Byl úplněk. Jasný měsíc však s blížícím se ránem začal pomalu pohasínat a
k bradavickému hradu se pod neviditelným pláštěm plížila značně unavená
společnost. Mladík s dlouhými černými vlasy, které mu s nedbalou elegancí
padaly přes oči, potměšile šťouchl do zívající dívky, jež mu usínala na
rameni.
"No tak, Žlutoočko, u nás se vyspíš dosyta, tak to ještě chvíli vydrž,"
ušklíbl se. "Nebo bys dala přednost mé společnosti? Víš, že u mě v
pelíšku je místa dost..."
Děvče se okamžitě probralo. "Tos uhod, Tichošlápku," zaprskala se smíchem
a najednou byla pryč. Poslední, co zbylí tři kluci zahlédli, byla
rezato-bílá kočka mrkající na ně od brány. Poté mrskla ocasem a zmizela
jim z dohledu.
"1:0 pro Liz," zamumlal si téměř neslyšně pod vousy majitel onoho
neviditelného pláště a přihladil si rozčepýřené tmavé vlasy. Vzápětí si
je nervózně prohrábl, když zachytil naštvaný pohled šedých očí a celkově
naštvaného Tichošlápka. Neodolal však a jal se ho dál popichovat, což
vyvolalo záchvaty smíchu u posledního obyvatele neviditelného pláště,
malého chlapce se špinavě žlutými vlasy a krysím obličejem.
"Nech toho, Petře, nebo tě příště předhodíme Paní Norrisové jako pozdní
večeři!" čuřil se dál pokořený Sirius, když se ve čtvrtém patře jen tak
tak vyhnuli jejím slídivým očím. "Doufám, že nic nezkoušela na Liz,"
zamumlal s obavami v hlase.
"Neboj, když si poradí s tebou a tvými neohrabanými návrhy, je pro ni ta
vypelichaná příšera jen taková rozcvička na zahřátí," ucedil koutkem úst
James.
"Hele, starej se radši o sebe a Evansovou!" uklouzlo Siriusovi hlasitěji,
než zamýšlel. Na konci chodby se ozvaly kroky. Kluci se po sobě podívali,
na nic nečekali a dali se na útěk.
"Tempus fugit!" vyhrkl Petr, sotva popadající dech, na Buclatou dámu,
která zpražila prázdné místo před sebou rozespalým pohledem a vpustila je
dovnitř. O pět sekund později už čelila rudému Filchovi, tomu však
nezbylo nic jiného, než ne zrovna mírně zaklít a odebrat se zpátky do
svých kobek.
"Tak to bylo o fous," oddechoval ztěžka James. "A abys věděl,
Tichošlápku," ušklíbl se na na podlaze ležícího kamaráda, "já už jsem
Evansovou pozval na ten maškarní ples, co ho Brumbál pozítří chystá!"
prohlásil hrdě. "A víš, co řekla? Víš, co řekla?" Sirius zvrátil oči k
nebi a netrpělivě zavrtěl hlavou. "Ano, moc ráda," zatrylkoval James a
zhroutil se do křesla.
Přesně ve chvíli, kdy hodiny na jedné z věží odbily pátou hodinu ranní,
rozrazil vrčící Sirius dveře chlapeckých ložnic, následován štěstím
opojeným Jamesem a napůl spícím Petrem. Nemohl se dočkat, až konečně
padne na postel a zbaví se Dvanácterákových řečí. Když však rozhrnul
závěs u svého lůžka, rozesmál se štěkavým smíchem a rázem zapomněl, že by
vlastně měl být naštvaný. V jeho posteli se choulila Liz, rozcuchané
světlé vlasy měla rozprostřené kolem celé hlavy jako svatozář a ve spánku
si cumlala palec. James vyvalil oči a Petr ustrnul uprostřed pohybu.
Tichošlápek jim věnoval pohled plný blahosklonného vítězství a chystal se
vlézt si k Liz a nejlépe ji i opatrně obejmout. Zlehka se nad ni
naklonil... a něco ho odmrštilo přes celou místnost, takže vrazil do
protější stěny a sesul se na podlahu. James se k němu vrhl s vyděšeným
výrazem.
"Siriusi! Siriusi, jsi v pořádku?" třásl s ním.
"Au," bylo všechno, na co se jeho kamarád zmohl. S pomocí Petra mu James
pomohl na nohy. Tichošlápek se držel za žebra. "Bariérový kouzlo,"
zasípěl se stále vyraženým dechem a padnul na Remusovu postel. James by
byl přísahal, že přes tvář tvrdě spící Liz přeběhl úsměv.