Artur Weasley byl správný člověk. Byl člen jedné z nejstarších kouzelnických rodin. Bohužel tato rodina byla vždy extrémně chudá, a tak se mu nikdy nic nedařilo. Vystudoval sice Bradavice s těmi nejlepšími známkami, ale díky prakticky žádným kontaktům a své lásce ke všemu mudlovskému nezískal příliš dobré zaměstnání. Dokud žil lord Voldemort, pracoval Artur na malém postu na Ministerstvu kouzel. Když jej pak Brumbál porazil a zabil, začal hon na Smrtijedy. Po zjištění, že většina z nich jsou velice vlivní lidé a vysoce postavení pracovníci ministerstva, začala obrovská reforma. Spousta lidí, která dříve neměla moc dobré místo, ale která pomáhala Brumbálovi, byla povýšena na nově volná místa. Mezi nimi i pan Weasley. Stal se jedním z členů Starostolce a vedl hlavně soudy s lidmi, kteří nějak kouzly zaútočili na mudly. Za čtrnáct let této své kariéry pomohl vybudovat systém, který útoky na mudly tvrdě trestal. Ano, v práci to byl cílevědomý člověk, který se nevzdával a dokázal něco, co ostatní považovali za nemožné. Doma však byl úplně jiný. Byl to spíše mírnější člověk. Naopak jeho žena byla ten člen rodičovského páru, kterého se děti bály. Vždycky jen sledoval, jak se jeho děti krčí při řevu své matky, která byla minimálně o hlavu menší než oni. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. ,,Jak jste mohli?! Co váš otec?! Může ho to úplně zničit!“ křičela paní Weasleyová v kuchyni. Před ní stálo pět jejích synů, dcera, sourozenci Potterovi a Hermiona. Chyběli jen Percy, který musel opět něco ,,neodkladného“ v práci udělat, a pan Weasley, který napravoval škody po kouzelných karamelách tak, aby z toho nebyl skandál. Křičela sice na všechny, ale bylo to mířeno hlavně na její syny. ,,Ale mami –“ chtěl se bránit Ron. Jeho matka mu ale nedala možnost.: ,,Ani nemluv! Váš otec si vybudoval kariéru na ochraně mudlů a vy jednomu z nich podstrčíte takovou nebezpečnou věc. Navíc jsem vám to zakázala a –“ ,,A my museli začít znova,“ zareptal Fred. Barva obličeje paní Weasleyové přebíhala s fialové na temně rudou. ,,TO SNAD NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ?!“ rozeřvala se na celý dům. ,,Bille, vždyť jsi byl primus a ty jsi jim s tím pomáhal. A ještě jsi se nechal vidět,“ vyštěkla poslední větu. ,,S tím tvým ohonem na ministerstvu budou přesně vědět, o koho jde.“ Ve dveřích se objevil pan Weasley. ,,Přeju všem dobrý den,“ pozdravil. ,,Omlouvám se pane Weasley, nemysleli jsme to špatně. Nechtěli jsme, aby jste z toho měl problémy. Zachovali jsme se hloupě. Moc nás to mrzí,“ omluvila se Lizzie. ,,Neboj,“ uklidnil ji pan Weasley, ,,nic se nestalo. Když tam dorazili lidi z ministerstva a ta protivná Holoubková, tak si nikdo z nich nic nepamatoval. Nejspíš je navštívil nějaký příbuzný a vysvětlil jim, že se jim to jen zdálo,“ řekl a mrknul na děti tak, aby to paní Weasleyová neviděla. Všem to bylo naprosto jasné. Lily Potterová tam byla ještě před nimi a změnila Dursleyovým paměť. Paní Weasleyové se očividně ulevilo, ale nabroušená byla pořád. ,,Jdu připravit spaní, aby jste se vešli všichni. Frede, pomůžeš mi. Harry, šel by jsi s námi? Nevím, která taška je tvoje a která Lizzie,“ poprosila ho. Oba chlapci se vydali nahoru. Pan Weasley se naklonil k Lizzie a potichu, tak aby to neslyšela jeho žena, která i na schodech větřila, co se dole děje, jí řekl: ,,Máte štěstí, že prázdniny jsou ještě dva týdny. Vaši mi řekli, že nebýt ještě dost dní do začátku roku, první snídani v Bradavicích by vám poslali Huláka.“ ,,Ještě, že víte, kdy zlobit,“ uznal Charlie. Večer šli všichni spát brzy, protože ráno měli vstávat už v pět. Ráno je vzbudila paní Weasleyová. Na nějaké budíky se totiž nehodlala spoléhat. Po snídani se vydali ze dveří bez Percyho, Billa a Charlieho. Ti se totiž dokáží přemisťovat. Stejně tak to samozřejmě umí i pan Weasley, ale někdo musí s dětmi pomocí přenášedla. ,,Kde vůbec to přenášedlo je?“ zeptal se George. ,,Támhle,“ ukázal pan Weasley na protější kopec. ,,Poletí s námi ještě někdo?“otázal se Ron svého otce. ,,Diggoryovi,“ odpověděl pan Weasley. V Harrym zavřela krev. Cedrika Diggoryho znal ze školy. Nikoli však jako spolužáka. Byl to jeho protihráč ve famfrpálu. Hrál také na postu chytače a loni ho porazil. Bylo to poprvé, co Harry prohrál: Ten rok hlídali hrad i mozkomorové. Škola má sice pro sebe vyčleněnou skupinu bystrozorů, ale to léto předtím utekl z Azkabanu jeden Smrtijed. Vědělo se, že se chce pomstít na dětech bystrozorů. Byla proto zvýšena ochranná opatření. Nikdo to moc nevítal, ale málokdo s tím měl takové problémy jako Harry. Jako malého ho kdysi Petr vzal do Azkabanu. Neměl v úmyslu mu nijak ublížit. Měl ho hlídat a zavolali ho tam. Nechtěl ho nechat samotného, a tak ho vzal s sebou. Netušil, co mu to způsobí a nikdo mu to nevyčítal. Měli hrát jako vždy první zápas sezóny se s Zmijozelem. Asi dva týdny před zápasem však Ron a Harry Malfoye, který za Zmijozel hrál jako chytač, napadli. Byla to pomsta za útok na Lizzie. Ani ve snu je nenapadlo, co to způsobí. Zlomili mu obě ruce a zmijozelský tým na poslední chvíli oznámil, že nebude moci nastoupit. Místo toho se měli utkat s Mrzimorem. To byla pro nebelvírské rána. Celou dobu trénovali na Zmijozel. Vůbec si nedokázali představit, jak mrzimorští hrají. Navíc už tři dny silně pršelo, a když dorazili na hřiště, nebylo přes hustý déšť a silné mraky vidět ani na krok. Po půl hodině hry byl Harry promoklý až na kost, brýle měl zapršené a drkotal zuby. Vůbec neslyšel, co komentátor, Lee Jordan, říká. Neměl ani ponětí, jak na tom jsou. Musel chytit Zlatonku. Proletěl si celé hřiště znovu, ale nikde nic. Náhodou se mu podařilo zachytit Leeova slova: ,,Ano, je vidět, že nebelvírský tým je jeden z nejlepších, jaké jsme tu kdy měli. I přes obtíže, díky odpadnutí Zmijozelu, vede padesát ku dvaceti. Doufejme však, že Potter nechá těch svých her. Při minulém zápase proti Mrzimoru chytil přece Zlatonku za pět minut. Harry, roč to tentokrát tak protahuješ? Nám je zima, chceme dovnitř. Tak už to tomu hezounovi natři!“ Vzápětí se ozvaly dva druhy reakce. Jedni, převážně mrzimorští, křičeli po odplatě za urážku svého chytače. Jiní, fanoušci Nebelvíru a častokrát speciálně fanynky Harryho, se smáli jeho komentáři. Jak na to však zareagovala profesorka McGonagallová, která, jako vždy, měla Leea na dohled, se už nedověděl. Uviděl Zlatonku, a protože vyrazil za ní, ztratil se mu Lee z doslechu. Harry se za ní vydal největší rychlostí, jakou na svém Nimbusu dva tisíce dokázal. Zlatonka se bohužel zase nedala tak lehce. A to už navíc za Harrym letěl i Cedrik. Byl už jen asi metr od něj. Vtom Harry uslyšel ten úporný nářek a prosby o pomoc. Hlavu je měl jako střep. Křik azkabanských vězňů mu zněl neuvěřitelně hlasitě. Cedrik, kterému to tak moc neubližovalo, se dál hnal za Zlatonkou. Divil se, kde je Harry, a tak se jen letmo otočil. Uviděl ho. Sice zpomalil, ale stále letěl za ním. Otočil se tedy zpět a znovu se naplno věnoval Zlatonce. Sotva to však udělal, Harry omdlel a padal z koštěte dolů. Poslední, co tenkrát slyšel byl hlas mladého Skrka: ,,Můj pán je všemocný a vrátí se! Až to udělá, zabije vás všechny! I toho malého kluka. Potter příjde o svého synáčka.“ Co bylo dál si Harry nepamatoval. Probudil se až na ošetřovně. Stál tam u něj skoro celý tým, Ron a Hermiona. ,,Co se stalo?“ ozval se mátožně. ,,Spadl jsi,“ odpověděla mu tiše Hermiona, ,,prostě spadl. Objevili se tam mozkomorové. Byla jich spousta. Stáli přímo pod tebou. Omdlel jsi a spadnul.“ ,,Brumbál tě zpomalil, jinak by jsi ten pád nepřežil,“ dokončil za ni Ron. ,,Co zápas?“ zeptal se, i když tušil odpověď. ,,Diggory chytil Zlatonku. Nevšiml si tě. Chtěl, aby se zápas hrál znovu, ale Oliver uznal, že to jeho vina nebyla a že zápas by se neměl opakovat,“ vysvětlila Alice. ,,Harry, chceme, abys věděl, že si nemyslíme, že za to můžeš. Nemůžeš. Mohlo se to stát komukoliv. Ještě pořád máme šanci a my ji využijeme. Oliver bude mít svoje vítězství,“ snažila se ho Angelina přesvědčit. ,,Kde vůbec je,“ zeptal se Harry. Poprvé si všiml, že ho tu nikde nevidí. ,,Ve sprchách,“ odpověděla Katie. ,,Snaží se utopit,“ dodal George a nevěřícně kroutil hlavou. ,,Pořád tvrdí, že neměl dovolit, abys hrál. Myslí, že je to jeho vina,“ vysvětlila Hermiona. Harry si ještě jednou prohlédl celou svou návštěvu. Ron s Hermionou byli sice docela mokří, ale ne tak, jako pět jeho spoluhráčů. Pak si konečně uvědomil, koho tu postrádá. Ať se díval, jak se díval, nikde neviděl Lizzie. Docela ho zamrzelo, že tu není. Vždyť se málem zabil a ona tu není. Je to jeho sestra. Jestli tu měl někdo být, tak právě ona. ,,A Lizzie?“ zeptal se na ni. ,,Řeknu ti, ta holka má ale kuráž,“ pověděl mu Ron. ,,Jakmile se přesvědčila, že tě vezou na ošetřovnu, vydala se za Brumbálem. Byla nepříčetná. Brumbál z toho taky není nadšený, takže jakmile dorazil ministr, zavřeli se všichni tři v ředitelně. Podle toho, co lidi slyšeli ještě, když tam šli, řvala na Popletala víc než ředitel.“ Harry se zasmál. Ano, kuráž Lizzie opravdu má. Představil si obličej ministra. Nějaká malá holka z prvního ročníku na něj, na hlavu kouzelnického společenství, řve, kvůli jeho rozhodnutí. Když se pak dostal z ošetřovny, nebylo pro něj až tak hrozné to, že Malfoy při každé příležitosti parodoval jeho pád, ani to, že prohráli. Nejvíc mu vadilo, jak se Diggory snažil být pořád tak šlechetný a omlouval se mu, že neviděl, co se mu stalo. Díky tomu ho začal vyloženě nesnášet. Když dorazili na místo, Diggoryovi už tam stáli. Pan Weasley se s ním nadšeně přivítal: ,,Amosi! Už tak brzo?“ ,,To víš, Arture. Ranní ptáče…“ ,,Děti, rád bych vám představil Amose Diggoryho. Pracuje na ministerstvu, Dohled nad kouzelnými tvory.“ Všichni pozdravili. ,,A Cedrika znáte,“ ukázal na mladého chlapce vedle pana Diggoryho. Kluci a Ginny tím způsobem, jako: známe, to je ten hezoun a naprostý idiot. Naopak Hermiona Cedrika slušně pozdravila. Lizzie ani nevzhlédla od otevřené knihy. Řekla jen otráveně: ,,Ahoj!“ ,,Našli jste už přenášedlo?“ zeptal se Amose Diggoryho pan Weasley. ,,Jo, no vidíš, tady,“ a položil na zem roztrhanou holínku. ,,Jak se s tímhle vůbec cestuje?“ zeptala se Hermiona, která s přenášedlem nikdy necestovala. Samozřejmě, je z mudlovské rodiny. Každý, kdo ji aspoň trochu znal, nemohl uvěřit, jak to, že něco neví. ,,Až se ti řekne, tak se toho prostě chytni. Stačí jen prstem,“ vysvětlil Harry. ,,Kdo má hodinky, kolik je?“ zeptala se Ginny. ,,Ještě minuta,“ odpověděl jí Harry. ,,Měli bychom se tu už shromáždit,“ konstatoval Cedrik. ,,To by nás fakt nenapadlo,“ ušklíbla se Lizzie tak potichu, že ji slyšeli jen George a Harry. I ona Cedrika nesnášela. Měla k tomu ale jiné důvody než ostatní. Oba chlapci se na sebe zakřenili. ,,Pět. Čtyři. Tři,“ odpočítával Harry. Všichni už se prstem dotýkali přenášedla. ,,Dva. Jedna. Teď!“ ,,Jak já tenhle způsob cestování nenávidím,“ postěžoval si Cedrik tiše na to, na co mysleli všichni. Pak už všichni pocítili známé škubnutí za pupík a vznesli se do výšin, na cestu na Mistrovství světa ve famfrpálu.