Harry se trhnutím proudil. Teta Petunie si dole v kuchyni prozpěvovala:
,,Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví...“ Harry zasténal. Jasně
jak jen mohl zapomenout… Dudley má narozeniny.
Sešel dolů kde se jeho ”milovaný“ bratránek válel v hromadách balícího
papíru. Potichu si sedl na svoje místo u stolu. Strýc Vernon se na něj
podíval a pak mu řekl:
„Jedeme se podívat na místní jatka a ty zůstaneš doma. Nebudeš nic jíst z
ledničky, nebudeš se dívat na televizi a hrát na počítači.“
„Hmm,“ zamručel Harry, a v duchu se podivil, kam že to vlastně jedou. Na
JATKA? Takovou volovinu si mohl vymyslet jedině Dudley, leda že by
konečně někdo přišel na to, že Dudley je čuně s parukou, ale raději si
nedělal zbytečné naděje.
Jakmile Dursleyovi odjeli, šel Harry na procházku s nadějí že uvidí Kate.
Sedl si na lavičku v parku a čekal, jestli se Kate neobjeví.
Čekal tam celé dopoledne, a pak usoudil že to nemá cenu a vypravil se
domů. Po cestě uviděl, jak proti němu běží udýchaná Kate.
„Ahoj!“ pozdravil ji.
„Čau!“ řekla. Sedli si do trávy a začali si povídat. Harry vyprávěl o
Siriusovi. Řekl jí, jak jej zprostili viny.
„To jsem ráda,“ řekla Kate, ale mírně sklopila hlavu. „Za co byl vlastně
obviněn?“ zeptala se ho.
„Že zabil pár mudlů.“
„Koho?“ zeptala se Kate. Harry si uvědomil svoji chybu. Samozřejmě že
Kate nemohla vědět, kdo to jsou mudlové!
„Ehm.. chci říct lidí.“
„Aha,“ kývla Kate hlavou.
Harry jí o něm povídal a Kate ho se zájmem poslouchala. Pak mu pověděla,
že nemá rodiče. Má jen jednoho bratra a sestru.
Pomalu se vydali domů. Po cestě se Kate svěřila Harrymu, že zítra odjíždí
do Londýna za tetou a strýcem a tam stráví zbytek prázdnin.
„Aha,“ posmutněl Harry.
„Určitě se ještě uvidíme,“ řekla Kate a dala mu pusu na tvář.
„Jasně,“ řekl Harry, ale sám tomu nedával moc velké naděje.

Dursleyovi se ještě nevrátili, takže byl v domě klid. Harry šel do svého
pokoje. Hedvika už se vrátila, ale odpověd od Remuse nenesla. Harry se
teda rozhodl a napsal Remusovi, že chce odjet na ústředí a začal balit.
O půl osmé se Durslyovi vrátili a měli asi deset tašek naplněnými něčím,
co vypadalo jako bůčky a hory masa. Harrymu se při pohledu na to jídlo
zvedl žaludek a rychle odběhl na toaletu.

Druhý den přiletěla Hedvika s dopisem:

Harry,
jsem moc rád, že ses tak rozhodl. Přijedeme si pro tebe dnes o půl šesté.
Brzy nashledanou
Remus Lupin

Harry sešel dolů, aby to sdělil Dursleyovým. Jen kývli hlavou.

O půl šesté sešel Harry dolů do obýváku. Dursleyovi byli neobvykle bledí.
Poslední návštěva kouzelníků nedopadla nejlíp. Dudley se pro jistotu
zamkl v pokoji a raději nevylézal. Za chvíli se ozvalo tlumené PRÁSK a
Remus Lupin stál uprostřed místnosti.
„Ahoj Harry, dobrý den pane a paní Dursleyovi,“ řekl, otočil se na
Harryho a změřil si ho pohledem, jestli je v pořádku.
„Ahoj,“ řekl Harry. „Jak pojedeme? Letaxem?“ zeptal se ještě.
„Nejspíš Letaxem. Moody tě chtěl taky vyzvednout a letět přes severní
pól, ale řekli jsme mu, že je nahoře bubák, takže teď tam někde slídí a
hledá ho.“
Harry vyprskl smíchy. Dokázal si to představit, jak Moody volá na bubáka,
ale on nikde.
„Tak nashledanou,“ řekl Harry Dursleyům a hodil prášek do ohně.
„Grimmauldovo náměstí číslo 12!“ křikl a začal se otáčet.