Bylo těžké plánovat něco Siriusovi za zády, když jsme byli spolu téměř nepřetržitě. Ale dokud jsem si nebyla jistí, že se podaří oslavu Harryho narozenin skutečně zrealizovat, nechtěla jsem mu nic říkat. „Hermiona a Ron už se přesunuli do našeho domu“, hlásila mi do telefonu Káča, která hrála roli „operativní spojky“ při akci narozeniny. „Všechny ochranné systémy fungují a Harryho transport je připraven.“ „Aby ti ta věc nepřirostla k uchu “ musel se připomenout Sirius, který nesnáší být přehlížený, hlavně když mluvím řečí, kterou neovládá. „Dobré zprávy, kámo,“ usmála jsem se na něho, „poletíme do Londýna.“ „Tomu říkáš dobré zprávy???“ zašklebil se Sirius doufaje, že to byl jen další blbý vtip. „Noo, myslela jsem, že bys chtěl být na oslavě narozenin svého kmotřence. Ale pokud ne, můžeš tu na mě pochopitelně počkat,“ vychrlila jsem ze sebe, protože Sirius se na mě vrhl zřejmě s cílem mě udusit. „Tak to byly ty naléhavé hovory,“ opět trefil hřebíček na hlavičku. „Fakt díky, „kámo“, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost.“ Sice pochopitelně musel zdůraznit moje oblíbené oslovení (on preferoval „lásko“, „moje jediná“, „kočičko“ a podobně .... doufala jsem, že mě tím jen chce vytočit), ale jinak vypadal nezvykle dojatě. Už jen za ten pohled mi to plánování stálo. „Objednala jsem dort a další občerstvení, ale potřebuji se s Tebou poradit o hlavním daru,“ obrátila jsem se na Siriuse v poměrně vážném tónu. Popravdě, měla jsem jeden nápad, ale nebyla jsem si jistá reakcí. Že by mi ho neschválil Dumbledore, Molly Weasleyová a ostatní „normální dospěláci“ kolem Harryho, to mi bylo dost jasný. Doufala jsem ale, že Sirius to pochopí. „Co nějaká kniha pokročilých obranných a útočných kleteb?“ zapřemýšlel Sirius. „Taky jsem o tom uvažovala. Ale pokud to chápeme jako přípravu na střetnutí s Voldemortem, asi to není to pravé. Harry těžko kdy bude v kletbách tak silný jako on a rozhodně se s ním nemůže měřit v tomhle věku.“ „Už jednou ho porazil,“ začal Sirius bránit svého kmotřence. „A dokázal toho za život už spoustu, víc než mnohý dospělý kouzelník. Navíc Voldemort ještě nepovstal, takže Harry bude mít čas se připravit.“ „Uznávám, že Harry už leccos dokázal (někteří by řekli spíš provedl...), jenže ve většině případů měl nehoráznou kliku. Nekoukej tak na mě, sám víš, že to je pravda. Připravit se na střetnutí, to je dobrý nápad, ale myslím, že užitečnější teď bude psychologická příprava než teoretické čtení o kouzlech.“ „Co míníš tou psychologickou přípravou? A proč by ta kouzla nemohl trénovat i prakticky?“ „Myslím, že odpověď na druhou svoji otázku moc dobře znáš. A ta první souvisí. Naučit se kouzelnou formuli je snadné. Ale dokázat ji potom použít, to je problém. A dokázat žít s vědomím, že jsi ji použil .... to vůbec.“ Sirius skutečně věděl, o čem mluvím. Vyrovnat se s tím, že jste zmařili život... Během našich prázdninových cest po Evropě už mě viděl zabít člověka. Ti dva zfetovaní šílenci máchali odjištěnými pistolemi na dětském hřišti. Jednoho bych mohla jenom odzbrojit, ale takhle jsem nechtěla riskovat. Já už mám tohle dilema vyřešené. Ale dokázal by Harry usmrtit člověka? I když by to byla taková stvůra jako Voldemort? A máme právo to po něm chtít? Odmlčeli jsme se, každý ztracen ve svých myšlenkách. Spočítala bych ty, které jsem zabila? Zoufale, v sebeobraně, chladnokrevně, zuřivě .... zavraždila. Ne, nespočítala, vím to. Ani na desítky bych to neurčila. Bodie to jednou vyjádřil svým typickým způsobem, krutě ale pravdivě: Když hodíte granát do houští, nevíte, kolik je v něm lidí. Víte jen, že to jsou nepřátelé. „Takže,“ přerušil ticho Sirius, „chceš dát Harrymu k jeho čtrnáctým narozeninám knihu s názvem „Příručka opravdového zabijáka“?“ „Aneb jak se na své činy připravit a jak se s nimi vyrovnat.“ V podstatě ano, něco podobného. „Chtěla bych dát Harrymu pár knih a filmů. Bez komentáře a vysvětlivek. Aby si je přečetl a skouknul. A potom nám řekl, co si z nich vyvozuje. Vlastně to bude takový test.“¨ „Máš je už koupené? Můžu se na ně podívat?“ „Jo, budu moc ráda, když to zkontroluješ. Nevím, jestli to není moc drsné.“ Sirius vzal prověřování fakt důkladně, ve dvě ráno, když po skončení filmu Brutální Nikita chtěl do přehrávače zasunout druhou kazetu, jsem musela situaci vyřešit vypnutím proudu. „Zítra odlétáme hned ráno, přece nechceš na Harryho oslavě potupně usnout. Půjdeme spát, co říkáš, lásko?“ pokusila jsem se ho přivést na jiné myšlenky. Ale to nebyl zrovna geniální nápad. „Jistě, hned jsem u Tebe,“ hrnul se Sirius ke dveřím mého pokoje. „Myslím, že líp si odpočineš ve vlastní posteli...“ jemně ale rozhodně jsem ho směřovala do vedlejší místnosti. „No jo, zkoušet se to musí. A jinak,“ zvážněl a poplácal mě po ramenou, „ty dárky jsou fakt bomba. Skvělý nápad! A dobrou noc, kočičko,“ završil proslov a utekl dřív, než jsem po něm něco hodila. Ale potěšil mě, to je pravda. Ráno se Sirius probudil jen natolik, aby se přeměnil do své psí podoby. Pak jsem ho naložila do auta, přeložila do letadla a odtransportovala až do Londýna. „Vstávej, chlupáči, už jsme na místě,“ podrbala jsem ho jemně za ušima v garáži našeho londýnského domu. „Haff?“ vydal ze sebe rozespalý pes a natočil se, abych ho mohla lépe hladit. „Víš, že si takhle občas připadám jak zoofil?“, bručela jsem, ale stejně jsem ho hladila po celém hřbetě. Vydal ze sebe stoprocentní psí variantu pobaveného uchechtnutí a uráčil se otevřít jedno oko. Načež mi jedním plynulým pohybem olízl celý obličej. „Ty zvíře! Abych Tě začala vodit na cvičák, co? A koupila Ti ostnatý obojek a náhubek.“ Káravá slova jsem se pokusila doprovodit plácnutím, ale Tichošlápek bleskově vystartoval po mé ruce a brzy jsme se váleli po podlaze. Nezasvěcený by řekl, že se opravdu zoufale snažím ubránit útokům zlého psa. Tichošlápek se pochopitelně v pravý okamžik přeměnil a lidská verze toho zvířete se nadšeně křenila, že mě má na lopatkách. „Dobré ráno, darling,“ dal mi pusu a pomohl mi vstát. „Dobré....“ zabručela jsem. Sirius šel zkontrolovat situaci v domě – zejména, zda Káča zvládla zabránit Ronovi v sebedestrukci prostřednictvím kulmy na vlasy, rychlovarné konvice nebo jiného ďábelského vynálezu těch šílených mudlů... A já jsem vyrazila vyzvednout Harryho do Zobí.