Katka volá Danu,“ ozvalo se pozdě večer z telefonu.
„Slyším. Co se děje?“
„Mám tu čest Ti oznámit, že zhruba před hodinou se Harry stal čtvrtým
účastníkem Turnaje tří kouzelnických škol.“
„A do hajzlu,“ vypadlo ze mně.
„Jo, to je celkem výstižný popis,“ přitakala mi rozvážně Katka. „Tohle
jsi asi nečekala, co?“
„Pan Murphy by měl radost,“ zabručela jsem. Že s tím turnajem budou
problémy, to jsem předpokládala, ale nenapadlo mě, že začnou tak brzo a v
takovém rozsahu.
„Můžeš se u nás zastavit? Sirius se šel proběhnout, ale už by se měl
každou chvíli vrátit, tož bys nám odreferovala podrobnosti.“
„Radši bych ještě zkontrolovala zabezpečení. Nesejdeme se radši zítra
dopoledne na Základně?“ navrhla má kolegyně.
„OK, to zní rozumně,“ souhlasila jsem.

Asi je na tomto místě potřeba vysvětlit pár věcí:
1/ Poměrně nedostatečnou magickou ochranu Bradavic jsme v létě vylepšili
několika mudlovskými ochrannými a signálními prostředky a napojili ji na
Základnu, kde kluci monitorovali veškeré pohyby na bradavické pozemky a
ven. Neměli jsme dost lidí na to, abychom mohli hlídat hrad osobně a
nepřetržitě, ale tohle by zatím mělo stačit.
2/ Katka se šla tento večer podívat do Bradavic spíš ze zájmu, chtěla
vidět Ohnivý pohár i zástupce dalších kouzelnických škol.
3/ Základna je moje rodné město, postupem času přebudované spíš na
pevnost. Máme tam veškeré zázemí a hlavně obrovskou počítačovou centrálu
se zabezpečením, do kterého se ještě nikomu nepodařilo nabourat.

Uslyšela jsem pohyb na chodbě, takže jsem se zvedla z křesla a šla
Siriusovi oznámit žhavé novinky. Nicméně když jsem ho uviděla v hale s
dopisem v ruce a Hedvikou na rameni, bylo mi jasné, že informace už
doputovaly i od zdroje. No, aspoň že si Harry zapamatoval a respektuje,
co jsme mu vtloukali do hlavy – tedy ať nás průběžně informuje o všem
důležitém, co se v Bradavicích děje.

„Tomu nebudeš věřit Dani! Harry se bude účastnit Turnaje,“ vyhrkl Sirius
a z jeho hlasu bylo možné vyčíst kromě obav i závan nadšení z dalšího
bájo dobrodružství. Šílenec!
„Jo, já vím. Před chvílí mi volala Katka, byla u toho. Letíme na
Základnu, máme tam s ní ráno sraz.“
„Myslíš, že to je tak vážný?“ znejistěl Sirius.
„Jo, to myslím. Co přesně vlastně píše Harry?“ napadlo mě. Taková otázka
v pravý čas... Třeba je to opět moje paranoia. Harry se rozhodl vyzkoušet
bdělost Ohnivého poháru, podařilo se mu ho oklamat a byl vybrán. To by
sice znamenalo za a) že zešílel a zasloužil by naplácat, ovšem za b)
nemuseli bychom se obávat tajemného nepřítele.

Sirius mně beze slova podal dopis. Hmm, možná jsem paranoidní, ale to
ještě neznamená, že po mně nejdou. Respektive po Harrym. Navíc ta věc s
Ronem. To bude ještě veselé ...

Na Základnu jsme dorazili až pozdě v noci, takže jsme se jen odkulili do
postele. Sirius sice už v létě na Základně byl, ale necítil se tu úplně
ve své kůži, bylo tu na jeho vkus moc techniky. No, bylo, to měl pravdu.
Jenže jinak to bohužel nešlo. Takže jsme po snídani zamířili k
počítačovým mágům.

„Čau Dave, jak je?“ pozdravila jsem svého bývalého spolužáka a nyní
jednoho z nejschopnějších pracovníků našeho mozkového trustu.
„Čau, Dani, Siriusi,“ pokynul nám hlavou. „Šlo by to líp, kdyby nám čipy
a signální zařízení v Zapovězeném lese každou chvíli nesplašilo nějaké
zvíře. Ale co se dá dělat, že?“

Do místnosti vpadla Katka a vypadala dost špatně. Teda myslím hůř, než by
bylo normální poté, co celou noc nespala a kontrolovala zmíněná signální
zařízení.
„Čau ve spolek. Potřebuju dovolenou. Dlouhou lenošivou dovolenou na
pustém ostrově,“ zadeklamovala dramaticky.
„Co je, Káčo? Vždyť jsi ve službě teprve 250. den tohohle roku.“
To byl Dave pochopitelně. Já bych si něco podobně ironického nikdy
nedovolila .... vždyť mě znáte.
„V tomhle roce zatím uplynulo přesně 250 dní! A ano, děkuji za optání,
mám se báječně.“

Naše parta je občas dost ukecaná.... Asi si tím kompenzujeme to, že v
akci musíme jednat okamžitě a dorozumívat se téměř beze slov. Když pak
napětí pomine, jsme k nezastavení. Takže Dave s Káťou ještě chvilku
vtipkovali na téma odporných pracovních podmínek, vykořisťování a
podobně. Já jsem si zatím surfovala ne Netu a učila Siriuse další finesy
v ovládání počítače. Najednou mně padla do oka jedna zpráva.

„A do prčic, on byl včera úplněk!“ vyhrkla jsem. „Jak jsi to přežila?“
Pohybovat se v Zapovězeném lese je nebezpečné i pro čaroděje. Natož pro
mudlu za úplňkové noci...
„Jak? Jako Tarzan,“ utrousila Katka.