Portrét se na zdi objevil teprve před pár minutami a jediné, co se z plochy uprostřed blýskavého rámu ozývalo, bylo hluboké oddychování. Několik párů očí ho pozorovalo se smíšenými pocity. „Nečekal jsem, že se k nám připojí tak brzy.“ „Mne to nepřekvapilo. Při tom, do čeho se pustil…“ „No dobře, ale zavražděn? Tahle škola spěje do záhuby.“ „Tohle tvrdíte už dvě století, Phineasi. A tiše, prosím, ať ho nevzbudíte.“ Místností proběhla vlna překvapení. „Jak můžete…?“ „Myslím, že takhle poklidně už dlouho nespal,“ dodal starý muž z vedlejšího obrazu a přes půlměsíčkové brýle se na spícího černovlasého muže nepatrně pousmál.