Dny rychle ubíhaly a brzy bylo prvního září. Návrat do školy, do práce.
Rozloučení. Nejhůř to asi nesli Kate s Charliem. On musel do Rumunska a
ona zůstat v Bradavicích a studovat.

Prvního září celý den uklízeli různé věci a plány z řádu. Nikdo nesměl
poznat, že tu někdo o prázdninách byl. Harry, Ron, Ginny, Kate a Hermiona
mohli zůstat v Bradvicích, ale hned po příjezdu vlaku se museli zamíchat
mezi ostatní žáky, tak aby nikdo nic nepoznal. Když všichni členové řádu
(kromě Snapea, Kate, Brumbála, Nicol a profesorky McGonagallové) vyšli
před bránu a začali se loučit. Kate všem podala ruku a Charlie si nechala
nakonec.
„Budeš mi chybět,“ zašeptala mu do ucha, když ji objal.
„Ty mě taky,“ řekl smutně.
„Něco pro tebe mám,“ řekla a sundala z krku řetízek s medailonkem.
„Co to je?“ zeptal se jí.
„Tohle je řetízek Roweny z Havraspáru. Byl udělán speciálně pro její
právoplatnou dědičku. Teda mě. Ochránilo mě to před tím vším. Myslím ale,
že ho teď budeš potřebovat víc než já. Tady v Bradavicích jsem v
bezpečí,“ řekla a dala ho Charliemu.
„Tohle ale nemohu přijmout…“ začal Charlie.
„Musíš, jsi v nebezpečí.“
„Miluju tě.“
„Já tebe taky,“ řekla a políbila ho.
„Buď na sebe opatrná,“ řekl.
„Neboj, budu.“ Naposledy se políbili a Charlie vyšel před školní pozemky.
Naposledy jí zamával a přemístil se.
„Jsem tak ráda, že tě mám tady a ne až v Rumunsku,“ řekla Hermiona Ronovi
a políbili se.
Všichni se pak společně vydali k hradu.
„Tak, a já si jdu zabalit,“ řekla Kate.
„Cože, ty někam jedeš?“ zeptal se Harry.
„Ne, ale není jisté, že budu v Nebelvíru,“ řekla Kate. Všichni se na ni
překvapeně podívali.
„No, co. Vždyť mě taky musí zařadit.“
„Myslela jsem, že budeš v Nebelvíru,“ řekla Ginny zklamaně.
„No, je tady jistá šance že budu v Havraspáru, ale uvidíme.“

O půl šesté se všichni nenápadně zamíchali mezi další studenty („Jé,
Harry, Rone, Hermiono, hledali jsme vás!“). Všichni si překvapeně
prohlíželi Kate. Tuhle dívku ještě nikdy neviděli. Všichni si sedli ke
stolu.
„Uvidíme se později,“ křikla Kate na Harryho, Rona a Hermionu a přešla k
profesorce McGonagallové.
„Slečno Jonsová, vy půjdete jako první,“ ohlásila jí profesorka. Všichni
prvňáci se seřadili za Kate. Vešli do Velké síně. Všechny pohledy se
upřeli na Kate.
„Vážení přátelé. Tak rád vás opět vidím. Nyní přejdeme k zařazování,
abychom to dlouho neprodlužovali, jelikož máme všichni velký hlad. Ještě
bych vám rád představil Kate Jonsovou, která k nám přišla z Akademie Mágů
a půjde do šestého ročníku,“ řekl Brumbál a posadil se. Kate se na
všechny usmála a dobrá polovina kluků na ni zírala jako na zjevení. Moc
se jim líbila. Ostatní se divili, odkud že to přichází. Vždyť na tu školu
chodí jen ti nejlepší! Draco Malfoy si ji zvědavě prohlížel. Ano, je to
ona. Ta, kterou má sledovat. Pokud to zvládne, stane se právoplatným
smrtijedem. Pán zla mu však nikdy neřekl proč ji má sledovat. Má jen
podat zprávu, kdykoliv udělá něco divného, nebo zmizí.
Moudrý klobouk jim zazpíval a Kate k němu přišla a posadila se na
židličku.
„Ale, tak tohle jsem ještě neviděl. Právoplatný dědic samotné Roweny. Moc
a sílu máš Zmijozelskou, ducha Mrzimorského, krev Havraspárskou, ale
tvoje srdce je Nebelvírské,“ zhodnotil ji klobouk. „Kam tě ale pošlu.
Takové rozhodování není lehké. Už vím. Ano to je jediná
možnost…NEBELVÍR!“ vykřikl nahlas a všichni u Nebelvírského stolu jí
začali tleskat. Kate si sedla mezi Harryho a Hermionu. Podívala se na
učitelský stůl. Brumbál se na ni usmál, Hagrid jí zamával a Snape ji
poslal myšlenku: „To se povedlo, sestřičko. Gratuluji ti.“ Kate si všimla
taky Nicol, která seděla vedle Snapea. Co ta tu dělá? pomyslela si ale už
se tím dál nezabývala.
„Gratuluji ti Kate,“ pošeptal jí Harry.
„Dík,“ řekla Kate. Všichni prvňáci byli zařazeni a nastal čas jídla.
Všichni se najedli k puknutí. Kate byla samozřejmě středem pozornosti u
sedmáků a šesťáků. Musela neustále odpovídat na otázky (samozřejmě bez
pár detailu).
Po jídle vstal Brumbál a řekl: „Chtěl bych s velkým potěšením mezi námi
pozdravit Nicol Parkrovou, která se ujala místa učitele obrany proti
černé obraně.
Kate se tázavě podívala na Severuse. Ten se však jen usmíval.
Po jídle všichni vstali a šli do Nebelvírské místnosti. Kate musela hrát,
že neví kde to je. Nesměla se prozradit, že tu strávila půlku prázdnin.
Levandule, Parvati a Hermiona ji zavedly do jejich ložnice. Holky si
dlouho ještě povídaly. Když Levandule a Parvati usnuly, řekla Kate
Hermioně: „Budu potřebovat čas od času krýt, když budu muset odjet na
schůzku. Kdyžtak všem řekněte, že mám nemocnou matku.“
„Jasně, na nás se můžeš spolehnout.“
„Dík.“ Obě holky si lehly a hned usnuly.
Druhý den sešli dolů na snídani. U ní dostali rozvrhy. Harry zjistil, že
dnes má lektvary jako první a zasténal.
„Copak?“ zeptala se ho Kate.
„Máme dnes lektvary.“
„No a co. Pomůžu ti. Jen si sedni hned vedle mě.“
„Dík,“ řekl Harry.
Po snídani sešli dolů do sklepení. Všichni žáci Nebelvíru, kromě Nevilla,
zkoušky do lektvarů udělali a tak povídali Kate jaká to je hrůza. Kate se
zasmála. Vešli do sklepení a Harry si sedl vedle Kate, jak mu to
doporučila.
Po chvíli přišel Snape.
„Ticho prosím. Musím uznat, že mě překvapilo kolik žáků, zvlášť z
Nebelvíru, udělalo zkoušky, ale varuji vás, že teď tu na vás čeká něco
mnohem těžšího.“ Snape skoro šeptal. Kate se na něj podívala. Tak teda
bratříček je jeden z nejobávanějších učitelů. Tak na to se teda podívám.
„Chci po vás, abyste namíchali zmenšovací dryák a to bez receptu a bez
přesných přísad. Přísady si budete muset sami vybrat.“
Všichni se na sebe nervózně podívali. Tak tohle nečekali.
„Slečno Jonsová, vy mi připravíte kostirost, abych poznal, na jaké úrovni
jste. Budete si však muset sama poradit s přísadami a postupem. Bude to
jako u zkoušek na OVCE.“
Všichni se podívali na Kate. Kostirost! To se učí v sedmém ročníku a s
postupem. Kate se jen ušklíbla a přešla ke skříni a vytáhla potřebné
přísady. Pak přešla ke svému kotlíku, sundala ho z ohně ( kostirost se
totiž nevaří) a začala je přidávat do kotlíku. Přitom pomáhala Harrymu s
dryákem. Půl hodiny před koncem hodiny si sedla na židli a rozhlídla se.
Svůj kostirost už měla hotový a tak čekala na svoje známky. Snape, který
ji celou tu dobu pozoroval a čas od času se uchechtl nad jejími
schopnostmi, k ní promluvil: „Slečno Jonsová, to už jste hotová?“
„Ano, jsem,“ odvětila Kate. Snape k ní rychle přišel. Všichni přestali
dělat svoje lektvary a sledovali je.
„Mohla byste mi vysvětlit, jak to, že má váš kostirost světlejší odstín,
než má mít?“
„To je protože jsem do něj přidala trochu šalamounu a mordovníku, pro
usnutí, abyste bolest při narůstání kostí prospal. Taky je tam trochu
pelyňku proti bolesti,“ řekla Kate. Harry si vzpomněl na svoje zážitky s
kostirostem a v duchu ji dal za pravdu. „Ano, ale u kouzelníků dokáže
pelyněk a mordovník vyvolat vedlejší účinky.“
„To jistě, nespavost a bezbolestné cítění po dobu dvou týdnů. Ale je to
jen u jednoho procenta kouzelníků a to pro většinu z Afrických kmenů,
takže se není čeho bát. Taky jsem tam dala trochu žabích jatýrek, které
vedlejší účinky minimalizují,“ řekla Kate nezaujatě. Všichni se na ni
překvapeně podívali. Tahle holka teda válí!
„Dobrá, váš kostirost známkuji přijatelným.“ Kate si odfrkla. Všichni se
zhrozili. On jí dal přijatelné za skvělý kostirost, který se dělá až v
sedmém ročníku a měla tam samé dobré nápady a vylepšováky. Sakra, ten je
ale nespravedlivý!
„Vždyť měla úplně skvělý lektvar!“ vykřikl Harry.
„Vy se do toho nepleťte pane Pottere. Já si známkuji podle toho, co uznám
za vhodné.“ Přešel k němu a podíval se na jeho lektvar. Nenašel na něm
však jedinou chybu. Odfrkl si.
„V mé třídě nestrpím, aby si někdo vymýšlel a vylepšoval lektvary,“ řekl
do absolutního ticha.
Na konci mu všichni odevzdali svůj lektvar v menší lahvičce.
„Slečna Jonsová tu zůstane. Domluvíme se na školním trestu. Jak jsem
řekl, žádné výmysly tu nestrpím.“ Všichni se obrátili na Kate. Ta jen
kývla hlavou a vyplázla na něj jazyk, když se otočil. Všichni se usmáli a
rychle vyšli ze třídy. Kate a Snape zůstali sami. Kate přešla k
Severusovi a sedla si na Katedru.
„Takže přijatelnou, jo?“ zeptala se ho.
„Ne výbornou. To s těmi jatýrky by mě v životě nenapadlo.“
„No vidíš. Ale proč si mi ji teda nedal před ostatníma?“
„Nechci, aby se to na nás zjistilo. Z těch známek co dostaneš si nic
nedělej, dám ti jinou známku, kterou uznám za vhodnou. A dávej si pozor
na toho parchanta Malfoye. Má tě hlídat. Voldemort mu to poručil.“
„Neboj, toho Malfoye si ohlídám.“ Snape začal přelévat její kostirost do
láhve.
„Pro madame Pomfreyovou,“ řekl Snape, když se na něj tázavě podívala.
„Takový bych ani sám nepřipravil. Vypadá to na to, že se budeš dost nudit
na hodinách. A teď ten školní trest. Stav se ke mě dnes v sedm.“
„Dobře pane profesore. Ještě, jak to jde s tou tvojí Nicol?“ zeptala se s
úšklebkem.
„No, dobře. Je z lektvarů celá pryč. Dávám jí soukromé hodiny. Už jsme u…“
„Už jste u ústního zkoušení,“ zasmála se Kate. Snape se začervenal a
loktem do ní žďuchl.
„Nech si to ale pro sebe.“
„Neboj, u mě to bude jako v hrobě. Tak čau a hodně štěstí s Nicol,“ řekla
a vyšla z učebny.
„Čau,“ zavolal na ní Snape. Kate přešla do učebny přeměňování. Všichni
hned chtěli vědět, jak dopadla.
„Ále, nic moc. Dal mi školní trest dnes večer. Furt mlel něco o tom, že
si koleduji o vejprask. No ale co po něm, neunesl jen to, že jsem na
lektvary lepší než on.“ Všichni se zasmáli a profesorka McGonagallová
vstoupila do třídy.
Svoje vyučování začala přenáškou o složitosti zkoušek OVCE. Kate ji
poslouchala, ale pak zabloudila myšlenkami k Charliemu. Chyběl ji.
Vzpomněla si, co tu před týdnem dělali na katedře a pousmála se.
Vzpamatovala se až u slov:
„Nyní bych si ráda vyzkoušela slečnu Jonsovou. Doufám, že vám ostatním to
nebude vadit.“ Všichni hned zavrtěli hlavou.
„Dobrá, slečno Jonsová, mohla byste prosím přijít sem?“ Kate se zvedla a
přišla k ní.
„Dobrá, začneme pár kouzly na NKÚ, potom probereme věci z šestého ročníku
a nakonec zkusíte kouzla na zkoušky OVCE. Takže prosím, nechte zmizet
katedru a potom ji zase vyčarujte zpět.“ Kate kývla a mávla hůlkou. Po
chvíli se stalo to, co profesorka požadovala.
„Výborně, vidím, že neverbální zaklínadla už umíte. Teď prosím vyčarujte
něco živého.“ Kate mávla hůlkou a na Katedře se objevila veverka. Po
chvíli zase zmizela. „Skvělé, teď zkusíme něco na OVCE. Změňte svoji
podobu.“ Kate kývla a hůlkou namířila proti sobě. Po chvíli z ní byla
černoška s černými vlasy a malého vzrůstu.
„Fantastické, úžasné. Tak takhle nadaného žáka jsem ještě nikdy neměla,“
říkala profesorka, když se Kate znovu proměnila.
„Kolik je vám let?“
„Právě mě bylo 17, paní profesorko.“
„Jak to, že chodíš do šestého ročníku?“ zeptal se Seamus Finnigan.
„Protože se na mé škole chodilo o rok později.“ odpověděla mu s úsměvem.
„Výborně, přiděluji Nebelvíru 30 bodů, za neobvyklé schopnosti vaší nové
spolužačky.“

Po skončení hodiny vyšli všichni ven na pozemky. Měli péči o kouzelné
tvory. Hagrid je přivítal a ukázal jim nového tvora: Medvěda mořského.
Byl to malý druh medvěda, který žil ve vodě a živil se utopenci.
„Mohl by mi někdo něco o nich říct?“ zeptal se.
„Jasně, není dobré se s nimi koupat.“ řekl Malfoy ironicky.
„Medvědi vodní jsou velmi nebezpeční. Žijí ve sladkých vodách. Kromě
mrtvol se živí malými tvory. Poznáme je podle toho, že dokáží vydržet
dlouho pod vodou a mají hustší srst, než jiní tvorové,“ řekla Kate.
Hagrid se rozzářil. Tahle holka toho opravdu hodně ví. Zbytek hodiny se
učili, jak se jim ubránit. Po hodině šli na oběd. Kate si všimla, že ji
Malfoy sleduje. Najedli se a Harry a Hermiona se vydali na Dějiny, zato
Ron a Harry měli volno.
Před učebnou dějepisu potkali Brumbála.
„Slečno Jonsová, můžu s vámi mluvit o samotě?“ zeptal se ji.
„Jistě, profesore.“ Kate s ním odešla do kouta.
„Kate, mám pro tebe úkol. Musíš najít posledního dědice. Tady tohle by ti
mělo pomoct.“ řekl a dal ji malý papírek do ruky. „ Taky jsme se shodli,
že je načase to Harrymu říct. Myslíme, že ty jsi nejlepší kandidát na
tenhle úkol. Zvládneš to?“
„Jistě, pane,“ řekla Kate.
„Tak, doufám, že se vám tu líbí,“ řekl Brumbál, když kolem nich prošla
skupina studentů sedmého ročníku.
„Ano, pane profesore,“ řekla Kate, mrkla na něj a vešla do učebny. Když
si sedla, podívala se na papírek.
Já, Albus Brumbál dávám povolení Kate Jonsové k volnému použití a
půjčování knih z knihovny i v oddělení s omezeným přístupem.
„Hermiono, potřebuji tvoji pomoc,“ otočila se na Hermionu.
„S čím?“
„Musím najít knihu se starodávnými rody,“ řekla a ukázala jí papírek.
Po večeři se obě holky zdrhly do knihovny. Madame Pincová jí zprvu
nevěřila, ale pak ji stejně dala klíč od oddělení s omezeným přístupem.
Holky se daly do práce, ale ani po dvou hodinách tu knihu nenašly.
„No nic, zítra budeme hledat dál.“ řekla Kate.
Dny ubíhaly, ale holky tu knihu pořád nemohly najít. Začal říjen, a venku
se ochladilo. Konkurs na nové Nebelvírské hráče se blížil. Kate a Ginny
se zapsaly na post střelkyň. Konkurs se konal v pátek večer. Hermiona
všem popřála hodně štěstí a sedla si na tribunu. Harry si svolal všechny
zájemce. Dva odrážeče měl, brankáře taky a Katie jako střelkyni, takže se
hledali 2 střelci. Celkem bylo 20 zájemců. Harry rozhodl, že nejlepší
bude, když začne rychlostními závody a šest nejrychlejších půjde do
dalšího kola. Kate byla první, Ginny hned za ní. Další čtyři šťastní byli
Seamus, Dean, překvapivě i Neville a Colin. Harry rozhodl, že další kolo
bude o vyhýbání potloukům, kde měli zůstat čtyři nejlepší. Neville, i
Colin byli každý trefeni potloukem a spadli na zem. Kate k nim sletěla a
oba vyléčila. Harry vyhlásil poslední kolo, kde se mělo střílet na
branky. Každý měl deset střel a Ron je měl chytat. Dean začal. Střelil
pět branek. Po něm přišel Seamus. Ten byl o branku lepší, střelil šest
gólů. Další byla Ginny. Dala osm gólů, takže místo měla jisté. Po ní byla
Kate. Ta byla ze všech nejlepší. Dala devět gólů. Ron sletěl na zem a
říkal, že je rád, že Kate nehraje proti nim, ale s nimi. Hermiona k nim
seběhla a pogratulovala jim. Harry jim sdělil datum dalšího tréninku a
tým se rozešel.
Holky se vydaly do knihovny a byly tam celý večer, ale pak se rozhodly,
že to už dneska nemá smysl a šly spát.
Společně šly do Nebelvírské společenské místnosti, kde byl hotový
poprask: Všude se váleli papíry a různé věci.
„Co se to tu stalo?“ zeptala se Kate zvědavě.
„To on, naštval se na jednoho prvňáka, který mu řekl, že je lhář a
podvodník a náhle se tu zvedl vítr a všechno to tu rozvál,“ řekl Dean a
ukázal na Harryho. Kate to hned bylo jasné.
„Harry, musím s tebou ihned mluvit. Hermiono a Rone, vy pojďte taky s
námi. Ještě moment,“ řekla Kate spěšně, mávla hůlkou a všechno se
uklidilo a pak něco zamumlala a všichni byli ozářeni žlutým světlem. Kate
vytrčila Harryho ven ze dveří a Ron a Hermiona je následovali.
„Co to bylo?“ zeptal se Ron.
„Paměťové kouzlo,“ odpověděla mu Kate. „Bude lepší, když si nebudou nic
pamatovat,“ dodala pak. Došli až do sedmého patra a vstoupili do komnaty
nejvyšší potřeby.
„Tak sedněte si. Budu vám muset něco říct o mě a o Harrym. Takže předem,
nikomu nic neříkejte, ani se o tom mezi sebou nebavte, dokud si nebudete
jistí, že vás nikdo neposlouchá.“ Všichni tři kývli a posadili se.