„Mamííí, mě bolí nožičky! A chce se mi čůrat.“
„Mamíí, mě to tu nebaví. Kdy už půjdem domů?“
„Mamííí, kup mi toho slona. Hned mi ho kup!“

Facka přiletěla tak rychle, že se dítě nestačilo ani divit.
„Řeknu to tatínkovi. Jsi na mě zlá…“
„Ale no tak. Musím ještě dokončit nákupy a slibuju, že pak Ti koupím v
cukrárně, co si jen budeš přát.“

„Budou to dva kopečky. Čokoládová a malinová zmrzlina, prosím.“
„Ale já nechci malinovou, chci šmoulovou! Kup mi šmoulovou.“
„Nemluv nesmysly a jez!“

„Promiň, Luciusi, mám trochu zpoždění. Nečekáš tu na mě dlouho?“
Lucius Malfoy se zvedl od stolečku, u kterého seděl už drahnou chvíli, a
přivítal svoji ženu.
„Nic se neděje drahá. Bylo to velmi poučné.“
„Prosím?“ nechápala Narcisa.
„Ale trochu jsem se tu rozhlížel a zjistil jsem, že náš Draco je vlastně
zlaté dítě…a Ty dokonalá matka,“ usmál se Lucius.