Tonksová se probudila a vstala. Pastorek ležel nahý v posteli a spokojeně
oddychoval. Pousmála se a zase si k němu přitulila. Pastorek se probudil.
„Dobré ráno, zlato,“ pozdravila ho.
„Dobré,“ zahuhlal.
„Musíme vstávat, nebo přijdeme pozdě na snídani.“
„Hmm,“ zamručel.
„Nezdá se ti divné, jak se Kate a Charlie k sobě chovají? Já jsem si
myslela že spolu chodí.“
„Je to divné. Kate se s ním rozešla určitě aby ho chránila,“ řekl
Pastorek a začal se oblékat.
„Myslíš?“
„Jo, oba se chovají divně od té doby, co byli u Voldemorta.“
„Chudáci,“ řekla Tonksová.
„Jo, hlavně že já mám tebe,“ řekl, políbil a oba sešli dolů na snídani.
Členové řádu už seděli u stolu a vybavovali se o famrpálu. Oba si sedli
na své místo a dali se do jídla. Tonksová se po očku dívala na Kate a
Charlieho. Oba dva měli kruhy pod očima a byli bledí. Seděli co nejdál od
sebe a nic nejedli. Jen pili trochu kávy a dívali se na své kolena. Kate
se na chvíli podívala na Charlie, vzdychla a pak se zase podívala na svůj
prázdný talíř. Chudáci, pomyslela si.
Přesně v poledne, se všichni sešli na schůzce. Brumbál začal. Po něm
povídal Severus o stěhování Voldemortova paláce. Prý se odstěhovali někam
na jih, ale nemůže říct adresu, jelikož strážcem tajemství je Avery. Po
něm dostala slovo Kate.
„No, tak hledání je obtížné, jelikož je v knihovně půl milionu knížek.
Pětinu mám prohledanou, ale zatím nic. Mám tušení, že hledaný dědic je
holka, jelikož Helga z Mrzimoru taky byla holka. Dále jsem se zbavila
mladého Malfoye, který mě měl špehovat. Byl s toho slušný poprask a Draco
se mi od té doby vyhýbá,“ řekla.
„Prosím tě co jsi mu udělala?“ zeptal se Bill.
„Jenom jsem mu změnila jeho hábit v růžový baletní trikot se sukýnkou,
takže náš drahoušek musel běžet přes celou školu, aby se převlékl. No a
po cestě mu to oblečení zmizelo. Takže byl nahý,“ Kate se uchechtla, ale
všichni ostatní se rozřechtali.
„Usoudila jsem že to je lepší, než ho nějak zaklít,“ dodala ještě.
„Skvělé,“ chechtal se Bill, až spadl ze židle. Slova se ujal Charlie.
Povídal o jeho cestě do Finska, přemluvit jejich ministra kouzel ke
spolupráci. Podařilo se mu to.
Schůze trvala ještě dvě hodiny a když skončila, všichni členové se šli
najíst. Kate neměla hlad, takže se šla projít po okolí. Přemýšlela jestli
tu má zůstat a jet do Bradavic až druhý den, nebo jet hned. Zastavila se,
a dívala se na západ slunce. Podívala se na hodinky. Bylo půl páté. Ne,
raději tu zůstane. Všichni členové byli posláni na různé akce, takže může
mít hlídku. Vrátila se zpátky na ústředí a sedla si do kuchyně. Po dvou
hodinách usoudila, že si půjde lehnout, jelikož byla hrozně vyčerpaná.
Převlékla se a usnula.

Kolem půlnoci ji probudil nějaký šramot dole v hale. Oblékla si župan a s
vzala si hůlku. Potichu sešla dolů. Uviděla člověka, ale nedokázala
určit, kdo to je. Osoba se skácela k zemi. Kate k ní hned přiskočila a
uviděla, že to je Charlie. Byl celý od krve a na hlavě měl spoustu šrámů.
„Ach můj Bože,“ zhrozila se Kate a přenesla Charlieho do jeho pokoje.
Opatrně jej položila na postel. Pokusila se ho vyléčit svou mocí, ale
nešlo jí to. Tušila proč. Vstala a rychle přešla do jejího pokoje pro
masti a obvazy. Vrátila se zpátky, utřela mu mokrou osuškou krev z těla a
začala mu mazat mast na rány. Charlie se probudil a rozkoukal se.
„Kate!“ vykřikl.
„Pššt, to je dobrý, jsi v bezpečí. Co se stalo?“ zeptala se ho.
„Smrtijedi na mě zaútočili,“ řekl Charlie slabě.
„Charlie, pokusím se tě vyléčit, ale bude to těžké. To kouzlo je moc
silné, takže ho nedokážu vyléčit svojí mocí. Bude to bolet,“ řekla.
Charlie kývl a po chvíli znovu usnul. Kate mu obvázala všechny rány a
začala mu dělat lektvary. Jeden na uklidnění, druhý na rychlé navrácení
krve, jelikož ji hodně ztratil a jeden na dezinfikaci. Když dodělala
lektvar na uklidnění, hned ho probudila a dala mu napít. Charlie to
všechno vypil a znovu usnul.
Probudil se kolem druhé hodiny v noci. Uviděl Kate jak soustředěně míchá
nějaký lektvar. Pozoroval každý její pohyb. Kate se na něj podívala.
„Už si vzhůru?“ zeptala se ho. Charlie kývl..
„Jak ti je?“ zeptala se ho a sedla si na jeho postel.
„Je to lepší,“ řekl.
„Pamatuješ si, jak zněla ta kletba?“
„Ne,“ hesl. Kate posmutněla.
„Co je?“ zeptal seji.
„Nic, jenom, existují kouzla dědiců, které nemůžu léčit a oni na tebe
nejspíš takové použili. To bylo podlé,“ řekla Kate a začala se pozorně
dívat na rány. Charlie se na ni díval. Byla tak krásná.
„Kde tě to všude bolí?“ zeptala se ho.
„Tady a tady,“ řekl Charlie a ukázal na hlavu a hruď.
„Máš problémy s dýcháním?“
„Tak trochu,“ řekl.
„Sundej si košili,“ řekla Kate.
„Co?“ řekl překvapený Charlie.
„Musím se podívat a poslechnout si jak tvoje srdce tluče, teda, jestli ti
to nebude vadit,“ dodala tiše. Charlie ji ujistil že ne. Kate mu opatrně
sundala košili a podívala se na jeho rány. Bylo jich tam nejmíň tucet.
Kate vzala obklady, namočila je v léčivé vodě a pomalu je pokládala na
rány. Když byla hotová, položila svoje ucho na jeho hruď. Charliemu
naskočila husí kůže. Kate mu změřila tep. Byl slabší, takže potřebuje
lektvar.
„Kolik je hodin?“ zeptal se Charlie.
„Půl třetí,“ odvětila Kate.
„Aha.“
„Potřebuješ lektvar. Teď by jsi měl odpočívat, ale raději by jsi neměl
usínat,“ řekla Kate a starostlivě ho přikryla. Charliemu byla její péče
příjemná. Kate si sedla na zem a začala dělat lektvar na posilnění srdce.
Charlie ji přitom sledoval. Kate se párkrát po něm koukla, ale když
zjistila že se na ni dívá, znejistěla a sklopila zrak.
Po půlhodině byl lektvar hotový. Kate trochu nalila do poháru a přešla k
Charliemu. Sedla si na postel.
„Na, vypij to a začne se ti líp dýchat,“ řekla. Charlie k tomu přičichl a
pokrčil nos.
„Fuj, co to je?“ zeptal se.
„Lektvar. Pomůže ti,“ řekla Kate a podepřela mu hlavu, aby mohl lépe pít.
Charlie si trochu usrkl, ale hned po vyplivl.
„Fuj to se nedá pít!“ zanadával. Kate se pousmála.
„Poslyš, tobě už je nějak líp, když takhle odmlouváš!“ Charlie se ušklíbl.
„Pij. Já vím že je to hnusné, ale musíš se uzdravit,“ řekla pevně.
Charlie teda pil. Když vypil celou skleničku, zašklebil se hnusem, ale
pocítil, jak se mu dýchá líp a líp.
„Dík,“ řekl.
„Je to lepší?“
„Jo, je,“ řekl. Kate mu začala měnit obvazy.
„Proč to vlastně děláš?“ zeptal se jí po chvíli.
„Charlie, to je přece samozřejmost že ti pomůžu. Ty by jsi to určitě taky
udělal,“ odvětila Kate. Po čtvrt hodině byla hotová.
„Tak a teď se pokus usnout,“ řekla a přikryla ho.
„Hmm, nevím jestli usnu,“ řekl Charlie
„Mám jít vedle?“ zeptala se ho a vstala ze židle.
„Ne ne, to ne!“ vykřikl Charlie a chytl ji za ruku. Kate se usmála a zase
si sedla. Charlie ji však nepustil. Chvíli oba mlčeli.
„Kate, nechtěla by jsi si ke mně lehnout?“ zeptal se ji nesměle.
„Co?!“ lekla se Kate.
„No, jen jako kamarádka. Nebudu se tě dotýkat,“ sliboval. Kate však byla
stále na pochybách.
„Charlie, nevím, jestli je to dobrý nápad...“
„Alespoň se mi líp usne,“ prosil ji Charlie. Kate nakonec kývla a sundala
si svůj župan. Charlie jen zalapal po dechu. Měla na sobě lehkou noční
košilku ze saténu. Kate si vlezla pod peřinu a zadívala se do stropu.
„Byla to chyba, velká chyba, nemněla jsi to dělat“ opakovala si v duchu.
„Tak a spi,“ řekla Charliemu. Ten kývl a zavřel oči. Kate se znovu
podívala na strop. Charlie otevřel oči a pozoroval ji. Po patnácti
minutách Kate konečně zavřela oči.
„Kate spíš?“ zeptal se ji šeptem. Kate nespala, ale neodpověděla mu.
Chtěla vědět co bude dělat. Charlie se nad ní naklonil a jemně ji
pohladil po tváři.
„Proč jsi tak krásná?“ zeptal se ji šeptem. „Teprve teď když tě nemám,
uvědomuji si, jak moc jsi byla pro mě důležitá.“ Chvěl se mu hlas. Pomalu
se k ní naklonil a lehce přitiskl své rty na její. Kate píchlo u srdce.
Charlie zase narovnal. Kate otevřela oči.
„Charlie, slíbil si mě, že se mě nebudeš dotýkat,“ řekla a třásl se jí
hlas.
„Promiň, já...já jsem se neudržel. Je mi to moc líto,“ řekl.
„Charlie, nechci aby jsi si dělal nějaké mylné závěry z toho, že tu
ležím,“ řekla Kate.
„Promiň, už se to nestane,“ řekl Charlie smutně. Kate kývla hlavou.
„Kate, mohl bych tě držet za ruku?“ zeptal se jí. Nepřekonal to. Musel se
zeptat.
„Charlie, co jsem teď řekla?“
„Já vím, ale...“ nedokončil větu. Kate vzdychla a lehce jej vzala za
ruku. Charlie se na ni podíval a ona se podívala na něj. Jejich pohledy
se střetly.
„Dobrou noc,“ řekla Kate.
„Dobrou noc,“ řekl Charlie. Kate po pěti minutách usnula. Charlie ji
ještě chvíli sledoval, jak oddychuje, upravil ji peřinu a sám usnul.

Kate se po hodině probudila. Musela připravit Charliemu další várku
lektvaru. Potichu vstala a oblékla si župan. Podívala se na hodiny. Bylo
půl páté ráno. Zívla a sedla si na zem ke kotlíku.
Po deseti minutách byla hotová. Vstala a položila pohár s kouřícím
lektvarem na Charlieho noční stolek. Všimla si svazku papírů, které byli
otočené lícem dolů a vzala je do ruky. Podívala se na první papír a
uviděla namalovaný obrázek draka. Bylo to překrásné. Na dalším papíru
byla Charlieho rodina. Kate se s překvapením dívala na další kresby.
Fénixův řád, další draci, Bradavice. Nad jedním obrázkem se
pozastavila. Byla na něj dívka. Kate hned poznala že je to ona. Bylo to v
ten den kdy přijela do Anglie. Na dalším bylo velké srdce. Kate se
pousmála. Další obrázek byl, jak ležela v nemocnici. Potom tam byli znovu
Bradavice. Kate se zarazila. Další obrázek byl, jak byli sami u jezera.
Obrázek vypadal téměř jako fotka. Bylo dokonalé.
„To jsou jen takové obrázky,“ zamumlal Charlie. Kate sebou škubla. Ani si
nevšimla že už je vzhůru.
„Jsou nádherné,“ zašeptala. „To jsi kreslil podle fotky?“ zeptala se ho.
„Ne, podle paměti,“ zavrtěl hlavou. Kate se na něj obdivně podívala.
Podívala se na další obrázky. Byl na něm dopis a růže. Kate poznala že to
je dopis, který mu psala, když se vrátili od Voldemorta. Na dalším papíru
bylo rozpůlené srdce. Do očí se jí draly slzy, ale rychle je mrkáním
odehnala. Na posledním obrázku byla ona. Měla na sobě dlouhé šaty a na
hlavě měla korunku. Nahoře byl nadpis: Princezna z Havraspáru. Kate se
pousmála.
„Nevěděla jsem, že umíš tak hezky malovat.“
„Vážně se ti to líbí?“ zeptal se ji rozpačitě.
„Blázníš? Je to překrásné.“
„Hm, dík. To víš, člověk potřebuje někdy dát své city najevo,“ řekl
Charlie.
„To máš pravdu,“ řekla Kate. Pousmála se. Charlie se k ní naklonil, ale
Kate uhnula hlavou.
„Ne Charlie. Už raději ne,“ řekla smutně. Charlie kývl hlavou a lehl si.
„Na, tady máš další dávku lektvaru,“ řekla a podala mu pohár. Charlie se
ušklíbl a vypil to. Od ní by vypil snad i jed.
„O čem se ti zdálo?“ zeptala se ho.
„Proč?“
„Jen tak, usmíval ses...“ řekla Kate nejistě.
„Zdálo se mi o tobě.“ Kate sebou škubla.
„No, to musela být noční můra,“ řekla.
„Proč myslíš?“
„Charlie, podívej se na mě. Jsem pobledlá, nevyspalá a unavená. S
kouzlením mám problémy. Ani lekvary mi už nejdou. Jsem naprostá troska,“
řekla a přešla k oknu a zadívala se na nebe poseté hvězdami.
„Pokaždé když tě vidím, mé srdce krvácí víc a víc,“ vzdechla. Potom
zavrtěla hlavou. „Celé dětství mě sourozenci učili sebeovládání. Proč mi
to teď nejde?!“ řekla. Ucítila lehký dotek na jejích zádech.
„Charlie, co o děláš? Musíš ležet!“ vyjekla.
„Kate, já nechci aby jsi byla nešťastná kvůli mě,“ řekl.
„Je to hrozně těžké.“
„Já vím. Už tolikrát jsem se s holkou rozešel, ale nikdy mě to takhle
nevzalo, jako s tebou.“ Kate se podlomila kolena. Charlie ji zachytil.
Hluboce se jí podíval do očí. Kate se kousla do rtu. Charlie si ji
přitiskl k sobě. Teď, nebo nikdy, pomyslel. Naklonil se k ní a jemně jí
políbil. Byl to polibek plný něhy a touhy. Kate začali proudem téct slzy.
Cítila, jak barikáda mezi jí a ním, kterou celou tu dobu budovala, se
bortí jako by byla z papíru.
„Promiň Charlie. Je mi to moc líto, ale my dva... nemůžeme to dělat.
Teda, ty ano, ale s jinou. Kvůli mě už zahynulo dost lidí. Neusnesla
bych, kdyby jsi musel zemřít i ty,“ řekla a utřela si slzy. Charlie kývl.
„Měl by jsi si jít lehnout,“ řekla a podala mu fialový lektvar. Charlie
potichu zalezl do postele a vypil jej.
„Zapomeneme na to, ano?“ zeptala se ho Kate.
„Mám zapomenout na něco, co mi přináší alespoň trochu radosti do života?“
zeptal se Charlie smutně.
„Charlie, prosím, nedělěj mi to ještě těžší,“ prosila ho Kate.
„Jaký má život smysl bez lásky?“ zeptal se ji. Chtěl znát její názor.
„Nemá smysl.“
„Jaký má teda tvůj život smysl?“
„Zabít Voldemorta.“
„A co dál?“ zeptal se ji. Kate vzdychla a začala Charliemu mazat rány.
„Nevím. A teď spi,“ řekla a přikryla ho. Charlie kývl hlavou a usnul.

Probudil se až kolem deváté ráno. Bylo mu už podsatně líp. Uviděl Kate
jak sedí na zemi v koutě a opírá se o zeď. Oči měla zavřené. Vzpoměl si,
co se událo v noci. Políbil ji. Dvakrát. Jednou, když si myslel že spí a
podruhé, ale řekla mu, že na to zapomenou. Kate sebou škubla a probrala
se.
„Dobré ráno,“ řekl Charlie.
„Dobré,“ zívla Kate. „Tak jak ti je?“
„Je to lepší,“ řekl.
„Dobře,“ řekla Kate a začala mu kontrolovat jeho rány. Hodně se jich
zahojilo. Potřela mu je znovu nějakou mastičkou a obvázala je.
„Tohle si na rány namaž ve dvě hodiny,“ řekla a podala mu mastičku.
„Ty už tu nebudeš?“ zeptal se jí zklamaně.
„Ne, odjíždím do Bradavic,“ řekla.
„Proč?“
„Bude to tak lepší a navíc mám horu práce,“ řekla. Charlie unaveně klesl.
„Měl by jsi ležet a odpočívat. Poprosím někoho, aby tě večer
zkontroloval,“ řekla Kate a oblékla si školní hábit.
„Chci, aby ten někdo si byla ty.“
„Dobře, pokusím se přijít, ale ty mi slib že budeš odpočívat,“ řekla Kate.
„Slibuju,“ řekl Charlie.
„Tak ahoj,“ řekla Kate a otevřela dveře.
„Kate!“ zavolal na ni Charlie. Kate se zastavila ve dveřích.
„Copak?“
„Nebuď na sebe tolik přísná,“ poprosil ji. Kate za sebou zavřela dveře a
sešla dolů ke krbu.


„Bradavice!“ vykřikla a začala se motat. Vypadla v krbu u Severuse.