Zvláštní...

Po chodbě jde chlapec. Vesele poskakuje a píská si. Falešně. Bezstarostně
proplouvá davem spolužáků a pranic nedbá, že se mu vyhýbají a cosi si
špitají ani, že se mu z tašky sypou učebnice. Zapomněl si ji zapnout.
„Rone!“ protne tiché mumlání zvolání. Chlapec se zastaví, to slovo je mu
nápadně povědomé.
„Rone, pocem!“ znovu na sebe upozorní hlas. Kluk se otočí po směru zvuku
a již normální chůzí dojde k dívce, která se tváří značně nepřívětivě a
prohýbá se pod tíhou své tašky, přeplněné knihami.
Kdesi z hloubi mysli se mu vynoří jedno jméno: „Hermiono?“
„Ano Ronalde, sem to, překvapivě, já. Co to tady proboha provádíš?“
„Huh, jdu...“ No jo, kam to vlastně jde? Neví. Strne a hluboce se
zamyslí. Dívka si se znechucením povšimne, že mu z koutku úst začíná
vytékat slina.
„Chmm... Na hřiště?“ otáže se s nejistým výrazem ve tváři zrzek.
„Rone?“ přísně na něj vyjede Hermiona, „Nezapomněl si náhodou na něco?!“
„Fakt? Snad už se nepodávala večeře!“ zděšeně vyhrkne a slina mu steče na
bradu. ,No fuj!´ pomyslí si jeho kamarádka. Vytáhne kapesník chce mu ji
setřít. Ron však vyplašeně cukne hlavou a slina mu skápne na límec. Dívka
znechuceně nakrčí nos.
„Simtě, neplaš se. Chci ti jen setřít tu slinu.“
On jen zavře oči a je doslova slyšet, jak mu v hlavě rotují závity. Pak
něco cvakne a chlapec ztuhne. Trpělivě si nechá setřít vzorek DNA ze své
brady i hábitu.
„Tak a teď se tě znova zeptám: Nezapomněl si na něco?“ Hermiona se obrní
trpělivostí.
„É..., ne?“
„Velmi správně, Rone! Ty si na nic nezapomněl, tobě se to totiž z tý tvý
dutý palice úplně vykouřilo! Cos hulil?“ moc se jí to ale nedařilo...
„Máš přece ten trest se Snapem!“
„H? A kdy?“ hloupě se zatváří Ron.
„Před pěti minutami,“ s uspokojujícím zadostiučiněním konstatuje Hermiona.
Chlapec se rozběhne a z tašky se trousí zbytek učebnic, dívka jde za ním
s myšlenkou, že horší už to snad ani být nemůže.