„Tati! Já už nejsem malá holka,“ vykřikla Hermiona a otočila se dost
rychle na to, aby jí její dlouhý cop dramaticky přistál na druhém rameni.
Už zase! Už zase má její otec pocit, že ani maličkosti nezvládne pořádně.
„Jenom jsem myslel, že bys třeba chtěla - “
„Je to jenom prkotina!“
„Jak myslíš...tak já asi radši - “
„Tak asi radši běž,“ přikývla rázně a zabouchla za ním dveře. Proč nemůže
zaregistrovat, že už vyrostla? Proč jí chce pořád pomáhat?
Hermiona nevěřícně zakroutí hlavou a stouplne si na špičky, aby mohla
SAMA sundat ze skříně přesně stotřiadvacetikilovou a velmi křehkou vázu.