Událostmi nabitý pátek se přehoupl v ještě hektičtější sobotu. Lily byla už od rána na nohách, pobíhala po pokoji a neustále něco hledala. Sandra ji až asi po patnácti minutách přemluvila, aby spolu šli na snídani. U Nebelvírského stolu bylo poměrně málo lidí, protože byla sobota a všichni dlouho spali. Ku podivu byli Pobertové už také vzhůru; spokojeně tlachali a ládovali se vším, co bylo v dosahu. Lily jejich směrem neustále vrhala nervózní pohledy, čemuž se Sandra jen tiše smála. "Tak už toho nech, Lily. Vždyť se ho nabažíš dost, až budete dneska spolu," vyzvala ji Sandra a úšklebkem. "Cože?" Lily odtrhla oči od právě se smějícího Jamese a otočila se na Sandru. "Já jsem se nedívala na něj," snažila se zachovat výraz naprostého překvapení a dotčení zároveň. "Ale Lily, nezapomínej, že jsi my to včera všechno vyklopila, takže teď buď tak laskava a nelži mi," řekla Sandra a nepřestávala se usmívat. Lily se, jako by Sandru ani neslyšela, podívala na hodinky a vyjekla. "Panebože, to už je půl deváté? Sandro už pojď, musím vymyslet, co si vezmu na sebe a tak," vyzvala ji Lily zděšeně a začala se zvedat. "Lily, vždyť se jde až v deset, co si chceš prosím tě zkoušet hodinu a půl?" "Mně hrozně dlouho trvá, než si něco vyberu, tak už pojď," popoháněla Sandru. "No jo," souhlasila nakonec. S plesknutím nechala dopadnout lžíci do své nedojedené kaše a vyšla za Lily ze síně. Musela téměř klusat, aby ji dohnala. "Lily, počkej na mě přece," křičela na ni přes půl chodby, ale Lily byla tak daleko, že ji neslyšela. Sandra zvolnila krok a do ložnice došla asi deset minut po Lily, které to bylo ovšem hrozně zatěžko. "No, kde vězíš?" vyjela na ni nervózně. "Potřebuju poradit," dodala, když na ni Sandra vrhla znuděný a zároveň podrážděný pohled. "Tak fajn, předváděj," vyzvala ji Sandra a s pořádným zívnutím si líně sedla na okraj postele. "Co třeba tohle?" Lily přešla k doširoka rozevřeným dveřím šatníku a vytáhla zářivě oranžové triko s jakýmsi vyšitým tvorem na prsou. "Ne, to je moc vycmrndlé," zkritizovala její výběr. "Vypadala bys jako pomeranč," poznamenala a uchechtla se. "Ty se mi ale vůbec nesnažíš pomoct," osopila se na ni Lily a zamračila se. "Vždyť jsi mi ukázala zatím jen jedno úděsný tričko, tak s čím jsem ti asi měla poradit?" "Ale ty sis ho ani pořádně neprohlédla," zabručela Lily uraženě a otočila se opět ke skříni. Sandra na to radši nereagovala. "A tohle není špatný, ne?" Tentokrát vytáhla rudý rolák s velkými knoflíky. "Ani ne, ale řekla bych, že máš určitě i lepší kousky, ne?" "To není pravda, tvoje oblečení bylo vždycky lepší než moje." "Jak myslíš, ale klidně si něco půjči, jestli se ti něco líbí," nabídla Sandra ledabyle. Lily se celá rozzářila a okamžitě se začala přehrabovat v Sandřině polici svršků. "Můžu si tohle vyzkoušet?" Zvedla černé triko s dlouhým rukávem a velkým výstřihem, které Sandra nerada nosila, právě díky velkému výstřihu. "Klidně, je strašný. Když s tebou někdo mluví, tak ti čumí jen do výstřihu," odtušila znuděně a se zájmem pozorovala Lily, jak se do něj souká. Ve chvíli, kdy ho konečně rudovláska oblékla, jen tiše zaklela. "Proč musím mít tak prsatou kamarádku?" "Cože?" "Říkám, že je mi velké přes prsa. Ach jo, mám to ale smůlu," povzdychla si a začala se zase svlékat. "Hele nestěžuj si, jo? Podívej se na Claudii Mershipovou, chudák holka, každý kluk ji chce jenom kvůli těm velkým prsům, zatímco James tě miluje, protože jsi to ty, Lily." Lily dělala, jako, že poznámku se slovem ,miluje' přeslechla, ale přece jen maličko zčervenala, čehož si Sandra všimla. Pohledem okamžitě zabrousila k zarámované fotografii, ze které se na všechny přítomné culil James. "Prostě nikam nepůjdu a bude to," řekla Lily a rezignovaně se svalila na postel. "Ale přestaň s těma nemožnýma řečma," okřikla ji Sandra. "Vždyť máš plno pěkného oblečení." Vstala a přešla k šatníku. Okamžitě si začala prohlížet oblečení své kamarádky a za chvilku vítězoslavně vytáhla smaragdový svetřík. "Tohle máš nové, že?" zeptala se a v očích se jí zablýsklo. "Hm…" přiznala Lily a s pohledem upřeným do země. "Ale do toho se mě neopovažuj nacpat," řekla výhružně. "No to se teda pokusím," ušklíbla se Sandra. "Dělej, jenom si to zkus," pobízela Lily, která to však rázně odmítla. Svolila až když jí Sandra vyhrožovala, že Jamesovi vyklopí, jak v noci o něm mluví ze spaní. Lily si neochotně natáhla svetr a Sandra zůstala stát s pusou dokořán. "Tak tohle si vezmeš, i kdybych na to musela použít kouzlo trvalého přilnutí," pronesla unešeně. "Opravdu myslíš, že mi sluší?" zeptala se Lily, která si kriticky prohlížela svůj odraz v zrcadle. "Není mi malý?" "Ne, padne ti naprosto dokonale," soudila svetr Sandra a tentokrát to myslela naprosto vážně. "Tak dobře, vezmu si ho, ale jenom, když ty si vezmeš to černé tričko." "Co? To ne, vždyť v něm vypadám, jak sexbomba od vedle," zaprotestovala Sandra a zatvářila se kysele. "Hm… tak si ten svetr odmítám vzít," řekla Lily a začala se svlékat. "Ne, to ne, tak já si ho vezmu, jenom jdi v tomhle." "Fajn, tak si okamžitě oblíkni a pojď mi udělat něco s tím mýma šílenými vlasy," pobídla ji Lily. Sandra se líně zvedla z postele a navlékla si černé triko, které jí tak slušelo a odebrala se za Lily do koupelny, kde jí smotala francouzský cop. ------------------- "To už je tři čtvrtě na deset?" podivila se zrzka, když se konečně dostrojila. "Hm…to bych se měla asi obléknout, ne?" Sandra si přes triko vzala ještě tlustý černý rolák, kabát a šálu. Natáhla si džínsy a mohly vyrazit. "Kde máte s Jamesem sraz?" "Zní to divně, co?" poznamenala Lily. "Co?" "No ta věta, ,kde máte s Jemesem sraz?'. Je to prostě takové zvláštní. Kdybys mi tohle řekla před půl rokem, asi bych tě zaklela, ale teď," nechala větu nedokončenou a spěšně otevřela dveře ložnice. "Tak pojď, vážně ti nevadí, že s tebou nebudu?" zeptala se ustaraně. "Ne, ani v nejmenším," ujistila ji Sandra. "Tím nechci říct, že o tvoji společnost nestojím, to ne," dodala, když si všimla Lilyna potměšilého úsměvu. "Jen si tě dneska někdo zaslouží víc než já. Neměj strach, však já se nějak zabavím." "Ale kdyby ses nudila, tak klidně za námi přijdi. My už se ti postaráme o zábavu." "Jasně," souhlasila Sandra, ale v duchu tuto možnost okamžitě zavrhla. Nehodlala jim zkazit jejich rande. Společně došli do přeplněné Vstupní síně, kde se jim nakonec podařilo najít Jamese a Siriuse, kteří stáli u jedné ze soch slavných kouzelníků. "Ahoj," pozdravila Lily nesměle a Sandra ji napodobila. "Ahoj, Lily," odvětil James. "Půjdeme?" a nastavil jí ruku. Lily na okamžik zaváhala, ale pak jí vložila do té jeho a společně vyšli hlavní branou. Sandra jim dala chvíli náskok, ale za okamžik je následovala do chladného rána. Obloha byla téměř letně modrá a slunce už stálo vysoko nad obzorem. Dívka zastrčila ruce do kapes, aby je ochránila před jemnými poryvy štiplavého větru. "Co tak sama?" ozval se vedle ní obvyklý posměšný hlas. Sandra znuděně otočila hlavu na stranu a podívala se Malfoyovi přímo do tváře. "To sis usmyslel, že mě budeš všude pronásledovat?" zavrčela Sandra místo odpovědi a přidala do kroku. On však jejímu tempu bez problémů stačil. "To sis usmyslela, že budeš na mě pořád nabroušená?" Sandra podrážděně zavřela oči, aby se trochu uklidnila a neudělala něco neukvapeného. Pak je znovu otevřela, ale nepřestávala mít ve tváří zlostný výraz. "Nebyla bych taková, kdybys mi nechodil v patách na každém kroku jako hlídací pes." "Abys věděla, tak ti nejdu v patách, ale vedle tebe a-" "Víš, jak to myslím." Skočila mu do řeči. "Prostě jsi zajímavá, to je všechno. Baví mě si s tebou povídat," řekl Malfoy, ale jízlivý podtón z jeho hlasu zmizel. Znělo to trochu podlézavě. Sandře se okamžitě před očima objevil výjev z vánočního plesu. Žaludek se jí zhoupl, jako na horské dráze. "Tvoje společnost mě už unavuje, takže kdybys byla tak laskav a nepronásledoval mě." Vyzvala ho nuceně klidným hlasem. Právě prošli branou ze školních pozemků a naskytl se jim pohled na celou vesničku. Malfoy už neodpověděl a beze slova zmizel. Sandra okamžitě zamířila ke Třem košťatům. Uvnitř bylo zadýcháno a všechny stoly byly obsazené. Dívka zamířila k baru a objednala si máslový ležák. Staře vyhlížející dáma jí s vřelým úsměvem podala láhev. Sandra nechala na pultě několik srpců a vydala se hledat místo, kam by si mohla přisednout. Ke zmijozelským si sednout nehodlala, takže zbývala jediná možnost. "Ahoj, můžu si přisednout?" zeptala se s úsměvem Siriuse Blacka, jenž seděl sám v koutě lokálu u okna. "Jasně," přitakal a pokynul rukou na volnou židli. "Díky," zamumlala, sundala si kabát a šálu a sedla si. "Kde máš Petra?" zeptala se, aby navodila nějakou konverzaci. "Kdoví?" mávl ledabyle rukama. "Poslední dobou je pořád někde v tahu." "A co…" "Remus leží na ošetřovně, včera byl úplněk," pokračoval dál, protože přesně věděl, že se i na něj zeptá. "A James je s Lily," dokončila za něj výčet kamarádů a usmála se. "Vyprávěl ti, co se včera večer semlelo?" "Aby ne." Přes tvář se mu mihl jakýsi škleb, což byl asi pokus o úsměv, který však okamžitě zanikl v ustaraném výrazu, jenž Sirius poslední dobou tak často nasazoval. "Přijde mi to skoro neskutečné," podotkla a nepřestávala se povzbudivě usmívat. "Jo, jak moc jsme se oba snažili, abychom je dali dohromady. Všechno marně. A pak za mnou James přilítne do koupelny a začne mi se zuřivou radostí líčit, jak se Lily nechala políbit." "Její dojmy byly obdobné." "Pamatuješ, jak jsme spolu šli na rande, jenom kvůli té vaší sázce?" vytasil s jednou ze vzpomínek. "Jasně, to, jak jsme promeškali odchod z Prasinek a museli jsme se vrátit tou tajnou chodbou," navázala vlastní zkušeností. "A ty jsi porušila ten slib, že to nikomu neřekneš," poznamenal neutrálně. "Ano, to je pravda," přisvědčila. "Omlouvám se, neměla jsem to dělat," dodala provinile. "Nech to plavat, je to jedno." "Stejně se mi zdá zvláštní, že to není ani sedm měsíců, co jsme nastoupili do sedmého ročníku. Tolik jsme se všichni změnili," prohodila spíš pro sebe a zadívala se skrz zamlžené okno. "To máš pravdu, všichni jsme se změnili. James se uklidnil a z Lily se stala tak trochu víc rebelka…" "Jo, to jo," přiznala. "Petr se na nás úplně vykašlal. Ty jsi začala chodit s Remusem-" "A já i ty jsme ztratili něco málo z naší nafoukanosti," dodala a podívala se mu zpříma do očí. Usmál se. Jeho úsměv mu oplatila, ale déle už upřený pohled nevydržela a spěšně sklonila hlavu a pořádně si zavdala ležáku. "Určitě vám nebude vadit, když si přisednu, že?" ozval se kdosi třetí. "Vypadni, Malfoyi," vyjela na něj Sandra a úsměv jí zmizl z tváře, jako když ho seškrábne z tváře. "Ale, ale, copak jsem vyrušil nějaké Blackovo milostné vyznání na tvůj účet, tak to se hluboce omlouvám," pronesl posměšně, ale ze své židle se nezvedl. "Sklapni a zmiz," zavrčel Sirius, jehož tváře dostali poněkud narůžovělý nádech. "Nedovoluj si, Blacku, tady slečna beze mne určitě nemůže být, takže půjdu jenom, když mě ona požádá" "Ty jsi snad neporozuměl pokynu: zavři zobák a vypadni?"´zeptala se klidně Sandra a nebezpečně se usmála. "Ale no tak, kotě, nehraj si tu na soucitnou a vykopni toho krvezdrádce. Vždyť nám tu jenom překáží," vyzval ji Lucius posměšně a hlasem přitom napodobil manžela, který kárá svou choť. To však přestřelil. Sandra a Sirius prudce vstali, až se obě jejich židle převrátily a s hlasitým žuch, dopadly na zem. Sandra to však přešla bez povšimnutí a dál na Malfoye nenávistně hleděla. "Ale lásko-" Plesk Přišlo to tak znenadání, že Malfoy neměl možnost zareagovat. Teď tam seděl s naprosto překvapeným výrazem a tiskl si dlaní tvář, která už začínala nabývat růžové barvy. "Ty…" zasyčel a jako hurikán vyběhl z hostince. "Tak to bylo dobrý," zhodnotil situaci Sirius. "Debil," ulevila si Sandra a začala zvedat svou spadlou židli. "Tak já už půjdu," řekl Sirius a natáhl si vlastní kabát. "Jasně, tak ahoj," rozloučila se a se smíšenými pocity si opět sedla ke stolu. -------------------- Do hradu se vydala něco okolo jedné odpoledne, tentokrát sama. Všichni ještě zůstali ve vesničce, ale ji to tam samotnou opravdu nebavilo. Bloumala po chodbách, a co chvíli vyhlédla jedním z mnoha vysokých oken ven na zelenající se školní pozemky. Znenadání za sebou uslyšela jakýsi tichý zvuk, jako když cíp hábitu pleskne o roh kamenné zdi. Prudce se otočila, v obavě, že to bude pomstychtivý Malfoy, ale stanula tváří v tvář Narcise Blackové. Ulevilo se jí, protože po tom, co Luciovi provedla, by se s ním nechtěla potkat o samotě někde na chodbě, ale s Narcisou mluvila v životě sotva dvakrát a nějaké zášti vůči Nebelvíru se od ní nebála. Věděla, že Narcisa nikdy nebyla fanoušek famfrpálu a nevraživým střetům mezi Zmijozelem a Nebelvírem se vždy obloukem vyhýbala. Sklonila hůlku a chtěla odejít, ale bojovný postoj Narcisy ji poněkud zarazil. Hůlku měla zdviženou a mířila jí přímo na Sandřinu hlavu. "Děje se něco?" zeptala se Sandra pomalu a podezřívavě těkala očima mezi hůlkou a její tváří. "Co-máš-s-Luciusem?" zasípala výhružně a pečlivě vyslovila každé slovo. "Nechápu." "Nedělej hloupou, ty náno, vím, že s ním něco máš," zavřeštěla hystericky. Sandra zdvihla obočí. "Cože? Já? Ty ses úplně pomátla, nebo co?" "Rictumsempra," vykřikla na nepřipravenou Sandru. Dívku to vyhodilo do vzduchu, až prudce narazila do kamenné zdi naproti. Ztěžka se zvedla. A chytla se za hlavu. Ne temeni si nahmatala krev. "Neblázni, já ti ne-" "Expeliarmus!" Sandře vylétla hůlka z ruky a přistála u nohou zmijozelačky. "Nelži mi," okřikla Sandru. Sandra se sotva držela na nohách, přesto se pokusila Narcisu trochu zklidnit. "Nikdy jsem s ním nic neměla, tak už se prober, ty krávo!" To sice nebyl nejlepší způsob, jak někoho přimět, aby se vás nepokusil uřknout, jenže v tu chvíli nebylo zrovna snadné si zanechat chladnou hlavu. "Už nikdy se ho nedotkneš, rozumíš?" "Nech sakra těch výhružek." Sandře už se zatmívalo před očima. "Impendi-" "Narciso ne!" Zpoza rohu se zčista jasna vynořil sám Lucius a vytrhl Narcise hůlku z ruky. Sandra se skácela k zemi.