"Jdeme za nima?" zeptala se Lily nedůvěřivě, ale v očích se jí ďábelsky zablesklo. "To si piš," přisvědčila Sandra a vstala. Rychle přešla ke skříni a začala z ní vytahovat černý kabát a nebelvírskou šálu. Lily se na ní jen nechápavě podívala. "Co to děláš?" zeptal se s nakrčeným čelem, jak se snažila přijít proč. "Oblékám se, co bych dělala," odbyla ji Sandra a pokračovala ve strojení. Lily stále nechápala. "No co tam tak sedíš? Ven si přece něco na sebe, vždyť tam venku zmrzneš," popoháněla ji Sandra. " Já myslela, že se tam jde chodbou." "No to jo, ale přijdeme do sklepa Medového ráje, jak potom chceš přejít polovinu Prasinek jen v tričku," konstatovala Sandra a otočila oči v sloup. "Tak to jsi mi neřekla, takže přestaň dělat chytrou," zahrála si Lily na uraženou. "Lilynko, jestli tam nechceš, nemusíme tam chodit," mluvila s ní jako s malým dítětem "Potterová, neštvi mě," osopila se na Lily, ale vzápětí se rozesmála. "Evasnová, já ti nic nedělám." Sandra už stála u dveří ustrojená a teď jen sledovala svou kamarádku, jak se pomalu zvedá a pomalu se sune ke kufru, aby si na sebe taky mohla hodit nějakou tu zimní bundu. "Jestli to půjde dál takovýmhle tempem, tak nám vypijí všechno ohnivou whisky," zažertovala Sandra, ale Lily se zarazila. "Oni pijí ohnivou whisky?" zeptala se nevěřícně a vyvalila na Sandru ty své smaragdové oči. "A to sis jako myslela, že chodí tajně do Prasinek jen na máslový ležák?" Teď zase vyvalila oči Sandra na Lily, která mírně zrudla. "Budu tě muset ve společnosti bratránka nechávat trochu častěji, potřebovala bys vrátit do reality. Tahle generace je zkažená, Lily." "Tak dobře, když jí pijí, tak fajn, ale určitě se ještě nikdy neopili, teda alespoň James ne," pokračovala Lily ve své naivní představě. Sandra se ušklíbla. Moc dobře si vzpomínala ne ten incident z prázdnin… …Šla po chodbě v horním patře směrem k Jemsovu pokoji, odkud se už notnou chvíli ozývaly salvy smíchu a do toho hlasitá hudba. Čím blíž byla pokoji s plakátem Kudleyských kanonýrů, tím byl hluk hlasitější. Zaklepala, ale nikdo nereagoval. Teď už na dveře zabušila. Křik zevnitř utichl. "Neklepal někdo?" ozval se někdo zpoza dveří a za okamžik už se rozlétly dveře, ve kterých stál Sirius s lahví piva v ruce a veselým úsměvem na tváři. Sandra něho jen chvíli překvapeně zírala a pak se rozhlédla po pokoji. Na Jemsově posteli seděl značně opilý Remus, třímajíce sklenku čehosi, co vypadalo jako víno. A uprostřed toho všeho na zemi ležel James okolo něho se váleli flašky od všeho možného. Tvářil se už taky značně podnapile a jako ostatní se šťastně usmíval. "No tak nestůj tady," probral jí ze zkoumání pokoje Black. "Pojď přece dovnitř." "Ne, díky, jen jsem se vás chtěla zeptat, jestli byste to rádio nemohli trochu ztlumit, nemůžu spát," odůvodnila svou návštěvu. "Ale, proč bys už chudila spát?" usmál se na ní Sirius sladce, přičemž si pořádně loknul z lahve. "Jen pojď," a postrčil ji svou silnou paží do pokoje. Pak za ní hlasitě přibouchl dveře. ¨ "Na," podával jí James z leže plechovku. "Ne díky," zatvářila se Sandra kysele. "Kde je Petr?" "Zvrací," řekl Remus a Sirius se štěkavě rozesmál… "Kam jdete?" vtáhl Sandr zpět do současnosti hlas její spolubydlící Margharety. "Na výlet," odsekla Lily a táhla Sandru za šálu ven z ložnice. "Au, Lily, vždyť mě uškrtíš!" zachraplala Sandra a snažila se vymanit šálu Lily z ruky. Ta ji však nepustila, dokud ji nedotáhla na liduprázdnou chodbu, před portrétem buclaté dámy. "Tak kudy?" zeptala se Lily dychtivě. "Počkej přece trochu, ráda bych se nadechla," řekla Sandra a mnula si krk. "Tak fajn, pojď za mnou," ujala se Sandra role navigátorky a rozhodně vykročila vpravo k soše obrovského okřídleného lva. -------------------- "No tak Sandy, vždyť ty vůbec nevíš, kde ta tajná chodba je," stěžovala si Lily, když už přes čtvrt hodiny bloudily po hradě. "Ale já to vim, jen se nemůžu vzpomenout," zamračila se Sandra a přiložila si prsty ke spánkům a přivřela oči. Snažila se rozpomenout, kudy tehdy se Siriusem šla. Chvíli tam jen tak stály, pak Sandra radostí zavýskla. "Už to mám." "Tak kudy?" zeptala se Lily značně znuděně a rozepínala si kabát, protože jí začínalo být poněkud teplo. "Už jsme blízko, vchod do té chodby je za sochou jednooké čarodějnice," konstatovala Sandra hlasem, že je sama se sebou spokojená. Pomalu se otočila a vyrazila opačným směrem. Lily ji okamžitě následovala a po pár minutách došli k soše odpudivé čarodějnice, která na ně zvědavě poulila své jediné oko. "Pojď," zavelela Sandra. Za chvíli už procházely chodbou za svitu svých hůlek a potichu si povídaly. "Za jak dlouho už tam budeme?" zeptala se Lily otráveně, zrovna když dorazily ke kamenným schodům vedoucím asi pět stop nahoru. Sandra se na Lily jen výmluvně podívala a začala potichu našlapovat po ošlapaných stupních. Vystoupila až na schod, kam jí to strop chodby dovoloval. Natočila hlavu na stranu a přitiskla ucho ke kamenné dlaždici. "Co to děláš?" otázala se Lily tlumeně a začala vystupovat za svou kamarádkou. "Psst," zasyčela Sandra a přiložila si prst k ústům na znamení ticha. "Takže je to dohromady 360 krabic, souhlasí to?" ozval se hlas ze skladu nad chodbou. "Ano, takže tady máte těch 6700 galeonů," odpověděl mu kdosi druhý. Vzápětí se ozvalo dvojité dupání do schodů a za několik málo okamžiků se rozhostilo hrobové ticho. Sandra zůstala ještě chvíli stát bez pohnutí, pak však zhasla hůlku tichým "Nox" a pomalu zatlačila na dlaždici. Avšak nic se nestalo. Sandra to zkusila znovu, ale kámen nepovolil. "Lily, pojď sem ke mně a pomoz mi," vyzvala ji Sandra šeptem. Lily se s obtížemi protlačila až ke stropu. Stály tam teď těsně vedle sebe a snažily se kámen nadzvednout. Marně. "To nemá cenu, vůbec to nejde," odplivla si Sandra naštvaně. "Hm…, asi je to nějak zebezpečený kou-" "Mlč," okřikla ji Sandra. "Neslyšeli jste něco kluci?" Sandra i Lily poznaly Jamesův hlas. "Ale prosim tě, nikdo tu není," ujistil ho Sirius sebevědomě. Sandra se vyděsila, bez jediného slova chytla Lily za ruku a táhla ji ze schodů dolů. "Lumos," zašeptala Sandra a z konce její hůlky vytryskl proud světla. Lily pochopila její záměr a vymanila se z jejího držení a sama utíkala chodbou zpět. Po několika minutách doběhli k malým dvířkům. Sandra vzala za kliku, ale ta se ani nepohnula. "Do háje, proč já musím mít dneska takovou smůlu?" zaklela polohlasem. "Neměli jsme sem chodit," zafňukala Lily. To se už zpoza zákrutu chodby ozvaly kroky a hlasitý smích. Vzápětí se před dívkami objevil Sirius, kterému okamžitě zmizel úsměv z tváře. Zastavil se. V závěsu za ním se objevili i ostatní. "Co-" začal Sirius, ale nedostávalo se mu slov. "Co tady děláte?" ve tváři měl vražedný výraz. "Coby?" ujala se slova Lily. "Čekáme na vás." "Spolu?" podivil se James. "Jo, spolu," přiznala Sandra. "A jak jste tuhle chodbu objevili?" zeptal se překvapeně Petr. "San-" začala Lily, ale Sandra ji přerušila. "Lily jí jednou objevila, když byla na noční obchůzce," vysvětlila nevinně Sandra. "Nevěděl jsem, že jsi tak dobrá, Evansová," pochválil ji James. "Mě bylo hned jasný, že mě podceňuješ" usadila ho Lily. "Neměli bychom už jít?" navrhl Remus. "Jo to bychom měli," přitakal James a jeden po druhém vyšli z tajné chodby a společně se vydali do společenské místnosti. "Zasloužila by sis zmučit," zasyčel Sirius, kdys kolem něho Sandra procházela, tak aby to nikdo jiný neslyšel. Dívka se téměř nepostřehnutelně otřásla. Jeho hlas zněl opravdu děsivě. Rychle se přitočila k Remusovi a chytla ho za ruku. Ten se na ni jen překvapeně podíval a pak jí jemně políbil na tvář. ------------------- "Uááá," zívla Lily. "Už asi půjdu spát," oznámila čtveřici Pobertů a Sandře. Seděli ve společenské místnosti poslední. Věžní hodiny právě odbíjeli druhou. "Tak dobrou noc," rozloučila se a pomalu se rozešla k patě schodiště. "A co takhle pusu na dobrou noc?" zavolal na ni James znuděně. "A co takhle kouzelné slůvko," řekla Lily s rozverným úsměvem. "Prosím," žadonil James a nasadil svůj nejroztomilejší pohled. Lily chvíli váhala, ale pak konečně odpověděla. "Tak si pro ni pojď," vyzvala ho polohlasem. Jamesovi chvíli trvalo, něž si uvědomil, co to vlastně vyslovila. Když mu to došlo, bleskurychle vyskočil z křesla a rozeběhl se k ní. Lily mu dala jemnou pusu na tvář a chtěla odejít, ale James ji chytl za ruku a vlepil jí ještě polibek na ústa. Pak její hebkou ručku pustil a ona vyběhla nahoru do ložnice. Chlapec se vrátil zpět k ostatním jako v transu. "Co to mělo znamenat?" otázala se Sandra s radostným úsměvem. "Dostal jsem pusu od Lily Evansový," opáčil pomalu a prsty si přejel ústa. "No vidíš, tak přece jen neodolá tvému úsměvu," přiznal Remus. "Nikdy bych nevěřil, že zrovna Lily podlehne tvému šermu," ušklíbl se, ale bylo vidět, jak ho to potěšilo. Věděl, že James jí má opravdu rád. "No každopádně, budu jí muset následovat, protože bych tady co nevidět, usnul Sandy na rameni, takže by se ona vůbec nevyspala," pronesl galantně a políbil Sandru na dobrou noc. "Tak zatím ahoj," rozloučil se a v tu ránu byl ten tam. Zůstal tan už jen Sirius, který za celý večer nepromluvil jediné slovo, James stále omámený Lily Evansovou, Petr, který ve vedlejším křesle spal a Sandra. Ještě chvíli si povídali, ale pak se už i James vydal na kutě. Sirius a Sandra seděli vedle sebe na jedné pohovce. Sirius měl hlavu zakloněnou dozadu, oči zavřené, vypadal, jako že spí. Po chvíli však protrhl klidné ticho. "Proč jsi jí řekla o tý chodbě?" zeptal se znenadání, aniž by se na dívku vedle sebe podíval. "Je to moje nejlepší kamarádka," odpověděla a dál zírala do krbu. "Neměla jsi jí to říkat." "Proč?" "Protože jsem tě o tom požádal." "Myslíš si, že: O tý chodbě nikomu neřekneš, jasný? Nebo jsi mrtvá! Je žádost?" provokovala. Zvedl hlavu a podíval se na ni. "Co se na mě tak díváš?" Nezareagoval. Ještě chvíli si hleděli do očí, když se Sirius pohnul tak rychle, že nestačila zareagovat. Přitáhl si jí k sobě a políbil jí. Nejdřív jemně a postupně polibek prohluboval. Sandra nebyla sto něco udělat. Každá částečka jejího těla se rozechvěla. Bylo to jiné než polibky s Remusem. Ten pocit, nemohla přirovnat k ničemu, co kdy v životě prožila. Intenzivně vnímala jeho rty na těch svých. Pak se v ní cosi vzepřelo a ona ho od sebe prudce odstrčila. Hbitě se zvedla a rozeběhla se po schodech nahoru. Padla tváří do polštáře s očima plným slz. -------------------- "Kam mi zas Sirius, kruci, schoval ručník?" rozčiloval se James. "Nemám tušení, jdi se ho zeptat," navrhl Remus z postele. "Hm…, jdu." James otevřel dveře ložnice a rozhlédl se po společenské místnosti. To co spatřil, mu doslova vyrazilo dech. Na pohovce dole si Sirius k sobě přitáhl Sandru a políbil jí. Sandra ho po chvíli prudce odstrčila a utekla. James se odpotácel zpět do ložnice. "Řekl ti to?" vyzvídal Remus s úsměvem. "Ne, už jsem si vzpomněl," odpověděl James zmateně. Rychle se zavřel v koupelně, kde zklamaně klesl k zemi. Nechápal to, jak tohle mohl Sirius Remusovi udělat.