Po tom co Brumbál unesl nejmladšího syna Pána Zla, nastaly kruté časy.
Voldemort začal útočit na mudlovské vesnice, vraždil nevinné lidi a v
kouzelnickém světě nastal pěkný chaos. Dříve to tak nebývalo, sice si
říkal na veřejnosti Lord Voldemort nebo Pán všeho zla, ale nevraždil a
nemučil nevinné lidi. Začal verbovat kouzelníky z čistokrevných rodin a
udělal z nich své přivržence, kteří si nechali říkat Smrtijedi a na svém
předloktí nosili znamení zla. Když se Pán zla dozvěděl, že Potterovi mají
nejen dceru, ale teď už i syna, vřela se v něm krev. Jeho žena byla
smutná a za celý den nevycházela z pokoje. Nechtělo se ji žít bez jejího
nejmladšího syna. Pravda měla ještě dva starší syny, ale přeci jí chyběl
její malý chlapeček. Zase se konala schůze smrtijedů, kde Voldemort
plánoval napadení další vesnice, ale tentokrát kouzelnické. Chtěl najít
svého syna za každou cenu.
„Dnes v devět hodin večer provedeme útok na vesnici zvanou Malý Misálek!“
rozkázal Voldemort a všechny přítomné probodl ledovým pohledem.
„Jelikož to není malá vesnice, jaké jsme dosud napadali, budete rozděleni
do tří skupin s vůdci v čele.“ Na chvíli se odmlčel a poté vybral tři
jména.
„Lucius, Avery a Nott. Vy tři budete vůdci skupin. Luciusi s tebou bude
ještě Bellatrix, Narcissa, Parkinsonová, Parkinson a Snape. Tak můžete
jít. Rozkazy jsou jasné,“ zasyčel ledově Voldemort. První skupina se
poklonila a s hlasitým PRÁSK se přemístili.
„Avery s tebou bude Lestrange, Crabbe, Smith, Goyle a Pettigrew. Běžte!“
rozkázal. Avery pod maskou zaúpěl. Takový nemehla jako je Crabbe a Goyle,
mohl dostat do skupiny jen on. Když je Pán zla propustil, přemístil se,
kam mu bylo určeno. Mezitím Pán zla pokračoval.
„A s tebou Notte budou všichni Blackovi. A teď běžte!“ rozkázal poslední
skupině, která se následně přemístila. Voldemort osaměl. Měl toho hodně
co na přemýšlení. Hlavě o svém nejmladším synovi. Dveře se otevřely a do
síně vešla Amanda spolu s Thomasem a Deanem.
„Drahý našel jsi už našeho syna?“ otázala se s nadějí v hlase Amanda.
Voldemort se na ni smutně podíval.
„Ne Amando, ale vím, že Potterovi mají teď nejen dceru, ale i syna.
Stejně starého jako je ten náš,“ prozradil to, co věděl. Amanda svěsila
ramena a smutně se podívala na svého muže.
„Amando, najdeme ho, neboj. I tvůj bratr hledá. Spolu se Severusem dělají
špeha u Brumbála. Který jim věří,“ zasmál se ledově Voldemort. Amandě
hrál na tváři ironický úsměv. Takový jaký ji učil její otec. Brumbála
nikdy neměli moc v lásce, ale teď co jim udělal, teď ho nenáviděli. Kvůli
Brumbálovi své syny neposlali do Bradavic, ale do prestižní akademie,
která je od Bradavic vzdálená necelé tři hodiny.
„Zase si mého bratra poslal na útok?“ optala se Amanda svého muže.
„Jistěže Amando. Je vůdce jedné ze skupin,“ odvětil její manžel. Amanda
kývla, že rozumí.
„Otče, díval ses na rodokmen naší rodiny?“ vložil se do konverzace Thomas.
„Jistěže Thomasy, ale tam je jen jméno tvého bratra jaké jsme mu dali my.
Nic víc,“ odpověděl Thomasovi. Thomas s Deanem svěsili ramena. Doufali,
že tak najdou svého bratra, ale jak se ukázalo je to marné.
Roky plynuly a útoků přibývalo. Voldemort stále hledal svého syna ale
bezúspěšně. Amanda se nemohla smířit s tím, že se ještě jejich syn
nenašel. Útěchou ji bylo navštěvování jejího synovce, který se narodil
týden po synově narození. Měla ho ráda a často, když mu už byly čtyři
roky, mu vyprávěla o svém synovi. Voldemort chystal další útok, na kterém
měl být osobně přítomen. Útok se měl konat ve vesničce Tritonova víska,
která byla poblíž Godrikova dolu. Příkazy byly stejné jako před deseti
lety.
„Mí věrní. Dnes napadneme vesnici zvanou Tritonova víska! Budou tři
skupiny s veliteli v čele! První povede Lucius, druhou Avery a třetí
Nott. Třetí skupina napadne západní část vesnice, druhá severní a první
jižní spolu se mnou! Skupiny jsou už deset let rozdělené! Takže můžete
jít!“ domluvil chladně Mistr. Všichni přítomní se poklonili a přemístili
se na určené místo. Voldemort ještě chvíli seděl na svém trůně. Po chvíli
se zvedl a také se přemístil na bojiště.
~ ~ ~
Amanda věděla, že dnes je útok a proto se vydala do sídla své švagrové,
aby navštívila svého synovce, kterému bylo deset let.
„Thomasy! Deane!“ volala své syny.
„Ano matko?“ ozvalo se od nich unisono.
„Půjdu k vaší tetě. Chcete jít se mnou nebo raději budete tady?“ otázala
se jejich matka. Chlapci chvíli přemýšleli, načeš, se rozhodli, že
zůstanou v sídle.
„Dobrá já tedy půjdu. Otec se vrátí asi tak do tří hodin. Nic tu
neproveďte!“ obeznámila je s pravidly. Kluci dali souhlas, že rozumí a
odešli do svých pokojů. Amanda mezi tím přešla ke krbu s římsou a nabrala
si z krabičky letax, který následně vhodila do krbu a zvolala heslo.
„Mors sum ego!“ vzápětí ji pohltili zelené plameny a zmizela. Viděla
mnoho krbů, než přistála v sídle svého bratra. Vyšla z krbu a oprášila se.
„Aridej!“ zavolala domácí skřítku. Ta se hned s tichým PUK, objevila
vedle ní.
„Aridej vás vítá paní. Co si bude paní přát?“ zeptala se skřítka a
hluboce se poklonila, dotýkaje se svým nosem podlahy.
„Oznam své paní, že jsem přišla na návštěvu a za svým synovcem,“
rozkázala Amanda a skřítka s tichým ´ano paní´ se opět neslyšně
přemístila splnit příkaz. Amanda čekala v přijímacím salónku před krbem,
když uslyšela otevření dveří. Otočila se právě včas, protože se k ní
řítil malý desetiletý chlapec.
„Teto…!“