,,To je neuvěřitelné!“ rozčilovala se Lizzie. ,,Vy narušíte úkol a dostanete za to padesát bodů pro Nebelvír!“ Všichni právě seděli ve společenské místnosti různě rozsazení. Lizzie seděla v jednom křesle, nohy měla na opěradle pro ruce, a jak se rozvášnila, máchala všemi svými končetinami, až museli ti, co seděli poblíž, uhýbat. ,,Udělali jsme dobrou věc!“ hájil je Ron. ,,Ty mlč, blbečku,“ umlčela ho. ,,Ale no tak! Můžeme se prosím udržet mimo bitevní pole?“ snažila se je uklidnit Hermiona. ,,Přijde ti to fér? Oni dostanou odměnu a já trest se Srabusem.“ ,,Udělala jsi mnohem horší věc než oni,“ připomněla jí. ,,I ty? I ty jsi na jejich straně? To není možné!“ George si najednou na něco vzpomněl. ,,Lizzie, nemáš mít teď někdy ten trest?“ Lizzie se podívala na hodinky a tak ji to vyděsilo, že spadla z křesla. ,,Sakra!“ zaklela, když se postavila na nohy. ,,A kdy ho vůbec máš mít?“ zeptal se jí Ron. ,,Za šest minut,“ odpověděla mu s nevinným úsměvem a tryskem se vydala k portrétu. Proběhla hradem do sklepení, jako by jí hořelo za patama. Cestou málem porazila profesora Kratiknota, Malfoye i Brumbála. Ke kabinetu dorazila naprosto udýchaná. Tenhle pohled Snapovi ale dopřát nechtěla. Podívala se na hodinky. Zbývalo jí sedmnáct sekund. Upravila si hábit, popravila cop, ze kterého moc nezbývalo, zaklepala a přesně s úderem páté vešla s naprosto vyrovnaným výrazem dovnitř. ,,Dobrý večer,“ pozdravila ho s kamennou tváří. ,,Dobrý,“ oplatil jí opovržlivě. ,,Čím začneme?“ ,,Co ten spěch? Vy se na to nějak těšíte.“ ,,To ne. Ovšem máme jen pět hodin a já bych nerada nechala něco nedodělaného, pane profesore,“ dodala posměšně. Snape ale jakoby to neslyšel. ,,Původně jsem vám chtěl nechat přepsat kartotéku pana Filche. Je tu už dlouho a některé pergameny jsou vážně v hrozném stavu.“ ,,Předpokládám, že jste ale přišel na něco, co se mi bude hnusit víc. Nemýlím se?“ ,,To, jestli se vám trest hnusí, s tím nemá nic společného. Koneckonců tu nejsme proto, abychom vás hnusili.“ Ne? A vy to tak pěkně zvládáte. ,,Jsme tu proto, abyste pomohla škole a ta měla pocit, tedy po nějaké době, že už jste byla dostatečně potrestána za ten ohavný a podlý čin.“ Lizzie vyprskla smíchy. ,,Ohavný čin? Ukradla jsem vám spodky. Už se z toho vzpamatujte. Pro mě to bylo horší než pro vás.“ Snape vypadal, že každou chvíli exploduje. ,,Slečno Potterová, ujišťuji vás, že to nebyl nejhorší zážitek ve vašem životě. Slibuji vám, že až z téhle školy budete odcházet, bude váš život plný hrůz, které jste ještě nezažila. A hádejte, který den se všechny odehrají?“ ,,V pondělí?“ tipla si nevinně. To už bylo na Snapa moc. ,,A dost! Okamžitě posaďte ten svůj namachrovaný zadek na židli a koukejte si máknout! Do desíti mi každý lektvar přelijete do nové lahvičky a bezchybně je popíšete. A hůlku nechci ani vidět!“ ,,Takže ji můžu použít, když se budete zrovna dívat jinam?“ ,,Dejte se do práce. HNED!“ ,,Co myslíte, že musí Lizzie dělat?“ uvažoval Lee. ,,Nejspíš jí dal něco drhnout,“ prohlásil klidně George. ,,Pitomý hrad!“ zoufala si Hermiona. Slíbila profesorce McGonagallové, že donese Snapovi pergamen se vzkazem, ale už toho litovala. Ve sklepení byla zima jako na Sibiři. Došla ke Snapovu kabinetu a hle, koho tam uviděla, jak se dívá klíčovou dírkou. Malfoye. ,,Ty ses teď dal na šmírování?“ zeptala se ho trochu hlasitěji, než obvykle mluvila. Doufala, že by ji profesor mohl zaslechnout. ,,Grangerová!“ vyděsil se. ,,Proč se proboha tak plížíš? Jeden by z tebe málem dostal infarkt.“ ,,Jo, sliby, sliby.“ ,,Z jakého důvodu si tu hraješ na Smrtonoše? Ti svoji práci zvládají obstojně.“ ,,Neříkej mi, že na něj taky věříš. To jsou všichni kouzelníci tak trapně pověrčiví?“ ,,Že ty hledáš mě?“ usmál se. ,,Tvoje sebevědomí vážně dosahuje závratných výšek.“ ,,Tak proč bys tu jinak byla?“ ,,Vidíš tenhle pergamen. Je od McGonagallové pro Snapa. Je to šok? Něco se netočí kolem tebe. Utíkej se s tím srovnat. Moc tě prosím, udělej to někde hodně daleko odsud,“ řekla mu a rukou naznačila, že to má být někde za rohem, kousek od kterého stáli. ,,Já ti stejně nevěřím.“ ,,Jak zdrcující.“ ,,Může to být jen obyčejný kousek pergamenu, který sis vzala jako výmluvu.“ ,,Jsi ubohý, až je to trapné,“ řekla mu a zaklepala na dveře. Lizzie z práce vyrušilo zaklepání. ,,Nezastavujte se! Pracujte dál. Jdu otevřít,“ řekl a přešel ke dveřím, které následně opravdu otevřel. Naštěstí měla Lizzie skvělý výhled. ,,Dobrý večer. Co tu děláte, slečno Grangerová?“ ,,Profesorka McGonagallová vám posílá tenhle vzkaz,“ řekla a podala mu ho. Snape si ho v rychlosti přečetl. ,,Počkejte tady. Napíšu jí odpověď a vy ji pak profesorce odnesete,“ rozkázal jí. Hermiona přikývla, i když jí bylo jasné, že její souhlas je to poslední, co ho zajímá. Profesor se chtěl otočit a jít ke stolu, když vtom si všiml Malfoye. ,,A co tu dělá pan Malfoy?“ ,,Jenom otravuje,“ odpověděla mu naštvaně Hermiona. Snape o krok odstoupil, chvíli si ji měřil, až si připadala trapně a nakonec řekl: ,,Nevidím jediný důvod, proč by to dělal.“ Hermiona zrudla jak rajče. Najednou za sebou profesor uslyšel zvuk rozbíjejícího se skla. Prudce se otočil. Na zemi ležela rozbitá lahvička a vytékal z ní jeden z jeho nejcennějších lektvarů. ,,Ups! To vyklouzlo,“ řekla Lizzie bez sebemenší známky lítosti. Naopak, ta spokojenost na ní byla velmi očividná. ,,Já bych to spravila, ale vy jste mi zakázal používat hůlku,“ vysvětlila mu rádoby omluvně. ,,To je toho,“ krotil Malfoy hlavou. ,,Ukažte, já to udělám.“ ,,Okamžitě schovejte tu hůlku, pane Malfoyi. Tenhle lektvar je velmi citlivý, co se týče kouzel. Jedno Reparo a seškrabovali by nás ze stěny,“ zastavil ho. Profesor rychle naškrábal profesorce vzkaz, zapečetil ho a vrazil Hermioně do ruky. ,,Můžete jít.“ Hermiona využila toho, že chtěl očividně ještě něco Malfoyovi, a šla pryč, aby se ho aspoň pro dnešek zbavila. ,,A co chcete vy?“ ,,Já nic. Jen jsem šel zrovna náhodou kolem.“ ,,Tak v té cestě pokračujte. Nashledanou,“ řekl a zabouchl za ním dveře. ,,Vy, slečno Potterová, si vezměte rukavice z dračí kůže a okamžitě to tu ukliďte,“ řekl nebezpečným hlasem. ,,Asi to bude šokující, ale nepočítala jsem, že něco rozbiju. Nemám je s sebou,“ vysvětlila mu. ,,Jistě, nepočíla. Jedny by měly být ve skříni.“ ,,Páni! Grangerová, ty chodíš rychle.“ ,,Ale ne!“ vykřikla Hermiona. Honem se otočila. Ano, zase Malfoy. ,,Ahoj,“ usmál se provokativně. ,,Ty mi to děláš naschvál. Chceš mě prostě dostat k Mungovi, že mám pravdu?“ ,,Nehysterči. Jen jsem myslel, že máme co probírat.“ ,,Ne, nemáme. Vždyť ono ani žádné my není a nikdy nebylo. Jak jsi říkal. Byla to sranda. Ale už přestala být vtipná,“ dodala cynicky. ,,Já na tebe mám vážně vliv,“ usmál se. Hermiona zakroutila hlavou a znovu se vydala na cestu k profesorce. Malfoy se ale nenechal jen tak odbýt a šel s ní. ,,Nemůžeš si prostě najít nějakou gumu ze Zmijozelu a mně dát pokoj. Oba bychom měli život jednodušší.“ ,,Ono to není ono, když mi holka nenadává do ubožáků. Celé to pak postrádá to něco,“ vysvětloval jí za chůze. Hermiona jen celou dobu obracela oči v sloup. ,,Máš tam v oku nějaký tik,“ upozornil ji, zatímco si vzadu trošku načechral vlasy. Hermiona na něj znechuceně pohlédla. ,,Ten gel, nebo co to používáš, už ti dobře leze na mozek.“ ,,Proč se prostě nedáš ukecat?“ ignoroval její poznámku. ,,Chodím přece s Viktorem. To je těžká odpověď. Chodím s Viktorem Krumem a nechci Malfoye,“ předstírala moment přemýšlení. ,,Klidně se vsadím, že jsem mnohem originálnější než on,“ navrhl jí a postavil se před ni s nataženou rukou. ,,Nejsi,“ řekla mu tónem ,,jsi idiot“. ,,Tak se vsaď,“ přemlouval ji a rozhodně neztrácel úsměv. ,,Nech mě přemýšlet...hmmm...ne! Proč bych to dělala?“ ,,Aby sis pak mohla vybrat toho lepšího.“ ,,Já už vybráno mám. Dovolíš?“ ,,Když vyhraješ, udělám cokoliv si řekneš?“ zkoušel ji přemluvit. Hermiona se naklonila, až měli obličeje úplně na sobě, a zašeptala mu do ucha: ,,Zapomeň.“ Následně ho obešla a šla pryč. Draco už za ní nešel, ale dokud byl v doslechu, zavolal na ni: ,,Já to ale stejně udělám!“ ,,Hotovo, pane profesore. Tak já jdu pokračovat v tom přelévání.“ ,,Ne,“ zastavil ji. ,,Cože?“ nechápala. ,,Seberte si své věci a vypadněte z mého kabinetu.“ ,,Ale máme ještě asi dvě hodiny trestu,“ odporovala. ,,Už vás nenechám zničit další mou práci. Pro dnešek končíme. Na příště pro vás vymyslím něco vhodnějšího,“ zavrčel. ,,Ale ještě není deset hodin. Měli bychom dodržovat to, co bylo –“ ,,VEN!“ Lizzie okamžitě vystřelila pryč. Když ale zavřela dveře, rozmyslela si to a ještě strčila hlavu dovnitř. ,,Tak zase za týden, pane profesore. Nebo vlastně už v pondělí na hodině,“ usmála se. Pak ale dveře rychle zase zavřela. Jinak by ji totiž trefila nádoba s žábou v láku, kterou po ní profesor mrštil.