A/N: Opravdu se moc omlouvám, že jsem nepřidávala kapitoly takovou dobu,
ale nějak se mi tato povídka úplně vyšuměla z hlavy. Teď jsem na ni
náhodou narazila a zjistila jsem, že ji mám v sešitě dokončenou, ale tady
ne. Po pravdě, když jsem si ji znovu celou přečetla, dostala jsem nutkání
polovinu textu poškrtat a poopravit, jenže by to už nenavazovalo ve
stejném stylu, takže všechno nechám tak, jak jsem to před prázdninami
sepsala. Doufám, že si vzpomenete o co v této povídce go, a když ne,
mrknete se na minulé kapitoly, za komentáře budu ráda. :-)


Halloween

Harry zkoprněle kouká do mnohokrát studované tváře.
„Pottere, kam čumíš, ty nemehlo?“ zopakuje blonďák a brunet si s lítostí
uvědomí, že se z něho přes noc nestal milý, hodný, taktní a ohleduplný
Dráček, nýbrž je to ještě pořád sarkastický, povrchní a arogantní Draco
Malfoy.
„Co je, vole? Dala ti snad výpověď nejen poslední mozková buňka, ale i
jazyk?“
To Harrymu sklapne čelist.
„Drž hubu, Malfoyi, jo? Já nevim, kdo se tady plíží po chodbách jako
duch!“
„Tsss!“ zlostně zasyčí Malfoy, ale pak se ušklíbne, to je pod jeho úroveň.
„Mno, Pottere, že ty chodíš jako slon, neznamená, že tak musej chodit
všichni. Ty prostě závidíš!“
„Závidím? Tobě? Malfoyi, že ty si to zase přehnal s tím peroxidem?!“
„To je přirozená barva, ty hlavo nemytá! Ale co, nebudu se tady hádat s
takovým blbečkem, co se paktuje s póvlem.“
„Tsss! Póvlem!“ zasyčí si zase Harry.
„Klídek, Pottere, ať si neztrháš tu svoji rozto...,é, rozmlácenou hlavu,“
Draco se zakoktá. Vážně chtěl před chvílí říct Harrymu, že má roztomilou
hlavu? Ne, ovšemže ne. Vyloučeno. Černá byla out už předloni a dneska se
vlasy nosí dlouhé a učesané, gel taky není marný (A/N: Alespoň v
Holandsku a Německu.) No fakt, komu by mohla připadnou roztomilá
předpředloňská móda?
„Hele, vlastně se mi to docela hodí, že jsem tě takhle potkal, Zmijozel
pořádá mezikolejní halloweenskou pařbu. No nečum na mě tak blbě, já to
nevymyslel, že se pozve i Harry Potter, vem s sebou ještě pár
nebelvířanů.“
„Co?“ je zřetelně slyšet, jak Harrymu spadne čelist – ke kolenům. Měl by
si zajít k Pomfreyové...
„Prostě je pařba a seš zvanej. V pátek, teda zejtra, vod vosmi v jižní
astronomický věži. Vstup je gratis.“
„C... c...co?“
„Vod vosmi, vstup volnej, oukej?“
Konečně se Nebelvír vzpamatuje, zvedne si čelist a dá ji zpět na své
místo.
„Cože? Proč halloweenská, není náhodou duben?“
„Mno, to sice je, ale něco se slavit musí, ne? A Halloween se blíží.“
„Hm.“
„Takže ber nebo nech bejt,“ otočí se blonďák na podpatku a odkráčí směr
Zmijozel.
Harry ještě asi deset minut konsternovaně stojí na místě. On - Draco
Malfoy! - ho právě pozval na pařbu. On. Ten božský, neodolatelný, krásný,
úžasný, nádherný syčák mu čórl neviditelný plášť! Zjistí, když se podívá
na ruku, kde ho ještě před chvilkou držel.
,Grr! Proč na mě musí bejt tak zlej?!´ v duchu vzlykne. ,Vždyť já ho...
hmpf...´
Sklesle se vydá do nebelvírské společenky. Když si ale vzpomene, že je
pozvaný na tu pařbu. Zmijozelské párty byly vyhlášené po celé škole.
Spousta chlastu a žádné zábrany.
„Hm, kohopak vezmu s sebou?“ přemýšlel cestou.
,Nevilla? Zbláznil jsem se? Ne!
Rona? Heh... to asi taky není to pravý.
Hermionu ne, co by tam taky dělala?
Dean? Asi jo... i když po tom fiasku s Ginny... Ale jo.
Ještě třeba Levanduli a třeba tu Lauru z pětky.´
A má to, pomalu se začíná těšit. Celý večer v jedný místnosti s Dracem.
Ach...
Pořád ještě v dobré náladě vstoupí do společenky, povzneseně kývne na
hermionu, plačící v rohu – pořád se ještě trápí kvůli Ronovi. Chuděra.
Zamíří do chlapeckých ložnic a i v botech si lehne na svou postel. S
přihlouplým úsměvem na rtech usíná.