AN: Volně inspirováno jevištním sklerotikonem Švestka Divadla Járy Cimrmana - aneb neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit… „Harry, chlapče, rád Tě vidím,“ usmál se Brumbál svým klasickým úsměvem na chlapce, který právě vstoupil do jeho kanceláře. „Hermiona říkala, že jste se mnou chtěl mluvit, pane profesore.“ „Zdá se, že jdeš přímo z tréninku famfrfálu. Ach ano, famfrfál… Jsi v tom sportu moc dobrý, na rozdíl kupříkladu ode mě. Skutečně mi nikdy nešel, to musím uznat. Ale knihu Famfrfál v průběhu věků jsem přečetl se zájmem, to zas ano… Čtení bylo koneckonců vždy mým velkým koníčkem. Byl jsem schopný přečíst několikasetstránkovou knihu za jediný večer, věřil bys tomu? Opravdu, byl jsem typický knihomol… Zvláštní slovo, knihomol. Člověk, který požírá knihy, to je jeho doslovný výklad. Molové jsou však ničitelé, zlikvidují vše, na co přijdou. Zrovna nedávno jsem zjistil, že můj oblíbený fialový hábit je celý okousaný od molů… Koupil jsem si ho v Americe, během návštěvy Salemské vysoké školy magie. Už jsi o té škole slyšel, Harry?“ „Ne, pane,“ hlesl Harry. Hlodala v něm nejistota. Hodlá ho snad ředitel poslat na výměnný pobyt do Salemu? Nebo ho bude zkoušet z dějin famrfálu? Ale co ti molové? Když mu Hermiona vyřizovala vzkaz, domníval se, že řeč bude o likvidaci viteálů, nikoli hmyzích škůdců. Než stačil něco dodat, Brumbál plynule pokračoval. „To je velká škoda. Je to nejznámější vzdělávací ústav pro dospělé čaroděje. I když musím uznat, že k některým jejich výukovým metodám mám své výhrady. Představ si například, že studenti nutí učit se celé dlouhé úryvky grimoárů nazpaměť. Z toho by jeden mohl přijít o rozum… No, nebudu tě už zdržovat, jistě máš hodně jiných věcí na práci. Rád jsem si s Tebou popovídal, Harry.“ „Tak co ti chtěl?“ vrhla se na Harryho Hermiona, jen co v mrákotách dovrávoral do společenské místnosti. „Já nevím,“ odvětil jednoduše. „Jak nevíš? O čem jste mluvili?“ „O molech v Salemu.“ „Cože??“ „Promiň, vysvětlím Ti to zítra. Teď musím jít spát, nějak mě to zmohlo.“