Po plese jakoby čas běžel nějak divně. Někdy příliš rychle, až člověk nezaregistroval některé události, někdy se zas táhnul, až lidi unavoval. Byl to trest. Každý provedl nějakou špatnost a někdo chtěl, aby si to všichni hezky vyžrali. Koneckonců si to zasloužili. Harry 2. ledna, pondělí, 8 dní od plesu Kretén, idiot! Nejraději bych mu utrhnul hlavu! On měl v pátek další rande s Cho! Jsou teď hvězdný páreček školy! To si nemohl najít někoho jiného? Harry se vzteklý toulal chodbou. Do lektvarů mu sice chybělo už jen pět minut a on byl na druhé straně hradu, ale jemu to bylo jedno. Chtěl přijít pozdě, chtěl mít problémy. Měl vztek a potřeboval si ho někde vybít. Když tu zaslechl Moodyho hlas z kabinetu profesorky McGonagallové: ,,A myslíte, že to Diggoryho napadne?“ Harry se nenápadně přiblížil ke dveřím. Byly pootevřené. Opatrně se podíval dovnitř. Tito dva profesoři spolu seděli u šálku čaje a očividně řešili druhý úkol. ,,A proč ne, Alastore? Je to velmi bystrý student. Já vím, že se o mrzimorských říká opak, ale je to jen hloupost udržovaná v tomto hradě už staletí,“ bránila ho profesorka. Harry díky své zášti s profesorem Moodym souhlasil. Jsou to idioti a Diggory stojí v jejich čele. ,,No to možná. Ale věříte mu natolik, že myslíte, že ho napadne to vejce ponořit do vody? Jazyk jezerních lidí všem těm pubertálním hlupákům prostě připomíná skřek a nic víc v tom nevidí.“ Co?! To ne! Už zase ví něco o úkolu. To mu ten osud dělá naschvál! To je chce spřátelit? V tom šoku zavadil o dveře, které zaskřípaly. Profesoři se otočili. Harry se dal okamžitě na útěk. Když se mu nějak podaří dostat na lektvary včas, nikoho nenapadne, že by tam mohl být. Doufal pouze, že ho Moody nějak neviděl. Celý den mu pak v hlavě běžela jedna jediná otázka. Mám mu to říct? Lizzie 28. prosince, úterý, 3 dny od plesu No hurá! Harry konečně našel volný záchod. Otevřel kabinku a vzápětí spadnul šokem na zadek. Lizzie bleskurychle vstala a namířila na něj hůlkou. Vše nasvědčovalo tomu, že seděla na zavřeném záchodě a četla si. To odhadnul podle spadlé knížky. ,,Můžeš mi vysvětlit, co tady děláš?“ páčil z ní, zatímco se hrabal na nohy. ,,A co tu děláš ty?“ ,,Já jsem tu na chlapeckých toaletách, tedy právem. Na rozdíl od tebe, holky.“ ,,Schovávám se tu. Ale za to můžeš ty!“ ,,Já?!“ ,,Jo! To bylo furt! Běž s Ronem, on chudák nemá s kým jít. Udělej to pro mě! Vždyť se nic nestane. To určitě! Od soboty už mám šest pozvání na rande. Všichni si teď myslí, že s nima půjdu!“ Harry neovládl smích. ,,Laskavě se nesměj! Už nevím, kam se schovat! Ti idioti jsou všude! Jsou jak mravenci, zbavíš se jednoho a přileze dalších dvacet!“ ,,Zase si tak nefandi. Dvacet?“ ,,To není vtipné!“ ,,No tak dobře. A proč se prosím tě schováváš na záchodech kluků? Není to postavené na hlavu?“ ,,Na dívčích už mě našli. Kdo by mě ale hledal tady?“ ,,No nic. Tak teď ven.“ ,,Cože?!“ nevěřila Lizzie tomu, co slyší. ,,Ven,“ zopakoval to klidně. ,,To mi neuděláš. Bráško…“ ,,Ne, ven.“ Lizzie zakňučela. ,,Já se otočím." ,,Ven!“ Ron 27. prosince, pondělí, 2 dny od plesu Ron šel toho dne na oběd sám. S Hermionou stále nemluvil a Harry měl školní trest se Snapem. Sedl si ke stolu a dal se do jídla. Za minutku si k němu z každé strany sedli Sirius a Lily. ,,Dobrý den,“ pozdravil je, ač netušil, proč tu jsou. ,,Nazdar, Rone,“ pozdravil ho na oplátku Sirius. ,,Na plese ti to vážně slušelo,“ pochválila ho paní Potterová. Ron zpozorněl. ,,Za to vděčím Lizzie.“ ,,No jo, Lizzie. Tančili jste spolu moc hezky,“ usmíval se Sirius. ,,Že by?“ hodil Ron zoufalý pohled. ,,Moc hezký pár, viď?“ přidala se Lily. Ronovi zaskočilo v krku. Sirius ho hned poplácal. ,,V pořádku?“ Ron jen něco zahučel. ,,Myslím, že i tví rodiče z vás budou mít radost. Koneckonců jsme jako rodina a teď jí budeme i na papíře. No není to nádhera?“ Ronovi se udělaly mžitky před očima. Hned se omluvil a bleskurychle zmizel. Sirius a Lily se otřásali smíchem. ,,Nebyli jsme přece jenom moc zlí?“ otázal se Sirius. ,,No horší než večer s naší Lizzie to být nemohlo.“ Hermiona 29. prosince, středa, 4 dny od plesu Hermiona právě vešla z večeře do společenské místnosti Nebelvíru. Ron a Harry tam seděli u krbu a hráli kouzelnické šachy a Ginny to sledovala. Hermiona se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahy, a vydala se ke svým přátelům, alespoň v to doufala. ,,Ahoj,“ pozdravila je nervózně. Ginny jí okamžitě pozdrav opětovala, Harry slabě kývnul a Ron ji naprosto ignoroval. ,,Kde je Lizzie?“ ,,Ještě se schovává před nápadníky,“ ušklíbla se Ginny, ,,nemůže se jich zbavit.“ Hermiona se pousmála. ,,Rone?“ zkusila to. Nic. ,,Byl bys tak laskav a přestal mě ignorovat?“ ozvala se ublíženě. Žádná reakce. ,,Co mám ksakru udělat? Snažím se to urovnat, ale ty se pořád chováš, jako bych tě zradila. Když jsi tak nechtěl, abych šla s někým jiným, měl jsi mě pozvat sám! Buď tak hodný a nevyčítej mi, že nečekám na tvou pozornost jako nějaký pes!“ vyčetla mu, až jí vyhrkly do očí slzy. Když stále neviděla žádnou reakci, utekla nahoru do ložnice. Draco 1. ledna, neděle, 7 dní od plesu ,,Hej, Grangerová,“ odchytil si ji k večeru na chodbě. Hermiona se otočila: ,,Co?“ ,,Můžeš?“ ukázal na prázdnou učebnu. ,,Blázníš? Myslíš, že jsem pitomá? Uřkneš mě.“ ,,Nechej toho, na to fakt nemám náladu. Potřebuju něco vyřešit, tak nedělej, že my nic.“ Hermiona tedy neochotně vešla do třídy. ,,Můžeš mi vysvětlit, co se děje?“ vypálil na ni, sotva zamknul dveře. ,,Co se děje?“ ,,No ták! Za poslední týden jsem ti nechal spoustu vzkazů ohledně schůzek a tys je ignorovala!“ ,,Já myslela, že to bylo jasné,“ povzdechla si klidně. ,,Zřejmě ne,“ opáčil uraženě. ,,Na tom plese jsem se velmi jasně vyjádřila, že máš kopačky.“ ,,To byl přece jenom vtip,“ zasmál se. ,,To tedy nebyl, já to myslela vážně.“ Dracovi úsměv zmrznul. ,,Mně se kopačky nedávají,“ oznámil jí chladně. ,,A proč ne?“ přemáhala smích. ,,Jsem Malfoy.“ ,,Aha, tak to máš špatné, Malfoyi,“ škodolibě se usmála, ,,řekla jsem ti, že končím, nepřišla jsem na tvé pokusy o rande a včera jsem měla rande s Viktorem Krumem. Nevím, jak ty, ale já tomu říkám rozchod, kopačky, jestli chceš.“ Znovu po něm hodila tím škodolibým úsměvem a odešla, než stačil jakkoliv reagovat. Je jedno, jak hrozné chyby uděláme nebo jak moc jich litujeme. Osud rozdíly nedělá a pomstí se nám všem.