Už ve své běžné podobě se Liz usadila pod kaštanem, kde s kluky obvykle trávili úplňky, a složila si hlavu do dlaní. Zoufale se snažila přijít na to, proč se proboha cítí tak mizerně. Jenže hned jak se pokusila navázat na nějakou alespoň trochu rozumnou myšlenku, objevily se jí přímo před nosem dvě obrovské šedé oči, které se na ni vůbec nedívaly jenom jako na další bod na seznamu, ale spíš jako kdyby… Jo, fajn, bezva, možná bych tomu chtěla věřit, jenže nemůžu! A já bych tomu vlastně vůbec věřit nechtěla! Ale jo, chtěla. A odmítám s tebou diskutovat. Kdo se poslední rok těšil na úplňky jak babička na důchod? A kdo vůbec nedával pozor na Remuse a místo toho se honil se Siriusem kolem jezera? A kdo celej rok tak nemožně žárlil na všechno, co se kolem Tichošlápka byť jen mihlo? A na ten ples jsi šla se Sevíkem jenom proto, žes mu chtěla dokázat, že nejsi taková slepice jako všechny ostatní. A přitom ses tak teď chovala! Dokonale jsem si to u něj pohnojila. Vždyť já ho do háje mám… ráda! Ježiš! Já, takovej rozumnej racionální člověk… co většinou beztak nemá všech pět pohromadě, uchechtla se, jsem zaláskovaná do Siriuse Blacka. No to je gól, usmála se smutně. Větší pitomost jsem udělat nemohla. Možná jenom polít se medem a přiblížit se na vzdálenost menší než dvacet kilometrů k Bluntovi. Zavrtěla hlavou. Proč já blbec to aspoň neřekla Lily? Ta by určitě věděla, co dělat. Ale… vždyť Sirius by mě stejně nikdy nemoh mít rád, zavrhla to okamžitě, když si prohrábla vlasy a do klína jí spadlo pár sedmikrásek. Kdybych se jenom tak nebála si to přiznat… no, přinejmenším bych ho asi nemusela takhle sjet. Ale proč zrovna teď? Teď, když jsou z něj všechny pipuše absolutně znechucený, tak mně se zrovna musí začít líbit. Ne, ne začít. A co tenkrát, v prvním ročníku, když mi na loďce půjčil svůj kabát, protože jsem jako správnej loser spadla do vody? Už tenkrát… Bože, já jsem takovej magor! Ode dneška si zakazuju jakékoli myšlenky na Siriuse Blacka! Když na něj nebudu pořád myslet, tak bych se mu mohla i omluvit a… Usmála se. Jo. Přesně takhle to udělá. Prostě zapomene, že Sirius je kluk. Ne doslova, samozřejmě. Zato Tichošlápka, jak ji tak uviděl sedět v trávě pod jejich stromem, ozářenou světlem měsíce, který momentálně nebude Remuse alespoň tři týdny otravovat, najednou zaplavil tak hřejivý pocit v žaludku, že si rozhodně nehodlal zakazovat jakékoli myšlenky, a jediné, na co se zmohl, bylo to, že vrtěl ocasem jako nějaký primitiv. Vzpamatoval se, až když si všiml jedné osamělé slzy, která si proklestila cestu na její jinak věčně rozesmáté a většinou až nechutně optimistické tváři. Snad to není kvůli mně? napadlo ho. Snad mě taky… A v tu chvíli se rozhodl, že to jednoduše riskne. Buď všechno, nebo nic. Liz si právě hodlala pořádně nafackovat za to, že tady brečí jako malá holka, když ji na zem svalilo něco obrovského a začalo jí to oblizovat tváře. Buď to byl přežvýkavec s velmi výrazným nedostatkem soli, nebo… „Siriusi!“ zařvala, už zase rozpálená na nejvyšší míru zuřivosti, a psa od sebe odstrčila. Ona se na něj tady snaží zapomenout a on… Ale Sirius se nehodlal jen tak lehce vzdát. Postavil se jí předními tlapami na hrudník a opět ji řádně oslintal. Liz měla tisíc chutí roztrhnout ho jako hada, ale koutky úst jí přece jen začaly mírně poškubávat směrem vzhůru. Možná, že to přece jenom nebude tak marný, napadlo ji, ale vzápětí se odsoudila za tak falešné naděje a rozhodla se mu to vrátit i s úroky. Koneckonců je na něj děsně naštvaná, no ne? Tichošlápek jen překvapeně zamrkal, když ho přes čumák sekla dobře mířená rána kočičí packou. No počkej, pomyslel si. Jestli si myslíš, že ti to projde jenom proto, že… Vždyť já mám problém o tom byť jenom přemejšlet! naježil se (a to doslova). No, Liz Tylerová, i kdybys mě nakrásně nechtěla, ještě pořád to neznamená, že ti to nemůžu pořádně nandat. Právě naopak! Šedé psí oči se rozverně, i když trochu nejistě zadívaly do těch nadurděných kočičích, ve kterých se kromě té trochy zuřivosti zračilo i něco docela jiného. Jenom kdybych věděl co, pomyslel si, zavrtěl ocasem a rozštěkal se jako blázen. Malý prváček, kterého už upřímně řečeno do nekonečna se vlekoucí ples začínal poněkud unavovat (dokonce i Bluntova stále se opakující vyznání nehynoucí lásky časem poněkud přestávala být originální a taky Sevík už se netvářil, že by mu to bůhvíjak vadilo), se nepřítomně zahleděl z okna na údajně naprosto vylidněné školní pozemky. Obrovské oči, díky nimž si od Liz vysloužil přezdívku Masařka, se mu rozšířily údivem a také, co si budeme nalhávat, jen těžko skrývaným vzrušením. „Ty jo… ty jo! To musíte vidět!“ zatahal za šaty prvního člověka, jenž se k němu přiblížil. Shodou pro něj šťastných okolností to byla Lily, která okamžitě zvědavě přitáhla k oknu i touto skutečností poněkud otráveného Jamese (to víte, ploužák) a měla co dělat, aby se při pohledu na scenérii před jezerem nerozesmála na celé kolo. I přesto, že věděla o zvěromágských schopnostech své trhlé kamarádky a jejích někdy ještě trhlejších kamarádů jen pár hodin, dokázala si všechno dát velmi rychle dohromady. James jenom zíral. „Remusi! Amy! Sirius a Liz…“ gestikuloval vzrušeně, samým nadšením si ani neuvědomuje, že Amy z oné podívané nebude mít o moc víc než Masařka. Petr musel odvést Jeny na ošetřovnu už asi po dvou hodinách, mimochodem až do konce života poznamenanou svou jedinou a neopakovatelnou zkušeností s Mickey Mousem. Pobertové, Lily, Amy a Masařka se svorně vyklonili z okna. Pohled, jež se jim naskytl, mluvil za vše. Značně chlupatý černý pes se celkem bez úspěchu snažil se zuřivým štěkotem dosáhnout na naštvaně vyhlížející bílo-rezatou kočku, zahnanou na košatý strom, nikoli však zbavenou ostrých drápků, kterými chvíli co chvíli velmi nebezpečně ohrožovala půvab jeho čumáčku. „Ty dva si nedaj pokoj,“ povzdechla si Lily a už ani neměla sílu řádně plesknout Jamese přes nenechavou ruku, která zabloudila nebezpečně blízko jejího pasu. Remus vřele přitakal, akorát Amy s Masařkou neměli ani nejmenší ponětí, o čem se proboha mluví. Zato však na rozdíl od Pobertů a Lily, kteří jako o překot sázeli na to, jak se nakonec situace vyvrbí, dávali pozor. „No to teda pr!“ zvolala Masařka, neboť se právě bořila jedna z jejích základních představ o životě, „takhle se pejsci a kočičky přece nechovaj!“ A měl pravdu. Pejsci a kočička se spolu (lépe řečeno po sobě) skutečně příliš často neválejí v trávě a ještě méně často můžete spatřit, že by se pejsek bez námitek systematicky snažil oslintat každičký centimetr kočiččina čumáčku a jemu přilehlých oblastí. A snad ještě o hodně méně časté jsou případy, kdy by se ona kočička a onen pejsek náhle proměnili ve dva lidi, z nichž jeden by tomu druhému vlepil facku s výkřikem: „Tys mě voblizoval, Siriusi!“ Díky bohu, Amy a Masařka to brali jako optický klam a Lily právě uzavírala bank, takže snadno odvedla jejich pozornost od scény, ze které sama nemohla odtrhnout oči. „To protože tě… protože tě… protože tě miluju, Liz!“ Při pohledu na Lizin obličej Lily málem vypadla z okna, čehož patřičně využil James a pyšný na svého kamaráda ji něžně políbil. Remus rozhodně nehodlal zůstat pozadu. „Siriusi…“ „Já vim, já vim, ale je to doopravdy, rozumíš? Žádná trofej, žád…“ „Ale ne… jenom… že tě taky… no, víš… miluju…“ Tichošlápkovi se zatočila hlava a žaludek se mu zhoupl až někam ke kolenům. Poněkud nesměle pohladil Liz po tváři a opatrně, tak aby na Žlutoočku ulpělo co nejméně chutné zelené mastičky, přitiskl svoje rty na její. „Vyhrála jsem,“ ozvala se poťouchle zjevně zrudlá Lily. „Ne,“ prohlásil James. „To Sirius vyhrál. A rovnou první cenu,“ usmál se a v duchu popřál Tichošlápkovi, který právě vyplétal Žlutoočku z vlasů jednu zbloudilou sedmikrásku a odmítal přitom spustit svoje oči z těch jejích, v nichž hořely rozverné plamínky radosti, hodně štěstí. Vždyť Liz byla sama o sobě takový štístko. To Siriusovo. KONEC A/N: Pejska a kočičku, povídku psanou v potu tváře výhradně v nočních hodinách mezi jedenáctou a jednou hodinou, bych chtěla věnovat všem, kteří vydrželi v jejím čtení až sem a po cestě mě náležitě povzbuzovali svými komentáři. Je to vaše!:D A v neposlední řadě bych jí chtěla věnovat své kamarádce Báře, Barushkovi nebo Sawyerovi (ať si vybere) za to, že mě svým neochvějným zpruzeným výrazem po přečtení každé další kapitoly vyburcovala k napsání další.:D Moc dík vám všem a doufám, že jste si to náležitě užili a že se teď netváříte moc zpruzeně:P Vaše Susan