Snape s Charliem vstoupili do místnosti. Všude kolem byla bílá. Na malém
stolku bylo asi tucet lektvarů a u okna byla postel. Na ní ležela Kate.
Oba dva šli k ní blíž. Kate byla neuvěřitelně bledá. Vlasy měla
rozcuchané, na hlavě měla plno šrámů. Charlie se dotkl její ruky. Byla
úplně ledová. Oči měla zavřené a rty úplně suché. Sedl si na kraj postele
a díval se na ni. Snape si mlčky sedl na druhou stranu postele a pohladil
ji po tváři.
„Co jsi mi to udělala, sestřičko,“ řekl potichu. Bylo mu do pláče.
Seděli tam a potichu se na ni dívali. Pak přišla vrchní sestra a řekla ať
jdou pryč, že musí dostat svoji dávku lektvarů.
„Miluji tě,“ šeptl Charlie a naposledy stiskl její ruku.
Pak oba odešli. Sedli si vedle sebe na zem. Nikdy se neměli obzvlášť v
lásce, ale teď byli na stejné lodi.
„Nevěděl jsem, že jsi její bratr,“ řekl Charlie.
„Raději to nikomu neříkáme. Prosím tě, taky to nikomu z řádu neříkej.
Řekneme jim to sami, až bude vhodná doba.“
„Je to moje vina,“ hesl Charlie.
„Nikdo ti nic nevyčítá. Chtěla tě ochránit.“ Chvíli bylo tichu.
„Ty ji opravdu miluješ?“ zeptal se Snape.
„Ano, hned od prvního okamžiku se mi líbila, ale když mi vyléčila moji
ránu, tak jsem se do ní bezhlavě zamiloval,“ přiznal se Charlie. Nikdy by
ho nenapadlo, že se bude Snapeovi svěřovat se svými city.
„Jakou ránu?“ zeptal se Snape.
„Starou, byla to dračí popálenina. Prostě se mě dotkla a byla fuč. To
nedokázali ani tady u Munga.“
Snape se uchechtl.
„Kolik je ti let?“ zeptal se.
„22,“ odpověděl.
„A jí bude za pět dní 17. Takže je o pět let mladší.“ Snape se
zapřemýšlel.
„Já vím,“ řekl Charlie smutně.
„A Kate ví, že ji miluješ?“
„Nevím, ale nejspíš to tuší. Málem jsme se totiž líbali,“ řekl Charlie a
začervenal se.
„Vy už jste se líbali?“ zeptal se Snape nejistě. Charlie se začervenal a
potichu řekl:
„Skoro.“
„Počkej, jak skoro?!“
„No, tenkrát jak tam seděla a hlídala t-ty smrtijedy tak jsem za ní sešel
d-dolů. No a pak jsme si povídali, no a potom jsem chytl je-její ruku, a
ona mi to ně-nějak tak opětovala, n-no a potom j-jsem se naklonil, ale
pak si přišel ty.“ Charlie úplně hořel, jak se červenal.
„Aha, tak promiň, nevěděl jsem že jste to, no...“ Pak se ale oba
rozesmáli.
„Doufám že si uvědomuješ, že po Siriusově smrti, na ni dávám pozor, víc
než kdykoliv jindy. Neunesl bych, kdyby se jí něco stalo.“
„Slibuji ti, že na ni dám pozor,“ řekl Charlie.
„Takže přátelé?“ zeptal se Snape a podal mu ruku.
„Přátelé,“ řekl Charlie a ruku stiskl.
„Je to skvělá čarodějka. Hodně jsme ji toho se Siriusem naučili, ale dá
se říct, že nás toho ona naučila víc. To že je právoplatná dědička, jí
dost komplikuje život. Myslím ale, že by na ní Rowena byla hrdá.“
„Je to pravda, že ona a další právoplatní dědicové musí zabít
Voldemorta?“ zeptal se Charlie.
„Ano.“
Charlie tiše zasténal.
„Neboj, však ona to zvládne. Má všechny vlastnosti, jaké měla Rowena z
Havraspáru: Je krásná ( „No to mi povídej,“ řekl Charlie), chytrá, umí
léčit všechny i smrtelné choroby a je skvělá čarodějka, která zná i ty
nejmocnější kouzla. Kouzla, které umí jedině ona a Rowena.“
„Ty jsi taky dědic?“
„Ano, ale nejsem právoplatný dědic. To je jen ona.“
„Jak to víte?“
„Byla vyřknuta věštba ve které se říká:

„Desátá dívka z rodu Roweny z Havraspáru,
je jí právoplatná dědička,
a společně s dalšími právoplatnými dědici,
mohou porazit čtvrtého dědice,
který se vydal špatnou cestou.“

Ještě dlouho si povídali o Kate.

V šest hodin ráno, přišli čtyři lékárníci, aby zkontrolovali její stav.
Po půl hodině vyšli ven.
„Jak je na tom?“ zeptal se Charlie.
„Její stav je stabilizován, ale pořád nemůžeme s jistotou říct že to
přežije,“ řekl jeden kouzelník.
„Můžeme ji navštívit?“ zeptal se Snape.
„Ano, ale jen dospělí kouzelníci,“ řekl jeden z nich.
„Dobrá,“ řekl Snape. Lékárníci odešli. Snape se podíval na Charlieho. Byl
nevyspalí a bledý.
„Měl by jsi si jít lehnout a podat řádu správu o jejím stavu. Chtěl bych
s ní být na chvíli sám,“ řekl Snape
„Dobře,“ odpověděl Charlie. Nechtělo se mu jít, ale chápal že Snape chce
být s ní o samotě. Přemístil se na Grimmauldovo náměstí. V kuchyni seděli
všichni členové, kteří neměli službu a Harry, Ron, Hermiona a Ginny.
Charlie zahlédl i Pastorka, který seděl vedle Tonksové. Vypadal unaveně,
ale bylo vidět, že už mu je líp. Všichni se hned probrali a vyptávali se
Charlieho na její stav.
„Žije, ale ještě není vyhráno. Má pořád malou šanci na uzdravení,“ řekl a
klesl na židli.
Hermiona se na něj podívala. Věděla, jak mu je. Už prokoukla, že je
Charlie do Kate zamilovaný a když teď bojuje v nemocnici o život, musí se
cítit hrozně.
Harry celou noc, přemýšlel o Siriusovi. V jakém nebezpečí je Kate, když
jí Sirius tak dobře schovával? Proč jí Snape tyká? Odkud se znají?
Přežije? Ano, toho se bál nevíc. Přežije Siriusova sestra?
Charlie šel do pokoje, aby si odpočinul, ale nemohl spát. Musel myslet na
Kate a na to co mu Snape o ní řekl. Je něco jako dokonalá bytost. Šance
na přežití a přemožení Voldemorta. Ležel sotva hodinu, když se rozhodl
navštívit Kate. Musel ji vidět. Vykouzlil kytici rudých růží a přemístil
se za ní. Ještě před vchodem se upravil a zaklepal na dveře.
Otevřel mu Snape.
„Pojď dovnitř,“ řekl mu. „Já si půjdu lehnout. Zůstaneš u ní?“
„Samozřejmě,“ řekl. Snape se přemístil do Katina a jeho zámečku a lehl si
do její postele.
„Takže sestřička si našla kluka,“ uchechtl se.

Charlie si sedl na postel a dal růže do vázy na jejím nočním stolku.
Vypadala stejně jako v noci; ani líp, ani hůř. Pohladil ji po vlasech.
Vzpomínal jak ji potkal, jak spolu nakupovali, jak mu vyléčila ruku. Znal
ji teprve tři dny, ale měl pocit, že ji znal celý život.
„Prosím, neumírej. Prosím, probuď se.“ Tiše k ní mluvil. Byl u ní dlouho.
Úplně zapomněl na čas. Říkal jí o svém životě, jak šel do Bradavic, jak
jel do Rumunska za draky, jak si celou noc povídal s jejím bratrem a o
tom, jak je krásná a že ji miluje. Nevěděl, jestli ho slyší, ale doufal
že ano.
Seděl u ní celý den. Odpoledne za ní přišel Severus, aby ji zkontroloval.
Kolem třetí hodiny odpoledne přijel Brumbál. Byl pobledlý a nevyspalý.
Podíval se na ni, a potom sdělil Charliemu, že se stěhují do Bradavic,
kvůli bezpečnosti. Jeho věci dali do Nebelvírské ložnice. Charlie kývl a
Brumbál odešel. Seděl tam u ní až do noci. Nejedl, nepil, nemluvil. Jen
se na ni díval.
Všichni členové řádu už byli přestěhovaní do Bradavic.

Bill a Fleur přijeli z Paříže na dovolenou. Bill si dělal o bratra
starost. Napadlo ho, že v tom nejspíš bude láska. Rychle se za bratrem
vydal. Jel letaxem. To bylo nejrychlejší. Když dorazil, uviděl bratra,
jak sedí u její postele, drží ji za ruku a mlčí.
„Ahoj!“ pozdravil bratra.
„Čau,“ řekl Charlie aniž by zvedl oči od Kate. Bill si sedl vedle bratra.
„Hohoho, myslím, že se nám tu někdo zamiloval,“ řekl s úšklebkem a žďuchl
do bratra.
„Je to moje vina. To já jsem měl tu kletbu schytat, ne ona. Ona si
stoupla před mě a kletba jí zasáhla do srdce,“ vysvětlil bráchovi.
„Zachránila mě život.“
Bill se na něj překvapeně podíval. Tuhle verzi neslyšel. Věděl jen, že
Kate uhodila nějaká kletba, ale že zachránila bratra, to nevěděl.
„Takže to není láska, ale vděčnost?“ zeptal se.
„Ne, je to láska,“ řekl Charlie tiše. Bill se usmál.
„Mamka je z toho na infarkt a Brumbála jsem ještě nikdy neviděl takhle
rozrušeného,“ řekl Bill. „Zvládne to,“ řekl po chvíli. Charlie jen
vzdychl. Kate vypadala tak zranitelně.
„Už budu muset jít. Fleur a postýlka čekají.“
Charlie se usmál. Typický brácha.
„Drž se, Charlie,“ řekl a přemístil se.
Uběhly už dva dny a Kate se pořád neprobudila. Charlie a Snape u ní byli
každý 12 hodin denně. Brumbál a Lupin ji navštěvovali každý den. Bill a
Fleur ji navštívili dvakrát. Harry, Hermiona, Ron a Ginny ji taky chtěli
vidět, ale nikdo jim to nedovolil.
Všichni členové řádu byli podivně zamlklí a chodili se denně vyptávat na
její stav. Dokonce byla svolaná schůze, kvůli ní.
„Lékárníci tvrdí, že má malou šanci na přežití, ale neví, že Kate je
dědička. Už se dostala z větších průserů,“ řekl Brumbál na schůzi.
„Je to moje vina, že tam leží,“ ozval se Charlie a rozhlédl se kolem.
„Jak, tvoje vina?“ zeptal se Moody.
„Tu kletbu jsem měl schytat já, ne ona. Skočila před mě a kletba ji
trefila do srdce.“ Po celé místnosti se rozhostilo ticho. Molly vyděšeně
zalapala po dechu. Nebýt Kate, tak je určitě Charlie mrtvý!
„Tak o bylo od ní odvážné,“ uznal Brumbá. Schůze po deseti minutách
skončila.

Harrymu to všechno připadalo podivné. Proč jsou všichni tak vystrašení?
„Podle mě je dědička někoho významného,“ řekla Hermiona, když to
probírali v Harryho pokoji.
„Ano. Je to skvělá čarodějka a je hrozně mocná. Viděli jste, jak vyléčila
to Charlieho ránu, nebo jak přemohla ty čtyři smrtijedy?“ řekl Ron.
„Moody říkal, že by to ani on sám nezvládl v jejím věku,“ řekla Ginny.
„A taky bydlí na zámku a má veliké jmění u Gringottových,“ řekl Harry.
„Řekla přece, že nám to jednou poví, co je doopravdy zač,“ řekla Hermiona.
„Pokud to přežije,“ řekl Ron.