Všichni si sedli na židli a dali se do jídla. Kate se dala do řeči s
Lupinem. Harry slyšel jen úryvky z jejich rozhovoru: „Byla to hrozná
matka...Obraz je nezničitelný... Sirius už to zkoušel...Byla to dobrá
rána... Sirius mě to naučil... Bylo to náročné... Obhajovat Siriuse byla
samozřejmost...“
Harry se zarazil. Právě teď si uvědomil odkud zná Kateino jméno. Katerin
Jane Jonsová. O ní se psalo ve věštci. To ona obhajovala Siriuse.
„Kate!“ vyhrkl a vykulil na ni oči.
„Co je?“ zeptala se ho.
„Ty si obhajovala Siriuse!“
„No ano, obhajovala. Jak to víš?“ zeptala se ho.
„Dočetl jsem se to v novinách.“
„Jo takhle,“ řekla Kate.
„Odkud ho znáš?“ zeptal se Harry. Kate se nejistě podívala po Remusovi.
Ten jen pokrčil rameny.
„Řekni jim to. Mají právo to vědět,“ řekl Lupin.
„No znám ho, protože je to můj bratr,“ řekla a v místnosti se rozhostilo
ticho.
„COŽE?! Sirius přece neměl sestru, měl jenom bratra. O tobě se nikdy
nezmínil,“ protestoval Harry.
„No jednak je to protože mě chtěl chránit. Je mezi námi 16 let rozdíl.
Proto se jmenuji Jonsová. Moje původní jméno je Katerin Jane Blacková.
Když před třemi lety utekl z vězení, schovával se u mě. Pak bydlel tady v
domě. Často jsem ho navštěvovala. Nenáviděl to tu, stejně jako já. Nebýt
mého druhého bratra- který byl mimochodem Siriusovo dvojče-stala by se ze
mě smrtijedka. Můj bratr, teda Regulus, si změnil jméno a začal nový
život. Jen aby mě ochránil. Prohlásil že Regulus Black je mrtvý.“
„A jak se teda jmenuje, tvůj druhý bratr a sestra?“ zeptal se Moody.
„To vám nemůžu říct. Kdyby se to někdo dozvěděl, šlo by jim o život.
Myslím ale, že jste ho všichni alespoň jednou viděli.“ Potom se otočila
na Harryho:
„Sirius tě měl moc rád. Byl jsi jako jeho syn.“ Na Harryho to bylo trochu
moc. Nemohl uvěřit, že před ním sedí Siriusova sestra.
„Proto ses tak naštvala, když na tebe tvoje matka začala řvát,“ řekla
Hermiona.
„Jo, nenávidím ji. Chtěla ze mě udělat smrtijeda. Taky se jí to podařilo,
ale brachové mě zachránili.“
„Teda, Sirius byl ale tajnůstkář. Ale mě přišlo divný, že v jeho domě byl
jeden pokoj, který byl pořád zamknutý. Jednou jsem viděl Siruse vycházet
a uviděl jsem, že je to holčičí pokoj. Ptal jsem se ho, čí to je pokoj.
Řekl, abych nebyl zvědavý, že budu brzo starý. Myslel jsem, že má
ženskou, ale to byl tvůj pokoj,“ řekl Charlie.
„Jo, mám tam svůj pokoj,“ řekla Kate a vytáhla klíč.
„Můžeme se tam jít podívat?“ zeptala se Ginny. Hořela nedočkavostí. Kate
na ně podívala a pak kývla. Harry, Ron, Ginny, Hermiona, Charlie a Kate
se zvedli a vyšli po schodech nahoru. Kate odemkla pokoj a všichni
vstoupili.
Pokoj byl malý. U okna byl stůl a křeslo. Naproti dveřím byla postel a
vedle ní byla malá knihovnička. Dále tam byla menší skříň. Kate přešla ke
svému stolu a vzala do rukou rámeček s fotkou. Podívala se na ni. Byla
tam se sourozenci. Pro jistotu se ohlédla, jestli ji někdo nesleduje.
Nechtěla, aby tu fotky někdo viděl.

Druhý den byl krásný a všichni měli skvělou náladu. Harry a Ron venku
létali na košťatech, holky si povídaly a dospělí buď odpočívali nebo se
šli projít. Paní Weasleyová udělala na počest takového krásného dne
slavnostní večeři. Všichni si ji moc pochvalovali. Po večeři zůstali v
obýváku a povídali si.
Náhle se do místnosti přemístil Snape.
„Rychle, musíte utéct. Jdou sem smrtijedi!!!“
„Sakra našli nás,“ vykřikl Moody.
„Děcka a Tonksová, jeďte do Bradavic a podejte zprávu Brumbálovi. Členové
řádu budou bojovat. Severusi, tebe tu nesmí vidět. Jeď k Mungovi a podej
správu, aby čekali zraněné. Bude to tvrdý boj.“ Lupin rychle rozdával
rozkazy. Venku se začaly ozývat hlasité PRÁSK! Tonksová rychle vzala
Letax a Ron, Hermiona, Harry, Ginny a ona zmizeli. Severus se rychle
přemístil.
„Jdeme na věc! Ještě, Kate ty buď opatrná. Nesmí tě dostat!“ křikl Lupin
a vytáhl svoji hůlku.
Členové vyběhli ven a boj začal. Venku bylo asi 10 smrtijedů zato členů
bylo jen sedm. Kate seslala kletbu na nejbližšího smrtijeda, který se
skácel k zemi. Lupin bojoval s nějakým velkým smrtijedem a neměl to
lehké. Paní Weasleyová bojovala se dvěmi smrtijedy a docela jí to šlo.
Charlie právě porazil jednoho smrtijeda a sebral mu hůlku. Jeden smrtijed
však na něj zamířil a vyslal mocnou kletbu. Charlie nemohl nic dělat. Na
to nebyl připravený. Náhle se před něj někdo postavil a kletba tu osobu
trefila přímo do srdce. Byla to Kate. Vykřikla hrůzou a bolestí a skácela
se na zem. Ležela tam na asfaltu a z pusy jí tekla krev. Vypadala jako
mrtvá. Charlie omráčil toho smrtijeda a klekl si vedle Kate.
„Ach bože, Kate co jsi to udělala. Prosím neumírej. Já tě miluju,“ šeptal
zoufale a vzal její bezvládné tělo do náruče. Měl to schytat on, a ne
ona! Rukávem jí utřel krev z obličeje.
Mezitím už ležela dobrá půlka smrtijedů omráčených a ten zbytek se rychle
přemístil pryč. Moody svázal omráčené smrtijedy. Všichni členové řádu
byli v pořádku, až na Pastorka, který ležel na zemi. Pan Weasley se s ním
přemístil do nemocnice a Charlie s Kate ho následovali.

Harry, Rona, Hermiona a Ginny seděli v Brumbálově pracovně a tvářili se
dost nervózně. Co když se někomu z řádu něco stane?
„Už je po boji,“ ohlásil jim Brumbál.
„Jsou v pořádku?“ zeptala se Ginny.
„Ne, Pastorek je omráčený a Kate bojuje o život.“
Harry se vylekal. Siriusova sestra je v nebezpečí! Nesmí zemřít.
„Pojedeme za ni? Musím Kate vidět!“ řekl Harry.
Brumbál kývl a podal jim Letax.

Paní Weasleyová se opírala o svého muže. Snape seděl na zemi a byl bledý.
Charlie seděl a měl hlavu v dlaních aby skryl slzy. Miloval ji, a ona tam
teď ležela a bojovala o život kvůli jemu. Harry, Ron, Hermiona, Ginny a
Tonksová k nim přiběhli a hned chtěli vědět, co se stalo. Jediný pan
Weasley byl schopný jim povědět, co se jí stalo. Samozřejmě nevěděl, že
mu zachránila syna.
Harry si všiml Snapea, který tam seděl a měl hlavu v rukou. Vždyť ji
skoro neznal a navíc nikoho neměl rád. Ron a Hermiona si toho taky
všimli. Kývli na Harryho a odešli do další chodby.
„Viděli jste, jak se Snape tvářil?“ zeptala se Hermiona.
„Jo, dost ho to vzalo, co?“ řekl Ron.
„Je to divné. Podle mě se odněkud znají,“ řekl Harry.
„Určitě,“ řekla Ginny.
Vrátili se zpátky, aby to ostatním nepřišlo divné, že se vypařili. Seděli
tam mlčky asi půl hodiny, když ze dveří vyšli čtyři lékárníci. Charlie a
Snape hned vyskočili a vyptávali se na její stav.
„Zatím žije ale je to s ní velmi vážné. Už byla dvakrát klinicky mrtvá,
ale podařilo se nám ji vzkřísit. Nejspíš se nedožije rána. Její šance
jsou mizivé. Asi jedna ku tisíci. Je nám to moc líto.“ Holky se
rozplakaly a Charlie se zhroutil. Snape rychle odešel.
„Ne neumře, vždyť je dost silná. Určitě neumře,“ přesvědčoval se v duchu.
Přemístil se do svého kabinetu, kde si vzal pár lahviček uklidňovacího
lektvaru a přemístil se zpátky do nemocnice. Sedl si na zem vedle
Charlieho a podal mu lektvar.
„Co to je?“ zeptal se Charlie.
„Uklidňovací lektvar. Potřebuješ ho,“ odpověděl Snape. Charlie se na něj
překvapeně podíval. On mu tykal?
Severus si sám jeden lektvar otevřel a kopl ho do sebe na ex. Pak se
opřel o zeď a zavřel oči. Byl neuvěřitelně bledý.
„Měli by jste si jít lehnout Severusi. Nevypadáte dobře,“ řekla paní
Weasleyová.
„Ne, chci tu s ní zůstat,“ řekl aniž otevřel oči. Harry na něj vykulil
oči. Od kdy si s ní tyká?
„Molly, vem děti a jeďte se vyspat,“ řekl pan Weasley.
Molly kývla a potichu vstala.
„Tak poďte. Tady nic nezmůžeme,“ řekla. Harry se zvedl a Ginny, Ron a
Hermiona ho následovali. Hermiona a Ginny měli tváře lesklé od slz. Paní
Weasleyová se otočila na svého druhého nejstaršího syna. Ten jen zavrtěl
hlavou. Ne, chtěl tu s ní zůstat. Paní Weasleyová pokrčila rameny a s
polu s dětmi odešla.
„Já taky budu muset odejít,“ řekl pan Weasley. „ Mám službu.“
„Kdyby se něco stalo, dáme vám vědět,“ řekl Snape. Pan Weasley kývl
hlavou a přemístil se.
Charlie se podíval na hodinky. Byla půlnoc. „Nejspíš se nedožije rána.“
Tyto slova mu zněla v hlavě jako ozvěna. „Její šance jsou mizivé.“ Zatím
žije. Takou nenávist k Voldemortovi ještě nikdy necítil.
Snape seděl na zemi a přemýšlel. Chtěl ji vidět. Alespoň jednou. Ona byla
jeho jediná šance.
Ve dvě hodiny ráno se objevil lékárník, který šel zkontrolovat její stav.
Po čtvrt hodině vyšel ven.
„Tak co, žije?“ zeptal se Snape. Kouzelník kývl.
„Sice jen trochu, ale ano. Žije. Stojím však za tím, co jsem řekl. Její
šance na přežití jsou mizivé.“
„Mohl bych ji vidět?“zeptal se Snape.
„Myslím že to není dobrý nápad. Vypadá hrozně. Mohl by jste utrpět velký
šok,“ řekl lékárník.
„Ale já ji musím vidět. Chápete? Je to moje sestra!“ rozkřikl se Snape
zoufale.
Charlie překvapeně zvedl hlavu. Snape je její bratr?
„Dobrá, ale jen na pět minut,“ ustoupil lékař.
„Mohl bych ji taky vidět?“ zeptal se Charlie.
„Vy jste taky příbuzní?“zeptal se lékárník.
„Ne, ale já ji miluju. Ona tam bojuje o život, jen kvůli mě. Skočila do
kletby která měla zabít mě!“ křičel Charlie jako smyslů zbavený a do očí
mu vyhrkly slzy. Snape se na něj podíval. Chvíli byl zaražený: On miluje
jeho sestru!
„Dobrá, tak jděte oba dva, ale jen na pět minut,“ řekl a otevřel dveře.