Narcissa svého manžela i syna upřímně litovala. Nenapadlo ji, že bude mít
Voldemortovo otcovství pro její rodinu tak nepříjemnou dohru.
"Nechápu, proč si je vybral?" zeptala se sestry, když seděli u kávy.
"Ty to opravdu nevíš?! Je to pomsta za to loňské fiasko na ministerstvu a
tvůj syn to taky moc nevylepšil, když během porodu omdlel," připomněla jí
Bella.
"Ale proč do toho zatáhl i Snapea? Říkala jsi, že se mýlí když mu tolik
věří."
"Právě proto! Zřejmě si přestává být tak jistý jeho věrností a chce si ho
pojistit. Navíc způsobem o kterém ví, že bude Snapeovi nepříjemný.
Pán Zla je teď možná oslaben zdivočelými hormony, ale ještě nezapomněl
jak se trestají zrádci."
"Jak se opovažuješ do toho zahrnovat mého manžela a syna! Má rodina vždy
patřila k těm nejoddanějším.
Ubohý Lucius! A co teprve můj nešťastný chlapeček, vždyť je mu teprve
šestnáct!"
"To já měl v jeho věku už dva nelegitimní syny a třetí byl právě na
cestě," pomyslel si Lucius, který konec rozhovoru zaslechl zpoza dveří.
Narcissa měla pravdu, od té chvíle nastaly Luciusovi s Dracem zlé časy.
Mnoho hodin trávili péčí o dítě, často pod drobnohledem svého pána, který
byl teď ještě náročnější než kdykoliv předtím.
Mordred sice zatím neprojevoval žádné destruktivní magické schopnosti,
ale to neznamená, že by je trápil méně než jeho otec.
V noci nechtěl vůbec spát a když mu začaly růst zoubky, celé dny prořval,
takže Voldemort byl nevyspalý a velmi nevrlý.
Ve svém synkovi se ale přímo viděl a neustále o něm mluvil jako o svém
budoucím nástupci.
Ani Snapeův úkol však nebyl procházka růžovým sadem.
Jako Mordredův kmotr měl za úkol ho chránit. Navíc musel dávat pozor i na
Draca, který teď vypadal jako na pokraji nervového zhroucení. (Tedy
normální stav)
Díky svým lektvarovým schopnostem byl také často pověřován, aby dítěti
připravoval nejrůznější kašičky a šťávičky.
Připočteme-li k tomu ještě schůze Fénixova řádu a výuku v Bradavicích,
není divu, že se s ním v jeho hodinách téměř nedalo vydržet.
Když se mu jednou při hodině nitrozpytu podíval Harry do myslánky a
spatřil svého profesora, kterého Mordred před chvílí celého poprskal
mrkvovou kaší, došla Snapeovi trpělivost a vyhodil chlapce ze svého
kabinetu.
Harry se trochu styděl za svou zvědavost a svěřil se s problémem
Brumbálovi.
Ten se rozhodl vzít Harryho výuku do vlastních rukou a vysvětlil chlapci,
že je teď Snape trochu přetažený.
Draco Malfoy však vypadal mnohem hůř. Od malička by vychováván k tomu, že
všechnu podřadnou práci dělají domácí skřítci a teď se celý den "točil"
jako příslovečná fretka.
"Otče, co mám dělat, on už zase pláče."
"Pane Malfoyi, kdyby se vám celý den prořezávalo několik zubů najednou,
taky byste nebyl v klidu. Stačilo, když jste si ve druhém ročníku narazil
při famfrpálu ruku, Krvavý baron od té doby odmítá procházet ošetřovnou.
A to se ani nezmiňuji o tom, jak vás ve třetím ročníku škrábnul hypogrif
a vy jste pak ječel, že umíráte," připomněl mu jízlivě Snape.
Severus přešel k postýlce a snažil se dítě uklidnit.
"No tak, to bude dobré, kuči, kuči," šeptal a podával dítěti
stříbrno-zelené chrastítko ve tvaru hada. Pak mu sáhl na čelo.
"Má teplotu, jdu připravit potřebný lektvar. Luciusi, ty u něj teď
zůstaň."
Lucius přiklekl k postýlce a ukazoval miminku levé předloktí.
Když se pak v nestřežené chvíli otočil, dítě si okamžitě strčilo stříbrný
konec jeho hole do pusinky.
"Ale ne, copak to děláš? U Merlina, tady máš dudlík."
Než stačil svou hůl z chlapečkových úst vyprostit, byla už celá oslintaná.
Potom vzal Mordreda do náruče a zjistil, že je počůraný.
"Budeme ho muset přebalit. Draco, přines čistou plenu a pomoz mi."
Nejmladší smrtijed držel špinavou plenku a tiše plakal.
"A kvůli tomu já zdrhnul ze školy. Chtěl jsem být mocný, aby se mě bál i
ten pitomec Potter a teď tady lítám jak mudlovská chůva."
Najednou měl pocit, že snad Mordred jeho slovům porozuměl, protože když
ho přidržel, aby ho otec mohl obléknout, miminko mu začalo vesele cuchat
jeho pečlivě nagelované vlasy.
Největší bitva se ale pravidelně odehrávala u oběda.
Mordred totiž jako spousta dětí v jeho věku nechtěl pořádně jíst.
Snape, který celé dopoledne trávil pasírováním dětské výživy, byl
samozřejmě velice otrávený, protože jeho snaha přicházela vniveč.
Rozhodl se tedy využít svých pedagogických zkušeností a začal ho učit
nápodobou.
Rozdělil kaši do třech misek a požádal Draca s Luciusem, aby šli ke stolu.
"Až uvidí, že oba jíte, začne taky," prohlásil.
Draco s odporem prohrábl kaši: "Vypadá to nějak divně."
"Pane Malfoyi, chcete mi snad říci, že váš profesor lektvarů uvařil něco
špatného?" zeptal se Snape výhružně.
"N-ne, to bych si nikdy nedovolil," pípl Draco.
Lucius začal oponovat: "Stejně nebude jíst, není tu Naginni. Víš přece,
že je kluk nervózní, když ho dlouho nevidí."
Snape založil ruce a lupl pohledem po svém bývalém studentovi.
"Pane Malfoyi, za to jak se v tom nechutně hrabete vám uděluji školní
trest. Půjdete najít toho hada."
"To bych radši dojedl tu odpornou kaši," zamumlal u dveří Draco a v duchu
proklínal Pottera za to, že na rozdíl od něj ovládá hadí jazyk.
Než Naginniho chytil, běhal nejméně dvě hodiny po hřbitově. Jeho úkol mu
navíc znesnadňovaly přívaly deště.
"Merline, tohle mi snad děláš naschvál, ještě se kvůli tomu spratkovi
nastydnu," zavrčel, když mu had už potřetí vyklouzl z rukou.
Jakmile se Naginni konečně připlazil ke stolu, zasyčel a začal hltat kaši.
Luciuse v tu chvíli nějak přešla chuť a přenechal mu i svojí porci. Pak
začal krmit Mordreda. Svůj účel tato akce splnila, batole konečně začalo
jíst.