jsme všichni ztratili naději.“ „Chápu,“ sklopil smutně hlavu. „Takže ti radím, abys sebe i Melissu zavřel někde tady v pokoji a nevycházel ven.“ „Ale to přeci…“ „Mlč Harry a alespoň jednou mě poslouchej!“ vykřikla rozzuřeně Ginny a Harry ustoupil o krok dozadu. „Fajn,“ řekl přiškrceně, sebral ze země všechno své pohozené oblečení a odešel. „Chápal jsem, proč nemůžu vidět své přátele, ale byl jsem připravený pikat za své činy. Jak asi vypadá Ronald, nebo Hermiona? A co ten jejich syn? Nedokázal jsem bojovat se zvědavostí… Harry seděl na schodech a poslouchal veselé vypravování lidí v jídelně. Tolik si přál se zvednout, otevřít dveře dovnitř a s úsměvem k nim vejít a vykřiknout: „Překvapení!“ Jenže to nebylo možné. Nejen, že by z toho Rona nejspíše kleplo, ale Ginny by ho zabila. Pomalu a velmi bolestivě „Tati?“ ozvala se dívka nad schodištěm. „Melisso, drahoušku, mluv tišeji. Co potřebuješ?“ zeptal se a dívka si k němu přisedla. „Popovídat si. Už dlouho si mi nepřečetl pohádku na dobrou noc…“ „Holčičko, táta má moc práce,“ chytl ji za ramena a podíval se jí očí. Najednou pocítil, jak mu něco leze do hlavy a tak uhnul. „Melisso, kdo tě tohle naučil?“ Žádná odpověď. „Špatná otázka…“ odpověděl si sám. „Hele, tohle se nedělá, lézt lidem do hlavy!“ „Ale Tom říkal…“ „Tom řekl a zavraždil mé rodiče!“ neovládl se a zakřičel. „Nejspíš si to zasloužili!“ vyprskla drze Melissa. „Cos to řekla?! Jak si dovoluješ… Melisso, já tě vůbec nepoznávám!“ „To je pravda, vůbec mě neznáš,“ odpověděla dospěle a odběhla do svého pokoje. „Sakra!“ zaklel Harry a sedl si zpět na schody. „Ahoj…“ ozval se chlapecký hlas, který, jak Harry poznal poté, co zvedl hlavu, patřil malému zrzavému chlapečkovi. „Kdo jsi?“ „Já…“ nedořekl Harry, protože do místnosti vletěla Ginny, Ron a Hermiona. „Tony, kam jsi běžel?“ ptala se dlouhovlasá žena a vzala chlapce do náruče. Harry se usmál, když si ji pořádně prohlédl. Vypadala stejně jako když ji naposledy viděl, ale věk už s ní udělal změny. Měla rovné vlasy, možná trochu kratší než jak si jí pamatoval. Stále měla ten svou předkus a hnědé oči. „To snad…“ vydechla překvapeně při pohledu na Harryho a on zahlédl, jak na něj Ginny naštvaně gestikuluju něco ve stylu co-tu-ty-brýlatý-idiote-děláš? Neříkala-jsem-ti, abys-zůstal-nahoře? „Harry…“ zašeptal Ron a Harry pokýval hlavou. Ron vypadal jinak. Měl kratší vlasy, knírek a vousy. „Co tu sakra děláš?“ „Já… já vám to vysvětlím,“ hlesl. „To bych ti doporučil!“ vykřikl Ron a shodil ho zády na schody. „Rone!“ vykřikla Ginny a Hermiona a snažili se Rona zastavit. „Ty prevíte, ty hnusnej kryple!“ křičel Ron a mlátil ho do obličeje a břicha. Harry jen tak stačil nahmatat svou hůlku. „Rictusempra!“ vykřikl a kouzlem od sebe Rona odhodil. Dívky k němu ihned přiskočili. „Rone, jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě Ginny s naštvaně se na Harryho podívala. „Říkala jsem ti, abys sem nechodil!“ „Cože? Takže ty ho tady před náma schováváš?!“ řekl rozhořčeně Ron a zvedl se ze země. „Jak dlouho už ho tu máš?“ „Asi týden… Rone, nesmíš na mě být naštvaný! Sám se tu objevil se svojí dcerou a…“ „Tak říkej, co všechno ti ten srab navykládal?“ „Rone, nech toho, Harry nám to určitě vysvětlí, že?“ promluvila také Hermiona a podívala se na Harryho. „Já…“ nedokončil, protože všichni zaslechli podivný zvuk shora. „Co to bylo?“ vyjekl Ron stále naštvaným hlasem. „Snad tu neschováváš ještě nějakou mrtvolu ve skříni!“ křikl na Ginny nazlobeně, ale ta jen uraženě otočila hlavu. „Melissa!“ vzpomněl si Harry a vyběhl do poschodí. Rychle se přehnal chodbou a vletěl jako žíznivá čára do pokoje své dcery. Ale po ní nebyla ani stopa. „Melisso, holčičko?“ ptal se po pokoji, prohledával skříně, jestli se náhodou neschovala a netrucovala, ale pak… „Harry, kde je Melissa?“ ptala se Ginny starostlivě, když i se závěsem nic nechápajících manželů Weasleyových vtrhla do pokoje. Harry mlčel a zaraženě se díval na plochu zrcadla, která byla popsaná rudým písmem. Vybrala si sama, Harry. Ginny vyděšeně polkla a objala nedutajícího Harryho.