Září se přehouplo v říjen, což znamenalo blížící se příjezd žáků z Krásnohůlek a Kruvalu. Harry nevěděl, kdo je z toho nervózní víc. Jestli to jsou učitelé, kterým to přidělalo práci, nebo holky, které se těší na cizince. Potterovi spolu právě seděli ve společenské místnosti. Dnešní večer trávili nad úkoly. Hermiona donutila Rona, aby s ní šel do knihovny a kluci měli trest u McGonagallové. ,,To je hnus,“ reagovala Lizzie na skupinu dívek, které právě očarovávaly svou rtěnku, aby pak jejich rty vypadaly jako francouzská vlajka. ,,To nemají ani špetku sebeúcty?“ ,,Přesně moje řeč, je to odporné,“ souhlasil s ní bratr. ,,Nebyl jsi to náhodou ty, kterého ty samé holky obdivovaly podobným způsobem ještě nedávno?“ ,,No právě,“ zakabonil se Harry. ,,Aha, takže tebe neštve to, že se ty holky ponižují a vytváří představu, že všechny ženy jsou takové, ale to, že už to není tvůj fanklub. Jsi neuvěřitelný,“ oznámila mu sestra znechuceně. Harry ji obdařil zářivým úsměvem. Lizzie raději nereagovala. Spolu s očima v sloup odvrátila hlavu zpět k úkolu. ,,Už je to sice pár týdnů, ale vůbec jsem se tě nezeptal, jaký byl tvůj poslední trest u Snapea. Přišla jsi dost mimo.“ Lizzie se vyděsila, ale nedala to na sobě znát. Ano, přišla mimo. To, že se musela spolčit s Malfoyem, ji velmi vykolejilo. Nedokázala si představit, jak bude reagovat, když se střetnou na chodbě. Malfoy to proti ní mohl kdykoliv použít. Mohla ale děkovat osudu. Od toho ,,šťastného“ večera se s ním nesetkala. Zatím. ,,Byl tam vylitý nějaký lektvar. Asi jsem se nadýchala výparů, když jsem ho utírala. Bylo mi pak divně. A co se vlastně tak staráš?“ došlo jí. Je sice pravda, že se vždy staral o to, jestli jí někdo něco nedělá, ale o její náladu po trestu se nikdy nezajímal. ,,To nemůžu? Jsem tvůj bratr, mám starost,“ řekl tónem, který říkal, že je v tom něco víc. Nikdy své sestře nedokázal dobře lhát. Popravdě řečeno ho děsil její rentgenový pohled. Úplně stejný měla Lily. Díky němu obě dokázaly nejen odhalit lež kohokoliv z rodiny, ale také ho tak vyděsit, že se o to většinou ani nepokusil. ,,Mám zajít za Tichošlápkem, ale musím to do zítra udělat a ještě mi toho hodně chybí,“ celé to ze sebe vychrlil, jako by to chtěl mít co nejdřív za sebou. ,,A co já s tím?“ ,,Nebuď potvora,“ zaprosil. ,,To je neuvěřitelné!“ rozčilovala se Hermiona. Procházela zrovna portrétem a Ron se za ní táhl jako smůla. Očividně byl dost otrávený. ,,Co je neuvěřitelné?“ zeptal se jí Harry nevzrušeně. ,,Není tam a ta supí stvůra nás vyhodila! Knihovna už zavírá, přijďte zítra,“ zakřehotala poslední větu Hermiona. Lizzie se usmála a pohlédla na Rona. ,,Hermiona hledala. My jsme hledali,“ dodal Ron, když postřehl její vraždící pohled, ,,jednu knížku. Nemohli jsme nic najít, a jelikož je už pozdě, knihovna se zavírá a madame Pinceová nás poslala pryč.“ ,,To vám trvalo tak dlouho najít jednu knížku?“ divil se Harry. ,,Jenže my nevíme, jaká knížka to je. Jen vím, že jsem četla nějakou, kde se psalo o té nové profesorce, Hustlerové, ale nevím, co to bylo,“ stěžovala si Hermiona. ,,Tak pomůžeš mi?“ vyjel najednou na Lizzie Harry. ,,Ne!“ naštvala se a odkráčela vztekle do svého pokoje. ,,Ach jo,“ řekl Harry nešťastně. ,,Ukaž,“ vyzvala ho Hermiona. Harry jí svůj úkol vděčně podal. ,,Víš, kdybys na ni byl podstatně milejší, určitě by ti ho udělala,“ poradila mu Hermiona. Harry ji spražil naštvaným pohledem. Hermiona se urazila, hodila po něm jeho pergamen a, stejně jako před momentem Lizzie, odešla spát. ,,Co to s těma holkama je?“ nechápal Harry. Ron jen pokrčil rameny. Druhý den se s Harrym holky nebavily. Když se ho Ginny zeptala proč, nevrle ji odbyl. Po obědě toho měl Harry dost, tak dohonil Lizzie a Hermionu na jedné z nejrušnějších chodeb. Bylo sice štěstí, že se vůbec otočily, když je pozdravil, ale byl tam hluk, takže musel mluvit dost nahlas. Naneštěstí ho díky tomu uslyšel Malfoy. ,,Ale, ale. Problémy v ráji? Co Potterová, jak naštval tebe?“ ,,Dej jí pokoj, Malfoy,“ zavrčel Harry. Ron mezitím vytáhl hůlku. Oba měli tendenci ji chránit. Stejně, jako by oba chránili Ginny. ,,Odkdy vadí tvojí sestře moje přítomnost,“ ušklíbl se. Lizzie zezelenala. Takže to vytáhne. To bude průser. Draco si taky právě uvědomil, že tohle říkat neměl. ,,Co tím myslíš?“ nechápala Hermiona. ,,No nepamatuju si, že by mě vyhodila z kupé, nebo sama odešla, když jsem tam vešel,“ řekl první, co ho napadlo. Naštěstí to asi zafungovalo. ,,Nebýt ve škole, tak tě zabiju, Malfoyi. Přísahám, že bych to udělal,“ vztekal se Harry. ,,Škoda jen, že letos není pohár, mohl bych tě shodit z koštěte. Vypadalo by to jako nehoda,“ zasnil se. ,,Jde to i jinak,“ navrhl Malfoy. ,,Harry, neposlouchej ho. Běž na hodinu a nestarej se o jeho blbé kecy,“ domlouvala mu Lizzie. ,,Jak?“ ,,Závod. Samozřejmě s překážkami. Když vyhraješ, nechám tvou sestru na pokoji.“ Podíval se na ni. Tvářila se jako Kerberos. ,,Aspoň na chvíli.“ ,,A když vyhraješ?“ zeptal se Harry. Draco se usmál. Tahle otázka z Potterových úst. Bylo to jako rajská hudba. ,,Když vyhraju, budeš mi dělat celý den poskoka. Budeš dělat všechno, co dělá domácí skřítek. Včetně oslovení pane,“ zašklebil se. ,,Pottere, ty kreténe, opovaž se!“ rozčilovala se Lizzie. ,,Já to Malfoyovi natřu jednou sama. Tebe k tomu nepotřebuju a ani nechci! Budeš s tím souhlasit a já osobně ti jednu vrazím!“ Harry se k ní naklonil a tak, aby to nikdo jiný neslyšel, řekl: ,,Lizzie, já to musím udělat. Ten idiot tě bude šikanovat dál. Musím to zarazit.“ ,,Snad se mu dokážu ubránit. Já už nejsem ta malá holka, která si před rokem nechala ublížit od toho hajzla. Tentokrát by už narazil. Nedělej to.“ ,,Dá ti pokoj.“ ,,A to si vážně myslíš, že to udělá? I když vyhraješ, tak on mi pokoj stejně nedá. A to se ani nestane. Udělá nějaký podvod, aby vyhrál. Chce tě potupit před celou školou.“ S Harrym to nehnulo. Už natahoval ruku k té Malfoyově, když to Lizzie zkusila znovu: ,,A co potom udělají holky, až tě tak uvidí? Budeš mít utrum.“ Věděla, co má říct. Harry ucuknul. To by nedovolil. Malfoyovi docházelo, že má poslední šanci: ,,Přece nejsi takový srab, Pottere!“ To byla poslední kapka, Harry natáhnul ruku. Ani tentokrát ji však nestiskl. Lizzie použila to poslední, co jí zbývalo. Mířila na oba hůlkou. Kdyby je nesledovalo tolik lidí, Draco by zaúpěl. To se mu stalo už podruhé. Už podruhé na něj ta malá holka mířila a on se nemohl bránit. Napadlo ho, že by na sobě měl zapracovat. ,,Tak, teď už mě budete poslouchat? Ty,“ ukázala na Harryho, ,,se ještě opovaž za mě řešit mé problémy. A konkrétně, ať tě ani nenapadne mu na to skočit. S tebou, Malfoyi, mám nevyřízené jisté drobnosti, ale ty jsi jistě natolik čestný, že do toho nebudeš tahat další lidi, viď?“ domluvila a nenápadně rukou naznačila úder pěstí. Draco polkl. Nakonec krátce přikývl a odešel. O dvě hodiny později byl v ředitelně šrumec. Obrazy bývalých ředitelů a ředitelek sledovali, co se bude dít. Před současným ředitelem seděly dvě dívky. Lizzie měla jen škrábanec nad obočím, ale druhá dívka měla místo uší krajíce chleba. Za dívkami stála profesorka McGonagallová, rty našpulené. ,,Proč se to všechno odehrálo?“ zeptal se Brumbál. ,,Tahleta závistivá mrcha řekla, že má matka je šarlatánka,“ ozvala se druhá dívka. Byla to Jane Ianderová, Lizzieina spolužačka z Mrzimoru. ,,A co dělá vaše matka, smím-li se zeptat?“ otázal se dívky Brumbál. ,,Je věštkyně, jasnovidka,“ řekla dívka hrdě. Lizzie obrátila oči v sloup a Brumbálovi se objevil ve tváři zvláštní pohled. Snažil se působit spravedlivě, ale uvnitř s Lizzie souhlasil. ,,Já osobně si vážím lidí, kteří nenechají urážet své rodiče, nicméně jste se poprala stejně jako slečna Potterová. Oběma tedy odečítám deset bodů. Minervo, odveďte prosím slečnu Ianderovou na ošetřovnu. Poppy už si bude vědět rady.“ Profesorka přikývla a spolu s Jane se odebraly ke dveřím. Lizzie se je pokusila následovat. ,,Ale kampak byste chodila? S vámi bych si ještě rád promluvil,“ zastavil ji ředitel. Lizzie si tedy zase sedla a čekala, až profesorka s Jane odejdou. ,,Lizzie, nebudu to protahovat. Dnes jsi ukázala svůj názor, čehož si také nesmírně cením, ale udělala jsi to opravdu nevhodně. Přemýšlej. Co bylo špatně?“ ,,Řekla jsem to před člověkem, kterému to ublížilo,“ řekla Lizzie po chvíli. Brumbál přikývl. ,,Síla člověka není jen v odvaze a velké inteligenci, i když těchto vlastností máš požehnaně,“ usmál se na Lizzie a ona mu úsměv oplatila. ,,Takže mám příště říct svůj názor jemnějším způsobem.“ Brumbál znovu přikývl a chtěl se začít věnovat jistému dopisu, když se ho Lizzie ještě zeptala: ,,Pane profesore, vy také nevěříte v jasnovidectví, že?“ Brumbál na ni pohlédl zvláštním zkoumavým pohledem. ,,Jak jsi na to přišla? Nepamatuji se, že bych o něčem takovém před tebou mluvil.“ ,,No, neučíte ho. Z toho, že by byl nedostatek zájemců, to být nemůže. Británie je plná takových cvoků, kteří jsou přesvědčeni, že vidí do budoucnosti.“ ,,Vidím, že bych si měl dávat pozor před tvou bystrostí. Ano, opravdu na jasnovidectví nevěřím. Všechny zájemce o toto místo odmítám už dopisem. Vlastně je to skoro patnáct let, co jsem měl poslední pohovor se zájemcem o toto místo.“ ,,Co na tomhle zájemci bylo jiného?“ ,,Sibyla Trelawneyová se myslím jmenovala. Je to potomek jedné slavné věštkyně, která žila asi před dvěma sty lety. Zkusil jsem to. Neměla ani špetku nadání, tak jsem ji odmítl.“ Lizzie pochopila, že je čas odejít a vstala. Při tom pohlédla na dopis. Nechtěla, aby si toho Brumbál všiml, takže zahlédla jen kousíček: …i když mě udivuje, že profesorka Hustlerová projevila zájem o toto místo, když… Víc se jí přečíst nepovedlo. Rozloučila se s ředitelem a odešla. Nezamířila však do svého pokoje, nýbrž do knihovny. Potřebovala se na něco podívat. Knihovna byla ale zavřená. ,,To není možné!“ vztekala se. ,,Odkdy se knihovna zavírá už tak brzo?!“ ,,Knihovnice je nemocná,“ ozval se za ní posměšný hlas. Lizzie se otočila. ,,Ale né, ty?“ zaúpěla. Opřený o protější zeď stál Draco Malfoy. ,,Jo, já,“ ušklíbl se. ,,Neříkej, že mě nevidíš ráda.“ ,,Ne, nevidím,“ zavrčela. ,,Sice mě překvapuje, že děláš úkoly na poslední chvíli, ale v nejhorším ti můžu půjčit něco ze své vlastní sbírky,“ navrhl jí. Samozřejmě to byla ironie. ,,Ne, děkuju. Nepotřebuju Deset rad, jak sbalit holku, ani Už nechci být sám.“ ,,Ha ha ha. To jsme se zasmáli,“ odsekl jí. ,,Když je teď knihovna zavřená, co půjdeš dělat? Půjdeš se zastat chudáčka Potteříka?“ ,,Nech toho, Malfoyi. Moc dobře víš, proč jsem vám to překazila. Svoje problémy si s tebou vyřeším sama. Tahat do toho bráchu je ubohé.“ ,,Ale no tak, Potterová, snad nejsi tak hloupá. Všechno se netočí jen kolem tvé osoby. S tvým bratrem jsem měl spory dávno před naším malým incidentem,“ řekl a přejel si rukou po noze. Lizzie se už neudržela a vytáhla hůlku. Bohužel v tu chvíli vešel do chodby Snape: ,,Takže to bude mínus šedesát bodů pro Nebelvír za ohrožování studenta, který nemá ani v ruce hůlku, a bude to dalších čtyřicet, když ji okamžitě nedáte dolů.“ Lizzie nezbývalo nic jiného než poslechnout. ,,Školní trest je samozřejmost. Dám vám včas vědět, kdy se bude konat.“ Lizzie těžko ovládala vztek, tak raději odešla. V pokoji ji čekalo nemilé překvapení. Na posteli ležel dopis pro ni, ale byl otevřený. Lizzie se ho v rychlosti přečetla a jako bůh pomsty vletěla do společenské místnosti. ,,IDIOTE! CO SI O SOBĚ KRUCI MYSLÍŠ?!“ Harry se tvářil nechápavě: ,,O co jde?“ Lizzie vypadala jako rozzuřený rotvajler. ,,Četls můj dopis!“ odsekávala slovo za slovem. Už je sledovala celá společenská místnost a nejen ta. Ti, kteří byli už v pokoji se hrnuli podívat na jejich další hádku. Někteří dokonce běželi pro své kamarády, kteří byli zrovna mimo kolej. Hermiona naštvaně pohlédla na něj a Rona: ,,Přísahejte, že se plete.“ Oba se zatvářili jako mučedníci. Jestli tohle naštvalo i Hermionu, tak jsou mrtví. Vždycky totiž bránila Lizzie je zabít. Bez Hermiony nemají šanci. ,,Říká vám něco listovní tajemství?“ rozčílila se znovu Lizzie. ,,Ten výr ho položil přímo před nás,“ bránil se Ron. ,,A to vám dává právo ho číst?“ nevěřila vlastní uším Hermiona. ,,Zvlášť, když je na obálce velký nápis Lizzie Potterová?“ dorážela Lizzie. ,,Ještě, že jsme to udělali. Píšeš si s havraspárským. Zrazuješ svou kolej!“ rozčílil se Harry. ,,To byl první dopis, který mi poslal. A i kdyby? S kým si píšu, je moje věc.“ ,,Zval tě na rande k jezeru. Kdo ví, co tam na tebe chtěl zkoušet!“ rozčiloval se Harry. ,,No určitě nic horšího, než tam děláš s holkama ty,“ ušklíbla se. ,,A to mě má uklidnit?“ ,,Ne, to ti má naznačit, že mi nemáš co vyčítat. A ksakru! Já vůbec neřekla, že bych s ním šla!“ ,,A nešla?“ pípnul Harry. ,,Ne, nešla! S takovým srabem, aby mě zval přes dopis?“ ,,Lizzie, že se tě neodváží pozvat přímo, neznamená, že je srab. U každé jiné holky by to tak bylo, ale to, co děláš klukům, kteří to zkusí, děsí i ty největší hrdiny,“ namítla Hermiona. ,,Ale dopis? To je důkaz, že to zkusil. Vyvěsila bych ho na nějakém veřejném místě, spolu s velkým ne. Dozvěděla by se o tom takhle celá škola. Teď už to ví celý Nebelvír a kromě toho, že ses opovážil mi číst dopisy, jsi mi taky překazil tuhle srandu,“ pronesla zklamaně. ,,Lizzie,“ zkoušel to Harry. ,,Jdi si skočit!“ štěkla naštvaně a odešla portrétem pryč. O hodinu později si to Fred, George a Lee mířili k tajnému vchodu do kuchyně. ,,Tak jestli nebude tady, tak už vážně nevím,“ prohlásil Lee, když pošimral hrušku. Měli štěstí. Lizzie seděla na jednom ze stolů. Před ní byla asi tuna jídla, převážně sladkostí. Zrovna se cpala čokoládovým dortem. ,,Nazdar dívko mého života!“ zavolal Fred. Lizzie se otočila a spatřila kluky. Smutně se usmála, což přimělo kluky jít za ní. ,,Ani jsi mi nic neodsekla, takže to s tebou bude zlé,“ konstatoval Fred. Lizzie na něj pohlédla. Opravdu vypadala smutně. ,,My jsme pro každou srandu, to víš, ale předstírat, že jsi smutná, to je i na nás moc. Vždyť ty jsi ten nejveselejší člověk, kterého znám,“ snažil se Lee. Dvojčata na něj pohlédla. ,,Tak nejsi pořád veselá, ale jsi buď veselá, nebo pořádně navztekaná. To pak meteš blesky a Harry by se měl mít na pozoru. Nejlépe by se měl někde schovat,“ opravil se Lee. Lizzie nic neřekla a raději se zakousla do větrníku. ,,Tak co s tebou je, prcku?“ zeptal se neobvykle vážně George. ,,Měli jste někdy tak špatný den?“ ,,Jé, my jich měli. Třeba když… nebo když…“ zkoušel George něco najít. ,,Ne, asi neměli,“ zakončil to Fred. ,,Co se ti stalo tak hrozného?“ zeptal se George. ,,Včera jsem se pohádala s bráchou, dneska to pokračovalo. Pak ten incident s Malfoyem, porvala jsem se s Ianderovou-“ ,,A vyhrálas?“ přerušil ji nadšeně Lee. Lizzie jen přikývla a pokračovala: ,,To znamenalo návštěvu Brumbála. Dál jsem chtěla jít do knihovny, ale ta byla zavřená. Samozřejmě mi to neoznámil nikdo jiný než Malfoy. Když jsem na něj vytáhla hůlku, objevil se tam ten idiot, Srabus, a dal mi trest. Následně jsem ve svém pokoji našla otevřený dopis pro mě. O té hádce už asi víte.“ Kluci přikývli. ,,Ale proč jsi na toho blbečka vytáhla hůlku? Přece se umíš ovládat,“ nechápal George. ,,Neudržela jsem se. Narážel na ten vlak.“ ,,Já toho parchanta jednou zabiju!“ rozčílil se Fred. ,,Dovol mi spoluúčast,“ poprosil Lee. ,,Chtěla jsem se projít na uklidnění,“ pokračovala Lizzie, ,,ale ta metla Norrisová se za mnou táhla.“ ,,Cos jí udělala?“ šklebil se Fred. ,,Chytla jsem ji za ocas a narvala do brnění,“ řekla Lizzie tiše a znovu se zakousla. Kluci se rozesmáli na celou kuchyň, až vylekali několik skřítků. ,,Myslím, že mi to vynese další trest,“ hádala Lizzie s plnou pusou pudingu. ,,Asi jo,“ řekl Fred mírně ironicky. Lizzie se chytla za břicho: ,,Ježiš, mně je blbě.“ Opravdu byla zelená a vypadala, jako by měla každou chvíli zvracet. ,,Tak ty budeš po cestě do společenské místnosti vypadat ještě hůř,“ konstatoval Fred. ,,Moment, mám nápad,“ vyjekl George. ,,Počkejte na mě.“ Za chvíli se vrátil spolu se vznášejícím se křeslem. ,,Kdes to našel?“ ptala se ho podezřívavě Lizzie. ,,Ta nemoc musí být hrozně vážná, že už začínáš být poctivá,“ vyčetl jí George. Lizzie jen pokrčila rameny a sedla si do křesla, které ji, pomocí Leeho a jeho hůlky, dopravilo až do postele. Harry ani ostatní už ve společenské místnosti nebyli.