Studnice moudrosti Harry Potter unaveně klesne na křeslo v nebelvírské společenské místnoti. Trest byl opravdu, ale opravdu náročná záležitost pro jeho psychiku. Teď chce jen odpočívat, odpočívat a odpočívat. Leč slastného oddechu mu není dopřáno. Skrz celý pokoj se k němu jako lítá čarodějnice žene hurikán Hermiona. Pomóc! Evakuace! Zmožený Harry už ale nestihne vyklidit pole a Grangerová si už pohodlně trůní vedle něho. „Harry, tak co ta pařba? Celej den sme se nějak míjeli a teď´s měl ten trest. Neměla jsem to z koho vytáhnout, vždyť víš, že Dean je ještě na ošetřovně a Laura dokonce u Munga. No tak, povídej, přeháněj.“ „Herm, klid, sem sice unavenej, ale, když mě pustíš ke slovu...“ „Och, promiň.“ „Mno, tak v pátek v osum sem tam byl s Deanem v závěsu. Levandule s Laurou vyšli až tak hoďku po nás. Merlinví, co na sebe všechno patlali za mejkap. No, a Dean s sebou táhl flašku absintu. Nevyčerpatelnou flašku. No, von už se napil předtím, takže byl patřičně veselej, už sem ho musel korigovat, aby šel rovně. A to bylo teprv osm! Když sme tam teda přišli, pustili nás dovnitř, už tam bylo pár lidí ze Zmijozelu v čele s Parkinsonovou v černých přiléhavých minišatech. Pak přišel Justin, tak jsme se začali bavit s ním, teda spíš já, Dean si to namířil k baru a šoupl tam ten absint. Mno, po hoďce tam už byli skoro všichni veselí, když do věže jako sám pán bůh vkráčel Malfoy v černých džínách a bílým triku se zeleným lemováním... Vypadal, no... prostě božsky, ách,“ zasnil se Harry a znovu si přehrál ten okamžik. „Harry, Harry, dovyprávěj to, jo? Prosím,“ vytrhne ho ale po chvilce Hermiona. Potter okamžitě vystřízlivý. „Máš pravdu. No, tak jakmile vstoupil do místnosti, celej sál stichl a upřeli se k němu skoro všechny pohledy v sále kromě těch, který byli už úplně mimo. Tak kráva Parkinsonová se k němu vrhla a chtěla ho polílbit. Měl jsem chuť ji agrr!“ Dívka mu položila ruku na rameno a on pokračoval. „Naštěstí ji ale odstrčil, došel k baru, kde sem seděl i já a poručil si vodku s redbullem. To se ví, že, jak lidi zjistili, že je vodka s redbullem, vrhli se na barmana taky. No... ehm... tak sem se přidal. Zato Malfoy po tý jedný vodce už nic jinýho neměl. Seděl v rohu baru a povzneseně pozoroval zhulákaný spolužáky. Ani s nikým netancoval. Já sem taky nic dalšího nepil a celej večer sledoval ty víš koho,“ začervená se Harry, ale Hermiona ho jen kývnutím hlavy vyzvala k pokračování. „No, a to už je vlastně skoro všechno. Okolo půlnoci tam vtrhli Brumbál s McGonagallalovou, rozpustili to, pár lidí s otravou alkoholem poslali na ošetřovnu a vyhmátli jediný dva střízlivý, co tam byli, teda mě a Malfoye. Tak sme to pěkně slízli, ale ten trest naštěstí nebyl moc přísnej. Prej, aby nám nezbyl čas organizovat takovýhle pochybný flámy.“ „Dyť si říkal, že to je legální,“ zaskočeně promluví Hermiona, skoro ho ani nenechá domluvit. „To sem si myslel taky. I Malfoy si to myslel. Prej sme ale dělali moc hluku. Co já vim...“ „A co Malfoy, Harry? No ták, přece sis s ním za celej večer nevyměnil jenom nadávky!“ „No, to zase ne. Už bylo kolem jedenáctý, on tam normoš seděl a popíjel vodu. Vodu ve sklenici na víno. Tak sem se rochu sebral a přised si k němu. Sice se na mě tak ňáko divně podíval, al neřek nic. Zeptal sem se ho teda, proč si dával tu vodku, když teďka pije jenom vodu. On na mě jen zas tak jako divně mrknul a řek, upřímně řečeno málem sem spad z židličky, žádný urážky ani narážky, že se nemoh shodit před lidma, když na něj všichni furt čuměli, ale teď, že je stejně všechno jedno, že sou tak jako tak všichni sťatý.“ „Tý jo! Malfoy? Co já se na něj ještě všechno nedovim třeba, že je panic, hih,“ uchychtne se Hermiona. „Herm, prosimtě...“ „Nojo, nojo. A co jinak?“ „No, právě, že nic. Asi půl hodiny sme vedle sebe seděli a svorně mlčeli. A že to bylo sakra příjemný! A pak tam vtrhli ty učitelé.“ „No, tak vidíš, Harry, nebude to tak zlé, že se ti líbí Malfoy, třeba není, jakej se zdá.“ „Hm, třebas. A co Ron, Herm, nějaká změna?“ „Ani ne,“ viditelně posmutní dívka. „Vlastně ano, ale spíš k horšímu. Někde ztratil boty, tak chodí bosej. A když se mu snažím nasadit nějaký jiný, vrčí na mě.“ „To je mi líto, zejtra se na něj podívám, fakt!“ Odpoví mu jen Hermionin pochybovačný pohled. „Slibuju. A teď asi pudu spát, sem děsně utahanej. Brou noc, Mio,“ zvedne se a zamíří do postele. Sám.