Poté, kdy Dana opustila jeho pracovnu, seděl Dumbledore dlouho v hlubokém zamyšlení. Vždy tušil, věděl, obával se, že Voldemort nebyl zničen definitivně. Ale tato návštěva mu připomenula, že návrat zla je blíže, než by kdo čekal. Protože ta žena nikdy nedělala nic bez důvodu. A on pociťoval pochyby a obavy. Bylo správné přijmout její nabídku? Dokáže skutečně pomoci? A co bude chtít na oplátku? Dumbledore cítil, že tyto otázky mu nikdo nepomůže vyřešit, musí se spolehnout sám na sebe. Přesto, zajímalo by ho, jak se jí podařilo tak rychle přesvědčit Severuse, toho podezřívavého člověka. Na konci pravidelné týdenní porady profesorského sboru si vzal Dumbledore slovo. „Ještě bych Vám chtěl oznámit, že mě kontaktovala jedna osoba – slečna Dana z Malé rady.“ Členové profesorského sboru, už téměř připravení se rozejít a poslouchající tak říkajíc na půl ucha zbystřili pozornost a čekali na další informace. Jen Sibyla Trelawneyová se, jako obvykle, tvářila, že to pro ni není nic nového. „Zdá se, že některý z bývalých přívrženců Pána zla, který uprchl spravedlnosti, se účastní vražd mudlovského obyvatelstva. Dana mě tedy požádala o pomoc v jejím pátrání, respektive o poskytnutí informací, které by ji měly přivést pachateli na stopu. Žádám Vás tedy, abyste jí v této záležitosti byli nápomocni, obrátí-li se na vás s nějakými dotazy.“ „Promiňte, pane řediteli,“ ozval se profesor Kratiknot, „ona snad přijde do Bradavic? To je přece nemožné, hrad a pozemky jsou na magickém prostoru, který je pro mudly nepřístupný.“ „Ta dáma už mnohokrát dokázala posunout hranice nemožného,“ pousmál se profesor Dumbledore. „Navštívila mě včera odpoledne, v mé kanceláři.“ Většina profesorů se tvářila značně udiveně a někteří dokonce i znepokojeně. Vždyť pokud nějaká mudla dokáže proniknout, zřejmě bez obtíží, do hradu, jsou Bradavice skutečně řádně zabezpečeny? Magická obrana měla být navíc letos mimořádně zpřísněna vzhledem k útěku Siriuse Blacka z Azkabanu. Profesorka Prýtová vyjádřila převládající obavy nahlas: „Nedošlo k porušení magických hradeb? Měli bychom provést důkladnou kontrolu.“ „Stalo se,“ odvětil klidně profesor Dumbledore. „Včera večer jsem celou magickou bariéru prověřil. Je neporušená.“ „V tom případě se sem slečna Dana dostat znovu nemůže. Zřejmě využila nějakého kolísání magie a její průnik byl pouze náhodný,“ promluvila profesorka McGonagallová a většina ostatních souhlasně přikyvovala. „Tím bych si nebyl tak jistý. V každém případě se domnívám, že z tohoto směru nám žádné nebezpečí nehrozí,“ snažil se Dumbledore uklidnit situaci. „Prostě pokud sem v budoucnu přijde, snažte se jí být nápomocni. To je vše, co jsem vám chtěl sdělit,“ zakončil tuto poněkud neobvyklou poradu. Všichni profesoři se rozešli, jen Severus Snape stále seděl na svém místě. Po celou dobu projednávání této záležitosti mlčel a jeho výraz byl ještě nečitelnější než obvykle. Ve skutečnosti mu však vířily hlavou desítky myšlenek. Ani na okamžik nepochyboval, že skutečná příčina cesty Dany do Bradavic je jiná, než jim ředitel nastínil. Nebyl si však jist, co vše řekla ona Dumbledorovi a co teď bude ředitel ochoten prozradit jemu. Bylo více než pravděpodobné, že se jedná o návrat Pána zla. Teprve nedávno si všiml, že jeho Znamení je výraznější. Jako by začínal získávat svoji moc. To bylo zlé. Věděl, že ve své roli zvěda bude moci odčinit zločiny, kterých se v mládí dopustil. Jen si nebyl jist, zda bude mít ještě dostatek psychických sil, aby dokázal svoji úlohu hrát. Odvykl mučení a krutému nitrozpytu Temného pána. Nezklame? Dokáže splatit Dumbledorovu důvěru? A co ona? Jakou roli v celém dramatu bude mít? Skutečně bude chtít bojovat s námi? Proč by to dělala? „Nu, Severusi,“ začal Dumbledore, protože se nezdálo, že by jeho společník měl chuť promluvit, „co si o ní myslíš? Taky se domníváš, že se sem dostala jen náhodou?“ „To rozhodně ne. Její návštěva byla plánovaná a jsem přesvědčen, že nebyla poslední. Prozradíte mi, co Vám řekla?“ „Že tuší návrat Voldemorta a nabízí nám spolupráci,“ ředitel věděl, že nemá cenu mlžit, na to si příliš vážil inteligence svého profesora lektvarů. „Ale proč?“ musel se zeptat. „Přece její svět není ohrožen. Pokud Pán zla skutečně povstane, bude likvidovat své nepřátele a nečistokrevné kouzelníky.“ „Zpočátku určitě. Ale kdo ví, jak by pokračoval minule, kdyby nebyl zastaven? Lze předpokládat, že po ovládnutí čarodějného světa by začal tyranizovat ten mudlovský. A je tedy logické, že se ho Dana bude snažit zastavit již v počátcích, než získá všechnu svoji sílu a shromáždí kolem sebe davy přívrženců.“ „Děkuji, že jste mi to řekl, pane. Máte pro mě nyní nějaké úkoly?“ „Zatím ne. Až se Dana objeví, možná s Tebou bude chtít mluvit. Nezapomeň však, že ne všechny její zájmy musí být totožné se zájmy Bradavic.“ Po cestě do svých komnat byl Severus zamyšlený, ani nestrhl žádné body kolem probíhající skupince Nebelvírských páťáků. Ředitel zjevně Daně zcela nevěří. Severus si nebyl jistý, zda je to dobře. Pokud to vycítí (a dal by ruku do ohně, že ona to dokáže vycítit), mohla by jejich spolupráce skončit dřív, než vůbec začala. Jak Dana správně předpokládala, za několik dní se zvěst o její návštěvě u ředitele roznesla i mezi studenty. Navíc, někteří ji přece jenom viděli tehdy přicházet k hradu a poté ho opouštět. Ti byli rázem „hrdinové dne“. V Bradavicích se přestalo hovořit o Mozkomorech a uprchlém vězni Blackovi, novým tématem se stala tato tajemná návštěva. „Mudla v Bradavicích, to je neslýchané. Musím o tom napsat otci.“ (že by Draco Malfoy?) „Viděla jsi její vlasy? Mít taky takové....“ (Parvati Patil) „Mohla by být sranda, bráško. Pokud vím, Dana přímo přitahuje průšvihy.“ (Fred ... nebo snad George?) „Stejně nechápu, jak se sem mohla dostat. V Historii Bradavic se jasně píše, že sem nikdy žádný mudla nepronikl.“ (Ron, ehmmmm vlastně Hermiona) „Až příště přijede, musím si ji vyfotit.“ (Colin) „To je toho. Nějaká cizinka si sem přijede a všichni se můžou zbláznit.“ (Cho)