31. kapitola – Stříbrná a zelená


„Jamesi, sedni si, prosím,“ žádal ho Sirius pobaveně, „tím, že tady budeš
postávat a zírat stále na ty dveře se dříve nenarodí.“
„Kdo tvrdí, že chci, aby se narodil dřív?“ zeptal se nervózně
„Jak to myslíš?“ nechápal.
„Víš, nejenže bude můj syn Nebelvírem, ale taky… tedy pokud se narodí
ještě dnes,“ podíval se utrápeně na hodinky, ukazující jen čtvrt hodiny
do půlnoci.
„Tak čím?“ ztrácel trpělivost.
„Vyvoleným,“ hlesl a svezl se na nemocniční židli.
„Snad ne k tomu, aby-“
James přikývnul.
„U Merlina,“ šeptnul Sirius zděšeně, „a to mi to oznamuješ až teď?“
okřiknul ho.
„No, my jsme s Lilly doufali, že-“
Vzápětí se otevřely dveře a na chodbu vyšla lékouzelnice. James vyskočil
na nohy a zadíval se na ni.
„Pan Potter?“ zeptala se s úsměvem.
„A…ano,“ vykoktal.
„Můžete jít dovnitř,“ pokynula mu, „máte nádherného zdravého chlapečka,“
dodala.
James se zářivě usmál a veškeré obavy, kterého tížily na duši, najednou
zmizely.
„Tak běž už,“ pobídl ho Sirius s úsměvem.
James vstoupil do porodního sálu a rychle přešel až ke své milované ženě,
chovající malý uzlíček.
„Jamesi,“ vydechla unavená Lilly šťastně.
„Už jsem ti řekl, jak moc tě miluji?“ zašeptal a do očí mu vhrkly slzy,
naklonil se k ní a láskyplně ji líbnul na čelo.
„Dnes ještě ne,“ zasmála se a podala mu ho.
James si ho se zatajeným dechem opatrně vzal do náručí. Miminko se na něj
podívalo svýma překrásnýma zelenýma očima a usmálo se na něj.
„Ahoj, já jsem tvůj táta, maličký,“ šťastně se zazubil a pohladil ho po
jeho jemných havraních vláscích.
„Jmenuje se Harry,“ řekla mu a dojatě sledovala, jak jejich synka
starostlivě drží, jako by byl z porcelánu.
O pár desítek kilometrů dál, v jednom malebném domku vypadla z knihovny v
kůži vázaná kniha se znakem Nebelvíru, jejíž stránky se poté začaly samy
od sebe otáčet až se zastavily na poslední straně, obsahující rodokmen
jednoho ze čtyř nejmocnějších rodů ve Velké Británii. Posunul se až úplně
dolů, kde se pod ozdobným jménem „James Potter – Nebelvír“, spojeného
dvojitou zlatou čárou se jménem „Lilly Evansová – Potterová“, objevila
svislá čára vedoucí k novému jménu „Harry James Potter – Nebelvír“.

*

Jakmile se Harry ráno probudil, nevěřícně se rozhlédl po ložnici. Tak to
nebyl jen sen, že jsem se dostal do Zmijozelu? Zaúpěl a pomalu se
vyhrabal z postele. Dneska bude vážně skvělý den! Pomyslel si ironicky a
přemístil se do koupelny, kde vykonal ranní hygienu. Doufám, že je ta
rána už zacelená. Sundal si obvaz a s úsměvem zjistil, že po ní ani po té
zelené jizvičce není památky. Super! Už jsem se začínal bát, že to bude
něco závažného. Zamyslel se a vzápětí už byl oblečený, do zmijozelského
školního hábitu. Jak já tu stříbrnou a zelenou nenávidím! Povolil si
vázanku a zadíval se na sebe do zrcadla. Jak jsem byl jen naivní, když
jsem si myslel, že život je procházka růžovým sadem! Smutně se pousmál a
zamířil přes obývací pokoj zpátky do ložnice. Vytáhnul z kufru pár
učebnic, naházel si je do brašny a přehodil si ji přes rameno. Hurá do
jámy lvové! Ušklíbl se a přemístil se přímo do Velké síně, kde si sednul
za zmijozelský stůl, ignorujíce zvědavé pohledy, a začal se věnovat
snídani.
„Dobré ráno, Darku,“ pozdravil ho po chvíli Draco Malfoy, stojící v čele
pětičlenné skupiny, a spolu s ostatními si k němu přisednul, „sluší ti
to,“ dodal s úsměvem.
„Malfoyi, tvůj názor na to, jak vypadám, mě absolutně nezajímá, takže mi
laskavě přestaň podlézat!“ zavrčel naštvaně.
„Jak si přeješ,“ zazubil se, „teď bych ti ale chtěl představit svůj
doprovod,“ oznámil mu a čekal, jak zareaguje.
Harry se na něj zamračeně podíval. Vážně nemám náladu seznamovat se s
potomky Voldemortových Smrtijedů! Už mu chtěl odseknout, že ho
nezajímají, když najednou ucítil, jak ho někde z profesorů pozoruje.
Otočil se a střetl se s Jamesovým upřeným pohledem. Teď už ji musím mít!
Ušklíbnul se pohrdavě a otočil se zpátky na Malfoye.
„Jen do toho,“ pokynul mu rezignovaně. Ať to mám, co nejrychleji za sebou!
„Toto je moje přítelkyně, Pansy Parkinsonová,“ zazubil se a objal ji.
Harry se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál. To je ale dvojka!
„Já jsem Blaise Zabini,“ ozval se vysoký mladík, sedící vedle něj, a
podal mu ruku.
„Vážně si myslíš, že se tě dotknu?“ zeptal se Harry posměšně.
„Právě, že ne,“ usmál se a vztáhnul ji zpátky.
„A tihle dva,“ ukázal Draco na dva hromotluky, „jsou Vincent Crabbe a
Gregory Goyle.“
„Malfoyi, já znám tvé nohsledy,“ prohlásil Harry znechuceně, „mají místo
mozku slámu stejně jako jejich povedení otcové,“ ušklíbnul se a s úsměvem
pozoroval, jak se snaží v sobě potlačit vztek.
„Musíš, ale uznat, Darku, že jako ochranka jsou užiteční,“ namítnul.
„Leda tak pro ty, co jsou tak neschopní, že jí potřebují,“ prohlásil.
Vzápětí se celým zmijozelským stolem ozval hlasitý smích. Malfoyovi se na
tváři objevil ruměnec, zatímco Harry se s zadostiučiněním usmíval. Je mi
už o mnoho lépe! Podíval se zpátky na Jamese a provokativně zvednul
obočí. Ach jo. To přetvařování mě-
„Pane Pottere,“ oslovil ho Snape, „dostavte se po vyučování do mého
kabinetu. Potřebuji s vámi probrat pár záležitostí,“ oznámil mu a odešel.
„O co, že vím, jaké záležitosti měl na mysli,“ zasmál se Draco.
Harry protočil oči v sloup. To je ale blbec! Vstal a zamířil ven ze síně.
Dříve než však stačil dojít ke dveřím, ho dohonila hnědovlasá zmijozelská
dívka s modrýma očima.
„Můžu jít s tebou?“ zeptala se a zálibně si ho prohlížela.
V tu chvíli si všimnul, jak se na něj Ginny dívá. Výraz jejích očí se mu
zavrtal hluboko do srdce. Bylo v něm tolik smutku, bolesti, zrady, ale i
lásky. Ne, zlato! Nesmíš ji ke mně cítit! I když mě to bolí, tak udělám
cokoliv, abys mě začala nenávidět!
„Jistě,“ usmál se a nabídnul jí rámě.
Dívka ho ihned přijala a spolu s ním vyšla ze síně.
„Jmenuji se-“
„Na tom nezáleží,“ skočil ji do řeči Harry, vášnivě ji políbil a
přemístil se s ní pryč.

Byl už skoro konec dvojhodinovky Obrany proti černé magii, když najednou
vyšlehly ze země plameny, z kterých poté vystoupil usměvavý Harry spolu s
hnědovláskou, mající na tváři blažený úsměv.
„Zdravím,“ usmál se zářivě Harry, „copak probíráte?“
„Vzdušné štíty,“ odpověděl mu Draco pobaveně.
„Pane Pottere,“ procedil mezi zuby James naštvaně, „můžete mi říct, co
jste dělal místo toho, abyste tady byl?“
„Vážně to chcete vědět?“ rozesmál se. Něco, za co bych si nejraději
nafackoval, protože jsem ten největší hajzl na světě!
James se na něj šokovaně podíval. To se mi snad zdá!
Nebelvírští museli držet Rona, aby na Harryho neskočil.
„Strhávám Zmijozelu padesát bodů a udělují vám, Pottere, školní trest na
celý měsíc! V osm hodin večer vás budu očekávat ve svém kabinetu!“
vykřikl rozzuřeně.
„Beru na vědomí,“ ušklíbnul se, vyčaroval bílou růži se zelenými okraji a
dal jí své společnici, přičemž jí líbnul na tvář, „byla jsi skvělá,“
šeptl ji do ucha.
Hned poté zazvonilo na konec hodiny a Harry, spolu s Dracem Malfoyem a
jeho poskoky, opustili učebnu.
„No, teda, Darku, to jsem od tebe nečekal,“ hlesl Malfoy obdivně, „Pán
zla má pravdu, když tvrdí, že jsi nevypočitatelný,“ zazubil se.
Harry ho ignoroval a šel mlčky dál až do učebny Kouzelných formulí.
Posadil se a zahleděl se z okna, nevnímaje Dracovu přítomnost. Ani ne za
hodinu už bude celá škola vědět, že jsem se s ní vyspal. Povzdechnul si.
Bojím se, jak Ginny zareaguje, ale je to pro její dobro. Smutně se
pousmál. Teď, ale hlavně musím zabránit tomu, aby Ron ve vzteku, pokud už
to tedy neudělal, nikomu neřekl, že chráním-
Draco ho dloubnul loktem do žeber, čímž si konečně získal Harryho
pozornost.
„Už je tu profesor,“ šeptl.
„Od kdy ti na tom záleží?“ ušklíbnul se.
„Od té doby, co tě mám na starost,“ vysvětlil mu, „OVCE jsou totiž velmi
důležité a čím dál, tím rychleji se blíží,“ prohlásil šeptem.
„Jako bych slyšel Grangerovou,“ řekl mu posměšně a rozesmál se, ale poté
se zarazil, neboť ho profesor sjel káravým pohledem, „promiňte,“ omluvil
se.
„Zmijozelové se neomlouvají,“ oplatil mu to Draco.
Harry se ušklíbnul a začal poslouchat profesorův výklad.
Ron s Hermionou, sedící na druhé straně učebny, se na něj zamračeně
dívali.
„Jak jí to k sakru mohl udělat?“ zeptal se Ron naštvaně.
„No, já si myslím, že jí tím chrání,“ uvažovala.
„Co? Ty jsi se snad zbláznila!“ vybuchnul na celou třídu.
„Pane Weasley, tady nejste na hřišti!“ napomenul ho profesor Kratiknot.
„Omlouvám se,“ zamumlal, „to myslíš vážně?“ otočil se na Hermionu.
„Ano,“ šeptla, „v noci jsem o tom přemýšlela a toto je jediný rozumný
důvod,“ vysvětlila mu, „a svým dnešním výstupem mi to sám nechtěně
potvrdil,“ usmála se.
„Tak to musí Ginny asi velmi milovat, že?“
„Ano,“ potvrdila mu, „vždyť přece ona jediná dokázala, aby si Harry
vzpomněl, když byl u Ty-víš-koho,“ zazubila se, „a teď už buď zticha, ať
z této hodiny aspoň něco mám.“

„Slečno Grangerová, vyměňte si místo s panem Potterem,“ pokynula jí
profesorka McGonagallová na začátku Přeměňování.
„To si snad děláte srandu, ne?“ rozčílil se Harry. Přece nemůže posadit
Hermionu vedle toho idiota!
„Pane Pottere, nebuďte drzý! Už tak máte u mě dost vroubků! A to
nepočítám váš včerejší útok na pana Thomase!“ okřikla ho.
„To nebyl žádný útok! Prostě jsem bránil čest své bývalé snoubenky!“
bránil se.
„Tím, že jste ho chtěl zabít?“ zeptala se a stáhla rty do tenké linky.
„No a co? Stejně je to jenom-“
„Teď už toho mám dost! Strhávám Zmijozelu deset bodů za vaše chování, sto
za útok na studenta a ještě si odpykáte dvouměsíční trest!“
„Tak to máte smůlu, paní profesorko,“ ušklíbnul se vražedně, „na měsíc už
si mě zamluvil profesor Potter.“
McGonagallová vypadala, že vypění vzteky.
„Až si tedy odpykáte trest s panem profesorem, tak nastoupíte na můj!“
rozhodla se, „Teď si okamžitě přesedněte!“ přikázala mu, „tak se mi to
líbí,“ podotkla, když se Harry s Hermionou vyměnili.
Během hodiny se Harry snažil Rona ignorovat, ale když před něj nenápadně
posunul vzkaz, tak neodolal a přečetl si ho.

Harry,
musíme si s Tebou promluvit! Budeme Tě čekat na cimbuří Astronomické věže
v 17 hodin! Pokud nepřijdeš, tak VŠECHNO, co víme, řekneme Fénixově řádu
a hlavně tvému tátovi!
Ron

Harry pergamen naštvaně rozcupoval na malé kousíčky a nechal je zmizet.
Další, kdo mě vydírá! No, super! Tak teď už mám na zbytek celého dne o
zábavu postaráno! Podíval se na Rona. Jak to, že nezuří? Divil se. No,
nejspíš si to nechává až budeme o samotě! Už se velmi těším! Pousmál se
smutně.

„Jak se ti sedělo s Weasleyem?“ zeptal se Harryho Malfoy na cestě do
Velké síně, na oběd.
„Úplně stejně jako s tebou,“ ušklíbnul se, „prostě jsem ho ignoroval.“
„To doufám,“ podotknul, „jinak bych musel jít do Sovince a informovat o
tom Pána zla.“
Harry se na něj rozzuřeně podíval. Udělej to jenom jednou a slibuji ti,
že to bude to poslední, co na tomto světě učiníš!
„To je mi jasné,“ řekl mu s potlačovaným vztekem.
„Proč vlastně nosíš brašnu, když si můžeš ty učebnice jednoduše
přivolat?“ napadlo Draca najednou.
„Prostě jsem se tak rozhodnul, tak do toho nestrkej ten svůj
aristokratický nos!“ okřiknul ho a vyšel zpoza chodby do Vstupní síně,
kde se vzápětí zarazil, protože se ocitnul v tváří tvář Ginny Weasleyové.