Slunečné červnové počasí bylo stále teplejší a všechno už napovídalo
tomu, jak krásné bude nadcházející léto. Většina studentů už se zuřivě
těšila domů, až si odpočinou o všeho toho učení, byli tu ovšem i tací,
kteří se odjezdu přímo děsili. Těm nemálo sedmnáctiletým a tedy téměř
dospělým mladým lidem se povětšinou dělalo špatně od žaludku pokaždé,
když si uvědomili, že zanedlouho už opustí Bradavice navždy.
O trochu více krásných vzpomínek se postaral Albus Brumbál, když v
sobotu, týden před jejich odjezdem domů, při večeři prohlásil, že se
rozhodl uspořádat rozlučkový ples pro sedmé ročníky. Stejně jako o
Vánocích, vyvolala tato okolnost bouřlivou reakci. Nejen proto, že ples
nebude přístupný studentům od čtvrtého ročníku níže, ale i kvůli
skutečnosti, že Brumbál ještě nikdy nic podobného neudělal.
Ovšem jedna nejmenovaná šestice sváděla v duchu daleko důležitější boj,
než jen dilema mezi jedněmi či druhými plesovými šaty. Uplynulo už
bezmála třináct dní od chvíle, kdy jim ředitel nabídl členství v tajném
společenství Fénixově řádu, ale někteří z nich dosud neměli jasno.
Za okny hradu už se pomalu začínalo stmívat, ale venku bylo pořád ještě
příjemné teplo, takže se ve společenské místnosti skoro nikdo nezdržoval.
James vytáhl zbytek Pobertů na Famfrpálové hřistě, kde si chtěl ještě se
svými přáteli zahrát famfrpál, ale Lily a Sandra se rozhodly strávit
jeden z posledních večerů v Bradavících v chladných zdech společenské
místnosti.
„Sandy?“ Sandra seděla zabořená v sametovém křesle a s hluboce zamyšleným
výrazem pročítala Denního věštce.
„Hm?“
„Už jsi –“ Lily ztišila hlas. „Přemýšlela jsi už o té záležitosti, kterou
nám navrhl Brumbál?“ zeptala se s úzkostí v hlase a přisunula si své
vlastní čalouněné křesílko blíž k Sandře.
Černovláska vykoukla zpoza černobíle tištěných stránek a zkoumavě si Lily
prohlédla.
„Samozřejmě,“ přisvědčila po chvíli.
„A už ses rozhodla?“ vyzvídala Lily dál. V tu chvíli se obě tvářily
naprosto vážně.
„Myslím, že ano. Opravdu hodně jsem to promýšlela a dospěla jsem k
názoru, že chci proti Voldemortovi bojovat, abych nějak pomstila strýčka
a proto vstoupím do Fénixova řádu,“ pronesla vážně. Vyslovit to nahlas ji
stálo opravdu hodně přemáhání. Ale teď, když se její slova pomalu
ztrácela ve vzduchu, jí bylo tak nějak lehko, jak u srdce, tak na duši.
Přesto ji uvnitř trápila ještě jedna věc, kterou by ani však za živý svět
nevypustila z úst. Bylo to příliš osobní.
Lily na ni zůstala chvíli bez jediného pohnutí zírat. Takovou
jednoznačnou odpověď nečekala.
„Já, pořád ještě nevím,“ rozpovídala se, když konečně vstřebala
kamarádčina slova. „Ale jestliže ty máš to odvahu, tak já –“
„Lily tohle není hra, musíš se řídit vlastním rozumem a ne se ohlížet na
ostatní,“ přerušila ji Sandra. Ani jedna dosud neupustila od opatrného
šepotu.
„Ale Sandro, vzpomínáš si na ten slib, co jsme si daly ve třetáku? Že
půjdeme do všeho vždycky spolu?“ Lily už se leskly oči.
„Samozřejmě, ale tohle je něco jiného.“
„Ne, Sandro, na dětské sliby se nemá zapomínat. Jestli jsi pevně
rozhodnutá to risknout, jdu do toho taky.“ Sandru její slova naprosto
dojala.
„Jamesovi se nebude líbit, že jsi rozhodnuta riskovat život,“ usmála se
Sandra a rukávem halenky si utřela uslzené oči.
„No a? Není to přece můj kluk, nemá na mě nárok,“ prohlásila Lily a v
očích se jí ďábelsky zablesklo.
Sandra nad tím jen povytáhla obočí a znovu se zahloubala do čtení novin.
Dnešní číslo neobsahovalo vcelku žádné zajímavé informace, avšak jeden
opravdu vážný článek se tam objevil.
Bezpečnostní opatření proti lordu Voldemortovi
Již několikrát jsme vás informovali o zlu, jež se rozmáhá v řadách našich
kouzelníků. Černokněžník lord Voldemort začíná na svou stranu přetahovat
kouzelníky a čarodějky, aby mohl s jejich pomocí ovládnout kouzelnické
společenství a to mnohdy i velice mladé lidi, kteří třeba nedávno vyšli
Bradavickou školu. Jeden z našich zdrojů potvrdil, že Albus Brumbál musel
nedávno řešit velice ošklivý incident s jedním ze studentů, který se ho
na příkaz Voldemorta pokusil zabít. Vyzíváme vás tedy, abyste byli na
pozoru, před jakoukoli podezřelou osobou a případné útoky ihned ohlásili
ministerstvu kouzel, které pro tento účel zřídilo speciální odbor…
Dál už Sandra text nevnímala. V mysli se jí vynořila ona událost, která
se stala někdy na začátku roku. Nevěděla přesně kdy, ale na ta slova se
pamatovala dokonale: „Přidej se k nám, Temný pán ti dá vše, co budeš
chtít. Můžeš mít slávu, moc a bohatství. Budeš se moct pomstít těm
idiotům Blackovi a Potterovovi.“
Sandra prudce vyskočila, až se křeslo zapotácelo a převrátilo.
„Co se děje?“ zeptala se Lily vyděšeně.
„Malfoy,“ zasyčela Sandra. Ve tváři měla nepříčetný výraz.
„Co?“ Lily naprosto nechápala, co tím Sandra myslí. Ta si jí však
nevšímal a zamířila k východu ze společensky. „Sandro, kam jdeš?“
zavolala na ni.
„Musím si něco ujasnit,“ křikla na Lily Sandra přes rameno, aniž by se
ohlédla a za okamžik už rázně kráčela liduprázdnými chodbami rovnou do
Vstupní sině, odkud vyšla na školní pozemky do vlahého letního večera.
Zastavila se až u jezera. Rozhlédla se, ale nikde ho nebylo vidět,
zamířila proto zpět do hradu v naději, že ho snad potká, narazila však
jen na několik mladších studentů.
Její zlost už pomalu vyprchala a ona si začínala uvědomovat absurdnost
svého chování. Zastavila se v jedné z chodeb, čirou náhodou právě v té,
odkud vedlo schodiště do sklepení. Opřela rozpálené čelo o okenní tabulku
a snažila si vysvětlit, proč se zachovala jako malé dítě. Právě, když si
v duchu nadávala do všeho možného, ozval se za ní mužský hlas.
„Co vy tady, slečno? Snad jste nezabloudila.“
Sandra se prudce otočila a stanula tváří v tvář tomu, jehož už několik
dlouhých chvil hledala. Okamžitě se v ní vzedmula nová vlna vzteku.
„Ty,“ procedila skrz zuby. Obě ruce měla zatnuté v pěst. Malfoyovi zmizel
úsměv z tváře, jako když ho seškrábne břitvou.
„Co se děje?“ zeptal se nechápavě.
„Ty se ještě ptáš, co se děje? Ty už si nevzpomínáš, že jsem tě tenkrát
slyšela? Tenkrát, jak ses snažil přesvědčit Snapea, aby se přidal na
Voldemortovu stranu.“
Malfoy vypadal na jediný okamžik jako troska. Pak, jako by si uvědomil,
co dělá, nasadil svou obvyklou panovačnou masku.
„Ty to nechápeš,“ pronesl pomalu.
„Co jako nechápu?“ vykřikla Sandra. „Byl jsi to ty, že? To ty ses pokusil
zabít Brumbála, co?“
Malfoyova tvář ztvrdla. „Věštec píše už dost dlouhou dobu samé žvásty.
Brumbála se nikdo zabít nepokusil,“ odpověděl pevným hlasem.
„A jak ty to víš? Přidal ses k němu, nemám pravdu?“ Sandra už začínala
nabírat hysterický tón.
„Ne,“ řekl tiše.
Sandra tam stála jako opařená.
„Ale přidám se k němu,“ dodal.
Dívce sotva popadala dech. „Víš ty vůbec co je Voldemort zač?“ vypravila
ze sebe s námahou. „Vždyť je to jenom zrůda, která zabíjí lidi.“
„Já vím.“
„Tak proč?“
„Mysli si, že jsem zbabělec, ale nemám takovou vůli, jako tvůj
kamarádíček Black, abych zavrhl svou rodinu a stal se zrádcem,“ pronesl
tiše a přistoupil k ní o kousek blíž.
„Ale vždyť jsem daleko důležitější věci než jen rodina. Podívej se na mě,
já nemám rodinu, ale zato mám přátele a stejně jsem šťastná.“ Po tvářích
se jí už po druhé za tenhle večer kutálely slzy.
„Ale já nemám přátele,“ řekl tímtéž tichým hlasem.
„Ale –“ chtěla něco namítnout, vtom si uvědomila tu krutou skutečnost –
nikdo ze Zmijozelu vlastně nemá přátele. Najednou jí bylo toho
světlovlasého kluka líto, takže si ani neuvědomila, že je stále blíž a
blíž. A pak najednou, z ničeho nic, ji políbil. Byl to takový krátký
polibek, který mohl být jako stovky jiných, ale v tomhle bylo tolik
emocí. Náhle se však v Sandře vzedmula vlna čehosi, co nedokázala ani s
odstupem času pojmenovat.
„Ne, tohle nemůžu,“ odtrhla se od něho.
„Klidně mi jednu vraž, ale tohle jsem musel udělat,“ řekl s očima stále
zavřenýma, jako by si pořád vychutnával ten okamžik.
Sandra se ani nepohnula, jen se snažila vstřebat to, co právě dopustila.
„Kdybych tohle neudělal, do smrti bych si to vyčítal,“ pokračoval a
konečně otevřel bleděmodré oči „Teď až skončím školu, tak si vezmu
Narcisu a určitě spolu budete mít nějaký děti, ale chci, abys věděla, že
ty jsi jediná…těžko se mi o tom mluví, protože jsem to ještě nikdy…
nikomu neřekl a navíc nejsem zvyklý dávat city najevo, ale věř mi, že mi
nejsi lhostejná a já…“ nedokončil a rychlými kroky se vydal pryč. Tohle
už pro něj bylo příliš, nevydržel by se na ni jen tak dívat a nic
neudělat. Připadal si před ní jako pitomec, totální idiot. Sandra tam
stála jako přikovaná a v duchu se sama sebe ptala, jak má všechno vyřešit.
--------------------
Lily a Sandra seděly u snídaně a vesele tlachaly o všem možném i
nemožném. Ale jako by si Lily najednou vzpomněla, zavedla řeč na Sandřino
včerejší zmizení.
„Tak kam ses to včera večer vypařila?“ vyzvídala Lily nad miskou ovesné
kaše.
„Vždyť už jsem ti říkala, že jsem si potřebovala ověřit, jestli se skřeti
v patnáctém století opravdu střetli u Birminghamu. Znenadání jsem si na
to vzpomněla a jak jsem se to učila na OVCE, tak jsem tu myšlenku nemohla
vyhnat z hlavy,“ vymlouvala se Sandra pečlivě nacvičeným příběhem.
„Tak proč jsi přitom vyslovila Malfoyovo jméno?“ nenechala se Lily odbít.
„To nebylo Malfoy, co jsem říkala, to bylo Gelfroy. To byl ten skřetí
válečník.“
„Ale –“
„Hele pošta,“ přerušila ji Sandra, aby se nějak vyhnula dalšímu zpovídání
a s hraným zájmem zvedla hlavu k začarovanému stropu.
Zabralo to. Lily nechala výslech výslechem a také se podívala na houf
sov, který se objevil v síni. „Pro koho je asi támhle ten balík?“
pohodila hlavou směrem k větší krabici, kterou mezi sebou nesly dvě sovy
pálené. I ostatní tato zásilka zaujala, taková pošta do školy přece jen
nechodila každý den. Sandra byla nadmíru zvědavá, komu kdo posílá takový
dárek, nebo co to bylo a užasla, kdy se sovy snesly před ni a upustily jí
balík do klína.
Sandra se překvapeně podívala na Lily, ale ta jen pokrčila rameny.
Černovláska odvázala dopis od balíku a otevřela ho. Uvnitř stálo.
Milá Sandro,
James mi předevčírem psal, že se v Bradavicích v pátek večer bude konat
ples. A tak mě napadlo, že jestli to má být tvoje poslední akce na škole,
mělo by ti to slušet (zvlášť, když James psal, že je do tebe prý
zamilovaný nějaký mladý muž). V balíku ti tedy posílám nové plesové šaty,
které se ti doufám budou líbit. Poslední dobou mám trochu divný vkus.
Už se na tebe a Jamese moc těším. Je mi doma teď trochu smutno. Pozdravuj
Lily.
S pozdravem teta Eleanor
P.S. U těch šatů máš i boty. Předpokládám, že ty fialové by se moc
nehodily.
Sandra si to musela přečíst hned několikrát, aby dostatečně uvědomila
obsah. Poté podala dopis Lily, aby si ho přečetla také. Sandra mezitím
pohledem vyhledala Jamese, který seděl spolu se Siriusem, Peterem a
Remusem na samém konci stolu. Vypadalo to, že ji už nějakou dobu pozoruje
a teď, když si všiml, že se na něj otočila, se na ni ze široka usmál.
„Nové šaty?“ promluvila Lily, když dočetla. „No to je super, ne?“ Sandra
stočila svou pozornost znovu na Lily.
„Jo, je, ale cítím se tak trochu provinile, když teta je doma sama a my
si tu máme užívat,“ řekla Sandra smutně.
„To máš asi pravdu, ale myslím si, že když ti ty šaty posílala, myslela
tak trochu na to, že ty se pobavíš za ni. A navíc, podle mě by nechtěla,
aby sis ty poslední dny tady strávila myšlenkama na smrt a smutek.“
„Asi jo. Nejspíš to tak má být,“ povzdychla si a vzápětí nasadila šťastný
úsměv.
„No, tak je to lepší,“ pochválila ji Lily. „A teď pojď do ložnice, ať je
můžeme vybalit,“ vyzvala Sandru.
Vyšly tedy spolu z Velké síně a zamířily po mramorovém schodišti do
Nebelvírské věže.
„Teda,“ vydechla Lily, kdy se konečně dostaly do balíku a vyndaly z něj
šaty. Byly černo-bílé, ale černá barva převládala a Lily se Sandrou se
shodly na tom, že jsou naprosto úžasné.
„Jsou opravdu krásné,“ přisvědčila Sandra a omámeně zírala na kus látky,
která zatím čekal na svou vlastní historii. Korzet šatů plynule přecházel
v sukni a černá barva, jíž byl potažen, ta dokonale ladil se vším
ostatním.
„Tak s takovýma nemůžou ty moje zelené vůbec konkurovat.“
„Ale nech toho, samozřejmě, že můžou. Tobě by ty moje černé neslušely,
stejně jako by neslušely ty tvoje zelené mně. Ale v těch svých budeme obě
vypadat skvěle,“ prohlásila Sandra a dál se usmívala. „Jen je škoda, že
nemám s kým jít,“ dodala, ale usmívat se nepřestala. „Přijde mi to takový
trapný, jít na ples bez partnera.“
„Nech toho, jo? Vsadím, se, že než nadejde večer, dostaneš alespoň tucet
nabídek,“ pokárala ji Lily.
„O tom pochybuji, ale vsadím se, že ty budeš mít za partnera jednoho z
nejžádanějších kluků na škole,“ nedala se Sandra a usmála se ještě víc.
„Tak fajn, uvidíme večer.“
Vzápětí se Sandra natáhla k nočnímu stolku a vytáhla z něj brk a pergamen.
„Co jdeš dělat?“
„Napíšu tetě,“ odpověděla Sandra a začala zuřivě psát dopis, který za
okamžik složila a vstala. „Jdu do sovince, abych to odeslala,“ prohodila
směrem k Lily a vyšla z ložnice.
Na cestu se vůbec nesoustředila, v sovinci byla už tolikrát, že by tam
mohla jít i se zavázanýma očima. Vkročila do kruhové komnaty s vysokým
stropem, kde na stovkách bidýlek spaly sovy. Sandra si vybrala jednu z
těch školních a přivázala jí dopis k nožce. Pak jí přenesla k oknu a
vyhodila do ven krásného rána. Chvíli jen tak zasněně koukala na školní
pozemky a přemýšlela, jaké to asi bude, až odtud odjede. Najednou se jáí
do očí začaly drát slzy. Odvrátila se a rozešla se ven z nejmenší věžičky
hradu. Hned přede dveřmi málem do někoho narazila.
„Jé, Siriusi.“
„Ahoj Sandro,“ pozdravil ji s úsměvem. „Byla jsi poslat dopis?“ zeptal se
ve snaze nezachovat se jako idiot.
„Jo, teta mi poslala šaty na ples, tak jsem jí chtěla poděkovat,“
odpověděla Sandra.
„Jasně, to chápu a jak se vyrovnává s...no…však víš?“
„Asi je to pro ni těžký, ale snad to zvládne,“ přisvědčila. „Tak zatím
ahoj.“ A rozešla se chodbou pryč.
„Sandro?“ zavolal za ní Sirius.
„Ano?“ otočila se.
„Sandro, tak mě napadlo, jestli… jen jestli bys nechtěla semnou jít na
ten ples… jen jestli bys chtěla,“ zeptal se. Vypadal teď, jako kdyby
žádal o tanec profesorku McGonagallovou. Tvářil se v tu chvíli opravdu
rozpačitě.
Sandra byla jeho otázkou naprosto zaskočena a nějak si nedkázala
uvědomit, o co jí to vlastně žádá.
„Ale jestli nechceš, nebo už s někým jdeš, tak to nevadí –“
„Jasně. Ráda s tebou půjdu, Siriusi,“ usmála se na něj. Teď se usmál už i
on.
„Tak dobře, uvidíme se teda.“
„Jasně, tak ahoj,“ rozloučila se a nechala ho stát v krajních rozpacích
na liduprázdné chodbě.
--------------------
Sandra a Lily seděly mlčky u večeře, každá ponořená do vlastních
zmatených myšlenek, ale vzápětí je z jejich bloumání kdosi vythl.
„Ahoj, dámy.“
Obě dívky zvedly hlavu, aby si mohli prohlédnout toho, kdo se už teď cpal
mezi ně.
„Jamesi, musíš se sem tak cpát?“ osopila se na něj Lily rozladěně, ale
mírně se usmívala.
„Ale Lily, tobě to vadí?“ zeptal se s povytaženým obočím.
„Jo, vadí. Nemůžu se ani v klidu najíst.“
„Aha, tak to se omlouvám. Už jsme si myslel, že máš něco proti mé osobě,“
usmál se James. Zřejmě překypoval dobrou náladou. Lily i Sandra se dál
věnovaly večeři, ale Lily byla vzápětí zase vyrušena.
„Ehm, Lily?“ ozval se kdosi za nimi. Lily se otočila. Zpoza dlouhých
vlasů se na ni usmíval William, ten s nímž byla Lily na Vánočním plese.
„Ahoj, Wille,“ pozdravila ho Lily se zářivým úsměvem. „Co potřebuješ?“
„No, tak mě napadalo,“ začal Will rozpačitě. Nejspíš proto, že byl se
šesťáku a James, který si ho tu měřil podezřívavým pohledem ze sedmáku.
„Nechtěla bys se mnou jít na ten ples, v zejtra?“ vypravila ze sebe
konečně.
„No, začala Lily, ale James ji přerušil.
„Tak pozor mladej, tady Lily jde se mnou, takž si koukej dát odchod,“
upozornil ho James s nebezpečným výrazem a majetnicky chytil Lily kolem
boků. William se radši rychle vytratil.
„Co to mělo znamenat?“ osopila se Lily na Jamese pobaveně, ale v očích se
jí zablýsklo. „Kdo řekl, že s tebou chci jít? Beztak ses mě ještě
nezeptal a jak vůbec můžeš vědět, že jsem s William nechtěla jít?“ Jeho
ruky kolem svého pasu si vůbec nevšimla.
„Tak to hned napravíme,“ řekl James s vyskočil na nohy.Vzápětí si klekl
na jedno koleno a chytl Lily za ruku, kterou políbil.
Lily zrudla jako rajče. Více než polovina síně už je sledovala.
„Slečno Evansová, byla byste tak neskonale laskava a doprovodila mne na
zítřejším plesu?“ zeptal se ve stylu středověkých rytířů. Několik
studentů se zasmálo.
„Jamesi, přestaň blbnout,“ okřikla ho potichu, ale on se ani nepohnul.
„Tak budeš mi dělat společnost, Lily?“ zeptal se znovu.
„Ano,“ přisvědčila naléhavě. „Jen už té komedie, prosím tě nech.“ James
se šťastně usmál a zaujal opět své místo u stolu.
Ale ještě než vůbec dosedl, ozval se kolem veselý potlesk. James teď už
vypadal, že k absolutnímu štěstí mu chybí opravdu málo.
„Co tě to napadlo?“ vytýkala mu Lily, když se povyk kolem utišil.
„Co by? Tobě se to nelíbilo?“
„Ne to teda nelíbilo, takhle mě ztrapnit.“ Lily se teď tvářila, jako že
ji to opravdu popudilo.
„No tak Lily, tak se na mě nezlob,“ hodil James na Lily psí oči. Ta se
jen usmála a vlepila mu letmý polibek na tvář.
James obrátil svou pozornost k Sandře.
„A co ty, Sandro, tebe pozval nějaký oslnivý mladík na ples?“ zeptal se
škádlivě.
„Jestliže Sirise považuješ za oslnivého mladíka, pak ano,“ odpověděla
Sandra ledabyle, ale na tvář se jí vloudil úsměv.
„Počkej, ty jdeš se Siriusem?“ podovila se Lily a vyměnila si s Jamesem
ohromený pohled.
„Jo,“ přisvědčila Sandra a při pohledu na překvapeného Jamese a Lily se
neubránila úsměvu.
--------------------
Pátek nastal až nějakou nadpřirozenou rychlostí a téměř žádného ze
studentů to nenechávalo chladným. Ti, jenže měli vstup na ples zakázaný
se těšili na zítřejší návrat domů a zároveň se usilovně snažili najít
všechny zatoulané věci, aby si mohli zabalit. Žáci pátého a šestého
ročníku pečlivě vymýšleli postupy, jak si stihnou zabalit mezi přípravami
na ples, ale sedmáci nechali všechny starosti s balením až na ráno a ze
všech sil se pokoušeli užít si poslední den na tomto úžasném místě.
„Jsem zvědavý, jaký program pro dnešek Brumbál vymyslel,“ řekl James,
když spolu s Lily, Sandrou a zbytkem Pobertů dorazili k jezeru, kde se
chtěli ještě naposledy porozhlédnout.
„Jo, taky by mě to zajímalo, ale myslím si, že Brumbál je natolik
důmyslný, že určitě vymyslel něco skvělého,“ poznamenal Remus.
„Začíná mi být smutno,“ vdychla Sandra a rukou si zaclonila oči, aby si
mohla pořádně prohlédnout hrad, který se před nimi majestátně tyčil.
„To mě taky, a hlavně nemám vůbec představu, co bych chtěla do budoucna
dělat,“ přitakala Lily.
„Jo, to asi nejsi jediná,“ opáčil Sirius. „Ale alespoň jsem si už našel
byt.“
„Co? To jsi mi neřekl. Takže se odstěhuješ od nás?“ zeptal James, zatímco
se pomalým krokem rozešli zpět do hradu. Byl už pomalu čas, se jít
připravit na ples. Teda alespoň pro Lily a Sandru byla hodina a půl
nezbytností.
„Jo, zejtra se na něj jdu podívat.“ Piercing
„Tak to ale počítej s tím, že se alespoň jednou týdně objevíš na oběd,“
upozornil ho James a usmál se. „Už jsem si na tvojí celoroční přítomnost
nějak zvykl, bude to asi bez tebe nuda.“
Společenská místnost byla narvaná k prasknutí. Lily a Sandra svorně
oznámily, že se potřebují připravit a ihned odpádily do ložnice. Sirius
se také nezdržoval a vydal se po schodech nahoru. Zbylí tři Pobetové se
uvelebili na poslední volné pohovce a pokračovali v rozhovoru, ale Remus
po chvíli prohlásil, že už ho to tady v tom rámusu nebaví a následoval
Siriuse do ložnice.
Našel ho, jak přechází po pokoji a tváří se nadmíru zamyšleně.
„Nějaký problém, Siriusi?“ zeptal se ho a lehl si na svou postel.
„Hm… jo,“ zamumlal Sirius a sedl si k sobě na lůžko.
„A smím se zeptat co?“ zkusil to Remus.
„Jsem pitomec, proč jsem ji na ten ples zval, vždyť nejsem schopný před
ní ani pořádně mluvit,“ promluvil spíš pro sebe.
„Siriusi, co se to s tebou stalo? Vždyť ty jsi vždycky věděl, jak se k
holce chovat, tak co pořád řešíš?“
„Ale, Reme, vždyť víš, že tohle není to samý. Vždycky si před ní
připadám, jako pitomec.“
„Tak se chovej, tak jako vždycky. Věř mi, bude to dobrý. Není tohle to,
co jsi celou dobu chtěl? Jít s ní na ples?“
„Možná.“ Sirius se tvářil zasmušile.
„Tak hele, já jsem to nikdy s holkama neuměl a přesto jsem to vždycky
zvládl. Prostě se chovej přirozeně. Nehraj si na přehnaně veselýho ani
smutnýho, reaguj instinktivně.“
„Jo, co mi zbývá.“ Rezignovaně se rozvalil na posteli a zatáhl za sebou
závěsy, aby unikl Remusovým zkoumavým očím.
--------------------
„Tak, já bych řekla, že už jsem připravená,“ prohlásila Sandra, jakmile
si domalovala oči. Byla oblečená v nových černobílých šatech, které jí
padly jako ulité, nohy obula do černých lodiček. Lesklé černé vlasy si
nechala volně rozpuštěné na odhalených ramenou, ozdobila je jen třpytivou
čelenkou.
„Jo, to budu taky, až se navlíknu do těch zpropadených šatů,“ zafuněla
Lily, ale vzápětí korzet konečně zapnula. „Tak, hotovo.“
Vzápětí vtrhla do ložnice Marhareta ve stejných úděsných růžových šatech,
jaké měla posledně.
„Ty,“ zaječela na Sandru. „Kde máš ten nápoj lásky, který jsi podstrčila
Siriusovi?“ Ve tváři měla fanatický výraz.
„Cože?“
„Tak kde ho máš? Vím, že jsi mu ho dala, protož on by tě jinak nikdy
nepozval,“ hysterčila dál.
„Hele, Marhareto, nic jsem mu nepodstrčila, takže se laskavě uklidni a
přestaň tu na mě řvát. Slyší tě celá společenka,“ usadila ji Sandra a
otočila se zpět k zrcadlu.
„Na tebe ještě přijde řada,“ zasyčela zlostně a odpochodovala ven.
„Ta je strašně závistivá,“ prohodila Lily a stoupla si vedle Sandry.
„Jo, to je, ale já už jsem si zvykla, takže mě to z míry nevyvádí.“
„Myslíš, že nám to sluší?“ zeptala se Lily Sandra a usmála se.
„Jo, řekla bych, že ti dva, co na nás budou čekat, asi padnou na zadek,“
prohlásila Sandra znalecky.
„Abychom ale nepadly na zadek my z nich,“ zapochybovala Lily. „Nějak se
mi tomu ani nechce uvěřit. Lily Evansová a Sandra Potterová jdou na ples
a Jamesem Potterem a Siriusem Blackem.“
Sandra se rozesmála.
„Jo, zní to neuvěřitelně.“
„Každopádně, už budeme muset jít, nebo se ti naši princové nedočkají,“
poznamenala zrzka a zamířila ke dveřím z ložnice.
--------------------
„No, kde jsou?“ James vypadal opravdu nedočkavě. Stáli se Siriusem ve
Vstupní síni a čekali na svoje partnerky. Oba měli ruce zaražené hluboko
v kapsách kalhot a nervózně vzhlíželi k vrcholu mramorového schodiště,
kde se měly každou chvíli objevit Lily a Sandra.
Když už si Sirius začal říkat, že asi nepřijde, uviděl ji sestupovat po
schodech. V tu chvíli se mu na několik okamžiků snad zastavilo srdce. Byl
tak krásná, lesklé vlasy se jí lehce vlnily, jak jistým krokem scházela
schody. Připadal si jako ve snu, když si uvědomil, že tahle dívka patří
pro tenhle večer jemu.
James vypadal, že je ve stejném rozpoložení, až na to, že jeho neupoutala
tak Sandra jako Lily.
Sirius jako by si vzpomněl na Remusova slova a z ničeho nic nabyl takový
klid, až ho to samotného překvapilo
„Sluší ti to, Sandro,“ řekl, když obě dívky dorazili až k nim.
„Díky,“ usmála se na něj a tváře jí malinko zrůžověly. „Tobě taky.“
„No teda Sandro, kdybych věděl, že mám takovou krásnou sestřenici, byl
bych tě ani se Siriusem nepustil,“ prohodil James, když si i on vyměnil s
Lily smršť zdvořilostních frází.
„A ty si myslíš, že zrovna ty jsi příkladným společníkem, se kterým by se
nikdo nebál pustit nějakou dívku?“ zeptal se ho Lily s hranou jízlivostí.
„Samozřejmě, ale ty jsi výjimka, když jsem s tebou, tak nejsem s to se
ovládat,“ ušklíbl se James.
„To abych o Lily začala mít starost, co?“ poznamenala Sandra.
„Nepůjdeme dovnitř?“ navrhl Sirius.
„My nečekáme na Petera a Remuse?“ zeptala se Lily.
„Ne, ty už jsou dávno uvnitř,“ řekl James.
„Tak jdeme,“ uzavřela jejich rozhovor Lily a spolu s Jamesem vešli do
Velké síně. Sirius bez jediného dalších slova nabídl Sandře rámě a i oni
dva se vypravili dovnitř.
Stejně jako o Vánocích, žádné kolejní stoly nebyly nikde vidět. Jejich
místo nahradily malinké stolky, natěsnané okolo parketu. Na obvyklém
místě učitelského stolu stálo občerstvení a celá místnost byla vyzdobena
zlatými girlandami. Podium, jež zaujímalo levou část tanečního parketu,
vyvolávalo netrpělivou zvědavost.
Sandra se Siriusem následovali Jamese a Lily až ke stolku, kde spolu jako
staří mládenci seděli Remus s Petr. Dorazili právě včas, ve chvíli kdy
usedli, kolem stolečku, objevil se na nasvíceném podiu Brumbál, aby
pronesl zahajovací řeč. Celá síň utichla.
„Vítám vás,“ pronesl kouzlem zesíleným hlasem. „Jsem opravdu rád, že se
vás tu sešel tak hojný počet a navíc tolik párů. Doufám, že se vám dnešní
akce bude líbit a především bych byl rád, aby si to užily sedmé ročníky,
kteří tu tráví poslední večer. Takže se dobře bavte a hlavně tančete,“
zakončil svůj proslov a celá síň propukla v hlasitý potlesk. Vzápětí se
na podiu objevila kapela a za okamžik už zadýchaný vzduch naplnily první
tóny rychlé písně.
„Jde se tancovat,“ zavelel James a vytáhl Lily na nohy. „Pojď, Siriusi.“
Sandra rozhodně vstala a přesvědčila tak váhajícího Tichošlápka. Jakmile
se dostali na okraj parketu, okamžitě byli vtaženi davem přímo
doprostřed, kde už to v divokých tanečních kreacích roztančil James a
Lily. Sandra a Sirius na tom po chvíli nebyli jinak.
Rozjařenost všem začala po chvíli stoupat do hlavy. Po několika opravdu
bujarých skladbách si museli Lily, Sandra, Sirius i James na chvíli
odpočinout.
Zasedli ke stolku, kde se Peter horlivě cpal hromadou dortíků. Sandra
měla naprosto rozpálené tváře a její nálada se ani popsat slovy nedala.
„Mám zajít pro nějaké pití?“ zeptal se James.
„Kdybys byl tak hodný,“ požádala Lily a ovívala se rukou.
„Jdeš se mnou Siriusi? Sám to nepoberu,“ obrátil se James ke svému
kamarádovi.
„Jasně,“ souhlasil. Oba se zvedli a za okamžik už se ztratili v davu.
„Tak, jak si užíváš dnešní večer?“ otázala se Lily Sandry. Na tváři měla
šťastný úsměv.
„Já si to užívám moc,“ odpověděla zrzce. „Předpokládám, že ty taky.“
„Jo, je to super.“
Obě dívky dál mlčky pozorovaly parket, kde se do rytmu jedné velmi rychlé
písničky pohybovali studenti. Vzápětí však zvolnili tempo, když se ozvala
pomalá táhla melodie ploužáku.
„Sandro?“ oslovil ji. Byl rád, že tu nebyl ani Black ani Potter.
„Ano?“ Černovláska odvrátila pohled od parketu a pohlédla na Luciuse
Malfoye, který tu před ní stál v černém společenském hábitu. Pohled na
něj jí poněkud vyvedl z míry.
„Půjdeš si zatančit?“ zeptal se s mírným úsměvem. Sandra tam chvíli
seděla, neschopna slova. Pak za překvapených pohledů Lily vstala a
odkráčela s Malfoyem na parket. Nevěděla, proč to udělala, ale připadalo
jí, jako že mu ten tanec prostě dluží.
Zamotali se do víru tanečních párů. Ona mu obtočila ruce kolem krku a on
ji vzal kolem boků. Začali pomalu tančit a Sandra si později velmi dobře
vzpomínala, jak pěkně tančil. Připadalo jí, že tancuje s naprosto jiným
klukem, než s tím, který jí na začátku roku vyhrožoval.
Mezitím se Sirius objevil u stolku, kde seděla Lily a Peterem. V ruce
svíral dvě skleničky máslového ležáku.
„Kde je Sandra?“ zeptal se zmateně.
„Šla tancovat,“ odpověděla mu Lily a na tváři se jí zračila obava.
„A… s kým šla tancovat?“ vyzvídal dál a sedl si na jednu z židlí.
„Přišel pro ni Lucius Malfoy.“ Teď už si Lily připadala jako posel
špatných zpráv. Sirius vypadal, jako kdyby ho někdo praštil po hlavě
palicí.
„Aha.“
„A kde je James?“ snažila se Lily změnit téma, ale zrovna tohle ji
zajímalo doopravdy.
„Zakecal se u stolu s občerstvením s nějakou holkou,“ odpověděl Sirius
ledabyle a dál upřeně sledoval tančící studenty. Lily vstala. Zakecal se
s nějakou holkou? To nemohlo být samo sebou. S potížemi se prodrala mezi
stolečky a vzápětí měla dokonalý výhled na Jamese a jeho zrzavou
společnici. Zrzavou! Chvíli tam Lily jen tak stála a pozorovala je ze
svého bezpečného stanoviště, a když se dívka s Jamesem rozloučila,
rozhodla se jít za ním.
„Lily, kde se tu bereš?“ zeptal se James překvapeně, ale jeho tvář
nezračila vůbec žádné provinění.
„Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem se šla napít,“ odpověděla naštvaně.
„Co je ti?“ zeptal se James starostlivě.
„Nic, co by mi bylo?“ dělala Lily nechápavou a dál se tvářila nasupeně.
„Ale nech toho, řekni na rovinu, co ti vadí,“ vyzíval ji James. Lily se
rozhodla, že nebude chodit kolem horké kaše.
„Co to bylo za holku?“
„Co? Myslíš Andreu?“
„Myslím tu zrzku, co si s tebou povídala. Co je zač?“
„Ty žárlíš,“ ušklíbl se.
„Ne, nežárlím,“ zalhala Lily. „Tak co to bylo za holku?“
„Andrea, je to jen moje kamarádka. Sirius s ní chodil a pak jí pustil k
vodě, jak měl v zvyku a já jsem trochu pomohl dostat se z deprese. To je
vše. Nikdy jsem s ní nic neměl. Moje srdce vždy oddaně patřilo tobě,“
pronesl usměvavě.
„Myslíš to vážně?“
„Myslím to smrtelně vážně.“
„Tak mi dej pusu a já už nebudu žárlivá.“ Teď už se usmívala i ona.
Jamese její nenadálý pokyn překvapil, ale ochotně vyhověl.
„Škoda, že už ta písnička končí, docela bych si zatancoval. Počítám, že
Sirius a Sandra tančí spolu, ne?
„Pro Sandru přišel Malfoy,“ konstatovala Lily a zamračila se.
„A ona to přijala?“ James vytřeštil oči. Lily přikývla.
--------------------
Dozněly poslední tóny prvního ploužáku toho večera a Sandra se pustila
Luciuse Malfye.
„Děkuju ti za tanec,“ prohodil a vzápětí se ztratil někde mezi halasícími
studenty. Sandra se pomalu vydala zpátky k místu, kde seděli v o
čekávání, že ji zrovna radostně nepřivítají.
U stolku seděl jen Sirius. V ruce třímal sklenku ležáku a díval se do
země. Sandra si sedla na nejbližší židli a oslovila ho.
„Ehm, Siriusi?“ Zvedl hlavu a podíval se na ni šedýma očima.
„Zatančila sis?“ zeptal se bez jakéhokoliv zabarvení hlasu.
„Já… promiň, měla jsem…měla jsem se tě nejdřív zeptat. Já nevím, co mě to
popadlo, ale já prostě…“ do očí se jí začaly drát slzy. „Promiň,“
zamumlala tiše. Sirius se na ni zmateně usmál.
„Prosím tě, proč pláčeš?“ zeptal se a prsty jí setřel slzy z tváří.
„Vždyť je to jedno.“
„Ty… ty se nezlobíš?“ vykoktala Sandra.
„Ne, nemám důvod,“ řekl klidně. Sandra se na něho usmála.
Chvíli jen oba rozpačitě mlčeli.
„Smím prosit?“ zeptal se a podal jí ruku. Ochotně vložila tu svoji do té
jeho. Dovedl ji na parket, kde ji k sobě jemně přivinul. Ona se ho chytla
kolem krku jako před tím Lusiuse, ale musela přitom víc natáhnout ruce,
protože Sirius byl vyšší. Začali se pomalu pohybovat do rytmu hudby a oba
si přitom až příliš uvědomovali tělo toho druhého.
Sirius si připadal najednou jako ve snu. Měl jí plnou hlavu. Plnými
doušky vnímal její vůni, její štíhlý pas a celou její postavu, která se
teď tulila k té jeho.
Sandra si položila hlavu na jeho rameno a hlavou jí vířily tisíce
vzpomínek.
Tohle byla noc splněných snů.
I Lily s Jamesem si odbyli kolotoč plouživých písní. Nevěděli, jestli
jich bylo pět, deset, nebo patnáct. Vnímali jen teplo, vysílané tím
druhým. Všechny ty skladby jim splývali dohromady, ale jedna chvíle byla
opravdu jen jedna.
„Lily?“ oslovil Jamse dívku, která se ho držela kolem krku.
„Ano?“
„Miluju tě,“ zašeptal, jako by tím chtěl utvrdit tuhle posvátnou chvíli.
„Taky tě miluju, Jamesi,“ odpověděla. Oči měla pevně semknuté.
Uplynula další chvíle, kdy se oddávali písni, ale pak James znenadání
zamumlal:
„Budeš se mnou chodit, Lily? Já tě potřebuju, chci tě mít jenom pro sebe.“
„Já taky. Budu s tebou chodit, Jamesi.“ Zvedla k němu hlavu a dlouze ho
políbila. A pak už se dál oddávali horečce tohoto večera.
-------------------
Rychle se blížila půlnoc a tak i plánovaný konec plesu.
Skončila další z mnoha pomalých písniček a Sirius už konečně našel odvahu.
„Mohla bys jít se mnou na chvíli ven?“ zeptal se Sandry, když dozněly i
poslední tóny.
„Jasně,“ souhlasila. Sirius ji vzal za ruku a vyvedl z Velké síně a pak
až ven na školní pozemky.
„Sandro,“ otočil se k ní. „Já, už nejsem… schopen tohle dál v sobě
dusit.“ Její ruku stále držel v té své. „Už je to strašně dlouhá doba, co
ti chci tohle říct, ale doteď jsem k tomu nenašel odvahu.“ Tvářil se
naprosto zoufale. „Ale když… když jsi odešla tancovat s Malfoyem,
uvědomil jsem si, že už nemůžu dál mlčet. Sandro,“ najednou jako by
ztratil nit.
Nemohla si nevšimnout, s jakou něhou vyslovoval její jméno.
„Sandro,“ opakoval. „Známe se už strašně dlouho a já jsem tě vždycky bral
jako kamarádku, prostě jen sestřenici, mého nejlepšího kamaráda. Ale…
tenhle ročník nás mnohokrát svedl dohromady a já si začínal uvědomovat,
jak nervózní jsem v tvé společnosti, jak mám husí kůži pokaždé, když
kolem mě projdeš. Uvědomil jsem si, že…že…“ tahle slova mu nějak nešla
přes jazyk.
Sandra na něho hleděla s pocity, které se podobaly výbuchu citů.
„Uvědomil jsem, že už nedokážu koukat po jiných. Myslím na tebe ve dne v
noci. A teď jsem poprvé v životě schopen to někomu říct.“
Hleděl jí teď zpříma do očí a snažil se v nich vyčíst, co cítí.
„Teď už mám tu odvahu říct ti, že tě miluju, Sandro,“ dořekl to, co měl
na jazyku celý dnešní večer. A teď, když už odhalil celou pravdu, se ani
nesnažil zastavit tu touhu, kterou v sobě celé ty měsíce dusil. Stáli od
sebe jen několik desítek centimetrů, ale ta vzdálenost byla najednou
menší a menší…
Jednou rukou ji chytl kolem boků, druhou jí zajel do vlasů a udělal to,
co si přál udělat těch nekonečně mnoho okamžiků. Políbil ji.
Cítil se, jako kdyby mu v celém tělem proudil cit. Cit tak silný, že by
ho déle nebyl schopen tajit.
Sandra byla naprosto překvapená. Nedokázala vstřebat to, co jí řekl. V
hlavě jí vyvstávaly tisíce myšlenek, ale jakmile se svými rty dotkl těch
jejích, byly všechny pryč a ona vnímala jen jeho. Jen touhu, kterou byla
vedena.
Líbali se snad věčnost, nabyly to minuty, ani dny, byly to celé miliony
světelných roků. A když se konečně odtrhli, Sandra se neubránila slzám.
Tekly jí proudem po tvářích. Sirius byl naprosto zmatený. Objal ji a ona
mu vzlykala do ramene.
„Já… Siriusi… já nevím, co cítím. Já mám v citech absolutní zmatek,“
mumlala mezi vzlyky. „J-já, omlouvám se, že ti teď nemůžu odpovědět,
p-protože jsem tak zmetená, že… nedokážu vyjádřit, co teď cítím.“
„Psst,“ zamumlal Sirius. Stáli tam v objetí ještě několik minut. Pak se
pomalu, ruku v ruce vydali do hradu, kde už mezitím skončil ples.
Studenti se začínali trousit do kolejních místností.
Sandra a Sirius dorazili, do společenské místnosti, kde bylo plno halasu
a veselí. Zastavili se až u paty schodiště, vedoucího do dívčích ložnic.
Sirius Sanře políbil ruku.
„Dobrou noc,“ popřál jí s podivným leskem v očích.
„D-dobrou,“ odpověděla mu a pak začala stoupat do schodiště.
Tu noc usnula až k ránu z absolutního vyčerpání. Dlouhé hodiny ležela v
posteli a přemýšlela.