Člověk by se ani nenadal a už tu byl konec ledna. Vánoční výzdobu sice Filch už sundal, ale nějakým záhadným způsobem se jí zmocnil Protiva. Díky jeho výtržnostem zase Fleur Delacourová po chodbách prohlašovala, jak jsou Bradavice příšerné, že si ani neumí ohlídat jedno pitomé strašidlo. Lizzie toho začínala mít celkem plné zuby. ,,Vykašli se na tu francouzskou vyzáblici. Ty jí něco uděláš a McGonagallka tě stáhne zaživa z kůže,“ varoval ji George. ,,Já vás slyšela, Weasley. Myslím, že spolu strávíme další večer, přínosný Bradavicím, co myslíte?“ obešla ho. Nejspíš šla právě za nimi. ,,Jistě, paní profesorko. Neexistuje nic, co bych pro Bradavice neudělal.“ ,,Co třeba udělat něco pro mě? Snažte se trochu, Weasley. Nerada bych se dočkala toho, že bych vás musela vídat víc než sedm let,“ řekla mu a odešla. Všichni tam stáli a nevěřili vlastním uším. ,,To byla vážně McGonagallová?“ zeptal se Lee na to, na co mysleli všichni. ,,No měla její šaty a vypadala jako ona. To by musel někdo použít Mnoholičný lektvar,“ přemýšlela Ginny nahlas. ,,Tresť z McGonagallové?“ přemýšlel Lee nahlas. Všichni se zatvářili znechuceně a šli radši na oběd. ,,A tuhle metodu poprvé použil čaroděj ze Zambie, Fasadi Toroga,“ přednášela profesorka Hustlerová své třídě. Zrovna měli hodinu zmijozelští a nebelvírští ze čtvrtého ročníku. Hermiona si vše opět poctivě zapisovala. Najednou ucítila, jak ji něčí brk přejíždí po zádech. Prudce se otočila, aby zjistila, kdo za ní sedí. No jistě, Malfoy! Jak jsem jenom mohla zapomenout. Hodila po něm varovným pohledem. Malfoy jí to vrátil pokrčením ramen. Hermiona otráveně obrátila oči v sloup a vrátila se k psaní poznámek. ,,Hej, Protivo!“ Lizzie hledala Protivu dlouho, ale kdo chce najít, najde. ,,Á, malá Potterová. Zase se skrýváš před Snapem?“ ušklíblo se strašidlo zlomyslně. ,,Protivo, Protivo, s tebou to jde z kopce. Myslíš, že bych tak křičela, kdybych se schovávala? O to mi nejde. Chci se na něco zeptat.“ Protiva se krákavě zasmál: ,,A proč myslíš, že ti pomůžu?“ Lizzie se nebezpečně usmála: ,,Co si myslíš o Fleur Delacourové?“ ,,Proč?“ zpozorněl. ,,Myslíš, že Protivu na něco nachytáš?“ ,,Ne, je to jen obchod. Já šampiónce ublížit nemůžu. Zvlášť, když není z Bradavic. Tebe nijak potrestat nemůžou. Dostaneš něco na oplátku. Pokud ji taky nesnášíš, budou to pro tebe dvě výhry v jednom. Tak co, bude dohoda?“ ,,Protiva má moc rád dohody s tebou. Doneseš mi Snapeovy trencle,“ zašklebil se. ,,Co ti?!“ vyděsila se Lizzie. ,,Slyšelas.“ Lizzie se zamyslela. Co po ní chce Protiva je téměř jistá sebevražda. Navíc on není zrovna zářný příklad poctivého jednání. To jí připomíná ta maličká jizvička na uchu, kdykoliv se pořádně podívá do zrcadla. Lizzie si ji odnesla z jejich prvního setkání… Stalo se to, když ji jednou vzali rodiče s sebou do Bradavic, když jeli navštívit Brumbála. Bylo jí teprve sedm. Zrovna probíhal školní rok, takže nesměla pobíhat nikde bez rodičů. Obvykle to měla dovoleno alespoň s bratrem, ale zrovna se blížil zápas Zmijozelu a Nebelvíru, takže nebylo příliš bezpečné pobíhat po hradě samotná. Nicméně to nebylo nic, co by Lizzie odradilo. V noci se vydala na tajnou obhlídku a v koutku duše doufala, že by při svém nočním loudění mohla potkat Protivu. Všichni jí o něm vyprávěli, ale všemožně jí zakazovali se ho snažit potkat. Tak se stalo, že i když znala skoro celé Bradavice, jejich strašidlo pro ni zůstávalo neznámou. Na chodbě náhodou zahlédla Snapea. On si jí nevšiml, ale mířil jejím směrem, což nebylo zrovna to, co by si přála. Cítila, že ji ten hnusák nemá rád. Přitom mu nic neudělala. Potichu cupitala co nejrychleji to šlo pryč. Nejbližší skrýš nabízela Pamětní síň. Měla šanci se tam schovat za nějakou vitrínu. K jejímu velkému (ne)štěstí tam poletovalo něco bílého. A to něco si jí všimlo, když zoufalá rozrazila dveře a vletěla dovnitř. ,,Kdopak ty jsi? Tebe neznám,“ poletovalo to bílé. ,,Proč se ptáš?“ zeptala se ho bojovně. Bílá věc se zasmála té malé holčičce s copy, županem a papuči s králičí hlavou. ,,Proč se mi směješ? Já se ti taky nesměju. A to máš přímo příšerný ohoz a nejspíš jsi taky mrtvý! Kdo vůbec jsi?“ útočila na něj nebojácně. ,,Ty mě neznáš?“ kulila bílá věc dotčeně oči. ,,Mé jméno zní Protiva.“ Lizzie se zatvářila, jako by viděla Santa Clause. ,,Já jsem Beth Potterová!“ usmála se Lizzie hrdě. ,,A co tu děláš?“ šklebil se Protiva. ,,Schovávám se před tím slizounem Snapem.“ ,,Nepovídej,“ usmál se zlomyslně. ,,Hm.“ ,,Tak se běž schovat za támhletu vitrínu. Až přijde, budu tě krýt,“ nabídl jí. ,,Jé, děkuji,“ usmála se na něj a utíkala se schovat, kam jí ukázal. Najednou Protiva shodil těsně vedle její hlavy jednu z vitrín, až na ni dopadl střepy, a rozeřval na celý hrad, jako by ho na nože brali: ,,MALÁ POTTEROVÁ SE SCHOVÁVÁ V PAMĚTNÍ SÍNI ZA VITRÍNOU FAMFRPÁLOVÝCH POHÁRŮ!“ Tenkrát vzbudil celý hrad a Lizzie z toho měla obrovské potíže. Byl to vlastně její první konflikt se Snapem. Od té doby věděla, že se strašidlu nemá za žádných okolností věřit. ,,Tak dobře, platí. Ukradnu jeho spodky.“ Malfoy vycházel ze třídy věštění čísel a přemýšlel o Grangerové a o tom jejím pohledu. Když tu uslyšel, jak mu letmo zavrčela do ucha: ,,Okamžitě polez do třídy naproti! A hlavně nenápadně.“ ,,Už se ti po mně stýská?“ provokoval, sotva zavřeli dveře. ,,Mohl bys příště svoje psací a veškeré jiné potřeby používat jen k tomu, k čemu jsou určené? Máš velké štěstí, že si toho nikdo nevšiml! Moc dobře víš, že kdyby to někdo viděl, donese se to ke klukům a ti by tě zabili. Pro tvé vlastní dobro toho radši nech.“ ,,Pro mé dobro? Zase nesmíš zapomenout, že ani ty bys zlobě svých milovaných chlapců neušla.“ ,,Ale prosím tě. Mně by se nic nestalo. Řekla bych pravdu, že jsem byla rezolutně proti tomu a že jsi to dělal naprosto proti mé vůli. Já bych z toho vyšla jako oběť, což taky ostatně jsem.“ ,,Takového chudáka ze sebe nedělej. Jestli si dobře pamatuji, docela se ti společné chvíle líbily,“ rýpal škodolibým hlasem. ,,Bývávalo. Už je konec. To víš. Řekla bych pouze tu zveřejnitelnou část příběhu. Tu, kde mě obtěžuješ,“ vyhrožovala mu. ,,Na tohle fakt nemám nervy. Můžeš mi laskavě říct, co jsem ti tak hrozného udělal? Nemám o tom moc ponětí a ani trochu se mi nelíbí, co se vykládá o tobě a Krumovi. Pořádně jsme to nepořešili a ty už sis našla jeho!“ ,,Ty jsi neuvěřitelný! Copak ti je to chování na plese málo?! Díky tvojí pitomé ješitnosti se málem všechno provalilo! Kluci se mnou nemluví a všechno je to tvoje vina. Mohla bych pokračovat třeba tím, jak jsi byl ke mně hrubý. Bylo to nevkusné a nechutné! Byl jsi tam s jinou holkou, ale choval ses tak, jak ses choval. Bylo to dokonce mnohem horší, než když jsi mi nadával do mudlovské šmejdky! Znechucovala jsem sebe samotnou, jak s takovým parchantem můžu něco mít! A to ani nemluvím o tom, že o tobě nevím skoro nic pozitivního. Jediné, co mám, jsou sviňárny a zbytek je podezření z dalšího takového. Kdyby se mě někdo ptal, řekla bych, že si myslím, že ten hnus na prvním úkolu byl tvé výroby, že jsi byl na mistrovství světa mezi těmi, co napodobovali smrtijedy, a podezřívala bych tě z mnoha dalších věcí!“ ,,Tohle všechno jsi věděla už předtím. Nadával jsem ti, napadal jsem tvoje kamarády a ta podezření tu taky byla dávno. Ale ty ses prostě rozhodla do toho jít. Jenže přišlo menší připomenutí toho, jaký jsem, a honem bys couvala pryč! Bohužel pro tebe, já se s věcmi těžko loučím, takže dokud budeš takhle zbaběle couvat, zvykni si, že nebude tak lehké se mě zbavit.“ ,,S věcmi?!“ žasla rozhořčeně. ,,Já nejsem žádná věc! Ty mě asi jako někoho významného nebereš, jsem přece jen šmejdka, ale rozhodně nejsem věc!“ řvala po něm rozhořčeně. Nadechla se, což ji uklidnilo, a velmi vyrovnaně pokračovala: ,,Loučit se můžeš s něčím, co bylo někdy tvoje, ale putuje to jinam, nebo už to tvoje není. Já tvoje nikdy nebyla v žádném slova smyslu.“ ,,Ještě jednou. Co že hodláš spáchat?“ nevěřil svým uším Lee. ,,Neptej se tak pitomě,“ prosila ho Lizzie, ,,je mi blbě už jen z toho, že to mám vyslovit. Nicméně, znáte mě dobře. Ta holka mě štve a já s tím musím za každou cenu něco udělat. Nemůžu to provést přímo, jediný způsob je Protiva. Bohužel je to prostě Protiva.“ ,,Fajn, mysleme racionálně,“ akceptoval Lizzieino rozhodnutí George. ,,Děkuji.“ ,,Jo, není zač.“ ,,Kluci, vy jste v tomhle přece jenom zběhlejší, je nějaký způsob, jak ukrást ty spodky, aniž bych se Srabusovi musela hrabat ve spodním prádle?“ ,,Jak zběhlejší?!“ děsil se Lee. ,,No, pokud mu je nechceš stáhnout v hodině, Velké síni nebo jiné veřejné místnosti, budeš se muset spokojit s jeho šuplíčkem,“ probral George naprosto vážně její možnosti. Lizzie se zatvářila velmi znechuceně. ,,Víš, říkám si, jestli to nemám brát osobně. O moje spoďáry jsi nikdy neusilovala,“ vyčítal jí Fred. Lizzie vypadala nevěřícně. ,,Ó, bože! Já nenacházím slov! Ty jsi…ani nevím co, ale rozhodně nic pěkného!“ O den později… Kluci seděli ve společenské místnosti a hráli tchoříčky. Lizzie se zničeně sesula k nim do křesla. ,,Tak co, máš?“ zeptal se jí škodolibě Lee. ,,To si piš,“ kývla zdrceně. ,,Nevypadáš příliš dobře,“ potlačoval George smích. ,,Taky bys tak vypadal, kdyby ses musel hrabat ve Snapeově prádle.“ ,,Ukaž nám je,“ žadonil George. ,,Tak na to zapomeňte,“ protestovala. ,,Ty nás o to připravíš?“ ,,Tohle dám Protivovi a tím to pro mě hasne. Ohh! Musím do sprchy!“ ,,Ale no ták! Ukaž nám je,“ smáli se kluci. ,,NE!“ Lizzie šla po chodbě, až našla toho, koho hledala, Protivu. ,,Nazdar! Pamatuješ na naši dohodu?“ Strašidlo spokojeně kývlo. ,,Mám je tady. Stačí, když splníš svoji část a dostaneš je. A prosím honem. Není mi příjemné mít tohle u sebe.“ Strašidlo někam odplulo a za chvilku se vrátilo s něčím za zády. Namířilo si to přímo do Vstupní síně, kudy právě procházeli krásnohůlští. ,,Slečno Delacourová,“ zakrákal. ,,Ccco je?“ ,,Pořád si myslíte, že jsou Bradavice špinavé?“ ,,Ssamozžejmě. Je to odporrrné,“ šklebila se. ,,Já ale myslím, že jste zdejší špínu nepoznala dostatečně, což je chyba,“ řekl a vyklopil jí kbelík na hlavu. Ukázalo se, že je v něm nějaká odporně vypadající tekutina. Zřejmě šlo o kbelík, co s ním Filch vytírá. ,,Óóóóó! To je chnuss!“ brečela. Protiva se zasmál a rychle odplul pryč, než ho profesorka McGonagallová pořádně seřve. Fleur vypadala zuboženě a zoufale. Nepomohlo jí ani to, jak Lizzie s klukama podněcovali smích a potlesk. Ostatně se ani moc snažit nemuseli. Poprvé udělal Protiva něco, s čím většina bradavických studentů souhlasila. Kluci šli na oběd napřed a Lizzie šla ještě vyřídit odměnu Protivovi. Když se vracela, vypadala spokojeně. ,,Co ta dobrá nálada?“ vyzvídal George. ,,Co by ne? Mám to z krku. Delacourové jsem se dostatečně pomstila, s Protivou to mám vyřízené a Snapeovo spodní prádlo už je pro mě opět neznámou. No není svět krásný?“ ,,Vidím, že jsi spokojená. Dokonce by u tebe mohl možná někdo uspět,“ zívl George. Všichni ostatní na něj pohlédli. ,,No co? Copak je optimismus tak špatná věc?“ ,,Stejně by mě zajímalo, na co Protiva ty spodky chtěl,“ přemýšlel Fred. Na odpověď nemusel čekat dlouho. O chvíli později se do Velké síně vřítil Protiva. Bílými spodky mával nad hlavou a křičel na celý hrad: ,,SNAPEOVY SPODKY! POTTEROVÁ JE UKRADLA! VLOUPALA SE MU DO KABINETU A PŘEHRABOVALA SE MU V ŠUPLÍCÍCH SE SPOĎÁRY!“ Lizzie raději zavřela oči. Netoužila vidět, jak se Snape, sedící u učitelského stolu, právě teď tváří.