Kapitola šestá
ROZHOVORY

Po dvouhodinovce přeměňování, která následovala hned po obraně se celé
trio s úlevou vydalo na oběd. McGonnagalová vzala opakování velmi rychle
už minule, takže probírali nové učivo a Harry už měl všeho právě dost.
Zatímco se spokojeně ládovali krůtím steakem a rýží, Hermiona přitom
podmračeně sledovala rozvrh a něco si přitom mumlala.
„Co tam pořád hledáš, prosím tě?“ ozval se Ron. „Vystydne ti oběd.“
„Jen mě přijde trochu divné, že vůbec nemáme v rozvrhu přemisťování. To
se přece v šestém ročníku bere, ne?“
Harry zvedl hlavu.
„No jasně, máš pravdu. Fred a George se přece uměli přemisťovat už před
sedmým.“
„Brumbál ani McGonnagalová nic neříkali,“ hloubala dál Hermiona.
„Já být vámi, vůbec bych se nad tím nevzrušoval,“ ozval se Ron. „Už tak
toho máme až nad hlavu.“
„Ale přemisťování je strašně důležité!“ ohradila se Hermy. „Stejně jako
obrana. Myslím, že se půjdu po runách zeptat.“
„Tho fnad nemhysis vhaze?“ zeptal se Ron s plnou pusou. Rychle polkl.
„To snad nemyslíš vážně!“ opakoval znovu.
„Myslím,“ odsekla Hermiona.
„Nechte toho,“ zarazil je Harry dřív, než se z toho mohla vyklubat hádka.
„Hermiona to myslí dobře.“
„No jo,“ zahučel Ron a vrátil se raději k obědu.
Harry dostal náhle pocit, že ho někdo pozoruje. Zvedl hlavu a zachytil
Angelinin pohled ...

... Angela i na tu dálku rozeznala upřímnou zeleň Harryho očí, když
nečekaně zvedl hlavu. Něco mezi nimi proběhlo a Angelu zašimralo v
žaludku. Sklonila rychle hlavu k talíři, na kterém už však skoro nic
neměla.
Zato Draco se vedle ní v obědu doslova nimral a tvářil se dost nabroušeně.
„To jsem nevěděla, že chceš být bystrozorem,“ ozvala se Angela potichu
posměšným tónem.
„Pokud vím, obor Smrtijed, budoucí poskok Pána zla, se tu nevede,“ odsekl
Malfoy cynicky, aniž se na ni podíval.
„To je fakt,“ přitakala Angela a nalila si pomerančový džus. „Studium na
bystrozora se tomu alespoň nejvíc přibližuje, ne?“ polemizovala nahlas.
„Hele, tohle mi nakázal fotr, takže se zdrž těch svých poznámek.“
Malfoy teď vypadal vyloženě vztekle.
Angela odložila sklenici a otočila se k němu.
„Ale co bys chtěl dělat ty?“ zeptala se už bez náznaku ironie.
Malfoy na ni pohlédl.
„Na tom přece vůbec nesejde,“ odpověděl tiše. „Sama to přece znáš.“
„No, to máš pravdu. Mě už ale naštěstí nikdo do ničeho nenutí,“Angele
ztvrdly oči.
„A ani bych to nikomu neradila,“ dodala výhružně.
„Máš štěstí, že tvoje protivná tetička konečně zaklepala bačkorama,“
poznamenal Malfoy a vrátil se k obědu.
„Moje tetička byla i tvoje příbuzná, takže bys o ní takhle mluvit neměl.“
„Teď už mě neslyší, ne?“ odfrkl si Draco.
„Co ty víš ...“
„Tak s tímhle na mě nechoď!“ odsekl Draco a výhružně zvedl vidličku.
„Víš, že tyhle tvoje kecy nesnáším!“
„Sorry, no,“ povzdechla si Angela.
Malfoy dojedl a obrátil se znovu na Angelu.
„Stejně nechápu, co moji máti donutilo k tomu, aby tě vzala k nám. S
tvojí tetou přece nikdy moc nevycházela.“
„Nejspíš uvážila, že teď na mě bude mít větší vliv, když už nikoho jiného
nemám,“ zašklebila se Angela. „A nebyla se náhodou zeptat ještě předtím
tvého drahého otce?“
Malfoyovi ztvrdly rysy v obličeji.
„Nechodí za ním,“ odsekl ledovým hlasem. „Stejně by ji k němu nepustili,“
dodal potichu.
Angela měla zrovna škodolibou náladu a nebezpečně pokračovala.
„To mě udivuje. Taková vážená a bohatá rodina a ...“
Malfoy k ní přiblížil obličej. Při pohledu do jeho chladných rozzuřených
oči, Angela zmlkla.
„Naposledy tě varuju, Rosierová. Drž už hubu. To, že teď u nás bydlíš,
neznamená, že si tohle můžeš dovolit.“
Angela chvíli mlčela.
„Já se o to stěhování neprosila,“ odvětila klidně, odtáhla se od něj a
odcházela od stolu.
Cítila ve svých zádech hned dva pohledy, ale ani se neohlédla.

Harry skoro celou tu dobu jejich dialog sledoval, i když beze zvuku.
Přemýšlel, co mezi nimi asi je. Nevypadali na to, že by spolu chodili,
ale poznal, že se velice dobře znají.
Zamyšleně si podpíral bradu a sledoval odcházející Angelu dokud mu
nezmizela za rohem.
„Tak, Harry!“
Harry sebou škubl.
„Co je?“ otočil se nechápavě na Hermionu, která stála za ním.
„Za chvíli máme přeměňování, tak jdem ne?“
„Vždyť jo,“ Harry dopil svůj džus a vydal se za Hermy.

Odpoledne ho trochu udivilo, že na další dvouhodinovce formulí není
přítomna Angela. Pak si ale všiml, že tu nejsou ani ostatní budoucí
zaklínači či odeklínači. Nejspíš měli jinou hodinu.
Jeho závěry se mu u večeře potvrdily.
Seděl už u stolu s Ronem a Hermiona teprve vcházela do Velké síně. Vedle
ní nešel nikdo jiný než Angela. Obě dívky se na chvíli zastavily přede
dveřmi a na něčem se domlouvaly, než se rozešly ke svým stolům.
Harry upřeně sledoval Hermy, jak si sedla a s chutí si začala nabírat
večeři. Postřehla Harryho pohled.
„Děje se něco?“
„Ne, já jen ... Že se tak najednou bavíš s holkama ze Zmijozelu.“
„Jo tak. Angela se mnou chodí na starodávné runy a náhodou je celkem
fajn. Nemůžeš mít předsudky ke každému ze Zmijozelu.“
„Ale vždyť já nemám ...“ začal Harry, ale Ron ho přerušil.
„Mrkněte se k východu,“ upozornil je tiše.
Harry i Hermy se tam nenápadně zadívali. Přímo před otevřenými dveřmi se
Snape bavil s jejich novou profesorkou. Zdálo se, že si vůbec
neuvědomují, kde jsou, jelikož se dost hlasitě hádali.
Shiernová se tvářila dost rozzuřeně, a i když jí to s úzkou černou sukní
nad kolena a střevíci na vysokém podpatku slušelo, Harry by jí v tu
chvíli určitě nechtěl přijít do rány. Obvykle chladný Snape měl mírně
narudlou barvu a něco na ni vztekle chrlil.
Dost hlasitě se bavící dvojice brzy upoutala pozornost skoro celé Velké
síně. Obvyklý hluk ztichl, takže trio zřetelně zaslechlo část hádky.
„Už toho mám dost!“ vyprskla Shiernová jako vzteklá kočka. „Chováš se
jako idiot, Severusi! Je opravdu pod mou úroveň se s tebou bavit!“
„Že zrovna ty mluvíš o úrovni, Margaret!“ odsekl Snape jízlivě. „Raději
by ses měla nad sebou ...“
Snape se zarazil v půli věty, jelikož postřehl hrobové ticho v Síni. Sjel
studenty ledovým pohledem. Shiernová si dala ruce v bok a vůbec nedávala
najevo, že by jí to nějak vadilo.
Snape se obrátil znovu k ní a zašeptal něco, co už nezaslechli.
Shiernová se ušklíbla, neodpověděla, otočila se na podpatku a s hrdě
vztyčenou hlavou se rychle vzdalovala. Snape se za ní díval a zuřivě
zatínal pěsti.
Poté povzneseně vešel do Velké síně. Skoro všichni studenti na něj
zvědavě zírali.
„Je na mě snad něco zajímavého?“ otázal se Snape nebezpečným hlasem.
Studenti okamžitě sklonili hlavy k jídlu a pomalu se znovu pouštěli do
hovoru. Jejich tématem však nebylo nic jiného než Snapeův výstup se
Shiernovou.
„Tenhle školní rok začíná být dost zajímavý, co?“ poznamenal Ron s
úsměškem.
Harry i Hermy souhlasně pokývali hlavami.

„Poslyš, Hermiono,“ ozval se Harry, když po večeři dělali ve společence
eseje pro Shiernovou. „Byla ses zeptat na to přemisťování?“
Ron na ni upřel nabroušený pohled.
„Jo, byla,“ odpověděla klidně.
Ron si odfrkl.
„No, a co teda?“ zeptal se Harry.
Hermiona kmitla pohledem na Rona a pak odvětila, jako by tam nebyl.
„McGonnagallová mi řekla, že ho máme naplánované až na druhé pololetí.
Ubudou nám některé hodiny, abychom to stihli. Naznačila něco jako, že
letos nám přidali hodiny Obrany, proto se nám to už do rozvrhu nevešlo.“
„Aha,“ zamumlal Harry.
Ron se přestal tvářit nabroušeně, ale neřekl Hermioně ani dobrou noc,
sbalil se a odkráčel po schodech.
„Zase ho to přejde,“ poznamenal Harry.
„Já vím,“ povzdychla si Hermiona.
Sklidili si úkoly, se kterými žádný z nich neměl problém a rozešli se do
svých ložnic.