Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou? Ááá… Tak tohle byl rozhodně nejdelší a zároveň nejkratší den v mém docela krátkém životě. Hele, mě nezajímá, že to je logicky nemožný! Jděte někam s logikou! Já jsem žádnou nikdy neměla a taky žiju! Už se o tom nehodlám bavit… Ještě, že teď už budu mít klid. Sedím si hezky v rohu společenské místnosti a čtu si jednu úžasnou detektivku. Jé, teď už se dozvím, kdo je vrah! No, tak honem. Honem, řekni to! „Eee… Ahoj.“ Ahoj? Proč píšou ahoj? Do toho děje to absolutně nezapadá. Měla říct:„Byl jsi to ty!“ a ukázat prstem. Žádný ahoj tam bejt nemá! Někdo si u mě odkašlal… Počkat. To ahoj nebylo v knížce, co? Pomalu jsem zvedla hlavu. U mýho křesla stál Remus Lupin. Přejela jsem ho pohledem. Vypadal jako by dostal do držky. Měl kruhy pod očima, pár škrábanců na tváři a byl celej bledej… Ne, beru zpět - nikdo mu nedal do držky… Právně vylezl z márnice. Tázavě jsem se na něj podívala. Remus se usmál. „Já jenom jsem si říkal, jestli to není tvoje,“řekl a strčil mi pod nos… moje skici? Jak to, že jsem si nevšimla, že je nemám. „Našel jsem je na tribuně. Asi jsi je tam zapomněla.“ Jo, proč bych je tam jinak nechávala že, jo? Přinutila jsem se k úsměvu. „Díky.“ Bože, jak já nerada někomu děkuju. „To nic.“ Ha, sláva odchází. Sklonila jsem znovu hlavu ke knížce. Tak honem, kde jsem to skončila. „A… Ještě něco.“ Vrrr, tak sakra dovím se ještě dneska, kdo jí zapíchl? Myslím, že za chvíli budu vrah já! „Jo?“ „Máš talent.“ Otočil se a odcházel. Talent? Moment. V hlavě mi to šrotuje. Co? Co si myslí, že se mi bude hrabat ve věcech. Ty desky vůbec neměl otvírat. Ccc,a já mu ještě děkuju. Frajírek jeden libovej! Tak to mi zkazilo celej večer – jdu spát. Ještě jsem nakoukla na posledních pár řádků do knížky. Vrah je Tom? To, to čtu celej večer ,abych se dozvěděla, že jí zabila ta mentolka? Už se nedivím, že to bylo ve slevě… Otevřela jsem dveře do ložnice. „…No, no, no. Ale myslím, že kdybys si koupila „čarovně krásnou barvu“ v barvě „vlasy zlata“ šlo by ti to k pleti líp než „vlasy slunečního zlata“ .“ Nechala se slyšet Amanda. „A taky by ti k tomu šel dobře ten azurový svetr, ale k téhle barvě si musíš koupit pomněnkový,“ přidala se Tess. Tak tohle mi, fakt chybělo. Jak jsem vešla, tak jsem se zase plynu otočila a vypochodovala z místnosti. Ve společence nebudu a v pokoji už vůbec. Zbývá poslední možnost… *** Nakonec jsem se uvelebila na nejvyšší astronomické věži. Seděla jsem tam, nevím jak dlouho a pozorovala hvězdy. Ani nevím proč, jsem se zeptala do prázdné místnosti. „Kdyby se tě někdo zeptal: Čeho na světě nejvíc lituješ? Jak by jsi odpověděl?“ Spíš jsem tak nějak tušila, že tam nejsem sama. A možná jsem si to celé vsugerovala. Ale někdo mi skutečně odpověděl. „Nelituju ničeho, co jsem udělal. Ale lituju toho co udělali jiní - ať už to je cokoli.“ Ani mě to nepřekvapilo. Neumím si to vysvětlit. Ale zdálo se mi úplně přirozené povídat si s hlasem bez těla. Chvíli jsme oba mlčeli. Potom se hlas zeptal:„A čeho na světě lituješ ty?“ Dala jsem si na čas. Potom jsem s očima stále upřenýma na hvězdy odpověděla:„Nejvíc lituju hvězdy... Je v nich tolik krásy… A přitom se už na ně nikdo nedívá…“ „Ty, ano,“ namítl hlas. „Ale to nestačí.“ „Potom by možná měli zhasnout,“navrhl. „Co by to byl za svět, kdyby noc byla jen jedna velká tma? Kdybys v temnotě nenalezl alespoň malá světýlka naděje?“ „Pak by si jich konečně někdo začal vážit.“ „Ale to už by bylo pozdě,“ zašeptala jsem. „Možná ne. Možná, že kdyby se znovu rozzářili… Našel by si každý tu svou.“ „Já, tam žádnou nemám,“ řekla jsem to tak tiše, že se divím, že mě slyšel. „Každý má svou hvězdu. Aspoň, já si to myslím.“ „Tam moje zhasla… Spadla dřív než jsem ji mohla najít a uchopit.“ „Proč si to myslíš?“ zeptal se rychle. „Protože kdybych jí tam měla, nevážila bych si hvězd - tak jako ostatní. Začneme si něčeho vážit ve chvíli, kdy to ztratíme. Ale to už je pozdě… Tak to chodí,“ zvedla jsem se a otevřela dveře na schodiště. „A, ani já, ani nikdo jiný - to nemůže změnit,“ dodala jsem a odešla… Važte si toho co máte, protože je pozdě vážit si toho, co jste měli.