„Snape! Co chceš?“ přivítal Sirius chladně osobu, která právě vstoupila
do domu na Grimmauldově náměstí.
„Nestarej se,“ odvětil nezúčastněně oslovený.
„Tohle je můj dům, nebudeš se tu potulovat bez mého souhlasu!“
„Všichni zase odešli plnit své povinnosti a Tebe tady nechali v bezpečí,
co? A pán se ještě tváří ukřivděně. Jako by Ti nevyhovovalo být tu
zalezlý jako krysa…“
„Já nejsem zbabělec, na rozdíl od Tebe. Nemám strach,“ zařval Sirius.

Severus by rád ještě chvíli provokoval, bylo opojné mít nad tím
parchantem konečně převahu. Ale najednou ucítil bolest v levém předloktí.
„Potřebuju použít Tvůj krb. To víš, mám důležité úkoly, ne jako Ty.“

S těmi slovy Severus nabral hrst letaxového prášku, zamumlal nějaké slovo
a vstoupil do plamenů. Podcenil ale Siriusův vycvičený sluch, jeho
frustraci z nicnedělání a stupeň jeho naštvanosti. Počkal jen pár minut a
poté taky zmizel v krbu.

Zhruba po dvou hodinách…
Severus byl na pokraji sil. Voldemort měl dnes obzvlášť špatnou náladu.
Několikrát na něho použil Crucio a v pauzách zkoušel Nitrozpyt.
Severusovi bylo jasné, že přemístění se mu teď nemůže podařit, na to byl
příliš zesláblý. Ploužil se temnými uličkami londýnského předměstí z
místa srazu a skoro nic nevnímal.

Probral ho až prudký pohyb, když zpoza rohu vyskočil nějaký mudla s nožem
v ruce. Severus zašmátral po hůlce, ale byl příliš pomalý. To je hloupé,
zemřít takhle… Najednou se ale na útočníka vrhl obrovský černý pes a
zakousl se mu do ruky. Mudla bleskově vyhodnotil změnu situace a dal se
na útěk. Ani neviděl, jak se pes mění ve vyzáblého muže.

„Blacku, co tu sakra děláš?“
„Překvapení, co? Zachraňuju Ti život, jestli sis nevšiml.“
„Nečekáš doufám, že Ti budu děkovat,“ zašklebil se Severus.
„To fakt ne, ještě by mě vyděsilo, že blouzníš v horečce,“ odpověděl s
pobaveným úsměvem Sirius.