Když se ráno Sandra probudila, stále ještě byla dost vystrašená. Snažila
se to však skrýt. Uměla se dobře přetvařovat, ovšem Lily, která jí znala
velice dobře, přece jen poznala, že něco není v pořádku. Na nic se ale
zatím neptala.
Po důkladné ranní hygieně se vydaly na snídani. Cestu jim však zkřížili
Pobertové, kteří jako obvykle šikanovali Severuse Snapea. Ovšem Petr a
Remus se nezapojovali, stáli jen bez hnutí v koutě, odkud to všechno
pozorovali. Petrův pohled byl obdivný, zatímco Remus se snažil vymyslet
nějaký způsob, jak to zarazit. Sirius s Jamesem si ale to pořádně
užívali. Severus se už válel po zemi s roztrženým rtem. V jeho očích se
zračil vztek a odhodlání, zřejmě se nehodlal tak snadno vzdát. Sandra a
Lily to však nenechali jen tak.
„Co si myslíte že děláte,“ vřískla Lily až se to chodbou rozléhalo.
„Hoď se do klidu Evansová,“ opáčil Sirius a opřel se kamennou zeď.
„Ty se zklidni Blacku a nech si svý keci, pro svou máti,“ řekla Sandra
ledově.
„S tebou nikdo nemluví Potterová,“ zamračil se Sirius.
„Pottere, už jsem ti jednou říkala, ať ho necháš bejt!“ křikla znovu Lily.
„Nemám za potřebí, aby se mě nějaká mudlovská šmejdka zastávala,“ ozval
se Severus.
„Co jsi to řekl, Srabusi? Omluv se jí, ale okamžitě!“ zahřměl James.
„Proč bych to dělal?“ ušklíbl se Severus. „Neřekl jsem nic co by nebyla
pravda.“
„Odvolej to!“procedil James skrz zuby a pozvedl hůlku, kterou sklonil,
když Lily poprvé zakročila.
„Jamesi, ne!“ křikla Lily.
„Až se ti omluví,“ řekl James a s hůlkou stále namířenou na Snapea.
Všichni ostatní je bez hnutí pozorovali.
„Já se nebudu tý mudlovský šmejdce omlouvat,“ odsekl Snape. James už se
rozmachoval hůlkou, ale vtom mu Lily skočila kolem krku a políbila ho.
Ten okamžitě pustil hůlku a přitáhl si k tělu. Avšak Lily se mu vytrhla a
utíkala chodbou zpět do Nebelvírské věže. James tam stál jako opařený.
„Tak se ti to konečně povedlo, brácho,“ nadhodil Sirius zvesela.
„No asi fakt,“ přitakal James stále ohromený tou nenadálou událostí na
kterou čekal celých sedm let.
„Ale proč utekla?“ nechápal Sirius.
„Bože ty jsi tupec, Blacku,“ prohlásila Sandra a rozeběhla se chodbou za
Lily.

Našla jí jak sedí v ložnici s hlavou v dlaních.
„Sandro co jsem to udělala?“ ptala se Lily, když ji slyšela přicházet.
„Já….nechtěla jsem ho políbit, ale přišlo mi to jako jediná možnost, jak
ho přimět, aby nechal Snapea na pokoji. Byl by schopný mu něco udělat.“
„Neřeš to, Lily. Já bych na tvým místě udělala to samý,“ prohlásila
Sandra.
„I Kdyby to byl Black?“ otázala se Lily.
„No…..Black by byl výjimka,“ přiznala.
„Tak vidíš, vždyť já se teď před Potterem nemůžu ani ukázat,“ zaklela
Lily. „Celý ty roky odmítání a teď ho tady jen tak políbím na chodbě.
Díky Bohu, že tam nikdo kromě nás nebyl. Nejhorší je, že si teď bude
dělat falešný neděje, že se mezi námi něco změnilo.“
„A ne snad?“
„Ne,“ odsekla ostře. „Nic se nezměnilo a Potter mě zase bude zvát na
rande. Sandro, ty jsi na tohle expert, poraď mi prosím tě,“ prosila Lily.
„Já a expert? Neznamená, že když střídám kluky víc než ty, tak že jsem
expert. Já si myslim, že si James opravdu bude domnívat, že se něco
změnilo. A pokud je tedy vše při starém, tak bych dělala, že se nic
nestalo,“ odpověděla Sandra.
„To jako myslíš vážně?“
„Naprosto, dělej prostě jakoby nic a když bude hodně dolejzat, tak mu to
řekni na rovinu, ale ne zas moc ostře. Sice se nezdá, ale hodně by mu to
ublížilo,“ poznamenala Sandra.
„Sandy, ty jsi poklad. Lepší kamarádku jsem si vážně nemohla přát,“
prohlásila Lily a objala ji.
„Ale, ale, abys mě nepřechválila,“ namítla Sandra, když ji Lily pustila.
„No tak jdeme na snídani, ne? Ještě to stihneme,“ popoháněla ji Lily.
Poměrně urychlená snídaně se obešla bez zvláštních událostí, poněvadž
Pobertové už tam nebyli. Problém však nastal, když se dívky ocitly ve
třídě. Naštěstí zazvonilo. Do třídy vešel profesor Staronson. Hodina
pokračovala dosti nudnou teorií o ďasovcích. Najednou, zrovna když se
profesor otočil, připlachtila k Lily vlaštovka z papíru. Lily ji pomalu
rozbalila Uvnitř stálo: „Miluju tě, James.“
Otočila se na něj. Usmál se na ní tím nejhezčím úsměvem, který dokázal
vykouzlit. Lily po něm jen hodila ošklivý pohled, otočila se zpět a dál
si zapisovala látku.
„Co to s tou Evansovou je?“ ptal se šeptem Jemes svého kamaráda. „Ráno mě
sama políbí a teď se tváří jako bych jí k tomu donutil,“ vzekal se.
„Tak to ti neporadim. Evansová a tvoje sestřenka jsou jediný dvě holky,
který nemám omotaný kolem prstu, takže ti nepomůžu,“ přiznal Sirius.
„A nemohl by sis něco začít se Sandrou a pak se jí náhodou zeptat na
Lily?“ zeptal se James zoufale.
„No to teda nemohl, Sandra je ta nejprotivnější holka co znám. S tou
nechci nikdy nic mít. Lepší se od ní držet dál,“ prskal Sirus.
„No tak jsem to zkusil, no.“
„Řekni si klidně jakoukoli jinou holku, ale tvoji sestřenici do toho
netahej.“
„No to se ti řekne, jenže Lily má jenom jednu kamarádku, který všechno
říká. A tou je Sandra,“protestoval James.
„Tak to pro tebe nemůžu nic…………..“
„Pánové neruším vás?“ přerušil jejich rozhovor profesor Staronson.
„Odebírám Nebelvíru deset bodů.“ Všichni Nebelvírští hodili na kluky
zlostné pohledy. Zbytek hodiny strávili James a Sirius utopení ve
vlastních myšlenkách. Oba mysleli na dívku, ovšem každý ze zcela jiného
důvodu. James byl zamilovaný do Lily a snažil se vymyslet něco, aby ho
začala mít ráda. Jednoduše to dělal pro lásku. Zato černé srdce Siriusovo
myslelo pouze na sebe, přemýšlel totiž o tom, jak sbalí svou další oběť.
Jen si sní užije a pak ji odkopne jako ty předchozí. Zkrátka si u něj
holky podávají dveře.

„Konečně po škole, už jsem myslela, že tam usnu!“ stěžovala si Lily o
několik hodin později, když seděli ve společenské místnosti
„Ale neřikej, viděla jsem, jak si se o kouzelných tvorech na Jamese
otáčela,“ provokovala Sandra.
„A co bys asi tak udělala ty, kdyby ti poslal tohle?“ vytáhla za kapsy
kalhot zmuchlaný papír od Jamese a ukázala jí ho.
„To je roztomilý,“ rozplývala se Sandra. „Vidíš, já ti říkala, že tě
miluje.“
„Jenže já ne,“ odsekla Lily.
„Lilienko, nebuď protivná.“ Lily na ni jen hodila naštvaný pohled, tohle
oslovení nesnášela. „No tak Lily, nebuď tak tvrdohlavá. Zkus mu dát
šanci. Vždyť, kterej kluk by ti tohle napsal,“ ukázala na papír. „Black
určitě ne.“
„Ale stejně, já ho nesnáším, takže si nějakýma psaníčkama nepomůže,“
zamračila se Lily a zastrčila papír zpátky do kapsy.
„To si jenom namlouváš,“ řekla Sandra neústupně a zašklebila se na ni.
„Cože? Já si nic nenamlouvám,“ odsekla Lily nabručeně.
„Mám nápad,“ vykřikla Sandra znenadání.
„Tak to mám strach,“ ušklíbla se Lily, jako by se předchozí neshodu už si
ani nevzpomněla.
„Hele nech si to,“ odsekla. „Tak chceš to slyšet nebo ne?“
„Jasně, že to chci slyšet!“
„Mám pro tebe takovej návrh, ale nebude se ti to líbit,“ řekla Sandra
tajemně.
„To je jedno, když už jsi to nakousla, tak to dopověz,“ pobízela ji Lily.
„Je to taková nabídka,“ prodlužovala to Sandra.
„No tak už mi to řekni,“ žadonila Lily.
„Jestli dáš alespoň jednou Jamesovi šanci a půjdeš s ním na rande, tak já
potom pozvu na rande jakéhokoliv kluka ze školy.
„Jakéhokoliv?“ ověřovala si Lily.
„Naprosto, klidně někoho z Mrzimoru,“ dosvědčila.
„Takže já ukážu na nějakého kluka a pokud ty ho zvládneš pozvat na rade,
tak já budu muset jít s Potterem, ale pokud ne, tak-“
„To se nestane,“ ujišťovala ji Sandra sebevědomě.
„Tak dobře,“ připustila Lily i když nerada.
„Přijímáš?“ zeptala se Sandra nevěřícně.
„Ano přijímám.“
„Takže kdo to bude?“ zeptala se Sandra radostně, protože o svém šarmu ani
v nejmenším nepochybovala a byla si téměř jistá, že vybraný kluk nabídku
neodmítne a James dostane konečně šanci.
„Black.“ vytrhla ji Lily ze zamyšlení.
„Kde?“ zahrozila se Sandra a začala se zmateně rozhlížet kolem sebe. Ve
společenské místnosti však bylojen několik třeťáků, kteří hráli Řachavého
Petra.
„Nikde,“ usmála se Lily.
„Tak co blázníš? Takhle mě děsit,“ uklidnila se Sandra.
„Ale já tě neupozorňovala, že je nablízku, já to oznamovala, kdo bude
tvůj vyvolený,“ řekla Lily klidně a roztáhla ústa ještě do širšího úsměvu.
„CO?!“ zhrozila se Sandra. „To ne, to mi nemůžeš udělat!“ škemrala.
„Ale vždyť ho nemusíš zvát,“ usmála se Lily škodolibě.
„Lily vyber kohokoliv jiného, klidně Snapea, ale Blacka ne,“ žadonila
Sandra přiškrceným hlasem.
„Ale ty jsi řekla, že to může být kdokoliv, takže jsem ti vybrala
Blacka.“ Lily už se v duchu radovala, jak nad Sandrou vyzrála. „Jestli
chceš, můžeme tu sázku zrušit.“
„Tak to ne, já to nějak zvládnu,“ ujišťovala Sandra zároveň i sama sebe.
„Takže platí?“ nastavila jí Sandra dlaň.
„Platí.“ Podaly si ruce a

Ten večer Sandra ještě dlouho do noci přemýšlela, jak to vlastně všechno
udělá.