Za chvíli všichni dopadli na tvrdou zem. Dva kouzelníci jim oznámili, kde
mají místo pro svůj stan a všechny ostatní podrobnosti. Dozvěděli se, že
mají místo nejmíň čtyři kilometry od Diggoryů.
Jak řekl Fred: ,,Bohudík.“

Když dorazili na místo, byly tam už postavené dva stany a James se
Siriusem se právě u hrnku kafe dohadovali, kdo vyhraje.
,,Proč jste tu tak brzo? Mohli jste se přece prospat,“ zeptal se
znechuceně Fred.
,,A nechat stavění stanu na Lizzie? My jsme chtěli mít, kde spát,“
odpověděl mu Sirius.
Lizzie se na mrzutě podívala.
,,Ale no tak, přece by ses neurazila. My víme, že jsi to tenkrát
neudělala schválně. Mohlo se to stát každému a Sirius to už nevytáhne,“
zastal se jí Harry. Moc dobře věděl, že famfrpál a všechno s ním spojené
nenávidí a že tu je jen proto, aby udělala radost taťkovi.
,,Přece mě znáš,“ bránil se Sirius, ,,využívám každé příležitosti. Ke
všemu si nemáš nač stěžovat. Obvykle společně dorážíme tady na brášku,“
rádoby mile se usmál na Harryho, vzal Lizzie kolem ramen a šibalsky na ni
mrkl.
Lizzie si nemohla pomoct a usmála se.
,,Jak já to s těma ženskýma dělám?“ předstíral, že nechápe.

Během tři čtvrtě hodiny se ke stanům přemístili i Charlie, Percy a Bill.
Byly postaveny dva stany. V jednom spali Weasleyovi a v druhém Potterovi,
Sirius a Hermiona. Celý zbytek odpoledne jen debatovali o tom, kdo
vyhraje. Lizzie a Hermiona to jen nevěřícně sledovaly.
O půl desáté se konečně setmělo a kolem cesty ke stadionu se rozsvítily
barevné lampičky a objevilo se tam spousta stánků s různými upomínkovými
předměty. Všichni si něco nakoupili, dokonce i Lizzie, a vydali se na
zápas. Měli ty nejlepší lístky, v nejvyšší lóži.

Chvíli jim trvalo, než se dostali na svá místa, ale stálo to za to.
Odtamtud měli ten nejlepší výhled. Bylo tam ještě několik dalších míst,
ale zatím byla prázdná. Harry, Ron a Hermiona si sedli přímo do první
řady k zábradlí.
Po chvíli se v lóži objevili Draco Malfoy a jeho matka. Jako první si ho
všiml Sirius. Ze slušnosti je pozdravil, díky čemuž nově příchozí
zaregistrovali i ostatní.
Malfoy se na své spolužáky ušklíbl. Nenáviděli se vzájemně tak, jak to
jen šlo.

Původně tuhle nenávist neměl v plánu, ale věci se vyvinuly jinak, než
plánoval:
Stalo se to, když jel Draco poprvé do Bradavic. Už dávno se znal se dvěma
jinými chlapci, kteří měli letos také poprvé nastoupit, s Crabbem a
Goylem. Hned po rozjezdu vlaku se spolu sešli. Odevšad slyšeli zvěsti, že
ve vlaku sedí také Harry Potter.
Všichni ho znali jako syna skvělého Jamese Pottera, velkého přítele
Albuse Brumbála, člena významné kouzelnické rodiny, možného budoucího
ministra, bystrozora, který pochytal víc Smrtijedů než kdokoliv jiný,
snad s výjimkou své ženy, Lily Potterové. Ta byla další důvod, proč byl
Harry tak známý. Také byla moc dobrá bystrozorka, v kouzelnickém světě
byla velmi oblíbená a i ona měla s Brumbálem blízké vztahy.
Draco je však znal i jinak. To oni chytili jeho otce a několik dalších
Smrtijedů. Díky nim skončil Lucius Malfoy, jeden z nejbohatších a
nejvlivnějších kouzelníků, v Azkabanu. Rodinná prestiž tenkrát dost
poklesla. Ne sice tak moc, aby jim to zničilo život, ale trochu jim to
uškodilo. To, že jeho otce zavřeli, Dracovi tak moc nevadilo. Koneckonců
s ním nikdy moc dobré vztahy neměl. Přestože v době jeho zatčení byly
Dracovi teprve dva, vzpomínky na otcovy tresty za neposlušnost se mu
vryly do paměti.
Draco věděl, že spojenectví s Potterem by pro něj bylo velmi výhodné.
Rozhodl se tedy, že s ním naváže kontakt, a vydal se se svými gorilami
hledat jeho kupé.
Našli ho celkem jednoduše. Když však otevřel dveře kupé, čekal ho velký
šok. Potter tam seděl s Weasleym, synem zbohatlíka.
,,Takže je to pravda,“ usmál se Draco, ,,co se povídá. Ve vlaku cestuje i
slavný Harry Potter, oblíbenec samotného Brumbála. Tady ti dva jsou
Vincent Crabbe a Gregory Goyle. A já, já jsem Draco Malfoy.“
Harry a Ron měli co dělat, aby se nerozesmáli.
Draco se s znechucením podíval na Rona: ,,Moje jméno ti přijde vtipné?
Rudé vlasy, ty musíš být další Weasley.“ Podíval se na Harryho: ,,Neměl
by ses paktovat se zbohatlíky. Mohlo by to uškodit tvé pověsti.“
Harry se na něj ušklíbl: ,,Rozhodně mi to uškodí míň, než když se budu
paktovat se Smrtijedy.“
,,Toho budeš litovat,“ oznámil mu.
,,Myslím, že ne,“ usmál se Potter.
,,Věř mi, jednou budeš,“ řekl mu a spolu s Crabbem a Goylem odešli.

Od té doby se vyloženě nesnášeli.
George už se chystal něco udělat, ale Ginny mu sykla do ucha: ,,Nech ho,
nestojí to za to.“
Během pár minut se objevili v lóži ministr kouzel, Kornelius Popletal, se
svým bulharským protějškem, Ludo Pytloun, který zápas komentoval, a Barty
Skrk, Percyho šéf. Jak řekl George, Percyho museli uklidňovat, jinak by
se ho pokoušel nudit svými nápady.
Ale pak začal zápas a všichni zmlkli. Nejdřív každý tým představil své
maskoty. Bulhaři měli víly a Irové skřítky.
Když tančily víly, Hermiona musela kluky držet, jinak by se, díky touze
po nich, vrhli přez zábradlí.
Tenhle zápas byl jiný, než kdy Harry zažil. Sehranost Irů byla přímo
nevídaná, všichni létali na Kulovém blesku, stejném koštěti, jaké měl i
Harry. A bulharský chytač? Viktor Krum létal tak ladně, jak to ještě
nikdy neviděl.
Během hodiny vyhrávali Irové s rozdílem sto osmdesáti bodů. Irský chytač
málem chytil Zlatonku, ale Krum mu to dvakrát překazil. Nakonec ji Krum
chytil sám.
Irové si šli pro pohár a náležely jim velké pocty, i když největší
potlesk patřil Viktoru Krumovi. Lizzie si s potěšením všimla, že má
poněkud kachní chůzi a chodí dost shrbeně. Ani sportovci nejsou dokonalí,
pomyslela si.
,,Pojďte všichni, už bychom měli jít spát,“ nakázal pan Weasley, a tak se
všichni odebrali ke stanům.
,,Mně se ještě nechce spát,“ žadonila Hermiona.
Všichni na ni zírali. Hermiona nechce spát a ukecává dospělé o výjimku?
Všem to připadalo nemožné.
,,Tak ještě půl hodiny bychom jim mohli dát,“ navrhl James.
,,A využijem ji na hrnek horké čokolády,“ prohlásil George.
Všichni byli pro, takže ještě půl hodiny seděli ve stanu u krbu (měli
totiž kouzelnické stany), popíjeli čokoládu a probírali nedávno prožitý
zápas. Všichni se shodli, že si pohár Irové zasloužili. Zábava skončila,
až když Bill usnul a spadnul ze židle.
Když si všichni přáli dobrou noc, sykla Hermiona na Ginny: ,,Tak
nezapomeň, za hodinu. Počkáme za stanem.“

Ve stanu Potterových se všichni ukládali k spánku. Všichni byli velmi
ospalí až na holky. Ty pevně držely a předstíraly, že spí.
Harry si jich vůbec nevšiml, byl až příliš unavený. Zdál se mu zvláštní
sen.
Byl v Bradavicích a místo toho, aby mu na rande přišla Kate Ianderová z
prvního ročníku z Nebelvíru, přišel tam Snape. Harry musel uznat, že má
pěknou sukni a opravdu se umí líčit decentně, ale zajímavě. Ani mu to
nepřišlo uhozené. Pak uslyšel dívčí šepot: ,,Potichu.“
Probudil se, ale oči nechal zavřené. Zvláštní sen, napadlo ho. Znal
nějakou Ianderovou, ale byla o rok starší než on. Nevěděl, jestli to něco
znamená, ale umínil si, že žádnou holku toho jména na rande rozhodně zvát
nebude.
Pak se zaposlouchal a uvědomil si, že opravdu slyší dívčí šepot.
,,Kde jen ta Ginny může být?“ ptal se jeden hlas.
,,Já nevím. Neměli bychom jí dát nějak vědět?“ reagoval druhý.
Harrymu přišly nesmírně povědomé.
Pak uslyšel blížící se kroky a další šepot. Tentokrát ho ale poznal, byla
to Ginny: ,,Já se omlouvám, taťka nemohl usnout.“
,,To nic.“
Harryho najednou trklo. Podíval se na postele holek. Byly zevnitř
vycpané, aby to vypadalo, že tam opravdu někdo leží, ale Harry, v tomhle
ohledu dost zkušený, poznal, že postele jsou prázdné.
Harryho napadlo, že ať hodlají udělat jakoukoli blbost, on tomu musí
zabránit. Nechtěl jim kazit zábavu, ale tady bylo moc cizích kouzelníků a
někdo by jim mohl něco udělat. Vstal tedy a potichu se s hůlkou vydal
ven. Holky už mířily k lesu. Šel proto potichu za nimi.
Když měl jistotu, že je nikdo z dospělých neuslyší, dal jim o sobě vědět:
,,Co to sakra děláte?“
Holky se bleskurychle otočily. Nemohly uvěřit vlastním očím.
,,Co tady děláš?“ zeptala se Lizzie jako první.
,,Já se tě ptal první,“ připomněl jí Harry.
,,Do toho ti nic není! Běž si po svých!“ vyjela na něj sestra.
,,Do toho mi teda je! Ty se tu touláš po nocích a chceš vyvádět bůhví co!“
,,To mi říkáš zrovna ty? Jen se držím tvého příkladu. Tohle ty děláš
přece často? Já k tomu mám aspoň dobrý důvod.“
,,To je trochu rozdíl. Já jsem mnohem starší a zkušenější. Děláš chyby
amatéra. Jsi na neznámém místě, sou prázdniny, tudíž nemůžeš v případě
nebezpečí použít hůlku, a co mě na tobě opravdu zklamalo, spíš ve stejné
místnosti, jako jeden z tvých rodičů, a ani se neobtěžuješ pořádně
zakrýt, že nespíš v posteli. Copak si myslíš, že by to taťka nepoznal? On
je v tomhle mnohem zběhlejší než my. A jaký to je ten dobrý důvod, no?“
Za celou dobu Ginny ani Hermiona ani nepíply.
,,Dárek pro Dvanácteráka,“ přiznala Lizzie.
,,Cože?“
,,Pytloun se s námi vsadil na výsledek zápasu. My vyhrály, takže nám má
vrátit naši sázku spolu s naší výhrou,“ vysvětlila Ginny.
,,A co byla ta výhra?“ zeptal se Harry.
,,Tři podepsané plakáty Viktora Kruma,“ odpověděla Lizzie. ,,Jeden pro
tátu, jeden pro Ginny a jeden vám do ložnice v Bradavicích.“
,,Ty ses vážně vsadila o plakát nějakého sportovce?“ nevěřil Harry. Z
hlasu však bylo poznat, že mu to přijde nesmírně zábavné.
,,Půjdu s vámi, co nejdříve to vyřídíme a půjdeme spát,“ rozhodl Harry
nakonec.
Lizzie neměla na vybranou. Nesnášela jeho dozor, ale on ji kryl, takže mu
musela vyjít vstříc.
Odebrali se na místo, kde se měli setkat s Pytlounem. Čekali už tři
čtvrtě hodiny a nic.
,,To snad není pravda!“ rozčílila se Hermiona. ,,Ten prevít se na nás
vykašlal! A já do toho vložila veškeré své úspory.“
Najednou uslyšeli křik a ucítili kouř. Chladný smích a osoby, jimž
patřil, se blížili k místu, kde stáli.
,,Honem!“ křikla Ginny a ukázala na husté křoví, kde se mohli schovat.
Zalezli tam a pozorovali, co se bude dít. To už na místo došlo asi tucet
osob v kápích. Nebylo jim vidět do obličeje, ale podle toho, že
nepoužívali hůlky, nýbrž spoustu pochodní, a podle toho, jak byli vysocí,
Harry odhadl, že musí být přibližně stejně staří jako on.
Počkali, až přešli dál a vydali se zpět do stanů. Celou cestu doufali, že
osoby nešly přes místo, kde jsou jejich stany. A opravdu. Ve vzdálenosti
kilometru od jejich stanů byl klid. Rozloučili se tedy a šli spát. James
ani Sirius naštěstí nebyli vzhůru.
Sotva si Harry lehl, došlo mu, že jen tak neusne. Podle vzdechu poznal,
že i Lizzie nespí.
,,Harry?“ zkusila, jestli spí.
,,No?“
,,Taky ti tak připomněli Smrtijedy?“
Harry na ni pohlédl. Nevšimla si, že se na ni dívá. Je ještě hrozně malá,
pomyslel si Harry. Nemůžu ji přece takhle vystrašit. Ale mám jí lhát?
,,Harry?“