"Základem kouzla pro přeměnu člověka je samozřejmě soustředěnost, ale podstatnou část úspěchu zabírá také odhodlání a dokonalá představa, jak by měl výsledek vypadat." Po sychravé neděli nastalo opět pondělí, které už od rána slibovalo jasno a podstatné oteplení. Téměř všechno studentstvo sedmého ročníku už příliš nevnímalo výklad poslední hodiny dne, přestože se profesorka McGonagallová snažila sebevíc, ať sebrala bodů, kolik chtěla, výsledek nebyl nijak valný. "Copak mě tu dneska nikdo neposlouchá?" rozkřičela se na studenty, kteří si podpírali ztěžklé hlavy, nebo je měli rovnou položené na lavici. "Mám takový pocit, že ve zkouškách OVCE nikdo z vás neobstojí. Neměla by to tady za mě jít rovnou vysvětlit slečna Potterová?" Sandra se na profesorku zděšeně, ale zároveň nechápavě podívala. Vždyť nic neudělala!? "Přinejmenším pánové Black, Malfoy a Lupin by vás sledovali, jak to dělají už od začátku hodiny." Tři jmenovaní okamžitě sklopili pohled do svých poznámek, pokud nějaké vůbec měli. "Jak to tak vypadá, dneska už vám do hlavy nic nenacpu, takže končím hodinu," řekla rezignovaně. Třída najednou ožila a spustila veselý halas. "Takže si tuto látku dokončíte jako samostudium," dodala a šum rázem ustal. Se zkroušenými obličeji se začali trousit ven ze třídy, ale nikomu dlouhý domácí úkol příliš nevadil, přinejmenším ho většina z nich hodila za hlavu a dal přednost myšlenkám, jak stráví dnešní odpoledne. Sandra na chodbě okamžitě vyhledala Remuse a chytla ho za volnou ruku. Chlapec jí vlepil pusu na tvář a oba už spěchali pro teplé oblečení, a pak už vyrazili do mrazivého odpoledne ven na školní pozemky. ------------------ "Je to zvláštní," pronesl Remus po chvíli ticha směrem k Sandře. Seděli na plochém kameni u jezera, stranou od ostatních studentů. "Co je zvláštní?" Sandra odtrhla oči od Hagrida, odhazujícího sníh ze své zeleninové zahrádky a podíval se na Remuse. "Já nevím…všechno. Připadá mi to jako sen." "Nechápu, o čem mluvíš." "Ani já ne. Prostě mi přijde zvláštní, že tu teď sedíš vedle mě, držíš mě za ruku a já mám hlavu štěstím pomalu v oblacích," vysvětlil. Sandra teď vůbec nevěděla, co by na to měla říct. "A proč by to tak nemělo být?" "Prostě proto, ty jsi krásná a oblíbená a ze všech kluků, který můžeš mít omotaný kolem prstu, si vybereš zrovna mě. Proč?" při poslední otázce se jí podíval zpříma do očí. "A proč ne? Vždyť jsi skvělý člověk a já tě miluju," řekla naprosto vážně. Remus chvíli jen vstřebával ten pocit. "Taky tě miluju," odpověděl a políbil ji. "A nesnesl bych, kdyby ti někdo něco udělal," poznamenal, když se od sebe odtrhli. Na chvíli zavládlo zase ticho. "Nechápu, co měl znamenat ten sobotní incident Jemese s tou nánou," ozvala se znenadání Sandra. "Tak to jsem taky nějak nepobral. Vždycky jsem si myslel, že James po holkách moc nekouká, krom Lily, ale jak je vidět, tak nejspíš ne," pronesl zamyšleně a zamračil se. "Asi jsi viděl, jak se Lily zachovala, co? Remus přikývl. "Nechce si to přiznat, ale docela ji to vzalo. Ani se mnou skoro nemluví," povzdechla si. "To mě mrzí, ale už delší dobu sleduju, že není vůči jeho pozornostem úplně bez pohnutí," pokračoval. "Já se v nich nevyznám. Jamesovi jsem úspěch vždycky přála, ale po tom co předvedl, už si tím nejsem tak jistá." "Musíš ovšem brát v potaz, že přece jen měl něco alkoholu v sobě, takže nejednal úplně normálně," jal se ho obhajovat Remus. "Hm…, asi máš pravdu," usmála se na něj šťastně. "Ostatně jako vždy," dodala poťouchle a prudce ho loktem šťouchla do boku. "Hej," osopil se na ni a se smíchem se jí snažil zlochtat. Za několik minut se už oba váleli v tajícím sněhu. -------------------- James seděl ve společenské místnosti nad úkolem z lektvarů, ale vůbec to nevnímal. Za zády se mu stále hlasitěji ozývaly mlaskavé zvuky. Nakonec to už James nevydržel a otočil se. Za ním se spolu na jednom křesle líbali Sirius s nějakou holkou, kterou on neznal. V tu chvíli se v Jamesovi vzedmula taková vlna vzteku, že neměl daleko k tomu, aby začal řvát. Přemohl se a utrousil pouze: "Siriusi?" Black ho nejdřív ignoroval, ale když si všiml, že je to vlastně James, tak od sebe slečnu odstrčil, aby mohl vůbec promluvit. "Potřebuješ něco?" zeptal se nevinně. "Jo, můžeme si promluvit?" ovázal se vážně. Sirius se zatvářil zaraženě. "Jasně, počkej tady, Emmo, jo?" Vstal a zamířil za Jamesem do jejich pokoje. Zavřel za sebou dveře a otočil se k Jamesovi. "Už to vážně přeháníš," vyčetl mu James rozzlobeně. "Cože?" Sirius nechápal, o co mu jde. Vždyť mu jeho sukničkářství bylo vždycky jedno. "Tvoje casanovský choutky mi jsou šuma fuk, ale buď tak hodnej a Sandru do toho natahej," James už začínal zvyšovat hlas. "Já vůbec nevim, o čem to mluvíš," bránil se Sirius. "Nedělej ze mě blbce, Tichošlápku, já vás viděl tam dole ve společence." Sirius se zarazil. "Vím, že je Sandra pěkná holka a tobě se jisto jistě líbí, ale nezahrávej si s ní jako kočka s myší, Siriusi." "Já si s ní snad zahrávám? Nejsem si toho vědom, takže mě přestaň obviňovat," odpověděl rozhořčeně. "No jasně, a když si s ní nezahráváš, tak co teda? Neřikej mi, že ses zamiloval, protože to bych ti neuvěřil ani v nejmenším. Má to být jenom další čárka na tvým seznamu, co? Chybí ti do počtu, nemám pravdu?" Teď se v Jamesovi nahromadilo všechno, co kdy proti Siriusovi měl a se závratnou zuřivostí se to všechno dralo na povrch. "Přestaň. Jak můžeš tohle vůbec říct? Tak dobře mě neznáš, tak mě laskavě nesuď." Jamese pokračoval, jako by ho přeslechl. "Nevidíš, jak to Remusovi a Sandře dobře vychází? Takhle šťastného jsem Remuse ještě neviděl a ty bys to chtěl všechno zničit?" James se zatvářil vážně zoufale. "To víš, že bych nechtěl," snažil se pokračovat, ale James ho přerušil. "Tak proč to děláš? Vždyť ty jim to zkazíš." "Já," začal Sirius, ale věta mu uvízla na jazyku. "Proč máš pořád tu potřebu dělat ze sebe něco víc? Musíš všem těm holkám tolik ubližovat?" James byl opravdu rozčílený! Tvář měl rudou vztekem. Zároveň mu ale bylo do breku. Teď už se ani Sirius neudržel. "A ty jsi včera Evansový asi neublížil, co?" rozkřikl se na něj. "Vždyť jsem jí naprosto lhostejný," povzdechl si James, ale vzápětí znovu nasadil rozzuřený výraz. "Elizabeth mě má alespoň trochu ráda." "To byla sázka, ty pitomče, vsadila se, že tebe, kapitána famfrpálovýho mužstva, políbí." James tam zůstal stát jako zkamenělý. "Ty jsi neviděl Evansovou včera? Rozbrečela se, když ses začal líbat s tou krávou." "Promiň," špitl James. "Já jsem takovej idiot." Zklamaně se opřel o roh své postele. "Na to kašli, nemohl jsi to vědět, ale pro příště si pamatuj, že oblíbený lidi skoro nikdo nemiluje. Všichni je chtěj, jenom proto, že jsou tak hezký nebo úspěšný, ne z lásky," povzdechl si zkroušeně. "To máš asi pravdu, ale stejně jsem totální idiot. Třeba už mě začínala mít ráda, ani jsme se poslední dobou tolik nehádali a já to takhle pokazim. Siriusi, co mám dělat?" zvedl lesklé oči ze země k druhému chlapci. "Musíš to nějak vyžehlit, prostě za ní jdi a řekni jí, že to byla sranda, nebo něco podobnýho," snažil se mu poradit. "Hm…, budu to muset zkusit." "A ty jsi nás vážně viděl předtím v noci?" zeptal se Sirius úzkostlivě. James přikývl. "Neřekl jsi to Remusovi?" "Ne, neřekl." "Díky," vděčně se na svého přítele podíval. Vděčil mu za tolik. "Promiň, Jamesi, měl jsi pravdu, neměl jsem to dělat." James se mírně usmál. Přistoupil k Siriusovi a objal ho -------------------- "Lily? Ty nejdeš na večeři?" Sandra přitančila do ložnice ve skvělé náladě. Úsměv jí povadl, jakmile spatřila Lily, která seděla na své posteli s hlavou v dlaních. Vedle ní na přikrývce ležela Jamesova fotografie. "Lily?" pronesla už o poznání smutnějším a starostlivějším hlasem. "Jdi pryč," zamumlala skrz dlaně. "Lily, co se děje?" Černovláska si pomalu sedla vedle Lily a objala ji kolem ramen. "Jdi pryč, prosím," zaškemrala. "Ne, to nepůjdu," odpověděla Sandra vzdorovitě. "Jestli se potřebuješ vypovídat, tak jsem tu jenom pro tebe," povzbudivě se na kamarádku usmála, ale Lily to nemohla vidět, protože byla chovaná za svými ohnivými vlasy. "Je to takovej sobec," pronesla potichoučku. "Myslíš Jamese?" Lily zvedla hlavu a přikývla. "Máš pravdu, je to pitomec," přitakala ve snaze, že ji přiměje se rozpovídat. "Já už si myslela, že to snad se mnou myslí vážně," vychrlila se slzami na krajíčku. "Ale on to myslí vážně," snažila se ho Sandra obhájit. "On byl opilý, jinak by to neudělal." "Ne, v opilosti se všechno vždycky ukáže. Já už myslela…, dokonce jsem už…," hlas se jí zlomil. Sandra jen tiše sledovala její záchvat, nesnaže se jí ani utěšit, protože by akorát přilila olej do ohně. "Byl jsem pitomá, neměla jsem si nic namlouvat," promlouvala sama k sobě. Sandry si vůbec nevšímala. "Začínala jsem…Ne, nikdy jsem k němu nic necítila, nikdy. Je to idiot." "Lily," Sandra se probrala. Chytla Lily za paži a donutila ji, aby se Sandře podívala do očí. "Miluješ ho?" zeptala se naprosto vážně. Lily zaraženě mlčela. "Tak miluješ ho?" "Ne…," odpověděla rázně. "Už ne," dodala. "James Potter pro mě přestal existovat." Sandra tam seděla jako opařená. Lily se jí vytrhla a rozeběhla se dolů do společenské místnosti. S nervy nadranc se schoulila do klubíčka do nejzapadlejšího kouta vyhřáté místnosti, co nejdál od dvou Pobertů, kteří jako vždy seděli u krbu. "Siriusi?" oslovil ho James. "Hm?" Sirius měl zavřené oči a snažil se vypudit jednu dívku z hlavy. "Támhle je Lily," pokračoval James a nenápadně pozoroval dívku na druhé straně místnosti. "Tak za ní jdi," ožil znenadání a nenápadně se podíval na rudovlásku. "Ale co jí mám říct?" zeptal se zoufale. "Já nevim, jdi za ní a zeptal se jí, jestli by ti nepomohla s úkolem, no a jestli bude vůbec chuť se s tebou bavit, tak jí řekni, že to byl úlet, nebo něco takovýho," řekl. "Musíš to vymyslet sám." James pomalu vstal. Sledován několika zvídavými pohledy, přišel až k dívce, která si jeho přítomnosti vůbec nevšimla. Přitáhl si k ní jedno z křesel. "Lily?" oslovil ji jemně. Zvedla hlavu a pohled jí okamžitě ztvrdl, když si všimla, kdo na ni mluví. "Chceš něco, Pottere?" vyburcovala v sobě podrážděný a neústupný tón, který v tuhle chvíli vůbec nebyl přirozený. "Já…, jen jsem se chtěl zeptat, jestli, bys…, jestli bys mi nemohla pomoct s tím domácím úkolem z lektvarů," vyslovil s obtížemi, protože tohle na mysli vůbec neměl. "Na to jsou tu jiní," odpověděla lhostejně. "Řekni si Elizabeth," vybídla ho. "Co je mi po ní?" "Coby? V sobotu ses k ní tak hlásil," pokračovala. Tenhle rozhovor jí vůbec nebyl příjemný, ale odejít nemohla, protože mu chtěla dokázat, že jí je to jedno, což samozřejmě nebylo. "Co? Lily, to jsem byl opilý," snažil se obhájit. "Na Elizabeth mi vůbec nezáleží." "Ale nelži mi do očí, postřehla jsem, jak ses na ni díval." Ten rozhovor jí začínal připadat směšný. "Jak bych se na ni díval?" Nechápal. "Však víš, díval ses na ni tokovým tím způsobem, jakým vy kluci balíte holky." "To není pravda," snažil se ji přesvědčit o opaku. "Tenhle rozhovor mě začíná unavovat. Nemám chuť se bavit s někým, kdo je schopný mi lhát do očí." Chtěla vstát, ale on ji jemně chytil za ruku a stáhl ji zpátky do křesla. "Lily, ty víš, že pro mě budeš vždycky ta jediná na světě a že to nikdo nikdy za žádných okolností nezmění," promluvil vážně, držíce jí stále za ruku. Lily tam chvíli jenom seděla a vstřebávala jeho slova, pak bez odpovědi vstala a odešla nahoru do ložnice.