Místnost byla pustá a temná, jen uprostřed stálo velké křeslo.
V něm seděl muž, na hlavě měl kápi a červené oči mu svítily netrpělivostí.
"Pojď sem, Červíčku," přikázal.
Červíček vyšel po schodech a sledoval svého pána, kterému se kolem nohou
obtáčel Naginny. Voldemort ho drbal na hlavičce a had co chvíli spokojeně
zasyčel.
"Situace se nevyvíjí příznivě, proto jsem vymyslel další plán."
"Chcete zase krev toho chlapce? Mám ho znovu přivést, můj pane?"
"Ne, už nechci krev Harryho Pottera ani žádné zatracené viteály. Stejně
už jsou skoro všechny pryč. Mám něco lepšího."
Voldemort sáhl pod sedátko a vytáhl starou potrhanou knihu.
"Vidíš, tohle patřilo mému strýci. Jsou tady ty nejmocnější kletby, jaké
svět kdy poznal. Tomu, kdo je použije, mohou přinést doživotní
nezranitelnost a obrovskou moc."
Hadí ruka začala listovat, až našla příslušnou stránku.
"Kletba věčného života?" podivil se Červíček, když si přečetl nadpis.
Pak znejistěl, protože na konci stránky bylo napsáno:

Velmi riskantní!!! Může mít vedlejší účinky.

"Ale pane, není to nebezpečné?"
"Já vím, co dělám a ty mi s tím pomůžeš. Nejdřív musím připravit lektvar
a potom teprve provést kouzlo."
"Neměl by vám ten lektvar udělat Snape? Už dlouho neprokázal svou
věrnost."
"Ne! Připravím si ho sám, jen já jsem hoden vykonat tak mocné kouzlo.
Budu potřebovat krev jednorožce. Jdi a přines mi jí!"
Červíček se proměnil v krysu a odběhl pryč. Po chvíli se vrátil a donesl
potřebnou přísadu.
"Teď musím přimíchat své tělní tekutiny," řekl Voldemort, natáhl svou
odpornou ruku a podal Červíčkovi nožík.
"Nařízni mi paži, s odběrem krve máš bohaté zkušenosti."
Když se stalo, zachytil Pán Zla několik kapek do nádobky.
"A teď zmiz, musím ten lektvar dokončit."
Služebník se uklonil a rychle utekl z místnosti.

Harry se s křikem probudil. Za chvíli už u něj stál Ron.
"Harry, co se stalo?"
Když viděl, že je kamarád bledý a zpocený, došlo mu že ho opět trápila
noční můra.
"Zase jsem měl příšerný sen," mumlal zmateně chlapec a celý se třásl.
"Měl bys jít za Brumbálem," řekl kamarád starostlivě.
Ron pomohl Harrymu vstát, ten se rychle oblékl a za pár minut už stáli
před ředitelovou pracovnou.
Když je uviděl, okamžitě je vpustil dovnitř.
"Pane, nevíte proč chtěl, abych o tom jeho plánu věděl?"
Brumbál se zamyslel.
"No myslím, že za to mohla jeho vrozená ješitnost. Chtěl ti ukázat, že
tvou krev už nepotřebuje. Vzhledem k předloňským událostem je to docela
povzbudivé."
Harrymu to však nepřipadalo povzbudivé ani trochu.
"Víte, z čeho všeho ten lektvar ušlehával?!"
"Harry mi to cestou sem vyprávěl, bylo to vážně odporný," přidal se Ron.
"Bude nutné, abych o tom informoval řád. Jestli chceš, můžeš jít se mnou.
Tom nepochybně zkouší zase nějaké finty z černé magie, nikdy si nedal
říct. Jednoho dne na to doplatí.
Rozhodně se o tom tvém snu musím poradit se Severusem."
Chlapec se zatvářil nešťastně.
"Neboj se, promluvím s ním jen já sám."
Brumbál vlídně pohlédl na oba chlapce skrz své půlměsícové brýle a
vyprovodil je ke dveřím.
"Děkuji vám, můžete se vrátit na svou kolej. Harry, ty si běž ještě na
chvíli odpočinout."
Nakonec dal každému do ruky sáček citrónových bonbonů.
"Zkuste je, chlapci. Mají vylepšenou protistresovou recepturu."