35. kapitola – Víno lorda Voldemorta Voldemort seděl potěšeně na svém „trůnu“, když ze země vyšlehly plameny, po kterých se vzápětí objevili Harry s Ginny, držíce se v objetí. „Vítám vás zpátky,“ pronesl Voldemort s úsměvem, vstal a zamířil k nim. Harry Ginny pustil a odhodlaně se na něj zadíval. „Ahoj, otče,“ pozdravil ho chladně. „Dobré ráno, pane,“ šeptla Ginny napjatě. „I tobě, má drahá,“ přikývl. Harry naštvaně zaťal ruku v pěst. Má drahá? No, skvělé! Ušklíbl se. Voldemort poté chytil Harryho za bradu a zkoumavě si prohlížel jeho oči. „Výsledek předčil mé očekávání,“ poznamenal po chvíli. „To jsem teda rád!“ vykřikl rozzuřeně a shodil jeho ruku. „Můj synu, měl bys-“ „Já nejsem tvůj-“ zarazil se a uhnul pohledem, „jsem William Christopher Gaunt, syn lorda Voldemorta, jak rodem, tak mocí,“ hlesl. Ginny se na něj povzbudivě usmála a propletla své prsty s jeho. „Velmi mě těší, že jsi konečně přijal, kdo ve skutečnosti jsi,“ řekl mu Voldemort s vítěznými úsměvem, „aspoň víš, že já vždy dosáhnu svého.“ „A to na tobě právě obdivuji,“ pousmál se Harry a podíval se na něj. Šťastný Voldemort je hrůzostrašnější než rozzuřený. „Tvůj obdiv je pro mě nejvyšší pocta, můj synu,“ usmál se, „nicméně, už je čas, abyste se odebrali do svého pokoje. Oběd vám přinese skřítka, ale na večeři vás už očekávám,“ oznámil jim. „Setkání nebude?“ zeptal se Harry překvapeně. „Jistěže, ano, ale vy se ho nezúčastníte.“ „Proč ne?“ vyhrkl podezřívavě. „Protože jsem se tak rozhodl,“ řekl přísně, „a to, že jsi můj syn neznamená, že s tebou budu diskutovat o každém svém rozhodnutí!“ podíval se na něj nebezpečně. „Ano, otče,“ vypadlo z něj poslušně, až se divil, jak toho byl schopný, „tak na večeři,“ prohodil a přemístil sebe a Ginny do svých komnat. „Myslela jsem si, že to bude horší,“ řekla mu Ginny poté a posadila se na pohovku. „Já taky,“ souhlasil zamyšleně, natáhl se na pohovku a hlavu si položil do jejího klína. „Jsi zmatený,“ konstatovala, zatímco si jednou rukou hrála s jeho vlasy, „převládá v tobě Zmijozel, ale i přesto ti nebelvírské svědomí stále ovlivňuje myšlenky, což tě činí velmi zranitelným,“ usoudila, „já ti, ale pomůžu, aby tomu tak nebylo,“ prohlásila, sklonila se a vášnivě ho políbila. Harry se za stálého líbání nadzvedl a stáhl ji pod sebe. Ginny mu vjela rukama do vlasů a lačně mu oplácela polibky. Sundal ji bradavický hábit, odhodil ho a přetáhl ji přes hlavu bílou halenku. Usmála se, udělala to samé s jeho hábitem a začala mu rozpínat knoflíčky na košili, kterou poté odhodila ke krbu. Harry jí mezitím líbal na krk a rozepínal krajkovou podprsenku. „Přemísti nás,“ šeptla mu svůdně do ucha a jemně ho poté kousla do lalůčku. Harry zasténal a provedl to, co si přála, a vzápětí se ocitli na jejich posteli s nebesy. Ginny ho nedočkavě zbavila zbytku oblečení a on ji také. Hladově ji políbil, míříce svými polibky níž a níž. Slastně přivřela oči a užívala si do sytosti každého Harryho dotyku na její nahé kůži. „Darku, prosím,“ uniklo ji vzrušeně z úst. Harry se uličnicky usmál, políbil ji letmo na ústa a chystal se, že ji dopřeje tu euforii, ale najednou se zarazil a odtáhl se od ní. „Miláčku, co se děje?“ ozvala se Ginny zamračeně, jakmile popadla dech. „Mám takový divný pocit, že se stalo něco velmi zlého,“ odpověděl ji zmateně, „ty to necítíš?“ „Ne,“ zavrtěla hlavou a přisunula se k němu, „to se ti určitě jenom zdá,“ chlácholila ho, „uvidíš, že to za chvíli vyprchá,“ usmála se a políbila ho. To, doufám. Pomyslel si Harry a začal se jí opět věnovat. * Harry pomalu otevřel oči a posadil se. Podíval se vedle sebe, ale Ginny tam už nebyla. Poté uslyšel zvuk puštěné sprchy a usmál se. Přemístil se za ní do koupelny, kde se k ní potichu přikradl a políbil ji na krk. „Darku,“ šeptla s úsměvem a otočila se k němu. Harry si ji k sobě láskyplně přitáhl a zavřel spokojeně oči, nevnímaje na něj dopadající kapky. Ginny se pro sebe vítězně zazubila. Ach, Darku. Samozřejmě, že jsem to také cítila, ale proč bych ti to potvrzovala? Začal by ses totiž hned pídit po příčině, proč se tak cítíš, a to já nechci! Jenom by tě to zdrželo na tvé cestě k dosáhnutí postu Pána zla! Ale jak vidím, úspěšně jsem docílila, abys na ten pocit zapomněl. Pomyslela si potěšeně. A stejně tak dokáži, že přestaneš trvat na tom, že tu chamraď ochráníš! Protože ty jsi předurčen vládnout a ne zachraňovat! Jsi Zmijozel, můj budoucí manžel, kterého nade všechno miluji, a udělám všechno proto, aby ses stal Pánem zla, neboť jenom tak budeš moct být šťastný, aniž by tě někdo stále omezoval v používání svých schopností, a já budu navždy stát po tvém boku! Rozhodla se pevně a něžně ho pohladila ho po tváři. Harry otevřel oči a usmál se na ni. „Copak?“ „Já jen, že mám strašný hlad,“ rozesmála se rozpustile. „A víš, že já taky?“ podotkl, mávl rukou, aby zastavil vodu a přivolal dva černé saténové župany, z nichž jeden podal Ginny. Když si je oblékli, vstoupili do obýváku, kde místo pohovky s křesly stál mahagonový stůl se zmijozelskými znaky po stranách a honosně vypadající polstrované židle. Na stole se vyjímalo spousta lahodných jídel spolu s dvěmi láhvemi Voldemortova vína. Harry gentlemansky pomohl Ginny se posadit a sám zaujal místo naproti ní. Mávl rukou a křišťálové poháry se samy naplnily krvavě rudou tekutinou. Ginny zvedla, stejně jako Harry, své víno, a zářivě se na něj usmála. „Na naši lásku,“ pronesl Harry, přiťukl si s ní a poté se napil, „tohle mi vážně chybělo,“ zasmál se a vypil celý obsah. „Dobrou chuť,“ popřála mu Ginny a začala jíst. Během oběda usměvavě pozorovala, jak s každým douškem, který Harry vypil, mu v očích vesele zaplápolaly plameny. Ona samotná taktéž pila ze svého poháru, ale nepůsobila to na ni tak moc jako na Harryho, u kterého toto víno vždycky odstraňovalo veškeré zábrany, i přesto ale pociťovala, že za chvíli už bude mít dost. „Bylo to vynikající,“ pochválil Harry jídlo nadšeně a spolu s Ginny vstal, ale vzápětí se oba dva ocitli na zem a rozesmáli se, „tohle víno by měl otec používat proti Řádu, aspoň by rychleji vyhrál,“ poznamenal mezi smíchem. Ginny se ještě více rozesmála, ale poté ji napadla ďábelská myšlenka. „Dovol mi pomstít se Lestrangerové za to, jak na mě byla drzá,“ udělala na něj psí oči, u nichž věděla, že na něj zabírají, a vzala svou hůlku, ležící předtím na konferenčním stolku. „Jak si přeješ, zlato,“ zasmál se pobaveně, přivolal si novou láhev, napil se z ní a poté se s Ginny přemístil do mučírny. „Díky,“ vášnivě ho políbila, poté mu vzala z ruky láhev a hltavě se z ní napila. Harry se na ni dychtivě díval a poté mávl rukou, aby k nim přemístil Bellatrix. Ze země hned poté vyšlehly plameny, ze kterých doslova vypadla Siriusova zlá sestřenice. Dezorientovaně se rozhlédla po místnosti, přeletěla přes různé mučící nástroje, až nakonec vytřeštila oči na dvojici snoubenců, majících na sobě jen župan, více odhalující než zakrývající jejich části těla, a láhví v Ginnyině ruce. „Proč…proč,“ polkla, zíraje upřeně na Harryho, „proč tu jsem?“ „Abych se ti pomstila,“ odpověděla jí Ginny chladně, „a přestaň se na něj tak dívat!“ vykřikla rozzuřeně. „Ale-“ „Žádné ale! Už nechci od tebe slyšet ani jediné slovo!“ okřikla ji, „i jenom tvá existence mě neuvěřitelně uráží!“ dívala se na ni vražedně. Bellatrix začala zachvacovat panika, i když totiž byla velmi dlouhou dobu skvělá a věrná Smrtijedka, odpovědná za vykonání mnoha masových vražd, kterými si zasloužila aspoň malinkou úctu v pánových očích, věděla, že nyní jí to není nic platné, neboť dívka, stojící s nenávistí v očích před ní má respekt jejího pána, a co bylo horší je snoubenkou i toho krvežíznivého nelítostného mladíka, z dvou velmi mocných rodů, jenž ji hned na první pohled učaroval. Harry, stojící stále vedle Ginny, tuto scénu udiveně sledoval, ale zároveň se mu velmi líbilo chování jeho snoubenky. Převzal od ní láhev a s očekáváním se na ni díval. „Crucio!“ vykřikla Ginny rozhodně a usměvavě pozorovala, jak se Bellatrix svíjí a řve bolestí pod náporem tisíců miniaturních jehliček. Harry si vykouzlil křeslo a s úsměvem se do něj posadil, neustále visíc pohledem na své dívce. Po pár minutách Ginny ukončila mučící kletbu a kouzlem přenesla zničenou Smrtijedku na skřipec. Otočila se na Harryho a něco mu zašeptala do ucha. Mladík se zlomyslně usmál, vstal a přešel k Lestrangerové. Přivázal ji ruce a nohy k mučícímu nástroji a strhl z ní všechno oblečení. Bella se na něj s hrůzou v očích podívala. „Mě se na rozdíl od mé milované bát nemusíš,“ ujistil ji škodolibě, ale poté se k ní nahnul a vášnivě ji políbil, až se jí úžasem rozšířily zorničky. „Darku!“ varovala ho Ginny naštvaně, když spatřila, že si to příliš užívá. Jmenovaný se od zajatkyně poté odtrhl, napil se a chladně se rozesmál. Ginny ho zarazila hladových polibkem a následně poté zamířila znovu na Bellu, konsternovanou Harryho chováním. „Lentes maniobrabilidad! Crucio!“ zakřičela. Hned poté Smrtijedka ucítila nesnesitelnou bolest způsobenou sloučením bolesti z natahování na skřipci a Cruciem. Za jejího uši rvoucího křiku, ji unikalo z očí spousta slz. Harry si všiml, jak si to Ginny nesmírně užívá, a musel se sám pro sebe usmát. Bude z ní vynikající Paní zla! „Finite incantatem,“ přerušila její utrpení po chvíli a kývla na Harryho. „Ty jsi ale zlá,“ zasmál se a přešel znovu k Belle. „Pro… prosím, ne…nech m… mě,“ vymáčkla ze sebe z posledních sil. Harry se otočil na Ginny s pozvednutým obočím. Ta si jenom pohrdlivě odfrkla a sundala Harrymu župan, za což si vysloužila jeho rozzuřený pohled. „Podívej se na něj!“ přikázala jí chladně. „Ne… nechci,“ šeptla slabě a zavřela pevně oči. „Tak ty nechceš, jo?“ zeptala se rozzuřeně, „tak ať je po tvém! Avada-“ „Ginny, tady ne-“ „Kedavra!“ dořekla a se zadostiučiněním sledovala zelený paprsek, jak se jí vpíjí do těla, a její poslední vydechnutí. Vzápětí se však celým Voldemortovým sídlem rozezněl ostrý vysoký tón. „Ale ne!“ vydechl Harry, nechal zmizet láhev, rychle se oblékl a postavil se před Ginny. „Co se-“ Nedořekla, neboť se do mučírny přemístilo několik Smrtijedů, v čele s Voldemortem. Pán zla bleskově prohlédl svýma slídivýma očima celou místnost, až se zastavil na Harrym s Ginny. Vytáhl hůlku, mávl s ní a srazil oba dva bolestivě na kolena, až dívka vykřikla.