Hermiona si připadala ... zvláštně. Ani by snad nedokázala definovat, jak
vlastně, což u ní bylo hodně neobvyklé, ona přece měla ráda všechno
zaškatulkované a nalinkované. Jenže poslední dobou zjišťovala, že takhle
svět vždycky nefunguje. Mátlo ji to, ale možná, postupně, se měnila z té
poněkud nesnesitelné šprtky v osobu, která nemusí o svých znalostech
každého a za každou cenu přesvědčovat.

Tušila, že se blíží návrat Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Nebyla
slepá a dokázala si dát dohromady to, co viděla a slyšela. Přišlo jí jen
divné, že je jedna z mála, kdo se tím znepokojuje. Možná jediná ze
studentů. Ani Harry jako kdyby tu věc nebral vážně. Užíval si popularity
vyplývající pro něho z Turnaje, kašlal na školu ještě víc, než kdykoli
jindy a odmítal se bavit o tom, co ona považovala za tak důležité.
Snažila se během podzimu několikrát přivést řeč na to, kdo mohl jeho
jméno vhodit do Ohnivého poháru. Ale Harry ji vždycky odbyl – to není
moje starost, Dumbledore, Sirius a Dana na to určitě přijdou, já se teď
musím soustředit na první úkol. Ron ho v tom pochopitelně podporoval,
pokoušel se ze všech sil si Harryho znovu nenaštvat a odčinit tu hádku ze
začátku roku.

Turnaj! Všichni se z něj můžou zbláznit. Ale má to vůbec cenu? První úkol
znali všichni čtyři dopředu. To je přece podvádění. Jenže se zdá, že to
každý považoval za úplně normální. Nebo ... skoro každý. Hermiona si
vzpomněla, jak před prvním úkolem potkala Danu. Byla už pravá skotská
zima, ale Dana si to kráčela k místu, kde se úkol měl odehrávat, jen v
lehkém svetříku. „Myslím, že tam bude pořádně horko, uvidíš.“ Poznamenala
na Hermionin udivený pohled.

„To Ty jsi řekla Harrymu, v čem bude spočívat první úkol?“ zeptala se
Hermiona Dany po jeho skončení.
„On to věděl? Hm, asi by mě to nemělo překvapovat, tady se rozkecá úplně
všechno. Tak proto reagoval tak pohotově,“ podotkla Dana. Vypadala trošku
zklamaně.
„Jo, pohotově. Accio jsem ho učila snad celých posledních 24 hodin.
Najednou si vzpomněl, že by ho mohl potřebovat,“ odpověděla Hermiona a
nemohla ze svého hlasu vytlačit hořký podtón. „Ale Ty jsi o tom přece
taky věděla, nebo ne?“ nedalo jí to.
„Já? No jasně, já přece vím téměř všechno,“ zahlásila Dana svým obvyklým
ne zcela vážným způsobem. „Ale neřekla jsem mu to, chtěla jsem vidět, jak
to zvládne bez přípravy. No, nezadařilo se. Skoro to vypadalo, že to
věděli všichni čtyři.“

Harry si po prvním úkolu připadal jako velký hrdina. Hermiona samozřejmě
uznávala, že předvedl dobrý výkon, ale stejně – byl to podvod. Navíc to
vypadalo, že místo aby se snažil rozluštit záhadu dračího vejce, čeká, že
mu zase někdo pomůže. Najednou pro něho byl nejdůležitější věcí na světě
nadcházející vánoční ples a problém, koho na něj pozve. Ron ho
pochopitelně podporoval. Na řešení druhého úkolu je spousta času. Až v
lednu...

Vánoční ples.... Mrzelo Hermionu hodně, že ani jednoho z jejích přátel
nenapadlo, že by mohli pozvat ji? Abychom byli upřímní, ani moc ne.
Věděla, možná líp než Harry sám, koho by chtěl on pozvat na ples. Taky
věděla, že už je pozdě. Slyšela Cho, jak se rozplývá, že půjde s
Cedrikem. Jo, milý Harry bude mít smůlu. Co se týká Rona .... byly
okamžiky, kdy měla dojem, že se jeho vztah k ní mění z kamarádství někam
malinko dál. Dost ji to děsilo. Měla ho ráda, ale taky ho považovala za
strašlivé tele a představa, že by se s ním měla třeba líbat... Ne, to by
nešlo. Jen doufala, že ho něco takového nenapadne a nenaruší tak jejich
přátelství.
A pak, ona už partnera na ples měla. Jen si pořád ještě nebyla jistá, jak
se to vlastně stalo a jestli se jí to jen nezdálo. Viktor Krum, slavný
hráč famfrfálu (který ona nikdy úplně nepochopila a ani jí to nevadilo) a
ona, obyčejná mudlovská šmejdka, navíc o tři roky mladší než on. Ne že by
se jí Krum nějak moc líbil... popravdě musela připustit, že v mnoha
ohledech byl skoro stejně teletoidní jako Ron .... ale bylo to zajímavé,
to v každém případě.

Neustálé řeči o plese už ji neskutečně nudily a otravovaly. Kdo, s kým,
jak ... Ron a Harry ještě pořád neměli partnerky a pomalu začali propadat
zoufalství. Nakonec Rona dokonce napadlo, že by mohl pozvat ji! Musela se
usmát, když si vzpomněla na jeho výraz poté, kdy mu oznámila, že ona už
partnera má. A jak potom oba kluci vyzvídali u jejích spolubydlících,
jestli to je pravda a kdo je ten tajemný. Jo, milý Rone, pozdě. Kdyby ses
rozhoupal dřív, mohli jsme jít spolu, jako kamarádi. A já bych se teď
nemusela nervovat tím, jak odrážet celý večer Krumovy milostné výpady.

Navíc budeme zahajovat ples. Hermiono, ty pako, to Ti vůbec nedošlo! Až
teď, pár hodin před plesem... Viktor Krum se přece účastní Turnaje, takže
budete nastupovat jako první a budete tančit zahajovací tanec. Jen čtyři
dvojice, samotné na parketu. Tak to bude ostuda jak řemen. Hermiona si
sama na sobě vyzkoušela, která všechna sprostá a nelichotivá slova zná a
pak se konečně rozhodla, že by se měla na ples pořádně připravit. Do té
doby záležitosti nepřikládala důležitost, jak pozorovala Kruma, měla
pocit, že spíš než na parket se ji bude snažit odmanévrovat do nějakého
temného houští. Na což nepotřebuje dokonalou róbu a upravený účes, ale
spíš hůlku v pohotovosti a pár šikovných kleteb, kterými by ho umravnila.

Jenže při zahajovacím tanci na ni bude zírat celá škola, včetně těch
nanynek z Francie, tak se přece nenechá zahanbit. Slavnostní šaty měla, v
tom problém není. Ale tak nějak tušila, že by se měla pokusit
zcivilizovat své vlasy a že obvyklý cop není pro tuto příležitost to
pravé. Zalezla si na záchody k Ufňukané Uršula, tam ji aspoň nebude nikdo
otravovat. Teda myslela si to, ovšem zrovna nyní tam někdo míří.

„Teda Hermiono, málem bych Tě nepoznala. Sluší Ti to.“
Uff,nezvaný návštěvník je naštěstí jen Dana. Což by mohlo být dokonce i
vítané. Dívá se na mě, jak tu zápolím se svými vlasy a po chvilce mi
nekompromisně sebere kartáč z ruky.
„Sedni si a nehýbej se, něco vyzkouším.“
Teda to je síla. Za půl hodinky mám na hlavě účes. Ne rozcuch ale účes.
Společenský!
„Ty jsi snad vážně kouzelnice, Dani,“ povzdechla si Hermiona.
„To ani ne, jen mám vlasy trochu podobné Tvým, takže jsem se už
vytrénovala.“
Hermionu napadlo, že vlastně Danu neviděla nikdy s rozpuštěnými vlasy.
Musí je mít hodně dlouhé, minimálně pod zadek, vždyť i cop má skoro do
pasu.
„A teď ještě namalovat,“ pronesla rozhodně Dana. „Máš tu šminky?“
„No, jenom rtěnku a řasenku,“ přiznala se ostýchavě Hermiona. Kam se
hrabe na své spolubydlící.
„To bude bohatě stačit. Když se normálně nemaluješ vůbec, bude ten rozdíl
dostatečně výrazný.“

Díky Danině pomoci měla Hermiona před plesem ještě skoro hodinu času.
Dana vypadala, že taky nikam nespěchá, což bylo poměrně nezvyklé a
Hermiona toho hodlala využít a vyptat se na všechno, co se jí honilo
hlavou. Snad jí Dana zodpoví aspoň část.
„Máš už nějaké tušení, kdo dal Harryho jméno do Ohnivého poháru?“ začala
otázkou, kterou pokládala za nejdůležitější.
„Víc než tušení. Víme, kdo to byl. Ale rozhodli jsme se, že ho zatím
budeme jenom hlídat, třeba nás přivede na stopu někoho dalšího.“
Hermiona se pokusila vymanit ze šoku a pokračovala ve výslechu, protože
Dana se zdála být v povídavé náladě.
„Rozhodli jste se? To jako Ty a Sirius?“
„Původně já a profesoři Dumbledore a Snape. Sirius o tom ale taky ví a
souhlasí.“
„Snape? Harry by byl schopný tvrdit, že to byl právě Snape, kdo tam jeho
jméno dal. Jen si není jistý, jestli ho chtěl jen před celou školou
znemožnit nebo v tom bylo něco víc.“
„Jo, to je mi jasný,“ zabručela Dana.
„Ty dárky, který dostal Harry od Tebe a Siriuse, bavil se s Tebou už o
nich?“
„Chceš snad říct, že už si je všechny prošel?“
„No, to já nevím. Když jsem se ho ptala, odbyl mě, že jsi nám přece
zakázala se o tom bavit.“
„Skvělá výmluva. Takže bych předpokládala, že se tak maximálně podíval na
ty filmy.“ Dana měla zase jednou pesimisticky věšteckou náladu.
„Ty už máš všechny knížky určitě přečtený, viď?“
„Mám, ale nevím, jestli všemu úplně rozumím. Třeba to ....“ nadechovala
se Hermiona k delšímu proslovu, ale Dana ji zarazila.
„Jsou Vánoce a za chvíli začíná ples. To není vhodný čas na tuhle debatu.
Po Vánocích si o tom s Tebou ale ráda povykládám, dohodneme se.“
„Ale ten ples přece není důležitý, jsou tu jiné věci. Nebo čekáš, že se
něco stane? Proto jsi přijela?“
Hermioně vrtalo hlavou, co tu Dana dělá. Přece nedorazila jen kvůli tomu,
aby jí udělala účes.
„Užij si ten ples a nelam si dnes hlavu žádnými smrtijedskými hrůzami.“
Dana jakoby vytušila, co se Hermioně honí hlavou, ještě dodala.
„Občas je dobré se pobavit, odreagovat se a nemyslet na to, co Tě čeká
zítra. Blíží se válka, možná už je tady, jen jsme si ji ještě nestihli
uvědomit. Je potřeba si užívat každou chvilku klidu, která se nabízí. A
už koukej běžet, ať na Tebe Viktor moc dlouho nečeká.“