Už se blížil konec prázdnin, což znamenalo nákupy do školy. Tohle vždy
obstarával Sirius. Rád brával děti ven, aby si mohl zahrát na hodného
strýčka. Vždycky chodívali nejdřív na zmrzlinu. Poháry Floreana Fortescua
byly totiž ty nejlepší na světě a pořádné nákupy by bez nich nemohly
začít.
,,Tak co si dáte?“ zeptal se jich Sirius, když si sedli. Věděl moc dobře,
že si Lizzie dá extra čokoládový a Harry oříškový, ale pokaždé se zeptal.
,,Jako vždy,“ odpověděl mu Harry za oba.
K jejich stolu zrovna přišla nová servírka a bohužel byla moc hezká:
,,Máte vybráno?“
,,Jednou extra čokoládový, jednou oříškový, jednou ten ovocný mix a
jednou odpověď ano,“ objednal Sirius.
,,Ano? A na jakou otázku?“ optala se servírka.
Odpověď byla mířená Siriusovi, ale Harry si řekl, že mu trošku pomůže,
aby dnešní den měli co nejdřív za sebou: ,,Tady tenhle gentleman by vás
chtěl pozvat na rande.“ Takovéhle děti jsou pro ženy totiž velmi
roztomilé a zvyšují pravděpodobnost, že jejich doprovod uspěje.
Servírka se musela zasmát. Tak Sirius poznal, že už je na háčku a poslal
děti na chvíli pryč: ,,Sejdeme se za půl hodiny před Krucánky a kaňoury.“
,,Sirius bude v Krucáncích nejdřív tak za hodinu, peníze u sebe máme a
můžeme jít kamkoli na Příčné,“ shrnul Harry situaci, ,,chceš, abych s
tebou někam zašel? Horší už to být nemůže.“
,,Buď v klidu. Dávno nepotřebuju tvou pomoc. Stejně se už třeseš na to,
až budeš moct vypadnout za Ronem a Hermionou. Máš s nimi přece sraz za
Děravým kotlem, ne?“ dodala, když viděla, jak předstírá, že neví, o čem
jeho sestra mluví.
,,Fajn,“ vzdal to, ,,mám. Jsi strašný mladší sourozenec. Víš to? Jak to
děláš, že vždycky odhadneš, jak to je?
Lizzie jen pokrčila rameny. Zkontrolovala, že má peníze a vydala se na
druhou stranu ulice. Než však stihl vyjít z doslechu, řekla tak, aby ji
bratr slyšel: ,,Prostě umím číst.“
Harry nemohl uvěřit vlastním uším: ,,To snad není možné! Ty mi čteš
dopisy?!“ Lizzie byla už moc daleko, tak se tím raději nezaobíral a
zamířil k Děravému kotli.

Lizzie už měla obejité všechny obchody, kam by ji Sirius nevzal. Neměl
nic proti tomu, když si kupovala knihy, z kterých se naučila kouzla a
lektvary poněkud pokročilejšího rázu, ale kdyby Lily zjistila, že má
knihy takových obchodů, kam chodila Lizzie nakupovat, určitě by se se
Siriusem pohádala a on by je pak chvíli nesměl vidět. Lizzie věděla, že
je má rád, takže mu takové potíže způsobit nechtěla. Nakupovala proto
tyhle knihy tajně a před rodiči je schovávala do knih v mudlovské vazbě.
V posledním obchodě, kam měla namířeno, ještě nikdy nebyla. Otevřeli ho
prý až letos na jaře, ale podle Ginniných zdrojů měl být dobrý. Ginny
byla její kamarádka a Ronova sestra. Chodila o rok výš než Lizzie, byla s
Nebelvíru a taky se zajímala i o jiná kouzla než ta, která je učili ve
škole.
Ještě jednou doprava a v té uličce by měl být. Podívala se na vývěsní
tabuli nad vchodem. Byla tu správně. Na tváři se jí rozlil úsměv, který
vzápětí zamrzl, když se podívala ke vchodu. Nestál tam nikdo jiný než
Draco Malfoy a ve tváři měl široký škodolibý úsměv.

Lizzie si moc dobře pamatovala, kdy ho viděla poprvé. Bylo to při její
první cestě do Bradavic:
Vlak se před chvílí rozjel a Lizzie seděla sama v jednom kupé. Mohla sice
sedět s bratrem, jeho kamarády už dobře znala, ale nechtěla dělat vtíravý
ocas v podobě mladší sestry. Raději seděla sama. Doufala, že si aspoň
bude moct něco přečíst.
Zrovna vytahovala Dějiny bradavické školy, když se dveře kupé otevřely.
Lizzie zvedla hlavu a podívala se, kdo ji to poctil svou návštěvou.
Ve dveřích stáli tři chlapci jen asi o pár let starší. Ten uprostřed byl
normálního vzrůstu, bledé pleti, s šedýma očima a blond ulízanými vlasy.
Tvářil se dost povýšeně. Vedle něj stály, nedá se to říct jinak, dvě
gorily. Byli to dva chlapci a už od pohledu působili dost připitoměle.
,,Kdo jsi?“ vypálil na ni blond chlapec neomaleně.
Tak tohle ji urazilo. Takhle se sebou mluvit nenechala. ,,Kdo jsi ty?“
oplatila mu stejnou mincí.
Chlapce takové odhodlání zaskočilo. Nikdo s ním ještě nemluvil tímhle
tónem. Rodiče s ním mluvili takovým formálním a spolužáci z koleje mu tím
svým dávali najevo, že je něco nad nimi a oni si to uvědomují. Nikdo s
ním však nemluvil, jako se sobě rovným.
Nechtěl se před svými ,,kamarády“ shodit, ale ta holka byla zvláštní a on
chtěl vědět, jaký může být člověk, který s ním takhle jedná. ,,Jsem
Malfoy, Draco Malfoy.“
Lizzie měla co dělat, aby nevyprskla. Kde jen to pitomé jméno slyšela?
,,Řekneš mi už to svoje?“
,,Lizzie Potterová.“
Draco Malfoy vytřeštil oči a následně se nepříjemně ušklíbl. Tak tahle
osamělá prvačka bez sebemenší ochrany je Potterova mladší sestra. Je tu
bez jakékoli ochrany. Je prvačka. Člověk, na kterém Potterovi záleží.
Neumí ještě čarovat. Bez ochrany. Potterova sestra. Bez ochrany. Bez
pomoci. Neumí čarovat. Nedokáže se bránit. Prvačka. Bez ochrany. Neumí se
bránit. Potterova sestra. Hlavou mu to běželo jak šílené.
Popošel víc dovnitř a naznačil Crabbovi a Goylovi, aby šli ven hlídat.
Když byli venku, zavřel dveře a sedl si naproti ní.
Lizzie se začala tvářit podezřívavě. Tohle zavánělo něčím, co nedokázala
pojmenovat. Ten Draco Malfoy něco chystal.
,,Ty nastupuješ do prvního ročníku, viď?“
,,Ano.“
,,Potterová, tvoje příjmení mi něco říká.“
,,To je možné.“ Lizzie čekala nějaký podraz každým okamžikem, takže
raději zajela pomalu rukou do kapsy, kde měla hůlku. Od svých rodičů
věděla, že ji nikdy nemá dávat do kufru nebo batohu. Vždycky musí být po
ruce.
Malfoy si její reakce všiml a nepatrně se usmál. Její naivita je
roztomilá, pomyslel si. ,,Neznám někoho z tvé rodiny?“
Lizzie polkla. Už věděla, odkud to jméno zná. Rodiče jí vyprávěli o jeho
otci a Harry o něm. Vyprávěl jí, co je to za prevíta. Ještě doma mu
slíbila, že si na něj bude dávat pozor a že když jí bude chtít něco
udělat, hned svého bratra požádá o pomoc. Měli na to dvojsměrné zrcátko,
které dostali od otce a Siriuse. Teď tu však Harry nebyl a Lizzie měla
své zrcátko v bundě, pověšené kousek od Malfoye. To by se jí nepovedlo.
,,Nevím o tom,“ zalhala.
,,To víš, že znám,“ oznámil ji, ve tváři měl nebezpečný výraz. ,,Tví
rodiče dostali do Azkabanu mého otce a já sám má problémy s tvým
bratříčkem. Ne a ne mi dát pokoj. Život ve škole je tím nepříjemnější. No
jo, náš svatoušek Potter. Lamač dívčích srdcí, skvělý chytač a narušitel
každé mé legrace. Ve všem dokonalý, co? Škoda jen, že není dokonalý na
to, aby uchránil svou malou sestru. Accio hůlka!“
Lizzie vylétla z kapsy hůlka dřív, než ji stačila dost pevně uchopit.
,,A teď,“ pokračoval, ,,zaplatíš za chyby svého bratra. I když myslím, že
on z toho bude nešťastný ještě víc než ty. Serio!“
Lizzie začal svrbět krk, začala dávit a neuvěřitelně ji to dusilo. Držela
se za krk a snažila se doplazit ke dveřím, aby mohla přivolat pomoc, ale
Malfoy jí to nedovolil.
,,Přece bys odtud nechtěla odejít?“ zeptal se pobaveně. ,,Vždyť je tu
taková sranda. Jellirio!“
Lizzie ucítila, jako by jí někdo jezdil žiletkou po noze, a když se
podívala, opravdu měla na noze krvavé šrámy. Snažila se křičet, ale nešlo
to.
Malfoy se k ní naklonil: ,,Jsi statečná, ani slza ti neukápla. Ale já
stejně vím, že tě to hrozně bolí. Stačí poprosit, abych přestal, a já to
udělám. Dvě slova a tohle trápení přestane. Tak co řekneš?“ Mávl hůlkou a
kouzlo, které ji nutilo zvracet polevilo.
Lizzie se musela pořádně nadechnout.
,,No tak popros. Vykašli se na potterovskou hrdost a popros. Vysvoboď se
z toho.“
Lizzie se nadechla a plivla mu do obličeje. ,,Nikdy mě nedonutíš prosit.
Ty ne. Jsi totiž jen smrtijedská špína.“ Věděla, co jí za to udělá, ale
bylo jí to jedno. Takovou radost, aby škemrala mu neudělá.
,,Dobře, jak chceš.“ Opět mávl hůlkou a všechno začalo znovu. Jen
tentokrát to bolelo mnohem víc.
V tom okamžiku se do kupé přiřítil Goyle: ,,Honem Draco! Jde sem Potter s
těmi svými poskoky.“
,,Už jdu,“ odpověděl mu a Goyle se vrátil zase ven.
Odvolal všechna kouzla a podíval se na zhroucenou Lizzie. Naklonil se k
ní a do ucha jí zašeptal: ,,Tohle není konec. Za činy svého bratra si
zasloužíš mnohem víc a ten plivanec si taky ještě vyberu. Brzo budeš
litovat svého chování a ještě ráda budeš prosit.“ Zvedl se a odešel.
Nechal ji tam samotnou. Z noh jí tekla krev a vyčerpáním omdlela.
Našli ji až o hodinu později. Paní s jídlem klepala, a když se nikdo
neozýval, vešla dovnitř. madame Pomfreyová ji hned po příjezdu ošetřila a
dovolila jen zařazování, ale svou první noc musela trávit na ošetřovně.
Nikdy nezapomene, co jí tenkrát řekla: ,,Ještě párkrát tak a budete jako
váš bratr. Taky je tu pečený vařený.“
Nechtěla si stěžovat, ale dala svému bratrovi slovo a to hodlala dodržet.
Když se dověděl, kdo jí to udělal, byl nepříčetný. Ještě tentýž týden ho
našli v jedné nepoužívané učebně. Měl zlomené obě ruce a nic si
nepamatoval. Proto tenkrát hráli nebelvírští zápas nejdřív proti Mrzimoru
a se Zmijozelem až nakonec.

Ta vzpomínka ji hlodala jako sup mrtvolu. Byl to už rok a ona sama ještě
neměla možnost se mu pomstít. Tedy až do teď.
,,Ahoj Malfoyi, kde máš své poskoky?“
,,Potterová. Chyběla jsi mi celé léto. Doufám, že jsi si nikde nepořezala
své krásné nožičky. To by nebylo dobré.“
Lizzie v tom okamžiku tasila hůlku.

Mezitím…
,,Kolik je Hermiono? Ty máš hodinky,“ zeptal se Harry.
,,Skoro dvanáct, proč?“
,,Sakra, musím najít ségru. Za dvacet minut máme sraz se Siriusem.“
,,Tak jdeme,“ rozhodl Ron.
Prošli skoro celou ulici, ale nikde ji nenašli. Pak Harryho napadlo, že
by mohla jít do jednoho z těch obchodů, kde nakupovala ty své záhadné
knížky. Nic nenašli, až uslyšeli z jedné uličky Malfoyův hlas: ,,…to by
nebylo dobré.“
A následně Lizzien: ,,Měla jsem ti ublížit už dávno.“
,,Přece by jsi mě neuřkla. O prázdninách? Nesmíš čarovat, to neuděláš,“
posmíval se jí.
,,Ale dřív, než se tu objeví někdo, aby zakročil, ti stačím vážně ublížit“
,,To není dobré,“ konstatoval Ron a všichni tři se rozeběhli do uličky.
Naskytla se jim zvláštní podívaná. Před jedním obchodem stál Malfoy se
svým obvyklým úšklebkem. Tentokrát mu však bylo v obličeji vidět i něco
jiného. Byl to strach. Draco Malfoy se třásl před dvanáctiletou holkou.
Naproti němu totiž stála Lizzie s hůlkou napřaženou. Situaci naprosto
ovládala.
,,Ségra, co to děláš?“ zeptal se jí Harry.
,,Co myslíš, Pottere!“ zařval na něj Malfoy. Harry si s potěšením všiml,
že je naprosto zoufalý.
,,Přece se kvůli němu nenecháš vyloučit.“
,,Je to jen ubožák.“
,,Zaplatí za to jindy.“
Pak Harryho něco napadlo: ,,Pomstíš se ve škole. Tam budeš moct čarovat.
Počkáš si na něj někde po škole…“
,,Ale to je přece proti školnímu řádu. Budeš mít problémy,“
zaprotestovala Hermiona.
Ron a Harry se na ni nevěřícně podívali.
,,Co?“
Lizzie se usmála, sklonila hůlku, otočila se a dala se na odchod.
Malfoy se zasmál: ,,Já věděl, že mi dcera nějaké mudlovské šmejdky
neublíží.“
Než stačili ostatní jakkoliv zareagovat, Lizzie se otočila, došla k
Malfoyovi, napřáhla se a dala mu ránu do obličeje. Už se natahovala na
druhou, když k ní Harry s Ronem přiběhli a odtáhli ji kousek od něj.
,,Nech ho, to mu stačí.“

O chvilku později už stáli před knihkupectvím.
Ron to nevydržel: ,,Co to vy holky máte, že poslední dobou musíte mlátit
Malfoye?“
Všichni se zasmáli.
,,Ne, že by mi to vadilo,“ dodal rychle.
,,To je zase den,“ postěžovala si Lizzie.
,,Ber to tak, že horší už to nebude,“ uklidňoval ji Harry.
,,Jé nazdar!“ přivítal se s nimi Sirius.
,,Tak co, máš to rande?“ optali se kluci.
,,Že se ptáte. Jednou vám vysvětlím, jak se to dělá, aby vítězství bylo
jisté.“
,,Tak jdeme, musíme si pohnout, ještě musíme na hábity.“
,,Proč?“ vyděsil se Harry. Hábitů má dost.
,,Na společenské hábity. Jsou na vašem seznamu.“
,,Na co potřebujeme společenské hábity?“ nechápal Ron.
,,Asi budete mít nějaký ples nebo tak něco,“ vysvětlil Sirius. ,,Na
jednom takovém dala Lily prvně Jamesovi pusu. Přál bych vám vidět jeho
obličej,“ usmál se při té vzpomínce a vydal se k obchodu s hábity.
,,Dobře,“ konstatoval Harry smířeně, ,,za to si můžu sám. Opravdu to může
být horší.“ A vydal se odevzdaně za Siriusem.