,,Cože?“ předstírala Lizzie, že nerozumí. ,,Co je to za knihu, kterou jsem našel v tvojí tašce?!“ dorážel rozzuřený Harry. ,,Aha, tak ty ses mi zase hrabal v tašce. Víš, že ti to mamka zakázala,“ snažila se to zamluvit. ,,Nechej toho! Máš průšvih! Takovéhle knížky máš zakázané!“ ,,Jako kdyby ty jsi dělal jen to, co máš dovolené! Je to jen knížka. Vrať mi ji!“ rozčilovala se a chtěla mu knihu vytrhnout. ,,Jen knížka?! Ptal jsem se Hermiony! To není jen taková knížka! Povolení ti můžou dát jen tři profesorové na škole! Proč asi?!“ Lizzie se podívala na Hermionu. Tohle by jí přece neudělala? Je to její kamarádka. I když se víc kamarádí s Harrym, je to i její kamarádka. Takový podraz! ,,Promiň,“ hlesla Hermiona. Lizzie měla jedinou možnost, jak se z tohohle vyvléct: ,,A četli jste někdo tu knížku?“ Kluci se po sobě podívali. Ani jeden z nich netušil, co to je za knihu. Jen Hermiona ji znala. ,,Já jo. Je to knížka o černé magii. Jsou tam napsané podrobnosti o vážně nebezpečných věcech.“ ,,Jo, třeba o lidech, kteří o černé magii hodně vědí. Teda kromě moc krásných kletbách, které bych ráda použila na tu krysu Malfoye.“ ,,Spíš fretku,“ ušklíbl se Harry. ,,Cože?“ nechápal Ron, který u toho incidentu chyběl. ,,Pak ti to povím,“ zadržel ho Harry. ,,Na co narážíš?“ pochopil správně svou sestru. ,,Pojďte se podívat,“ vyzvala je a šla s si knížkou sednout. ,,Přivedla mě k ní Hermiona,“ Harry na Hermionu hodil zlostný pohled, ,,když hledala knížku o té Hustlerové. Nějak jsem si začala více všímat věcí okolo ní. Jednou, když jsem byla u Brumbála v ředitelně na koberečku, nemohla jsem si na jeho stole nevšimnout jednoho dopisu. Zachytila jsem jen kousek. Někdo, kdo psal Brumbálovi, se divil, proč projevila zájem zrovna o tohle místo. Když Tichošlápek říkal, že se o ní tolik let nic nevědělo, vzpomněla jsem si, že jsem v jedné knížce, kterou mám doma, četla o nějaké ženské s podobným jménem. Nemohla jsem si vzpomenout co. Domů jsem si o ni nepsala. Asi by se mamce těžko vysvětlovalo, ať mi pošle knížku, jakou mi rozhodně neschvaluje, v deskách Vzkříšení od mudlovského spisovatele, schovanou v konstrukci postele. To by jí přišlo asi poněkud divné.“ Lizzie čekala, kdo se první zeptá. Nevypadalo však, že by se k tomu někdo z nich měl. Ron očividně opět nepochopil ani slovo, Hermiona byla zase zklamaná, že na nic z toho nepřišla ona, a Harry si k Lizzienému potěšení připadal blbě. ,,Tak na cos přišla?“ zeptal se po chvíli. Lizzie se zašklebila: ,,A najednou jsme milí, viď? A zvědaví. Už jen mile na sestřičku, co?“ Harry se zatvářil jako boží umučení: ,,Tak co chceš?“ ,,Na kolena a jednu pěknou omluvu?“ navrhl Ron. Tak tohle Lizzie nečekala. Ten blbeček, že přišel na něco takového? Ne, to není možné. ,,Ó, děkuju!“ vyjel na Rona. ,,Sorry, ale tohle jí dlužím,“ omluvil se mu kamarád. ,,Dík Rone, tohle by mě asi ani nenapadlo. Jo, to by šlo,“ usoudila s úsměvem. ,,Ne. Né, to neudělám,“ prohlásil zatvrzele Harry. A ještě k tomu u toho tak zvláštně trhal hlavou. ,,Buď tohle, nebo jen ve spodkách kolečko kolem hradu a zase skrz Vstupní síň až do věže,“ navrhla mu škodolibě. Harry se zamyslel, a pak se škodolibým úsměvem řekl: ,,Fajn, beru to kolečko.“ Byl oblíbený, chtěný a tenhle kousek by mu pouze zvedl body. Lizzie potlačila zklamání: ,,Dobřé. Kdy?“ ,,Kdy řekneš. Teď mi ukaž, co víš.“ Lizzie popadla knihu a zamířila ke schodišti. Všichni tři na ni udiveně zírali. V půlce schodiště se zastavila, otočila se a usmála se na bratra: ,,Až uvidím tvůj slavnostní běh, tak ty uvidíš, jak šikovná tvá sestra je.“ Jakmile to dořekla, otočila se a náznakem tance odešla do ložnice. Ráno byli všichni na nohou. Vyhlášení soutěžících zajímalo naprosto všechny. Tedy skoro všechny. Jedna nebelvírská studentka byla z dnešního večera spíše otrávená. Kdo bude šampión ji vůbec nezajímalo. Když ráno došla na snídani, byli už tam skoro všichni a Ron třískal hlavou o stůl. ,,Snažíš se pohnout mozkem, aby konečně začal fungovat?“ zeptala se ho udiveně. ,,Řekli jsme mu, co se stalo Malfoyovi,“ vysvětlila jí Hermiona. ,,A já u toho chyběl,“ bědoval Ron, zatímco stále a nyní ještě usilovněji bouchal hlavou do stolu. ,,Být tebou, nechám toho. Budeš ještě pitomější,“ poradila mu Lizzie. ,,To snad není možné!“ rozčiloval se právě příchozí Lee. ,,Co se stalo?“ vyzvídal Harry. ,,Ten idiot Flint vhodil svoje jméno do poháru!“ odpověděl za něj George, který přišel s ním. ,,Flint? Ten kapitán zmijozelských? Ten, co vypadá, jako by to přehnal s botoxem?“ hádala Ginny. ,,Proboha, odkud ty znáš botox?“ zírala Hermiona. ,,Každý porozumívá mudlům po svém,“ vysvětlovala Ginny. ,,A má vůbec šanci?“ přemýšlel George. ,,Tak za Zmijozel se přihlásili ještě Montague, Gogs a Jovinsová, za Mrzimor hezoun Diggory, za Havraspár půlka sedmáků a za Nebelvír jen Angelina, takže těžko říct,“ shrnula to Ginny. ,,Ty máš ale přehled,“ zíral Dean. ,,To ale podle mě nebude konečné číslo,“ prohlásil Lee. ,,Proč myslíš?“ zeptal se Fred. ,,No tak hodně lidí se určitě přihlásilo tajně.“ ,,To je fakt. Vezměte si, když neuspějí, bude lepší, aby lidi nevěděli, že to zkusili,“ souhlasil Dean. ,,A co naši hosti?“ zajímala se Hermiona. ,,Tak ti tam lístek hodili všichni. Určitě přijeli jen ti, kteří se měli přihlásit,“ konstatoval George. ,,To je fakt,“ přitakala horlivě jedna šesťačka. ,,Jé, nazdar! Jak ty se jmenuješ?“ zeptala se jí s úsměvem Lizzie. Nutno poznamenat, že byl spíše zlověstný. ,,Honorie Wollowsová,“ odpověděla dívka šťastně. Asi Lizzie moc neznala. ,,Tak, Honorie, já vím, že George je vážně kus, ale byla bys tak hodná a nepletla se do cizích hovorů, když u nich nejsi vítána?“ poprosila ji se svým zlověstným výrazem Lizzie. ,,Pro-prosím?“ nemohla Honorie uvěřit svým uším. ,,Anglicky? Neotravuj! Na to máš dost času v hodinách!“ skoro zakřičela. Honorie Wollowsová se uraženě zvedla a nakvašená opustila Velkou síň. ,,Pánejo, to bylo hnusné,“ usmál se Fred. Georgovi se na tváři objevil úšklebek: ,,Řeklas, že jsem kus.“ ,,Hmm,“ souhlasila nezúčastněně Lizzie. ,,Přiznej se! Ty žárlíš na mé obdivovatelky,“ usmíval se George. ,,Přesně tak. Mám totiž na co,“ pokračovala ve svém tónu. ,,Chtěla bys se mnou na rande do Astronomické věže?“ smál se pořád. Tentokrát už však v tomhle zdatní lidé poznali, že jde jen o vtip. ,,To víš, že jo,“ souhlasila, jako by ani neposlouchala, co říká. A opravdu to tak vypadalo díky jejímu zaujetí topinkou. Jen Harry celou věc asi nepochopil. ,,Opovaž se mojí ségry dotknout!“ vyjel na George. ,,Tak to se neboj. Chci si svůj obličej zanechat v tomhle stavu. Bojím se, že pokud bych tohle udělal, tak tak nezůstane,“ uklidnil ho George. ,,No proto! Je na kluky moc malá. Já se o to postarám,“ vyhrožoval. ,,Ale já se nebojím tebe. Já se bojím jí,“ ukázal na Lizzie. ,,A kdy splníš svůj úkol?“ vyzvídal na Harrym Ron. ,,Jaký?“ divil se Fred. ,,Co je ti do toho?“ odmítl Freda. ,,Kdy milostpaní přikáže.“ Lizzie se zamyslela. Chtělo by to dobu, kdy je všude hodně lidí. Pak ji to cvaklo a ona se dnes podruhé zlověstně ušklíbla: ,,Zítra ráno. Ale nijak brzy.“ ,,Ty jsi potvora. To bude všude plno lidí a taky profesorů,“ chválila ji Hermiona. Harry byl v šoku, když viděl její výraz. Kde je ta poctivá Hermiona, která miluje školní řád a dodržování pravidel? ,,I ty?“ žasl. ,,No já za to nemůžu. Trávím s vámi mnoho času,“ bránila se. Na večeři se všichni dostavili do Velké síně mnohem dřív. Chtěli mít ty nejlepší místa. Jen Lizzie o to nestála a jako naschvál měla přímo dokonalý výhled. Harry si nemohl nevšimnout, že u stolu sedí také Barty Skrk a Ludo Pytloun. ,,Dnes večer se dozvíme jména všech tří šampiónů,“ ztišil studenty Brumbál. ,,Za malý okamžik Ohnivý pohár rozhodne.“ A opravdu. Slabý ohínek v Poháru se najednou prudce zvětšil a doslova vyplivnul malý ohořelý papírek. Brumbál přečetl jméno: ,,Fleur Delacourová, Krásnohůlky!“ Od havraspárského stolu se zvedla dívka se stříbrnými vlasy. Byla vyloženě nádherná. Jako víla. Mužská polovina Velké síně na ní visela očima, když šla k řediteli. Ten jí pogratuloval a poslal jí do jedněch dveří za profesorským stolem. Po chvíli plamen opět zesílil. Na papírku tentokrát stálo: ,,Cedrik Diggory, Bradavice!“ ,,To né!“ kňučel Lee. ,,Hezoun Diggory né!“ Mrzimorští po něm střelili doslova vražedným pohledem. ,,Ber to tak, že alespoň nikdo ze Zmijozelu,“ uklidňoval ho Dean, zatímco Cedrik zamířil do stejné místnosti jako Fleur. Těsně po tom, co se za ním zavřely dveře, měl Brumbál možnost přečíst poslední papírek: ,,Viktor Krum, Kruval!“ ,,Já to věděl!“ jásal Ron. ,,Ale houby jsi věděl,“ stáhl ho zpátky na židli George. ,,Věřím, že všichni budete podporovat svého šampióna. Nic jim totiž nepomůže víc než vědomí, že jim věříte. A teď jen pro mé studenty. I když je zítra sobota a důvod k oslavě je jistě velký, běžte spát. Páni profesoři měli opravdu tento týden práce třikrát tolik a kontrolovat vás je moc nepotěší.“ Jako kdyby řekl: Běžte spát. Všichni bradavičtí studenti se v klidu zvedli, aby mohli jít spát.