Poznámka autora: původně zamýšleno jako songfiction k písni Now That I'm
A Woman z filmu Poslední jednorožec. Když už se nepovedlo, poslechněte si
ji tady http://www.youtube.com/watch?v=lIUnq2d9pMU .


Teď jsem žena. A všechno je jiné.

Byla jsem holčičkou. Malou, toužící holčičkou. A možná jsem tak byla
šťastná.
Šťastná se svými sny, o velkém, slavném, úžasném a něžném Harrym
Potterovi. Vysnila jsem si ho vlastního. Můj osobní hrdina. Představovala
jsem si, že je neustále se mnou. Směje se se mnou, pročesává mi vlasy
tak, jako to doma dělávala maminka, jen si u toho tak falešně nezpívá.
Když jsem létala, jakoby létal vedle a neustále do mě laškovně drncal.

Jak já snila o něm, snil on o Cho. Tušila jsem to, ale nijak zvlášť mne
to neznepokojovalo. Můj vysněný Harry byl stále se mnou, ten o nějakou
havraspárku nestál a já věřila, že ten skutečný musí prohlédnout a každou
chvíli s mou představou splyne.

Když pak s Cho byl, já měla Michaela. Byl milý, zábavný, holky na mne
koukaly obdivně a já ho měla ráda za to, že pokaždé, když jsem přivřela
víčka, jsem si mohla představovat černou rozcuchanou hlavu místo té jeho.
Často si mne pak dobíral, že bych měla nosit brýle, když neustále mžourám.

Deanovi jsem jednou řekla Harry. Odvrátil pak hlavu. S rozchodem tichým
hlasem souhlasil.

A když mne pak Harry políbil, jakoby se můj svět celý zvrátil. Byla jsem
nejšťastnější stvoření pod sluncem.

V oparu štěstí jsem neviděla, ani vědět nechtěla, že Harry není mým
Harrym. Věty, co jsem mu šest let vkládala do úst, pomyslné rozhovory,
které jsme spolu celou tu dobu vedli, nebo jen hluboké mlčení, tenhle
Harry neznal. Možná to ani nebyla jeho chyba – nevěděl o své paralelní
existenci, která mi byla útěchou po celý ten čas.

A já byla jako malá toužící holčička nejšťastnější. Můj Harry dělal jen
věci, které jsem chtěla dělat já a vždycky mne chápal.
Tenhle Harry svůj čas nejraději trávil nad tchoříky s mým bratrem. Já
měla celou dobu jen tak sedět vedle něho a být šťastná jen z jeho
přítomnosti. Zpočátku jsem byla. Ale čas plynul a Harry se od toho mého
lišil čím dál tím víc.
Můj Harry by nikdy nepáchl levným alkoholem a nikdy by mne nevytáhl
uprostřed noci z postele. I kdyby, tak na romantickou procházku nočním
hradem.
Nikdy by mne nedovedl do chlapecké ložnice, rozespalou a zpola vnímající.
Závěsy své postele by nezačaroval tak, aby neprošel ani zvuk, když můj
bratr na vedlejší posteli, dosud oblečený z nočního tahu, spal.
Můj Harry by mi nikdy nedával podmínky a nikdy by nezpochybnil, zda ho
mám ráda.
Můj Harry by nikdy neudělal nic, co by mne bolelo.
Můj Harry by nikdy, nikdy, nikdy neusnul, když já tiše plakala.

Ale můj Harry tu nebyl.

A tak tu ležím vedle toho skutečného, živého Harryho. Oči mám dosud mokré
a on stejně chrápe, takže nemůžu spát.
Teď jsem tedy žena. A všechno je jiné.