Marietta sedí v sálu. Pořádá se zde setkání po letech pro studenty
Bradavic. Její tehdejší kamarádka Cho Chang ještě nedorazila. Náhle ji
spatří postávat u sloupu. Zamíří k ní, avšak čím je blíž, tím lépe vidí,
jak se Cho změnila. Nejenže vypadala starší. Měla cosi s vlasy. Nebyly
dlouhé a husté jako tehdy, ale tvořilo je jen pár tenkých pramínků, jinak
nic. Nebyl to hezký pohled.
„Ahoj, Cho...“
„Ahoj!“
„Co se ti to stalo?“
„To myslíš ty vlasy?“
„Co jinýho?“
„No, víš, v pubertě jsem si kvůli klukům pořád rvala vlasy z hlavy. Teď
musím nosit paruku.“
„Tak proč ji teď nemáš na sobě?“
„Ale já ji mám!“


A/N: Na motivy jednoho příběhu ze života, který nám vyprávěla naše
učitelka. Děkuji, že vaše hodiny nejsou jen nudným učením=)