Kapitola jedenáctá
RVAČKA A JEJÍ NÁSLEDKY
„Nikdy nevíte, co dokážete, dokud jste to nezkusili.“
F. P. Adams

Slunečné nedělní ráno se každého snažilo přesvědčit o tom, že to bude den
jako každý jiný. To však ještě nikdo na škole netušil, že právě o první
neděli tohoto školního roku se bude ještě dlouho mluvit.
Harry se hned po snídani vydal prozkoumat učebnice a své poznámky. Zděsil
se množství zadaných úloh, ze kterých neměl hotovou ani jednu.
Když se o tom zmínil ve společence s hromadou knih v náručí před
Hermionou a Ronem, reagovali přesně tak, jak očekával. Hermiona jen
obrátila oči v sloup s výrazem ´jako bych to neříkala´ a Ron se vydal
zděšeně po schodech, jelikož si díky Harrymu uvědomil, že také ještě nic
neudělal.
Takže zatímco se Harry s Ronem pachtili s domácími úkoly a házeli po
Hermioně prosebné pohledy, ta si jich vůbec nevšímala a pročítala si
speciální vydání Věštce.
Všechna okna byla dokořán, ale proti dusnu, které se znovu vzmáhalo, to
vůbec nepomáhalo.
Už se blížil čas oběda, když Harry a vzápětí za ním i Ron odhodili své
brky a unaveně se protáhli.
Hermiona klábosila na opačné straně místnosti s Levandulí.
Harry si promnul štípající oči a Ron s pohledem k oknu mohutně zívl.
„Tohle bláznivé počasí už mi začíná lézt krkem,“ odfrkl si Ron. „Dá se
snášet snad jedině ve sklepení. Jak dlouho ještě bude tak nesnesitelné
vedro?“
Harry pokrčil rameny.
„Moc dlouho už asi ne,“ ozvala se Hermiona, která zrovna přicházela a
zaslechla Ronovu poznámku.
„Od východu se k nám valí dost naducané mraky a dneska je fakt hnusné
dusno. Možná přijde bouřka,“ dodala slibně.
„Kéž by,“ odvětil Ron.

V rýži s kuřecí směsí se toho dne skoro každý znechuceně rýpal a polévku
si nevzal nikdo. Všichni jen toužebně sledovali mraky, které se jim
honily nad hlavou.
Po obědě se množství studentů včetně tria usadilo u jezera ve stínu
stromů a máchali si nohy ve vodě. Velkou část zbytku dne trio strávilo v
hájence u Hagrida, kde bylo kupodivu celkem příjemně.
Během odpoledne se pomalu zatahovalo a obloha postupně tmavla.
Když se těsně před večeří vydali k hradu, někde v dálce zahřmělo. Venku
už nebyla ani noha, tedy až na štíhlou dívku v bílé sukni mířící k
jezeru, ve které Harry poznal Angelu.
„Jděte napřed,“ oslovil Rona a Hermionu. „Já vás doženu.“
Hermiona na něj podezřívavě mrkla a pak sledovala směr jeho pohledu.
Potutelně se usmála a zatahala za rukáv Rona, který už se nadechoval k
otázce.
„Jasně, tak jdeme Rone.“
Ron šel udiveně za ní. Hermiona mu něco zašeptala a pořád se přitom
usmívala. Harry počkal, až budou o něco dál a vydal se směrem, kde Angelu
zahlédl.
Neviděl už, jak se po něm Ron s Hermionou nejprve ohlédli a pak se vzali
za ruce.
V dálce znovu zahřmělo a Harry si všiml i vzdáleného blesku. Angelu našel
až po hodné chvíli. Seděla s rukama kolem kolen na stejném místě, kde už
spolu byli a zamyšleně pozorovala vlny na jezeře, které dělal stále
zesilující vítr.
Harry k ní tiše zezadu přistoupil.
„Ahoj,“ oslovil ji hlasitě.
Angela sebou škubla a vyděšeně k němu vzhlédla. Po tvářích jí stékaly
slzy.
„Harry,“ vydechla překvapeně. „Vyděsil jsi mě ...“
Rychle si setřela slzy z tváře.
„Promiň, to jsem nechtěl,“ řekl Harry zkroušeně a sedl si vedle ní. „Co
se ti stalo?“
„Nic ... Toho si nevšímej,“ odvětila chabě a pokusila se usmát. Vypadalo
to dost zoufale.
„Bolí mě, když tě vidím plakat,“ řekl Harry tiše.
Angela na něj pohlédla, ale na hladinu jezera pro změnu zíral Harry.
„Klidně se mi můžeš svěřit, já to nikomu ...“
„Nech toho,“ přerušila ho Angela. „Já vím, že bys to nikomu neřekl, ale
... prostě to nejde. Nemůžu ... Alespoň ne teď.“
„Tak dobře. Ale už prosím tě neplač,“ vzdal to Harry a jemně jí setřel
poslední slzu z obličeje.
Angela se konečně upřímně usmála.
„Děkuju.“
„Nemáš vůbec ...“
Harryho slova přerušilo hlasité zahřmění přímo nad nimi. Oba sebou trhli
a vzhlédli k temné obloze.
„Asi bychom měli jít,“ poznamenal Harry.
Oba rychle vstali. Harry se podíval Angele do očí a vzal ji za ruku.
Znovu dunivě zahřmělo a okamžitě nato se spustil přímo neskutečný liják.
Příroda se rozhučela dopadajícími kapkami.
„Honem, poběž!“ vykřikl Harry a oba se rozeběhli ke škole.
Nebyli příliš daleko, ale stejně než se smíchem stačili proběhnout
bránou, byli mokří od hlavy až k patě.
Ohlédli se za sebe. Divoký vítr hnal déšť skoro až k nim a neustále se
blýskalo spolu s dunivými zahřměními.
Chvíli jen pozorovali nečekanou bouři, mezitím co z nich kapala voda na
podlahu a pak na sebe pohlédli.
Harryho potěšilo, že v Angelininých očích viděl smích. Byl rád, že se mu
podařilo jí trochu zvednout náladu. S mokrými pramínky kolem tváří mu
připadala ještě hezčí než obyčejně.
Pod mocí okamžiku si ji za ruku přitáhl blíž a pohladil ji po tváři.
Angela k němu s bušícím srdcem naklonila hlavu, když na sobě ucítila něčí
pohled.
Ucukla a pohlédla ke dveřím do Velké síně. Byly dokořán otevřené a od
zmijozelského stolu je skrz ně nepozoroval nikdo jiný než Malfoy.
Harry sledoval Angelinin pohled. Ucítil, jak se odtáhla a pustila se jeho
ruky.
Harrymu ztuhly rysy.
„Uvidíme se večer,“ zašeptala Angela, aniž na něj pohlédla a vydala se na
večeři.
Harry upřeně zíral do Malfoyova pohrdavého obličeje a po chvíli se vydal
stejným směrem.

Angela se usadila ke stolu, levou rukou na sebe z hůlky pouštěla horký
vzduch a pravou klidně napichovala na vidličku hranolky. Absolutně
přehlížela to, že ji Malfoy upřeně sleduje.
Spokojeně se vyhřívala a hltala jídlo tak, aby byla co nejrychleji pryč.
Konečně Malfoy polevil ze svého nehybného sezení se založenýma rukama a
naklonil se přes stůl k ní.
„Co si myslíš, že děláš?“ sykl na Angelu tiše.
Angela polkla a vzhlédla.
„Večeřím,“ odsekla přidrzle.
„Náramně vtipné,“ vyprskl Draco. „Ty moc dobře víš, co myslím.“
„Ne, to teda nevím,“ ušklíbla se Angela.
„Hraješ si s ohněm, děvenko.“
„Dej mi pokoj, Draco,“ naježila se Angela. „Starej se laskavě o sebe.“
„To asi nepůjde,“ zašklebil se Malfoy.
„Fajn,“ vyštěkla Angela a třískla s vidličkou o stůl tak, že se k ní
otočila většina zmijozelských. „Právě mě přešel hlad.“
Schovala hůlku, prudce vstala a rychle kráčela pryč.
Malfoy vztekle přimhouřil oči a zaťal pěsti. Šlehl pohledem po zírajících
zmijozelských, kteří se hned odvrátili, vstal od stolu tak prudce, až
jeho židle spadla na zem a vydal se za Angelou, která už byla z Velké
síně venku.
Harry to celé samozřejmě sledoval. Poté, co Malfoy skoro vyběhl ze Síně,
vyskočil od právě načaté večeře a provázen udivenými pohledy Rona a
Hermiony, se vydal za nimi.
Ron nakrčil nos.
„Cítím problémy,“ řekl Hermioně.
Ta jen vážně přikývla.

Angela už toho měla plné zuby. Kdyby už byla plnoletá, mohla by se na
celou rodinku Malfoyů vybodnout, ale takhle ...
Malfoy ji dohnal v polovině chodby a prudce ji chytil za loket.
„Pusť mě!“ vyprskla Angela vztekle.
„To sotva! Leda až pochopíš, jak by ses měla chovat!“
„Proč mě s tím pořád otravuješ!?“ vyškubla se mu Angela prudce. „Je to
můj život!“
„Nemůžeš si dělat, co chceš! Tak si to přestaň namlouvat!“
„Nech mě konečně na pokoji!“
„To ty se konečně vzpamatuj! Jak by asi reagovali, kdybych to prásknul,
co?!“
Angela zbledla.
„A já myslela, že jsi jiný,“ vyhrkla prudce. „Bohužel jablko nepadá
daleko od stromu! Jaký otec, takový syn!“
Dracovi se ve tváři objevil výraz rozzuřeného tygra.
Jeho ruka vyletěla do vzduchu a vrazila Angele facku, až jí poskočila
hlava dozadu.
Angela se chytila za pálící tvář a šokovaná na něj pohlédla.
Draco zaraženě stál a v očích se mu objevila lítost. Nadechoval se k
omluvě, když ho někdo prudce popadl za límec košile a tvrdě přirazil ke
zdi.
„Ještě jednou se jí dotkni a já ti rozbiju hubu, ty hajzle!“ zařval
Harry, vzteky rudý.
V Malfoyovi se znovu rozhořel vztek.
„Co to zkusit hned, Potříku!“ vyštěkl v odpověď, strhl ze sebe Harryho
ruce a dal mu tvrdou ránu do brady, až se Harrymu před očima objevily
mžitky.
Odpotácel se dozadu, Malfoy se k němu vrhl a pro změnu přitiskl prudce ke
zdi jeho.
Harrymu se tvrdým nárazem do hlavy zatmělo před očima a brýle mu z nosu
sletěly někde na zem.
Naslepo vztekle kopl Malfoye přímo do žaludku. Malfoy hekl a chvíli se
nemohl nadechnout. Harry toho využil a odstrčil ho od sebe. Malfoy se
vyvedený z rovnováhy, skácel na zem.
Dřív než Harry čekal, se však vzpamatoval a podkopl mu nohy. Harry se
pozpátku natáhl na zem a slyšel, jak pod ním křuplo sklo.
Malfoy na něj skočil, přitlačil ho kolenem k zemi a oběma rukama mu začal
svírat hrdlo. Harryho první reflex byl, že chytil Malfoyovy ruce a snažil
se je odtáhnout, ale to bylo k ničemu. Nechal toho a vší silou uhodil
Malfoye pěstí do obličeje.
Malfoy zaskučel a polevil stisk. Z nosu mu crčela krev. Harry se nadzvedl
a shodil ho ze sebe.
Převalovali se po kamenné podlaze a snažili se jeden druhému, co nejvíc
ublížit.
Angela stála s vytřeštěným pohledem nedaleko nich a nevěřícně pozorovala
vyrovnaný boj. Napadlo ji, že by mohla vytáhnout hůlku, ale bála se, že
by mohla někomu z nich ublížit.
Konečně se trochu oklepala.
„Přestaňte! Harry! Draco!“
Jak se dalo čekat, její výkřiky odporu neměly pražádnou odezvu.
Boj se však neodehrával příliš daleko od Velké síně. Studenti u dveří
zaslechli hluk a několik jich sem přibíhalo.
Malfoy měl zase navrch a pevně tiskl paží Harryho pod krkem.
„Na mě nemáš, Pottere. To ses přepočítal,“ odsekával jízlivě.
„To se ... ještě ... uvidí!“ vydechl Harry, nečekaně se přetočil, vymanil
se z Malfoyova sevření a přitiskl ho k zemi.
„Ty vole!“ vydechl jeden pihovatý brunet ze zmijozelu a pádil nazpátek k
Síni.
„Pojďte všichni!“ vykřikl hlasitě na celé kolo. „Rvačka! Malfoy a Potter!“
Skoro všichni studenti včetně Rona a Hermiony se o překot vydali ven a za
chvíli už byl kolem souboje hlouček hulákajích na jedné straně
zmijozelských a na druhé nebelvírských studentů.
„Nechcete mi raději pomoct je odtrhnout?!“ zaječela Angela skrz všeobecný
randál.
Nikdo si jí nevšímal.
Dopředu se protlačil Ron a v závěsu za ním Hermiona.
„Co budeme dělat?“ zakřičela Hermy.
„Myslím, že teď nemůžeme udělat nic!“ vykřikl Ron v odpověď.
Malfoy se Harrymu znova vzepřel, Harry ucítil jeho pěst na oku, které mu
okamžitě začalo nabíhat a také ho nakopl kolenem do žaludku.
Harry se zhroutil na bok a Malfoy se klopýtavě postavil. Chystal se ho
nakopnout, ale Harryho ho rukama chytil za kotník a prudce škubl.
Malfoy letěl obličejem k zemi, Harry se na něj obkročmo posadil a
zkroutil mu ruku za záda. Zapomněl však na jeho nohy. Podařilo se mu je
zkroutit a kopnout Harryho do holeně.
Ani jeden z nich nevnímal zoufalé výkřiky Angely a povzbuzování stále
početnějšího hloučku.
Takový randál samozřejmě neušel pozornosti profesorů.
Ozvaly se těžké kroky a poloobr si protlačil cestu davem.
V závěsu za ním spěchala Shiernová a Snape.
„Co se to tu děje?“ ozval se rozčilený hluboký hlas.
Harry ani Malfoy si toho nevšímali a dál se váleli po zemi, dokud je za
límce jejich košil nechytily silné obrovské ruce.
„To by snad stačilo, né?!“
Ruce je od sebe odtrhly a lehce zvedly ze země.
Poznali, že pokusy se vyprostit jsou marné a zvedli hlavy k zarostlému
obličeji nad sebou.
Studenti ztichli.
„Co to tu vyvádíte, vy dva?!“ rozzlobeně se otázal Hagrid.
Oba mlčeli a vrhali po sobě nenávistné pohledy. Malfoyovi stále tekla
krev ze zlomeného nosu, pod levým okem se mu začínal rýsovat nádherný
monokl a vlasy mu padaly do poškrábaného obličeje. Harrymu pro změnu
nabíhalo pravé oko, měl rozbitý ret a na krku měl jasné obtisky prstů.
Oba také měli vyškubnutých několik knoflíků košile a natrhnuté rukávy.
„Malfoy a samozřejmě Potter,“ protáhl Snape. „Ale, ale ...“
Kluci otočili hlavy po hlase.
Snape se jízlivě šklebil a vedle něj stojící Shiernová vypadala naštvaně.
„Tak, teď nám laskavě vysvětlete, proč jste se rvali!?“ vyštěkla na ně
Shiernová.
Ticho.
„Vlastně to není tak důležité, že?“ ozval se Snape. „Tak jako tak si to
odnesete, pánové. Oba. Pusťte je, Hagride. Určitě už dostatečně
vychladli.“
Hagrid je tedy pustil, ale zůstal za nimi stát.
Dopředu se prodrala i profesorka McGonnagalová.
„Co se tu děje?“ zeptala se zvýšeným hlasem a pohledem přeletěla Harryho
i Malfoye.
„Malfoy se tu s Potterem porvali,“ oznámil jí povýšeně Snape. „Pokud
byste svolila, paní profesorko, rád bych udělil trest oběma.“
Harryho bodlo svědomí, když viděl na McGonnagallové obrovské zklamání.
„Protentokrát svoluji, Severusi. Dělejte, jak uznáte za vhodné.“
Snapeovi se na tváři rozlil výraz štěstí, jako Harrymu v žaludku zděšení.
„Co tady ještě okouníte?!“ vyštěkl Snape na shluk kolem.
Studenti se začali spěšně rozcházet.
„Raději byste si měli zajít na ošetřovnu,“ poznamenala Shiernová.
„Ne,“ zarazila ji rázně McGonnagallová. „Když jim nedělalo problém se
porvat, ať si zůstanou, jak jsou.“
Malfoy s Harrym na ni zůstali překvapeně zírat. Angela stála tiše za
Hagridem a všechno bedlivě sledovala.
„Ale Minervo,“ ohradila se Shiernová. „Alespoň pan Malfoy by tam měl
zajít s tím nosem ...“
McGonnagalová pohlédla na Malfoye a jeho košili postříkanou krví.
„No dobrá. Ale dohlédnu nato. Pane Malfoyi, pojďte se mnou.“
Malfoy dál stál a otíral si krev do rukávu.
„Hned!“ vyštěkla McGonnagalová tak vztekle, jak ji ještě Harry neviděl.
Malfoy naposledy šlehl spalujícím pohledem po Harrym a vydal se za ní.
„O trestu vám dám samozřejmě včas vědět,“ poznamenal ironicky Snape a s
pohledem podezřívavě upřeným na Angelu, odplachtil.
Hagrid si nejprve zaraženě prohlédl Harryho, a pak s potřásáním hlavy
také pomalu odešel.
Na místě bitky už zůstal jen Harry, Angela a Shiernová.
Profesorka chvíli přejížděla pohledem z jednoho na druhého a nevěřícně
kroutila hlavou.
„Proč jste se s Malfoyem rvali, Pottere?“
Harry sklopil oči k zemi a neodpověděl.
„Řeknete mi to vy, Rosierová? Mám pocit, že to víte.“
Angela se na ni dívala a mlčela.
„Jak myslíte,“ vzdychla Shiernová a s rychle cvakajícími podpatky
odkráčela.
Angela přistoupila k Harrymu a podívala se mu do obličeje.
Tvář se jí zkrabatila nevolí.
Rozhlédla se po zemi a konečně vytáhla hůlku. Za chvíli už opravené brýle
podávala Harrymu.
„Tu máš.“
Harry si je opatrně nasadil.
Angela ho vzala za ruku.
„Pojď se mnou, ty blázínku,“ oslovila ho něžně.
Harry se nechal vést nahoru po schodech až do třetího patra. Zastavili se
před zdí, kde věděl, že je Komnata nejvyšší potřeby.
´Takže o ní ví,´ pomyslel si udiveně.
Angela zavřela oči a po chvíli se před nimi objevily dveře.
Rychle přešli k nim a Angela otevřela. Vešli do malé místnosti osvětlené
několika svícemi, s mnoha policemi, pohodlnými křesly, stolem a dokořán
otevřeným oknem, kterým sem pronikal déšť.
Angela pustila Harryho ruku a rychle ho šla zavřít.
Harry mezitím zavřel dveře.
„Sedni si, prosím tě,“ vyzvala ho Angela, ukázala na jedno z křesel a
vyndala z jedné police hlubokou keramickou nádobu.
Harry se opatrně posadil. Přímo neskutečně ho bolelo břicho a hlava.
Angela přešla k umyvadlu a do mísy napustila horkou vodu. Pak do ní
namočila několik bavlněných látek a posadila se naproti Harrymu.
„Neměl jsi se s ním rvát. Mrzí mě, že máš kvůli mě problémy,“ řekla tiše,
zatímco ždímala hadříky.
„Tak v tomhle případě tě to vůbec mrzet nemusí,“ zamračil se Harry. „Měl
jsem mu namlátit víc, parchantovi.“
Angela ho vzala za bradu a jemně mu začala stírat zasychající krev.
„Proč se tak nenávidíte?“ zeptala se zamyšleně.
Harry chvíli neodpovídal. Angela mu mezitím otřela ret a vyměnila si
hadřík.
„Vlastně se nesnášíme skoro od prvního setkání,“ odvětil pomalu Harry.
„Vypadá to tak, že důvod nepotřebujem.“
Angela mu vyčistila škrábance, vstala a prohlédla bouli, kterou měl vzadu
na hlavě.
„Na to ti dám něco, po čem to hned zmizí. Nepůjde to vidět, ale hlava tě
ještě dneska bude bolet.“
Angela šla jistým krokem k jedné skříni, ze které vytáhla malou lahvičku
s narůžovělou tekutinou a trochu jí ukápla Harrymu na bouli.
Když si tam o chvíli později Harry sáhl, byla pryč.
Udiveně se zadíval na Angelu, která teď stála zády k němu a něco míchala
v misce.
Za chvíli už mu podávala zatočenou látku, do které napěchovala umíchanou
směs.
„Přidrž si to na tom oku. Nebude tě to bolet, ale monokl zmizí postupně.
Mohla bych to uzdravit úplně, ale víš, co říkala McGonnagalová. Raději ji
nechci naštvat.“
„Díky,“ řekl Harry vděčně, když pocítil okamžitou úlevu.
„To je to nejmenší,“ odmávla jeho poděkování rukou Angela.
Zatímco uklízela, Harrymu se v hlavě objevila neodbytná otázka.
„Kde ses tohle všechno naučila?“
Angela se na moment zarazila.
„Od mojí matky,“ odvětila po chvíli, stále zády k němu.
Harry usoudil, že se v tomhle tématu raději déle rýpat nebude.
Angela z vrchní police vzala nějakou mast a znovu si k němu sedla.
„Tak ukaž,“ stáhla mu ruku z obličeje. „Bolí to ještě?“
„Vůbec ne,“ usmál se Harry.
Angela odložila látku na stůl a otevřela průzračnou mast.
„Namažu ti ten ret. Rychleji se to zahojí.“
Angelinin obličej byl teď jen pár centimetrů od Harryho. Jejich pohledy
se střetly a Harry měl najednou srdce až v krku.
Sklonil se k jejím růžovým něžným rtům a ... Angela mu položila
ukazováček na ústa.
„Musí to zaschnout,“ usmála se omluvně a rychle vstala.
Harry se opřel zklamaně do křesla. Angela sklidila mast a zahleděla se z
okna do deštivé noci. Nad Bradavicemi stále zuřila bouřka.
Harry si znovu nasadil brýle, které si předtím musel sundat, vstal,
přistoupil k ní a něžně ji objal zezadu kolem pasu.
Angela se nebránila a opřela si hlavu o jeho rameno.
Dlouho takhle beze slov stáli.
„Musím ti něco říct,“ začal Harry tiše, ale Angela ho zarazila.
„Ne, teď prosím nic neříkej.“
Otočila se k němu a objala ho kolem krku.
Oba přivřeli oči a dali si krátký, ale o to něžnější polibek.
„Jsi si jistá, že ta mast už zaschla?“ zeptal se Harry naoko vážně.
„Jsem,“ usmála se Angela a zabořila mu ruku do vlasů.
Harry si ji k sobě pevněji přitiskl a začal ji vášnivě líbat. Na hodně
dlouhou dobu pro ně oba přestal existovat okolní svět.

Ani jeden z nich však netušil, že ve Velké síni se i přes pokročilou dobu
stále vášnivě diskutuje o rvačce Harryho a Draca a začínají se šířit
různé spekulace o tom, proč se ti dva konečně porvali.