On – netrpělivě: „Tak už pojď, nemáme moc času.“
Ona – zoufale: „Když já vůbec nevím, co budu dělat.“
On – lehce pobaveně: „Nedělej z toho takovou tragédii.“
Ona – rezignovaně: „To se Ti řekne.“
On – chlácholivě: „Všechno je jednou poprvé.“
Ona – nahněvaně: „Některé věci by se prostě neměly stávat.“
On – domlouvavě: „Oddalováním nic nevyřešíš.“
Ona – prosebně: „Tak mi aspoň poraď, co mu mám říct.“
On – jednoznačně: „Co asi. ´Promiňte, pane profesore, ale zapomněla jsem
napsat úkol.“