Když Mordred trochu povyrostl, rád trávil odpoledne sledováním
divadelních představení.
MacNair a Avery postavili v jednom z pokojů kulisy a věrní služebníci se
převlékli do kostýmů. Nutno říct, že nikdo z nich z toho neměl zrovna
velkou radost, ale Pán Zla trval na tom, že jeho budoucí nástupce musí
vidět i trochu kultury.
Navíc to byl dobrý způsob, jak zabavit předškolní dítě.
Průběh většiny představení se zachoval v podobě tajných zápisů Fénixova
řádu, které Brumbál pořizoval na základě Snapeových hlášení.
Většina pohádek pocházela z pera zmijozelských autorů a podle toho
vypadaly i jejich názvy, například Jak chudý mudla do ještě větší nouze
přišel, Tři slavné činy Salazara Zmijozela, O princi hadovi, roztomilá
komedie Bystrozorův hrobeček, či suchý horor Dvanáct druhů citrónových
bonbonů, který sepsal Snape během jedné nudné profesorské porady. (Mistr
Cimrman se právě v téhle chvíli obrací v hrobě.)
Úplně první představení však byla upravená pohádka O Červené Karkulce,
která si k velké radosti Mordreda a velkému zklamání hlavních
představitelů vynutila třináct repríz.
Červená Karkulka neměla v této verzi dobrý konec a její tradiční barva
měla symbolizovat věčný boj s Nebelvírskou kolejí.
Když se Draco dozvěděl, že bude hrát Karkulku, dost ho to rozčílilo.
"Nechápu, proč mám hrát nějakou mudlovskou holku a ještě v červených
šatech. Víte přece, jak tu barvu nesnáším."
"Mlč!" okřikla ho Bella, "Pán Zla si přeje abychom hráli, tak budeme
hrát. Takové cti se nedostalo ani samotnému Salazarovi."
"A kdo bude hrát babičku?" zeptal se Červíček.
Lucius pohlédl na svou ženu.
"To má být nějaká narážka na můj věk?" zeptala se rozezleně.
"Nechápu, proč nechceš, jsi přece starší než já," popíchla jí Bellatrix.
"To my to musíš pořád připomínat?!" odpověděla jí sestra naštvaně.
"U Merlina, zase se tady hádají jako staří manželé," ucedil Snape
ironicky.
Když mu však byla nabídnuta role černého myslivce, odmítl ji s tím, že
musí ještě na schůzi s Brumbálem a bylo by krajně podezřelé, kdyby na ni
nedorazil. A kromě toho ještě musí opravit hromadu testů.
Jediný, kdo měl ze své role upřímnou radost, byl Šedohřbet. Jakmile
zjistil, že má hrát vlka a sežrat Karkulku s babičkou, nabyl své
vlkodlačí podoby a z tlamy mu začaly téct sliny.
"Já s ním hrát nebudu, je to psychopat!" rozkřičel se Draco.
Narcissa však začala syna uklidňovat a důrazně Šedohřbeta upozornila, že
to bude jenom jako.
Draco si otráveně nasadil čepeček a vyšel na jeviště. Bellatrix mu do
košíčku dala Ohnivou whisky a varovala ho, aby cestou neupíjel.
Potom začal Malfoy pomalu zalézat za kulisy, které nápadně připomínaly
zapovězený les.
Mezi tím se Šedohřbet pomalu sunul k Narcisse.
"Opovaž se mě poslintat," řekla výhružně.
Aby Fenrir uvolnil své agresivní pudy, natrhl alespoň polštář.
Narcissa zalezla pod peřinu a vlkodlak se začal šťárat v zubech
předstíraje sežrání.
Mordred se smál a nadšeně tleskal ručičkama.
Když došel Draco k chaloupce a otevřel dveře, ležel Šedohřbet v posteli a
na hlavě měl krajkovou čepičku.
"B-babičko," koktal zděšeně, „proč máš tak velké oči?"
"Vypila jsem lektvar, abych tě lépe viděla," ozývala se Narcissa z pod
přikrývky.
"B-babičko a proč máš tak velké uši?"
"Vypila jsem lektvar, abych tě i lépe slyšela."
Na to poslední se Draco málem neodvážil zeptat.
"B-b-b-babičko, proč máš tak velké zuby?"
"To víš, děvenko, na tuhé mudlovské masíčko musí být velké zoubky."
Fenrir zavrčel a Draco s hrůzou upustil košíček.
V tu chvíli začal Fenrir honit Malfoye po chaloupce a Pán Zla ho musel
usměrnit, aby nedošlo ke ztrátě jedné z Mordredových chův.
Potom Malfoy zapadl za kulisy a když viděl, že se jeho otec připravuje na
svůj výstup, požádal ho, aby mu nenápadně přihrál láhev whisky, která
zůstala ležet na jevišti.
Lucius přišel na scénu ve svém slušivém loveckém kloboučku (pozn. který
si vypůjčil od svého bratrance Luciuse, čerta první kategorie - export,
import, jemná elegantní práce - nešlo odolat), zamířil na Fenrira
stříbrný konec své hole, ale ten mu ji vytrhl a "sežral ho" taky.
Potom příšerně zavyl a spadla opona.
"To bylo úžasné," řekl Voldemort a spolu s Mordredem je odměnili
bouřlivým potleskem.
"Díky pane," odpověděl Šedohřbet, potom se oblízl a dodal: "Hm a to ještě
ani nebyl úplněk."
"Tatí, to je klásný. Von je ten vlk vázne vsechny sezlal," volal nadšeně
Mordred.
"To je dobře, že se ti to líbí, chlapče," odpověděl Voldemort.
"Víš, červená je barva jedné moc ošklivé koleje. Chodil do ní jeden kluk,
co chce tvého tatínka zabít. Chci, aby tě ty pohádky připravily na život.
Až vyrosteš čekají tě velké věci."